Motto: Projděte Šumavu křížem krážem a zjistíte, že to nejkrásnější je na jejím okraji.
Mohutná, rozložitá a krásná. Taková je hora Křemelná, součást Svojšské hornatiny a s 1125,2 metry nadmořské výšky až 116. nejvyšší tisícovka Šumavy. Velmi výrazný rulový a pararulový hřbet s dvojicí vrcholů naleznete 5,5 km jižně od Hartmanic, ve velmi zachovalé části Národního parku Šumava. Své jméno hora získala podle mohutných křemenných žil, německý název Kiesleiten Berg je významově totožný, neboť slovo Kiesel je německy křemen. Podle hory byla pojmenována i řeka, která se na jejím úpatí stéká s Vydrou.
Hora, žádný kopec
Na rozdíl od mnoha kopečků na Šumavských pláních, které dosahují větší nadmořské výšky, ale jinak jsou jen vlnkou v krajině, je Křemelná skutečnou horou. Nad své okolí vystupuje o stovky metrů a výškový rozdíl mezi vrcholem a ústím Pěkného potoka do Otavy u Myších domků činí 540 metrů. Nejprudší jižní svahy hory padají o více než 450 metrů do kaňonu řeky Křemelné, naopak severní svahy klesají od vedlejšího vrcholu Sněžné jámy mírně a přecházejí sedlem v tisícovku Březník.
 |
 |
Ze svahů Poledníku směrem ke Kašperským Horám (rok 1924, větší). |
Od cesty k Prášilskému jezeru (rok 1924, větší). |
Pokud budete sledovat stále klesající svahy Křemelné, zjistíte, že přirozenou hranici hory tvoří na jihu řeka Křemelná, na východě Otava až po Myší domky a část údolí Pěkného potoka. Dále je hranice neurčitá a prochází přes sedlo s Radkovským vrchem až hluboko k Radešovskému potoku pod Zálužicemi, jež tvoří severní hranici. Poslední, západní hranici tvoří část silničky mezi Dobrou Vodou a Stodůlkami, na kterou pod sedlem mezi Březníkem a Křemelnou navazuje bezejmenný potok protékající přes Fajcův les do Křemelné. Plocha dvaceti kilometrů čtverečních, na kterých se těleso Křemelné rozkládá, z ní činí horu srovnatelnou s masivy Huťské hory či Ždánidel.
Lidé a hora
Keltové, pravděpodobně první lidé na Křemelné, rýžovali zlato z naplavenin při jejím úpatí. Doložené je rozšíření kašperskohorského horního revíru na Paštěcký vrch a severní svahy Křemelné ve 14. století, kde vznikla impozantní důlní díla. Po vytěžení zlatonosné horniny vystřídali horníky skláři, kteří mýcením lesa připravili podmínky pro usazení statkářů. Kolem roztroušených statků vznikaly pastviny, pole a zahrady, později přibyly v jejich blízkosti další domy a vznikly osady. Jako věnec obklopovaly osady vrcholový hřeben: na jihu Zadní Paště, na jihovýchodě Prostřední a Přední Paště, nad nimi Bergl, Staré Hutě a Ebenwies, na východě Paštěcká Paseka, na severovýchodě Velký Babylón, na severu mladší Malý Babylón a na západě vznikla ze Šimonových stodol velká ves Stodůlky. Několik generací lidí každodenní dřinou změnily od středověku původní prales v kulturní krajinu, která je při jejich skromnosti dokázala uživit.
Pak však do kraje přišla II. světová válka a vše, co do té doby fungovalo, se zvrtlo. Matkám umírali synové ve špatných uniformách na frontách kdesi daleko a když konečně válka skončila, neuplynuly ani dva roky a všichni byli vyhnáni ze svého rodného kraje. Chtělo by se říct, že kraj ztichl, ale nic by nebylo vzdálenější pravdě. Po vzniku vojenského prostoru Dobrá Voda se Stodůlky staly cvičným terčem pro tanky. Domy ostatních osad a vsí byly strženy a srovnány se zemí. Statky, podružní domky, stodoly, kůlny, sýpky, kaple – to vše rázem zmizelo. Přírodě a lesu téměř nic nebránilo brát si zpět louky a zahlazovat stopy po člověku. Lesy vládnou celé hoře, jedině velké louky na východě, jihu a zarůstající pastviny v okolí Stodůlek připomínají dřívější osady. Dnes je Křemelná již řadu let pro lidi otevřená, přesto stojí stranou zájmu masového turismu a tak je tu kromě mozaiky krásné přírody i klid.
Vrchol
Samotný vrchol Křemelné je šumavsky prostý: do blízkosti geodetického bodu se na plochém prostranství sbíhá trojice lesních cest – hřebenová ze severu od vedlejšího vrcholu Sněžné jámy, od severozápadu od Paštěcké Paseky a od jihu cesta, která přímo padá do údolí Křemelné. Drobná vrcholová paseka a větší na blízkém jihozápadním svahu jsou pravděpodobně připomínky bouře Kyrill v zimě 2007. Z jihozápadní paseky je omezený výhled na další šumavské vrcholky.
V okolí vrcholu převládají smrčiny, případně smrčiny s vtroušeným bukem, jen les na jihovýchodním svahu, ve kterém je umístěna schránka, je příjemným smrkobukovým lesem. Za první republiky přes vrchol procházela zeleně značená turistická trasa z Annína do Stodůlek, dnes se všechny turistické trasy vrcholu vyhýbají a ojedinělí turisté putují spíše po úpatí vrcholového hřebenu.
Mount E. T. Seton
Jedinou zajímavostí vrcholu je mohyla z kamenů, na které je umístěna mramorová deska a nápisem:
Ernest Thompson Seton
Jméno na druhém řádku nosil Ernest Thompson Seton, původem anglický malíř, přírodovědec a spisovatel. Je považován za zakladatele woodcrafterského hnutí v USA. Na samém počátku 20. století se mu podařilo motivovat partu chlapců k založení zálesáckého kmene a tak je pozitivně směřovat od zlobení k osobnímu rozvoji. O svém úspěchu referoval v časopisech, což inspirovalo vznik dalších woodcrafterských kmenů, pro které byl Seton čestným náčelníkem. Myšlenky woodcraftu přejal částečně i skauting R. Baden-Powella. Sám E. T. Seton se stal představitelem skautského hnutí v USA, ale nakonec se se skautingem rozešel: zatímco jeho hnutí mělo z chlapců vychovávat muže, Baden-Powellovském pojetí skautingu vychovávalo vojáky.
V USA význam E. T. Setona i woodcraftu v meziválečném období po vlivem společenských změn upadal, v Československu jeho myšlenky sdílel, aktivně a úspěšně propagoval berounský učitel Miloš Seifert, prakticky zakladatel českého woodcrafterského hnutí a Ligy lesní moudrosti. I u nás Setonovy a Seifertovy woodcrafterské ideje soupeřily se skautskými idejemi Badel-Powella a Svojsíka, až nakonec obě hnutí na dlouhá desetiletí potlačila komunistická totalita. Obě obnovená hnutí mají ve svém českém pojetí velmi blízké cíle, odlišnosti jsou podle znalců jen formální. Kritici český woodcrafting považují za nevyvíjející se skanzen původních Setonových myšlenek, ale zároveň vidí neúspěšně pátrání skautů po čemkoliv novém a atraktivním.
 |
 |
Na popud Ladislava Vodáka, další výjimečné osobnosti, milovníka přírody, jednoho z iniciátorů vzniku CHKO a národního parku Šumava, woodcraftera Letícího Sokola, byl v den 130. Setonových narozenin dán hoře Křemelné druhý, čestný název – Mount E. T. Seton. Aby se na název nezapomnělo, připomíná jej kamenná mohyla. Možná výběr místa k poctě Setona ovlivnil i fakt, že právě u řeky Křemelné v roce 1912 tábořil M. Seifert se svými studenty poprvé v přírodě.
Kudy ke krabičce
Křemelná ze svahů pod plavebním kanálem
Nejmírnější cesta na vrchol vede od parkoviště u Dobré Vody (waypoint P4) přes louku Malého Babylónu a dále po hřebeni přes vedlejší vrchol Sněžné jámy. Lesními cestami na východním svahu se můžete též vydat od zaniklé samoty U Michla, příjemná cesta vede i od korýtka na Paštěcké Pasece. Cesta západním svahem od Stodůlek je ve své střední části opravdu značně příkrá, člověka snadno zadýchá.
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)