Křížový kámen u Plánice
Smírčí kříže a Křížové kameny
Někdy masivní, jindy skromné, zdánlivě nicneříkající a zasmušilé kamenné kříže, též lidově řečené „báby“. Za dlouhá léta je obrousily vlivy počasí, mnohdy jsou polorozpadlé a sešlé věkem. Křížové kameny existují po celé naší republice, ale i jinde v Evropě. Mají však v sobě obtisknutou tu nejsmutnější část historie lidstva, jakou si můžeme představit. Tyto osamocené kamenné útvary vypovídají o tom, že na daném místě byla prolita lidská krev, že právě tady byl zavražděn člověk.
Středověké trestní právo postupně kopírovalo vývoj středověké společnosti, takže z počátečního názoru „smrt za smrt“ se kolem r. 1300 začal měnit i způsob řešení sporů. Začala se prosazovat snaha vyřešit provinění jiným – pro zločince, pozůstalé i společnost – optimálnějším způsobem. Důkladněji se začaly zkoumat příčiny zločinu, posuzovat okolnosti i psychický stav útočníka, pohnutky, zda čin byl např. spáchán v afektu apod. Uplatňování tohoto pokrokovějšího trestního práva je právě spojeného s počátkem používání smírčích křížů.
Rodině oběti musela být jako výraz pokání předána dohodnutá finanční částka, tzv. „hlavné“, coby ekvivalent za hlavu zabitého, případně jiné další materiální vyrovnání. Provinilec většinou musel uhradit náklady pohřbu oběti, soudní výlohy, dále pak musel složit určitou sumu peněz na výživu a výchovu pozůstalých dětí oběti apod. Při společném jednání o podmínkách uzavírané vzájemné dohody mezi poškozenou stranou (pozůstalými) a pachatelem bylo dbáno na to, aby se obě strany smířily a zavázaly se dále již o žádnou pomstu neusilovat.
Nelze se divit, že v církví ovládané středověké společnosti se při tomto „vyrovnání“ nezapomínalo ani na ni. Církvi byl pachatel povinen věnovat např. určité množství vosku na svíčky pro kostel, musel objednat a zaplatit určitý počet zádušních mší apod. Další částí pokání mohla být pěšky a naboso uskutečněná pouť do některého z tehdejších poutních míst (Jeruzalém, Řím, Santiago di Compostella), prostřednictvím které měl dosáhnout usmíření s Bohem. Navíc byl pachatel na místě vraždy, jako výraz pokání, povinen postavit vlastnoručně vytesaný kamenný kříž, nebo kapličku. Kamenný kříž na místě vraždy pak zajišťoval upomínku na tragickou událost, byl dokladem pokání a smíření (s pozůstalými, ale i s Bohem). Všechny kolemjdoucí měl přimět k modlitbě za duši oběti.
Podobný účel měl také křížový kámen, což byl více méně jakýkoliv kámen, do kterého byl vyryt kříž – ten byl stavěn také jako upomínka na všelijaká neštěstí a pohromy, kterými byly např. časté morové epidemie.
Osud těchto kamenných artefaktů je různý, některé byly v průběhu let přemístěny (a někdy se jednalo i opravdu velké vzdálenosti!), jiné zmizely úplně. I smutné příběhy s nimi spojené se pomalu vytrácejí…
Křížový kámen: 0263-Plánice
|
Tento kámen je „Společností pro výzkum kamenných křížů“ při ašském muzeu zaevidován pod identifikačním číslem 0263-Plánice. Vlastně není úplně jisté, zda se zde jedná o smírčí kříž, či křížový kámen. Samotný Národní památkový ústav jej vede pod označením: „křížový kámen-smírčí kříž“. Dokonce není ani jisté, zda byl kámen vždy přesně na tomto místě, a nebo později sem přenesen. Kříž je nyní usazený na nízkém komolém podstavci o cca čtvercové základně. Podstavec je vyzděný z lomového kamene. Je jisté, že tento zděný podstavec vznikl až někdy později. V Plánici a okolí je tento kříž znám jako „Smírčí kříž pod starým mlýnem“. Jedná se o kulturní památku – památkově chráněnou od 3. 5. 1958.
Pozor, u Plánice můžeme najít ještě jeden smírčí kříž tzv. Švédský (západně od obce – žlutá značka KČT), ale k tomu nás zatím žádná keška nepřivede (zatím!?).
|
 |
I přes to málo, které o tomto kříži víme, je hezké, že se k tomuto kameni v místních pověstech a povídačkách dochoval následující příběh:
„Před dávnými časy přitáhli do těchto míst vojáci. Nic jim nebylo svaté. Jak již to bývalo, co chtěli, to si vzali – jídlo, pití, ženy…
I stalo, že zde kousek od obce Plánice se vojákům náhle zjevila holubice, která se znenadání změnila v krásnou pannu. Jakmile se však panna dotkla prvního z vojáků, voják padl mrtev k zemi. Stejný osud čekal i druhého vojáka. Ostatní vojáci na nic nečekali, zahodili zbraně a s hrůzou v očích se rozutekli.“
zdroj: [1], upraveno
Zdroje:
[1] HRDLIČKA, Miroslav. Křižíkův rodný kraj: Monografie plánického okresu. Klatovy, 1946.
[2] Smírčí kříže, křížové kameny a pod. kamenné výtvory. Netradiční Mineralogický klub [online]. [cit. 2017-04-02].
Dostupné z: http://www.mingeo.wz.cz/geostezka/geoZajimavost049.htm
[3] Smírčí kříž. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2017-04-02].
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Smírčí_kříž
[4] foto: Sup a CvB-cz
SÉRIE „KK” - KLATOVSKÝ KARAFIÁT
 |
Členové turistického odboru KČT Klatovy se v roce 2010 rozhodli založit určitou „keškovou” tradici. Ta se sestává ze založení keše vždy poblíž trasy aktuálního ročníku tradičního turistického pochodu Klatovský karafiát, ke kterému je vydána i speciální limitovaná série CWG. Tyto CWG jsou vždy vložena a připravena pro první nálezce aktuální „karafiátové” kešky daného ročníku a pak v den konání turistického pochodu.
|
V rámci této tradice již vznikly tyto keše: