Touto geokeší chci připomenout nejenom smutný osud vyučeného pekaře, legionáře, průkopníka letectví, pilota akrobata a parašutisty Antonína Ježka i pietního místa této nehody.

Již od 19. století existovalo ve Čtyřech Dvorech za Plonerovým dvorem (dnes CENTES spol. s r.o.) po levé straně dnešní ulice Evžena Rošického ulice vojenské cvičiště, roku 1888 rozšířené. Roku 1915 na svých pozemcích na protější straně ulice Rošického (silnice do Haklových Dvorů) dal nákladem 3,5 milionu korun postavit statkář Karel Ploner Zeměbranecké dělostřelecké kasárny Františka Josefa I. Nejprve  kasárna pronajímal vojenské správě pro umístění dělostřeleckého pluku č. 105. Teprve roku 1924 je od něho za 7 milionů korun koupil stát a přibylo velitelství automobilového oddílu dělostřelců. Za socialismu se kasárna jmenovala Kapitána Nálepky, sídlili zde převážně tankisté a sloužil zde i můj otec.

Vojenské cvičiště sloužilo jako polní letiště pro vzlety prvních aviatiků 1910—1914, od 1923 se zde uskutečňovaly pokusy o zřízení civilní letecké dopravy. V období 1923—1935 se stalo základnou první vojenské letecké posádky města, odloučených letek Leteckého pluku 1 – Tomáše Garrigue Masaryka z pražských Kbel. Bylo částečně využíváno i pro výcvik sportovních letců Masarykovy letecké ligy a Jihočeského aeroklubu (1932—1938) a k pořádání leteckých dnů pro veřejnost. Přilehlé stodoly bývalého Plonerova dvora byly adaptovány na hangáry. Dnes toto cvičiště a letiště neexistuje. V okolí Plonerova dvora bylo již v 60. letech 20. stol. zastavěno rodinnými domky ulice Otakara Odstrčila, začátkem 80. let 20. stol.  postupně vznikla základní škola Oskara Nedbala, sportovní areál a paneláky v Netolické ulici.

Při prvním leteckém dni 18. listopadu 1923 měla být veřejnosti předvedena atraktivní letová ukázka, pilotáž bezmotorového kluzáku a seskok padákem. Na pořadu byla i přednáška o aviatice. Pro tehdy sedmadvacetiletého parašutistu Antonína Ježka z Humpolce to ale byl poslední seskok v životě. Nový letoun AERO A-10 tehdy pilotoval rotmistr Karel Brabenec, asistoval mechanik Václav Malina. Zhruba ve výšce okolo 600 metrů parašutista s padákem systému Heinecke z Berlína vyskočil. Vinou přetrženého pojistného provázku či nedodržení návodu k použití výrobce se mu otevřel padák až těsně nad zemí a při dopadu po hlavě do žitného pole ihned zemřel. Očití svědci vyprávěli, že Ježek měl asi padák špatně seřízený, na což byl přítomným Ing. Porákem upozorněn, ale patrně toho upozornění nedbal, stav se bezstarostným četnými svými úspěchy, provedlť prý tuto produkci již nejméně stokráte a vždy bez nehody. Pohřeb pilota Antonína Ježka v Českých Budějovicích se konal 21. listopadu 1923 v 15 hodin odpoledne s vojenskou poctou, ve vojenské sekci  obecního hřbitova sv. Otýlie.

Poblíž místa pádu na pozemku statkáře Plonera zřídil okrašlovací spolek pomník - úhledný jehlanec z černého leštěného mramoru 150 cm vysoký se stylizovanou rytinou dvouplošníku a fotografickou podobenkou letcovou, zhotovený kameníkem Josefem Křenkem. V nápisu byl chybně uveden měsíc události a křestní jméno letcovo (Josef), což bylo následně opraveno kovovou destičkou se jménem Antonín. Kolem byl ozdobný ochranný rámový plůtek od firmy Hynek Marek. Slavnostní odhalení pomníku,  jež se konalo v neděli 7. června 1925 pod záštitou velitele 5. pěší divize generála Jana Horáka, zúčastnila se čestná setnina pěšího pluku č.1 z Českých Budějovic s praporem a hudbou, generál Horák a více důstojníků, obě organizace legionářů, okrašlovací spolky z Českých Budějovic a Čtyř Dvorů, Aeroklub z Českých Budějovic, sportovní klub z Českých Budějovic, zástupci okresní správní komise města České Budějovice, obce Čtyř Dvorů a množství obecenstva. V průvodu,  který vyšel o 2. hodině z Jirsíkova náměstí (Mariánské) v Českých Budějovicích, šli i dva bratři a sestra nešťastného letce. Na místě slavnosti uvítal účastníky předseda čtyřdvorského okrašlovacího spolku F. Marek, načež vojenská hudba zahájila slavnostní akt zahráním smuteční písně ruské "Kol slaven". Potom promluvil předseda čtyřdvorského okrašlovacího spolku F. Marek, po něm za českobudějovický Aeroklub předseda Ing. Jaroslav Zmrzlý, jenž poukázal k významu letectví a k nevyhnutelným obětem, jichž vyžaduje si každý pokrok v oboru technickém. Při závěrečných slovech jeho byla s pomníku sňata rouška. Potom promluvili ještě za Československou obec legionářskou prof. Krb, za jednotu Družiny československých legionářů pan Matas, za sportovní klub českobudějovický předseda V. Stehlíček, za okresní správní komisi pan Štěpka, ze Svazu okrašlovacích spolků pan Šindelář. Na konec poděkoval pokladník Okrašlovacího spolku čtyřdvorského pan Matoušek všem korporacím a jednotlivcům, již se o postavení pomníku zasloužili, i všem řečníkům a hostům. Slavnostní akt zakončila hudba zahráním státní hymny. Všichni, kdo se zasloužili o zřízení pomníku, podepsali pamětní list, který byl vložen do podstavce. Během slavnosti kroužilo nad účastníky letadlo vyslané pražským leteckým plukem č. 1.

