Žádný pomníček dosud nepřipomíná tragickou železniční nehodu u severovýchodního vjezdu do stanice Dynín. Rád bych to alespoň touto mikro keší napravil.
17. září 1970 (dle některých pramenů 12. září) došlo ve večerních hodinách (cca 20.30 hod.) v železniční stanici Dynín k tragické nehodě rychlíku č.102 jedoucího z Prahy do Českých Budějovic. Vlak vedený parní lokomotivou 475.1136 zvanou Šlechtična, 8 vozů, 36 náprav, celková hmotnost 543 tun, vjel plnou rychlostí (snad 100 km/hod) do odbočky, ačkoliv mechanické vjezdové návěstidlo nařizovalo signálem „Vjezd na odbočku“ rychlost 40 km/hod. Lokomotiva sice projela výhybku a v podstatě i vratný oblouk, ale pak pod ní ujela kolej. Lokomotiva se převrátila na levý bok na svah zářezu, foukla dvířky na stanoviště obsluhy, kde zahynul strojvedoucí Jaroslav Ambrož a topič Jan Michal. (Podle jiného zdroje bylo příčinou smrti uhlí z tendru). K tomu 14 těžce a 18 lehce raněných cestujících.
Asi se už nikdy nedovíme, proč lokomotivní četa návěst „Vjezd odbočkou“ přehlédla nebo jestli druhé a rozhodující zelené světlo vůbec svítilo. Podle některých tehdejších zdrojů se v té době v souvislosti s připravovanou elektrizací tratě upravoval (zvedal) silniční nadjezd do Bošilce před stanicí a lešení mohlo v určitém úhlu návěst částečně či zcela zakrývat. Rychlík měl zpoždění, v lokomotivě se cestou rozbil dopravník uhlí z tendru (štokr) a osádka se ho snažila opravit v Táboře, ale bez výsledku, takže přikládali ručně. Situace ve stanici Dynín také nebyla obvyklá - na koleji nejblíže staniční budově stál rovněž zpožděný osobní vlak (přehřáté ložisko zjištěné v Chotýčanech) a průjezdnou kolej (2. od staniční budovy) obsadil nákladní vlak. To byla snad normální situace v denním čase. Pražský rychlík tam v té době už vůbec neměl být. Měl zpoždění a z Veselí vyjížděl už za této nepříznivé situace v Dyníně, kdy pro křižování zbyla jen kolej do odbočky nejvíce vzdálená od staniční budovy. Strojvedoucí s topičem měli plné ruce práce a pospíchali, chtěli alespoň trochu stáhnout zpoždění.
Lokomotiva 475.1136 byla následně vyřazena jako první z této řady, neboť měla po nehodě zkroucený rám, a výrobce odmítl vyrobit náhradní.
Pro mne je tato železniční nehoda svým způsobem tak trochu srdcovou záležitostí. Jako 17letý mladík jsem se tam byl podívat na malém motocyklu JAVA 20 Pionýr. Lokomotiva tam po několika dnech po odtažení vagonů ještě ležela v příkopu a parní dóm byl několik metrů odtud v poli.
Nebyla to první nehoda vlaku u nádraží v Dyníně. V týdeníku „Ohlas od Nežárky“ ze dne 2.8.1907 kratičká zmínka uvádí, že v neděli 28.7.1907 cca v 21.30 hod. se vyšinuly čtyři vozy nákladního vlaku přijíždějícího od Českých Budějovic a nárazem na sebe se zcela rozbily. Z personálu nepřišel nikdo k úrazu, zato se zpozdily všechny další vlaky, protože cestující museli mimořádně přestupovat. Fotografie Vlad. Jedličky uveřejnil časopis „Český svět“. Stanice se tehdy a až do 1.1.1924 jmenovala „Bukovsko – Dinín“ s měkým „i“.
Informace čerpány z internetových stránek, zejm. diskusního dopravního portálu K-REPORT.
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.359289287512982.1073741825.220008324774413&type=1
Další keše této série:
Osudové okamžiky 1
Osudové okamžiky 2
Osudové okamžiky 3
Osudové okamžiky 4
Osudové okamžiky 6
Osudové okamžiky 7
Osudové okamžiky 8
Osudové okamžiky 9
Osudové okamžiky 10
Osudové okamžiky 11
Osudové okamžiky 12