Z cyklu Zapomenuté zastávky na Rudné.
Soubor těchto zastávek do cyklu zapomenutých vlastně prozatím ještě nepatří. Obsluhuje Rudnou v obou směrech již bezmála půlstoletí a za tu dobu jakoby vůbec nezestárly, což je nejen pozoruhodné, ale především to dokazuje, jak kvalitně se tehdy stavělo. Však si to zkuste představit u dnešních akrylátových stříšek akvárií, do nichž se už po pár sezónách zažere prach tak, že vypadají nevzhledně. Navíc má právě tahle zastávka, jakoby to nahoře nestačilo, své sestřičky dole pod mostem mimoúrovňového křížení se silnicí, jejíž jméno dostaly. Ba co víc, i tady kromě přístřeší, skýtající bezezbytku a prověřeně časem všem, kteří tu postojí, lze dostát svému povznesení skrze umění. Opět, jak jinak, nevtíravě a k zamyšlení nad významem všemi, které zaujme či osloví. Horní dvojice mi sice připadá být až příliš stručná ve vyjádření autorovy představy, skoro jakoby nechtěla poutat pozornost, zato dolní reliéry jsou v mých očích naprosto úžasné. Vidím v nich rybí motivy a to je voda na můj mlýn, i potrava srdci někdejšího rybáře. Takže přestože nejsou na Rudné, souvisí s ní a vůbec celá čtveřice těchto přístřešků je právě tady tím nejlepším důkazem, že když se zastávka udržuje, tak přežije ledacos. A vypadá i ve "stáří" stále skvěle a je tím nejlepším zrcadlem všem akvarijním parodiím na závětří, ale především jsou s obsahem. Dekorativními stěnami mají svou vlastní, a v rámci města jedinečnou, tvář. Mrzí mne, že v tom (u všech zastávek stejného stylu povznášejících ducha města na prostor přirozeně zhodnocený uměním a povznášející na duši) radní nevidí hodnotu hodnou zachování, aby připomínala dobu v níž jsem ještě nejen tahal kačera, ale když se tehdy Rudná prodlužovala a vysoké pece svítily do tmy a točila se kola těžních věží a pod rudým praporem se budoval věčný mír. Ačkoliv všichni víme jak; a jak to nakonec celé dopadlo. Nicméně prožili jsme si to a jsou v tom přinejmenším naše vlastní vzpomínky na mládí...
Dlužno podotknout, že tato zastávka je v cyklu oslavujícím přístřešky na Rudné tou poslední. Jejich poezie se zde naplnila až ke svému vyprázdnění, protože jiné už za pozvání nestojí. Na to, že jsem původně zamýšlel zůstat u tří, je jich sedm v sérii i pro mne samotného překvapením. Takže to zakončeme právě tady, ačkoliv se vůbec nedá říci, že tím nejlepším. Tady nahoře rozhodně ne, byť tyhle zastávky jdou příkladem a jestli se někdy budou bourat, pak tyhle nejspíše přijdou na řadu až úplně nakonec...
Poznámka k odlovu: Keš není drive-in. Zastavením na zastávce porušujete pravidla silničního provozu. Nejlépe je přijet na keš stylově autobusem, protože o tomto zastávka je. Snažte se prosím nelovit ve všední dny odpoledne, bývá tu nebývale rušno. Pozor si zejména dejte na cestující na protější zastávce, divadlo odlovu by si určitě nenechali ujít.
Další keše z cyklu:
Nad Porubkou
Polanecká
U Korýtka
Výškovická
Horní
Vratimovská