CITO Stavba útulny Velký Punťa II Cache In Trash Out Event

Za časů dávných, ba přímo pravěkých, sedl si jednoho dne Poustevník před svůj skromný příbytek na hřebeni karpatském, zahleděl se do modré dálky a navodil sobě hluboce filosofickou chvíli, vzpomínal, rozjímal a snil. Myšlenky jeho toulaly se po horách, jež mu byly dlouhá léta domovem. Pomýšlel na život, který prožil, na lidi, které potkal a daleké cesty, které prošel. Čas od času prožíval chvíle, kdy na něj doléhala tíže samoty, jíž byl celou svou duší oddán, a kdy snad jen malinko litoval, že zde není nikoho, kdo by s ním popil pár doušků ohnivé vody a vyslechl jeho radosti a strasti, neb jak jest rok dlouhý, nikdo k němu cestu nevyhledá než eurodotační komise a odečet Čezu.

A v té chvíli, kdesi vprostřed nekonečně dlouhé řádky osamělých dnů, pomyslel takto sobě: Inu, všeho už mám a ničehož mi nechybí. Střechu nad hlavou, pár ovcí a koz na trochu mléka, kousek louky pro jejich živobytí, kousek zahrádky pro živobytí svoje, i les na dříví, že chladem v zimním čase netrpím. Kus nad mojí chalupou dusají po hřebenové stezce poutníci, přechází Karpaty po trase SNP vydáni na milost i nemilost počasí, zakouší horko i chlad, déšť, bouřku a vichřici, a nemají kde hlavu složit. A přitom netuší, že sejdou-li ledva pár set metrů pod hřeben, dostane se jim vřelého lidského přijetí, jakož i stánku útěchy, kde mohou přes noc hlavu složit, a ohnivé vody, již mohou se mnou vesele popít. Ano, už vím, co je třeba. Udělat něco pro lidi. Něco docela malého, a přesto většího nade vše v lidskosti. Postavím já jim útulnu pro nouzový nocleh, jenž skrýší i pavézou jim bude.

A pustil se do díla. Věda však, že samoten nesvede tak velký skutek vykonat, napsal Poustevník na Facebook, aby našel bližní své v dobrosrdenství:

"Čau lidi, chtěl bych postavit útulnu u nás v Bílých Karpatech a hledám dobrovolníky, kteří by do toho šli se mnou. Chtěl by někdo přidat pomocnou ruku?"

A protože kdo se mnoho ptá, mnoho se dozví, dostalo se Poustevníkovi dlouhé řady důležitých a dobře míněných odpovědí, bez nichž se nemohl obejít:

"A máš stavební povolení??"

"A máš povolení od správy CHKO?"

"A máš povolení od vlastníka pozemku?"

"Podle paragrafu blabla nemusí mít stavební povolení pouze stavby do výměry blabla, s účelem blabla, nesmí být podsklepené, nesmí mít komín, nesmí být patrové, okna musí být blabla a střecha blabla..."

"Jestli to budeš stavět jako roubenku, tak ta musí podle předpisů vypadat tak, že blabla..."

"Lepší by bylo to jako roubenku nestavět, ale postavit to jako srub, protože kecy kecy..."

"A komín musíš postavit tak a tak."

"Trámy musíš udělat takhle a takhle."

"Stavební materiál není k sehnání, všechno drahý, lidi nemaj kde bydlet a ty si stavíš útulnu? A kde na to jako vezmeš??"

"Mám tady jedny starý kamna, ale sou jak nový. Jestli chceš, tak za super cenu šest tisíc..."

"A taky musíš objednat geodeta na zaměření a to stojí prachy."

"To ti nikdo nezkolauduje."

Poustevník si pozorně pročetl rady všech diskutujících, kteří to s ním mysleli dobře, a následně proklel ten slavný den, kdy k němu byl zaveden elektrický proud. Poté, co všechna moudra pečlivě uvážil a nad každou radou se zodpovědně zamyslel, pronesl, že se na to může vysrat, a než aby stavěl útulnu pro tyhle blbečky, tak ten pozemek radši prodá za těžký prachy developerovi i s projektem na rodinný barák, na který tam má stavební povolení.

Ale hlas shůry ho nenechal sejít na scestí a vrátil ho na cestu dobra. Pár lidí se mu přeci jen ozvalo. Bylo mezi nimi několik členů hnutí Brontosaurus, poněkud šílený meteorolog Jirka, gravidní Čtyřhranka, která mu na stavbě nemohla být naprosto nijak užitečná, její kamarádka Azulka, která rovněž nevypadala, že by svedla postavit barák, a tesař Rado, který na to jako jediný vypadal.

A tak se stalo, že v červnu léta Páně 2021 se tato parta rozených mistrů stavby a naprostých outsiderů kalby sešla na Bohem zapomenutém místě v Bílých Karpatech, aby zde ku slávě Boží a poutnické společnými silami vybudovali horskou útulnu a současně zapili samotu života Poustevníkova.

Nejspíš vás zajímá, kde chudák útulna ke svému názvu přišla. Říkáte si: To jste snad museli být úplně ožralí, když vás tohle napadlo. A hluboce byste nám tím křivdili! Tou dobou už totiž účastníci stavby, kteří s návrhem přišli, ožralí nebyli, nýbrž se nacházeli ve stavu kocoviny po zcela decentní a nevinné vinné (a tak trochu i destilátové) párty. Jinými slovy, autoři názvu si svůj rybníček vypili ještě předešlý večer a v osudný den diskuzní si již jen udržovali kulminující hladinku.

Důležitou vedlejší činností historicky první pracovní brigády bylo vymýšlení názvu útulny, a ať jsme vydumali cokoli, nikdy nebyl návrh ke spokojenosti všech. Padlo velké množství potenciálních názvů, z nichž všechny zněly střízlivěji a svéprávněji než ten vítězný. Kupř. Poustevníkovi se zamlouval název Grandhotel Partyzán, avšak tato útulna již tou dobou dělala čest svému jménu v Lúčanské Malé Fatře. Čtyřhranka navrhovala název útulna Vyškovka, jelikož se budoucí stavba bude nacházet na katastru obce Vyškovec, ale to se Poustevníkovi zdálo příliš fádní a prvoplánové. Další názvy jako Na samotě u lesa, Na vyhlídce, Karpatka a jiné, se vždy alespoň jedné osobě nelíbily, tudíž byly vyřazeny pro hlasovací shodu nižší než 100%.

Už to vypadalo, že nebohá útulna zůstane zcela nepojmenována (což by vzhledem k vítěznému návrhu bylo možná lepší), když došlo k osudné after-party. Část účastníků, která byla ovlivněna zbytkovým vlivem, zde podle hesla "kdo nechlastá s námi, chlastá proti nám" pomlouvala zbylé účastníky, kteří prošli stavbou útulny zcela střízliví. Mezi abstinenty byla Čtyřhranka, která bojkot alkoholu zbaběle svedla na svůj požehnaný stav, a pak členové hnutí Brontosaurus, kteří pro striktní odmítání ohnivé vody neměli přesvědčivou výmluvu, a tak museli veřejně přiznat, že nepijí z tak povrchních příčin, jako jsou osobní zásady, udržování čisté karmy či nevole přidat se na stranu zla. Zejména druhá skupina abstinujících osob byla těžkým trnem v oku kocovinářů, a tak na ně vedli různé uštěpačné filipiky a vymýšleli nactiutrhačné persifláže. Azulka přišla s alegorickým přirovnáním Brontosaurů k brontosaurovi Punťovi z knihy Sek a Zula, komiksového příběhu života pravěké rodiny od Neprakty a Švandrlíka. Pokud tento titul neznáte, buďte rádi, neb to znamená, že jste dosud mladého věku. Pro mladou část čtenářů tohoto listingu (to bude tak maximálně Míra Routa) tedy malé objasnění: Sek a Zula jsou, řekněme zjednodušeně, něco jako Flinstoneovi ze socíku. Brontosaurus Punťa je zde vyobrazen jako abstinující vegetarián, a tak je nutno Azulce uznat, že alegorii pro rebelující účastníky stavby útulny vynašla nanejvýš přiléhavou. Tento jinotaj se zbylým kocovinářům zalíbil, a protože stále ještě nebyli schopni racionálního vyhodnocování, co je blbý a co ne, napadlo je mozkem společným a jednotným, že pojmenují útulnu podle brontosaura Punti. Jelikož se jim však název "útulna u Punti" zdál málo praštěný, vymsleli Punťovi přídavné jméno Velký, čímž zcela vynulovali jeho souvislost s avizovanou knihou, jakož i symbolický kontext s abstinující partou. To ale bujarému stavitelskému konziliu ani pramálo nevadilo, a tak nápad odhlasovali a jednomyslně schválili v drtivé většině 20 % hlasů. Bohužel poučka "když jsou tři, a z toho dva ožralí, tak nesmí dojít k hlasování" zde nebyla uplatněna včas, neb opilecká hlasovací jednotka byla rychlejší než abstinující, a tak tato fatální nedbalost vešla do dějin v podobě jména útulny "Velký Punťa".

Bohužel ani po úplném vystřízlivění nechtěl nikdo z tohoto veskrze stupidního jména útulny ustoupit, a to ani přesto, že se k němu všichni přestali hlásit. "To byl nápad Azulky, ona se toho názvu tak chytla," obhajoval se Poustevník, zatímco Azulka tvrdila: "Poustevníkovi se ten název děsně líbil, říkal: 'Jůů, to je tak blbý, že nikdy nikdo nepochopí, proč se to tak jmenuje,' a řek mi, ať vyrobím vývěsní štít." A tak navzdory tomu, že všichni aktéři postupně svorně připustili, že název Velký Punťa je tak trochu dementní, nikdo už nevyvinul iniciativu k opravnému hlasování a název vešel v obecnou platnost.

Dnes již účastníci osudného hlasování příliš nevědí, jakým způsobem na jméno útulny vlastně přišli. Alkoholem inspirované pásmo asociací již nedokáže nikdo z nich věrohodně reprodukovat. Příběh o vzniku jména útulny je v jejich hlavách obestřen mlhou hustou jako přiboudlina a každý jej vypráví trochu jinak. Je možné, že pokud by se podařilo namíchat elixír o přesném složení lihovin jako té noci před osudnou kocovinou, snad by jejich myšlenkové pochody dokázaly zafungovat totožně a onen dialog, který svými nemilosrdnými následky významně vstoupil do karpatských dějin, by se podařilo zopakovat. Bohužel, stejně jako všichni zapomněli na svůj entuziasmus vyvolaný vyřčením jména Velkého Punti, tak si ani nikdo z nich nepamatuje, co a kolik toho vlastně vypil. Historici budoucích generací si tak budou nad jménem útulny bezvýsledně lámat hlavy stejně, jako nad stavěním přehrad pravěkými lidmi. A pokud by se snad někdy někdo správně dovtípil spojitosti s abstinujícím býložravcem Punťou, dospěje k fatálně mylnému výkladu, že na zdejší útulně se nikdy alkohol nepil.

Milí přátelé,

pokud vás neodradila hromada zbytečných plků v úvodu listingu (jestliže jste použili tlačítko zkratky k tomuto odstavci, je velká šance, že se tak dosud nestalo), pak vás srdečně zveme na již čtvrtou (druhou s GC kódem) stavební brigádu útulny Velký Punťa v Bílých Karpatech.

Veškeré důležité informace byly již sepsány v listingu předešlého eventu CITO Stavba útulny - GC966CX, kde si je můžete přečíst. V tomto listingu si připomeňme, co jsme za tři dosavadní brigády udělali.

Během první stavební sleziny se psaly dějiny, o nichž vás již informovala úvodní část listingu. Krom bujarých veselých debat jsme se také věnovali odkorňování stromů a přípravě stavebního materiálu.

Naše druhé setkání bylo již publikováno jako CITO a těšilo se kačerské účasti tak hojné, že se vyplatí seznam účastníků vypsat. Byli jimi Míra Routa, TraminTeam, dzoni_tn a moje maličkost. Naši nepočetnou komunitu měrou stejně nepočetnou pak doplňovalo několik jednotlivců z řad Brontosaurů. I tak chlapi udělali dost práce, nasbírali pár šutrů do základů a zarovnali základovou plošinu, na níž bude útulna stát.

V nepřítomnosti překážejících brigádníků se činil tesař Rado a vystavěl útulně krov, díky kterému byla na zimu provizorně zastřešena. Útulna tak ke dni 15/11/2021 vypadala takto.

Začátkem května proběhla třetí stavební brigáda, podle informací v nejkomornější sestavě, jíž jsem se bohužel nemohla zúčastnit, a proto nevím, co bych vám o ní řekla. Aktuálně útulna vypadá takto:

Poustevník nám ve svém svolávacím mailu napsal k plánu práce toto:

"V termínu 11. - 21.6. se budeme společnými silami snažit uvést do provozuschopného stavu tu rozestavěnou salaš, kterou jsem se určitě všem rád pochlubil... Akce je sice 10 denní, ale těžiště práce asi odvedeme za účasti mistra tesaře, a to o prodlouženém víkendu 16. - 19.6. I jedna hodina pomoci se počítá!"

Čekají nás tedy dokončovací práce, aby byla útulna u Velkého Punti nejen obyvatelná, ale i dokonale vymazlená. Úprava dřeva, dolaďování detailů, prostě vše, co bude třeba. Pokusím se vyhecovat Poustevníka, aby nám zadal stříhání jeho ovcí, jelikož zmínil, že jejich vlnou chce útulnu zateplovat, ale to zatím nemohu slíbit. :-)