Slunečná, německy Sonnberg neboli Sluneční hora, je nejnižším z kopců obklopujících šumavskou vesnici Prášily. Je až s podivem, že po boku velikánů jako Ždánidla, Poledník či Křemelná stojí hora, která tisícimetrovou hranici nepřesáhla. Za rozdílem bude pravděpodobně příslušnost do mnohem nižšího geomorfologického okrsku Kochánovských plání. Trigonometrický bod na vrcholu Slunečné dosahuje nadmořské výšky 995,8 metru, v jeho blízkosti je však hned několik vyšších skalek a skutečná výška vrcholu může být přibližně o dva metry vyšší. Přesto tyto skalky na dosažení nadmořské výšky 1000 metrů nestačí.
Těleso hory je protažené v severojižním směru a vytváří hřbet dlouhý necelé 2 kilometry. K tomuto protažení přispívají rozsáhlé ploché spočinky na jižním a severním svahů přibližně půl kilometru od vrcholu. Mimochodem, při pohledu ze severních svahů Spáleného vrchu u Srní je silueta Slunečné nápadně podobná siluetě Ždánidel a Dřevěné hole, jen je menší.
Nejstrmější západní svahy Slunečné klesají do širšího údolí Jezerního potoka přitékajícího od Prášilského jezera. Na protilehlé straně klesají východní svahy přes 200 výškových metrů k řece Křemelné pod Stodůlkami. Sedlem k Jezernímu hřbetu na jihu prochází silnice spojující Prášily se Srním, převýšení vrcholu oproti tomuto klíčovému sedlu přesahuje 110 metrů.
Skalky na vrcholu a mohutná skalní hradba na východním svahu těsně pod vrcholem jsou hlavní ozdobou Slunečné. Většina hory je budována žulou, jen na jižním spočinku je enkláva migmatitu a při severovýchodním úpatí pás žilné žuly. Denudace obnažila ve vrcholové části odolnější žulové skály a ty byly dále tvarovány mrazovým zvětráváním. Za typickým blokovým rozpadem žuly se ukrývají tisíce let mrznutí a rozmrzání vody v drobných prasklinách a spárách. Laika však potěší především malebnost skalek, zklamáním však může být okolní les znemožňující rozumné výhledy.
 |
 |
Druhým pokladem jsou zdejší lesy: řada návštěvníků Šumavy volá po Šumavě pokryté smíšenými lesy a přitom stále, rok za rokem míří do oblasti horských smrčin a vrchovišť. Lesy na Slunečné jsou smíšenými alespoň z části: od mladých buků vtroušených v rozvolněném smrkovém lese, přes plochy s převažujícím bukem až po téměř pralesovité porosty v okolí vrcholových skal. Pozornější jistě cestou najdou vousaté stromy, na kterých rostou lišejníky z rodu provazovka, lidově zvané Krakonošovy vousy. Tyto lišejníky patří mezi vzácnější druhy, v souvislosti se zvýšením znečištěním v druhé polovině 20. století na Šumavě téměř vyhynuly.
Mohutná Ždánidla a drobný hřbet Slunečné za Velkým Borem
Abychom před vámi nic nezatajili, uvedeme, že vrchol je řazen mezi mystická místa Šumavy. Podle příznivců myšlenky energie krajiny proudí přes vrcholek kosmická energie, navíc vrchol samotný považují za aktilit, tj. zážící kámen a neváhají mluvit o jeho léčivých účincích. Kameny níže na východním svahu označují za drobné megality a tak nepřekvapí, že Slunečnou považují za dávné kultovní místo druidů a jedno z nejvýznamnějších energetických míst Šumavy. Ale když porovnáte nekončící proudění turistů v Povydří či na Poledníku se zdejším klidem a opuštěností, je možná, že jistý druh magie naleznete, zvláště v harmonii některých zákoutí.
Kudy ke krabičce
Přes vrchol Slunečné neprochází žádná značená turistická trasa a ani nečekejte parkoviště hned u silnice. Vyrazit můžete od bližšího placeného parkoviště na bývalém Grubergu (waypoint P1) nebo od bezplatného, leč mnohem vzdálenějšího parkoviště na Velkém Boru (waypoint P2). Nepříjemností v každém případě je nutnost přijít ke Slunečné po silnici (souběžná asfaltová stezka je plně vyhrazena pro cyklisty).
Lišejník rodu provazovka
Za suché trávy bychom doporučili přístup západní cestou (waypoint T1), která vás přivede po pár metrech na místo U Zettlů, části zaniklé vsi Slunečná. Ještě před loukou odbočíte do lesa vpravo (waypoint T2) a půjdete po cestě až k rozcestí (waypoint T3).
Za mokra bude rozumné použít zpevněnou cestu (waypoint T4), po které také prochází zeleně značená turistická trasa z Prášil na Stodůlky. Po přibližně 400 metrech se cesta na velkém rozcestí stáčí doleva a vy po ní dojdete k odbočce (waypoint T5, poblíž které stojí maringotka a nedaleko ní je pak rozcestí (waypoint T3).
Až téměř k vrcholu vás odtud povede stále mírně stoupající lesní cesta. Poslední desítky metrů k vrcholu zdoláte po pěšině vedoucí průsekem (waypoint T6), cestou nepřehlédněte košaté zakrslé buky. Vrcholové skalky a vrchol samotný nepřehlédnete, ke keši vede cestička mezi skalkami vpravo od trigonometrického bodu.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)