CITO Stavba ( ̶k̶a̶r̶a̶v̶a̶n̶u̶) sněhuláka V Cache In Trash Out Event

"Nad tó našó útulnó se stahujó mraky," praví Poustevník do hučení rychlovarné konvice, zatímco zlatistý pruh jitřního slunce na louce při pohledu z okna dává tušit, že počasí asi na mysli nemá. "Začal ně tu slídit katastr."

"Někdo tě nabonzoval?" pravím klidně, pod rukama mi vzlíná horká vůně turka.

"Nenabonzoval. Oni dělajó jakósi celostátní kartografickó revizi. Velkó akci za dlóhé peníze. Slídijó teď všude. Šmejdům nestačí, že maj teplý státní prachy. Oni maj pocit, že za to musijó předvádět nějaké záslužné výkony."

"Takže státní úředník pořklý syndromem agility? Tak to jsi v háji." pravím vědecky. Na stůl s cinknutím dosedají kávové šálky, voní pražený med a dříví z kamen. "A čeho se vlastně bojíš? Vždyť co oni ti můžou, krom políbit?"

"Tož. Přišla ně tu baba, taková malá, hnusná, tváře divé, v ruce foch lejster, ukazuje do nich klóbnatým prstem a povidá ně: 'Ale pane Poustevníku, vy tu vašu chalupu nemáte tam, kde ju máte mít!' Kókám na ňu jak zjara, hnusná je, ludra stará vykatastrovaná, povidám jí: 'A kde by se vám jako líbila, madam?' Ona ně ukazuje na kurník se slepicama a povidá: 'Správně ju máte mít tady!' Tož jí povidám. 'Jste se urvala, ne? A to si mám jako kvůli vám ten barák šópnót?'"

"Počkej, já to nechápu - " přerušuji ho, lžičkou hnětu tuhý med v kafi. "Totiž nechápu, kde jsi měl v tu chvíli psy? Máš přece dva psy, krvelačný šelmy Sněhurku a Sněhurku, a necháš si po pozemku šmejdit úředníky?"

"No já blbec myslel, že v dobrym přichází, tak jsem psy uvázal na řetěz. To jsem udělal chybu. Příště ju nechám zežrat, katastrátku jednu ohavnó. No a tak ona ně povidá. 'Ale my to tady máme v katastru takhle nakreslený! Ta vaša chalupa má správně být tady!' A necouvne tím svým křivým revmatickým prstem ani o centimetr."

Poustevník ustaraně povzdechne, usrkne kafe, tlak mu lehce klesne. Pak pokračuje:

"Jako ona má pravdu, katastrátka hnusná. Ta stará chalupa, co tady stála před tóhle, to je tak sto let zpátky, na tom místě skutečně byla." Prstem ukáže na historickou černobílou fotku ve fólii vystavenou na kredenci. Je na ní potrhaná chýše z kotovice s děravou, vším možným látovanou střechou. "Jenže oni ju pak bývalí majitelé zbórali a novó postavili o kus vedle. Já bych na tom místě tu chalupu i chtěl, však to bylo lepší místo než tohle. Jenže přece kvůli jedný pindě vykatastrovaný nezbórám vlastní barák. Tak jí povidám: 'A co s tim mám jako dělat? Já to takhle kópil.' A ona na to: 'Tož mosíte pozvat geodeta a nechat barák přeměřit. Jinak vám napaříme pokutu až zčernáte.'"

Tíživé ticho. Všichni, kdož dosud poslouchali, soucitně pokyvují hlavami na souhlas, že to je tedy průser.

"No, a kolik to teda stojí?" ptám se.

Poustevník mávne rukou. "Ale. Třináct tisíc. Což o to. To by ještě nebylo nejhorší."

"A tedy? Co je nejhorší?"

Poustevník spiklenecky přimhouří oči a nahne se nad stůl, aby promluvil tišeji: "Ona ta raketa stará vyšeptalá tehdá neviděla útulnu."

"Jakto?"

"Jelikož byla zrovna rozebraná. To bylo jak jsme ju celó přemisťovali. Byla v trávě rozložená na prvoklády a ona v té své duté kotrbě nepochopila, že tam leží barák ve 2D."

Všichni jsme pochopili, do jaké šlamastyky se Poustevník dostal vinou čtvrtého vojenského mapování. Jedna věc ze všeho vycházela ale nečekaně pozitivně. Naše rozborka útulny, dříve tak proklínaná a těžko obhajovaná před námi samotnými, se najednou ve světle popsaných událostí jevila jako nanejvýš praktický krok.

"Normálně bych ju poslal do prdele," pokračoval Poustevník na adresu katastrální delegátky. "Co je komu do mýho baráku, ať si katastrátka třeba vysere voko. Jenže nechci, aby mi sem oficiálové přišli znovu a tu útulnu viděli. Já totiž nechcu, aby byla moja útulna v ňákéch mapách, aby ju někde měli zaevidovanou. A tak jsem teď strašně poslušné a spolupracuju, sám sobě kolaborantem, až jí snad musim byt podežřelé."

I dali jsme hlavy dohromady. Bylo třeba najít východisko, úskočné a mazané, které by umně prokličkovalo veškerými pravomocemi katastrátky. A nejen jejími, ale obecně úřednickými, neb naši útulnu stavíme pro lid všechen, z lásky pro bližní své, národ sobě a takové ty kecy, ale rozhodně ne pro nějaké zamindrákované berňáky a vyžrané paši, kteří se bačují na každém kurníku. A protože náš krizový štáb čítá hlavy pomazané, namazané a vymazané, řešení jsme vskutku našli. Prodiskutovali jsme se k němu asi nějak takto:

A tak jsme vymysleli rafinovanou lest, jak převezeme všechny úřady a ještě tím způsobíme pokrok na poli světového trekingu.

jak jste jistě pochopili, naším úkolem pro nastávající brigádu bude udělat z naší útulny karavan. Útulnu celou rozebereme a znovu ji postavíme na kolečkách, aby byla mobilní a dala se jednoduše kopnout k sousedovi na pozemek. Útulna tak bude zcela nezávislá a bude možno s ní cestovat při přechodu Karpat. Fungovat by to mělo tak, že si ji putovník zapřáhne za krosnu postrojem podobným volskému jhu a půjde s ní kam je mu libo. Jedná se o naprosto průlomový projekt v rámci celosvětového trekingu a je tak možné, že naše práce bude sloužit jako model při projektování dalších mobilních útulen. Naším cílem je vytvořit takové podmínky, kdy trekař není již vázán nutností putovat po horách od útulny k útulně, nýbrž si potáhne v zápřahu svoji vlastní útulnu na kolečkách a bude mít bydlení vždy po ruce.

Dále jste zřejmě pochopili, že naše útulna byla opětovně přejmenována. Staronové jméno se vám možná nemusí všem líbit, ale bylo zvoleno z důvodu praktičnosti jako odstrašení nezvaných návštěv. Pro tyto účely je třeba vyrobit a instalovat oboustranný otáčecí vývěsní štít s nápisy "Útulna Míša" a "Kunda". K tomu by měla být vyrobena ještě rekvizita oboustranného obrázku se svatou ikonou a hulícím Zemanem. Vypalovačku máme, bude nejlepší, když se toho zhostí nějaká výtvarně šikovná slečna.

Dále potřebujeme jednu dámu do kuchyně na mytí nádobí a vaření. Vaří se na kamnech, veškerá voda se tahá ručně od pramene v lese (to udělají chlapi).

A jen tak mimochodem se bude stavět útulna, takže klasické stavební práce.

A jelikož máme velikonoce, přátelé, určitě nás potěší, když přinesete nějaký ten chlast. Samozřejmě můžete přinést i zákusky, sladkosti, velikonoční beránky, mazance, prostě žrádlu a chlastu se meze nekladou. Občerstvení ale zajišťujeme, takže vlastní jídlo není nutností, pouze milou pozorností. Spaní možno v chalupě, ale doporučujem mít vlastní spacák, drsňáci mohou stanovat na plácku před chalupou. Parking na waypointu a pak kilometr pěšky.

Stalo se už takovou milou tradicí, že pokaždé, když podáme světu zprávu o stavbě naší útulny, najde se vždycky nějaký náš opravdový přítel a srdcař, který pro jistotu potřebuje vidět veškerou naši úřední dokumentaci. Ne že by nám chtěl se stavbou pomoct, ale čistě proto, že to s námi myslí opravdu moc dobře.

Jelikož naše stokrát papouškovaná deklamace, že "útulna má parametry staveb, na něž není potřeba stavební povolení, stavba je v souladu s územním plánem," zatím žádného ochránce světového dobra neuspokojila, a následně nás každý z nich začal ohromovat svými znalostmi v legislativě černých staveb, rozhodli jsme se, že už žádná vysvětlení po internetu nikomu podávat nebudeme. Přátelé, pokud máte o náš projekt aktivní zájem, přijďte přidat ruku k dílu a majitel vám na místě moc rád odpoví na cokoli, co vás zajímá. Pokud ale jen rozšiřujete řady internetových vysíračů a prudičů, buďte tak laskavi a dejte nám pokoj. Kreténů kolem sebe máme i bez vás dost.

V každém případě pokud máte pocit, že právě vy jste boží policií, a že záchrana světového dobra závisí na tom, že nás napráskáte, pak tedy konejte svoji svatou povinnost a udejte nás příslušným úřadům. Jistě za to dostanete státní vyznamenání a vás bude hřát pocit, že jste pro společnost udělali něco velkého a záslužného.