Ač je na Březníku uváděn poustevník Vintíř již na samém začátku 11. století, rozsáhlé lesy mezi pod Březníkem na levém břehu řeky Křemelné se dočkaly kolonizace až v průběhu 18. století. U staré cesty spojující Frauenthal a Dobrou Vodu vyrostlo několik stavení: dvojice domů na západě dostala název Filzhäusel (psáno též Fülzhäusel), zbylé domy na východě pak tvořily osadu Souš (Zusch).
Souš vznikla snad v roce 1760 nebo je k tomu roku poprvé připomínána. Patřila do správní obce Stodůlky, bývalé rozsáhlé královácké rychty, přifařena byla k Dobré Vodě. Nikdy neměla více než 6 domků, které byly rozesety na jižních svazích Březníku. Stály uprostřed nebo na kraji rozsáhlé paseky, Soušské nivy, která se táhla v délce 1,5 kilometru okolo cesty.
Obvyklý těžký, ale klidně plynoucí život na Šumavě zpřevrácela druhá světová válka a následné vyhnání Němců z Československa. Trojici zbývajících usedlostí na Souši vlastnili v roce 1945 August Schröder, Josef Straub a Michael a Elizabeth Weberovi, už od pohledu německá jména. Souš se proto vylidnila stejně jako celá Šumava.
K 1. březnu 1952 byl zřízen Vojenský výcvikový tábor Dobrá Voda (v říjnu téhož roku byl přejmenován a slovo tábor nahradilo slovo prostor), který pohltil Prášilsko a většinu povodí Křemelné. Při jeho činnosti byly opuštěné a chátrající domy zdemolovány. Vojáci využívali prostor osady Souš jako ženijní cvičitě. Probíhal zde výcvik používání ostrých trhavin a radioaktivních látek, tak doufejte, že se nic nebezpečného nezatoulalo. Dokud byla louka používaná, nenašli byste na ní jediný strom. Dnešní ostrůvky borovic a smrků vyrostly během posledních 20 let.
Z osady Souš zbyly jen zarostlé hromady sutin a základy domů, několik mohutných stromů kdysi stínících domy, dvě rozlehlé pastviny podléhající sukcesi, křížek u cesty a čtyři písmena v podrobnějších mapách. Osada Souš je jednou z 32 osad na Prášilsku, které poválečný vývoj nepřečkaly a zanikly. Jejich názvy a smutný osud připomíná pomník zaniklým obcím v centru Prášil.
Větší z pastvin kromě pěkné louky s ostrůvky borovice a dvojicí potůčků nabízí též výhled přes údolí Křemelné směrem k hranicím. Po levé straně rámuje výhled kupa Křemelné, na jejíchž svazích rozpoznáte vpravo dole mladý náletový les na okraji Stodůlek. Další kopce jsou na pravém břehu řeky: vlevo od pastvin Velkého Boru v pozadí vykukuje vrcholek Oblíku. Mohutná hora před vámi s mnoha šedými plochami je Jezerní hřbet neboli Jezernice, vidíte především její severozápadní hřbet klesající se až po zalesněný vedlejší vrcholek Větrný. Za ním vystupuje snadno rozpoznatelný Poledník s rozhlednou, od které se napravo táhne hřbet ke Skalce. Dále vpravo vystupuje v dálce vrchol německého Kiesrucku, před kterým v popředí najdete nedorostlou tisícovku Slunečnou. Výhled po pravé straně uzavírá blízký bezejmenný vrchol, na kterém naleznete krásné skály.
Kudy ke krabičce
Z Roviny (waypoint P1), Dobré Vody nebo parkoviště pod Dobrou Vodou (waypoint P2) vedou dobře značené a přehledné turistické a cykloturistické trasy k prostranství po bývalém cestářském domku, z opačné strany sem můžete přijít od Stodůlek či Velkého Babylonu.
Z prostranství vede cesta (waypoint T1) lesem na západ, na kole se na ni nesmí. Odbočku vlevo (waypoint T2) vedoucí na pastvinu u zaniklého domu čp. 142 jistě nepřehlédnete. Většinu roku můžete ke keši, výhledu, potokům či domu projít pohodlně po louce. Ale někdy jsou na pastvině přírodní sekačky a pak je na vašem uvážení, zda jsou dostatečně daleko či je lepší cesta lesem. Keš samotná je uložena bezpečně mimo pastvinu.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)