Pomník stál u staré Branišovské silnice. Ta tehdy u kostela sv. Vojtěcha esíčkem zhruba ve stopě dnešní ulice V. Talicha zamířila do dnešní ulice Emy Destinové (snad souběžně s ní ještě kousek severněji). Do stopy dnešní Branišovské se vrátila až u ulice Spojovací, jak dokládají zbytky původní aleje.

K pomníku u silnice mezi poli se postupně přibližovala zástavba. Nejprve v 70. letech 20. stol. vzniklo sídliště Šumava (tehdy Vítězný Únor) a s ním i nová Branišovská ulice. Výstavba sídliště byla zakončena odhalením sochy Klementa Gottwalda v roce 1979. Po roce 1980 začala výstavba sídliště Máj. S výstavbou postupně zanikala stará Branišovská silnice s alejí a současně vzrůstal tlak znuděné mládeže z blízkých paneláků i vandalů na pomník. V roce 1980 došlo ke zničení ochranného plotu, shození památníku z podstavce a do roku 1986 chátral zarostlý plevelem. Pak jeho zbytky skončily na letišti Hosín. Torzo se stalo v roce 2006 (či 2014) majetkem Vojensko – letecké historické společnosti České Budějovice. Od r. 2020 statutární město České Budějovice usilovalo o získání pomníku do vlastnictví, jeho restaurování a umístění na důstojné místo. Byl odhalen ve středu 12. 5. 2021 v 15.30 hodin v parčíku u zastávky MHD Vysokoškolské koleje za účasti náměstka primátora Ivo Moravce, předsedy Vojensko - letecké historické společnosti Jiřího Šilhy a ředitele Státního okresního archivu České Budějovice Dana Kováře.  Doufejme, že obnovený pomník dlouho vydrží nepoškozen.

Pomník zrestauroval Lukáš Hosnedl. Památník má podstavu cca 1m x 1m, celková velikost pak je 3,2 metru. Samotný pomník je složen ze tří částí, z nichž hlavní měří 1,7 metru, pod ním jsou pak dva kvádry. Hmotnost pak je kolem 700 kg. Chyba v citaci měsíce nehody byla při opravě ponechána.

Osobně si pomník na původním místě pamatuji z doby, kdy jsem se koncem roku 1983 na Máj přistěhoval. Tehdy ulice Milady Horákové ještě neexistovala. Přesné zaměření místa jeho polohy v dnešní zástavbě by snad dokázali jen geodeti.

Nebyla to jediná letecká nehoda ve Čtyřech Dvorech. 24. 4. 1920 se zde zřítil při přistání vojenský italský dvouplošník typu Caproni a zaryl se přední částí do země poblíž cihelny Josefa Taussiga na Švábově hrádku. Poručík Domenico a jeho dva společníci byli vymrštěni a utrpěli naštěstí jen lehké pohmožděniny. Letoun byl těžce poškozen.

Zdroje - převzato a upraveno z:

České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Tragická smrt letce Antonína Ježka. In: Budějcká drbna 6. května 2021

Edwin Otta. Na Branišovskou ulici chtějí Budějovice vrátit památník parašutisty.  In: ceskobudejovicky.denik.cz  18.11.2020

Daniel Kovář. Příběhy budějovických pomníků, 2000, Nakladatelství Jelmo

Internetové stránky: Spolek pro vojenská pietní místa (vets.cz) Petr Kudláček. České Budějovice. Pomník Antonín Ježek - místo je zrušené

Encyklopedie Českých Budějovic

Další keše této série: