Čáp

Čáp bílý je odnepaměti velmi oblíbeným a známým ptačím druhem. Ale nejen to – je hluboce zakořeněn v povědomí lidí a objevuje se v pověrách, jejichž původ sahá až do předkřesťanských časů. Je otázkou, zda všeobecná oblíbenost čápa pramení z ryze pozitivního citového vztahu lidí k tomuto druhu, nebo vznikla z pragmatičtějších pohnutek odvozených od jeho užitečnosti. Ať už tomu bylo jakkoli, faktem zůstává, že se čáp bílý těšil a dosud těší sympatiím ve většině zemí svého hnízdního areálu. V řadě německých vesnic se dodnes drží lidové čapí slavnosti. Čáp je národním ptačím druhem v Litvě, Polsku a Bělorusku a ikonou Alsaska. Ve znaku se jím pyšní Haag i řada jiných menších měst v různých koutech Evropy.

Nejznámější rolí, kterou v lidové tradici čáp v našich krajích dosud hraje, je pravděpodobně ta, že přináší děti. Tuto úsměvnou báchorku rozpačití rodiče užívají, když se pokoušejí odpovědět na otázku svých malých ratolestí, kde se berou děti. Napadlo vás ale někdy, jak tato smyšlenka vznikla? Podle všeho má pradávné kořeny. Čáp býval kdysi poslem bohyně Holdy a na její pokyn lovil novorozence ze studny nebo jezera a přinášel je rodičům. Podle germánské mytologie duše nenarozených plavaly ve vodě a do těla matky byly vloženy až bohyní samou nebo jejím poslem. Protože se čápi zdržují u vody a často v ní loví, je nasnadě, jak se k nošení novorozeňat dostali. Psychologové v této souvislosti píší o čapím zobáku lovícím ve studni jako o metafoře pohlavního aktu. Jedna stará sága skutečně tvrdí, že čáp přivozuje těhotenství klovnutím do ženského lýtka, někde se dokonce věřilo, že k početí dítěte stačí jen čapí pohled.

Již před staletími bylo na mnoha místech Evropy výslovně zakázáno čápy zabíjet, ať už se podíváme do antického Řecka, nebo do středověkého Německa. Ani v muslimských zemích nebyl čáp pronásledován. Lidé tam věřili, že v každém čápovi se ukrývá duše muslima, který za svůj život nepodnikl pouť do Mekky. V marockém městě Fez byla dokonce nemocnice, kde handicapované čápy ošetřovali a uhynulé pochovávali. V Súdánu se zase tradovalo, že zraněný čáp odnese oštěp do nebe, a až se po čase lovec na místo vrátí, sletí na něj jeho oštěp a smrtelně ho zraní. Přesto se i v Evropě maso mladých čápů občas konzumovalo a jejich sádlu byly připisovány léčivé účinky.

O oblíbenosti tohoto druhu ptáka svědčí také to, že v mnoha dětských říkankách zaznívá typické čapí klapy-klap, anebo to, že čáp vystupuje v celé řadě zkazek, zpravidla jako moudrý tvor, který všechno vidí a ví. Kdo by neznal moralizující bajku o čápovi a lišce anebo pohádku o tom, jak čáp jako jediný byl schopen hltavému medvědovi vytáhnout kost z krku? Za přečtení také stojí méně známá pohádka H. Ch. Andersena nazvaná Čápi. Ve Švábsku se o čápu říká: Kdyby měl jazyk, mluvil by a vyzradil lid i celou zem (protože shora všechno vidí); když se někde něco zvláštního děje, klape tedy aspoň zobákem. Staré české pořekadlo o počtu hostí a množství pokrmů zase tvrdí: mnoho čápů, málo žab. V Moldavsku je čáp patronem vinařství. Podle legendy zachránil obléhanou pevnost tím, že obránce zásoboval hrozny a ti pak posíleni hrozny jako zázrakem obléhatele přemohli.

V lidové tradici je čáp oblíbeným poslem jara. Známá česká pranostika praví, že na svatého Řehoře (12. 3.) čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře. Jarnímu tahu čápů lidé věnovali vskutku velkou pozornost, na některých místech býval dokonce jejich přílet ohlašován troubením na roh. Lidé na jihu Německa věřili, že pokud se čápi vrátí čistě bílí, bude suchý rok, pokud přiletí špinaví, má hodně pršet.

Kromě konce zimy čáp ohlašoval i důležité události v životě lidí. Pokud uvidí dívka prvního čápa v letu, ještě téhož roku se provdá, pokud čáp stojí, bude na svatbu jen pozvaná. Přelétá-li čáp dům, kde leží šestinedělka, lze čekat za rok dalšího potomka. Když zemře v zimě v domě selka, čapí hnízdo zůstane na jaře neobsazeno. Domy, na nichž hnízdí čápi, jsou údajně chráněny před požárem a blesky. Poláci, Litevci a Ukrajinci věřili, že čápi přinášejí harmonii do rodiny, na jejímž stavení hnízdí. Nu, a když čáp klape zobákem, rozbije se prý v kuchyni hodně nádobí.

Některé lidové pověry se vztahují také k biologii a chování čápů samotných: Pokud se čáp vrátí ze zimovišť sám, oplakává pak po sedm let ztrátu svého partnera. Čápi vychovávají jen sudý počet mláďat, případné přebytečné čápě vyhazují a tím splácejí činži majiteli domu, na němž hnízdí. Na sv. Bartoloměje (24. 8.) odlétají čápi do Afriky.

Ve starověkém Egyptě symbolizoval čáp zbožnost a spravedlnost, v Číně nesmrtelnost. V křesťanské symbolice pak reprezentuje nepřítele zla, protože se živí plazy, tvory pekelnými. Už od antických dob se čápi těší oblibě jako předobraz harmonického rodinného života, monogamního partnerského svazku a oddanosti rodičům. Čáp byl u nás odjakživa ztělesněním věrnosti v rámci páru a věrnosti hospodářství, na jehož střeše hnízdil. Lidé doufali, že se čapí věrnost přenese i na věrnost v rodině, na jejímž obydlí čápi hnízdí. Čáp platil rovněž za nositele štěstí, zdraví a Božího požehnání. Pokud jednou na střeše čápi zahnízdili, bylo velkým neštěstím, když je odtamtud někdo vyhnal nebo se tam už nevrátili. Ublížit čápům, sebrat jim vejce nebo sníst čapí maso platilo odedávna za velký prohřešek.

Je zřejmé, že čáp bílý byl pro naše předky význačným ptačím druhem. Nezbývá než si přát, aby měl nadále místo v naší krajině a jako veskrze pozitivní symbol jara, štěstí a rodičovství žil i nadále v našich myslích.

Význam čápů v evropské kultuře

Podobně jako u nás, je i v jiných zemích čáp jedním z ptáků, kteří se nejčastěji objevují v lidových pověrách a tradicích.

Bez čápa není jaro

V Bulharsku je čáp bílý symbolem jara a nového života. Návrat čápů značí, že zima už je pryč a nastává nové, jarní období. Když lidé v Bulharsku poprvé na jaře uvidí čápa, sundávají tradiční náramky “martenitsa,” spletené z bílých a červených provázků, chránící před zlými vlivy v průběhu zimy, věší je na kvetoucí strom a jaro může naplno začít. Při prvním jarním pozorování čápa je dobré mít v kapse minci nebo v ruce chleba, protože to zajišťuje blahobyt po celý zbytek roku. Bulhaři také věří, že dům, na kterém hnízdí čápi nebo vlaštovky, je chráněn před pohromami. Považuje se za veliký hřích, pokud někdo zničí čapí hnízdo nebo vejce, či ublíží mláďatům.

Čáp bílý v arménských legendách

Čáp bílý je jedním ze symbolů Arménie. V dávných dobách Arméni věřili, že čápi byli ve skutečnosti zemědělci, kteří se dokázali převtělovat v ptáky – čápy bílé – a v jejich podobě přilétali na jaře do Arménie. Na zpáteční cestě se zastavili na vrcholku nejvyšší hory, kde na sebe vzali opět lidskou podobu a rozletěli se do svých zimovišť. V arménských legendách symbolizuje čáp slunce, jaro a poctivost. Na tzv. dračích kamenech, „vishapaqars“, což jsou ohromné kameny vysoké až 5 m, pocházející z 3. tisíciletí před Kristem, jsou vyryti čápi, uctívaní tehdejšími zemědělci. Ti si čápů vždy vážili, protože loví hmyz a hlodavce. Ve středověku dokonce oslavovali 9. březen jako Den čápů.

Litevský národní pták

Litva se pyšní největší hnízdní hustotou čápů bílých v Evropě – v této malé zemi žije na 10 000 čapích párů. I zde je čáp poslem jara, štěstí a plodnosti a traduje se, že přináší děti. Je nejen národním ptákem zobrazeným na mincích, ale Litevci jej dokonce považují za posvátného. Představa, že by někdo mohl čápům ublížit, je zcela nemyslitelná. Naprosto opačně je ovšem vnímán mnohem vzácnější čáp černý – ten podle tradice přináší smůlu.

Je libo čapí nohu?

Čáp, polsky bocian, je chápán jako pták, který nosí štěstí a skýtá ochranu, například do domu, poblíž kterého hnízdí, neudeří blesk. Symbolizuje jaro, probouzející se život, přeneseně i bohatou úrodu a blahobyt. Postava čápa bývá proto pravidelnou součástí masopustních průvodů. Naopak zabití čápa je hříchem, který může svému původci přivodit neštěstí, požár domu nebo smrt jeho obyvatel.

Podobně jako u nás, i polské děti přinášejí čápi, jak nám sděluje pořekadlo „bocian, bocian, długi nos, przynieś dziecko, dam ci grosz“. Někde dokonce čápi děti do domu vhazují komínem.

Poláci znají i zdůvodnění, proč se čápi živí tím, čím se živí. Kdysi dávno chtěl Bůh vyhubit obtížnou havěť, zavázal ji tedy do rance a ten dal čápovi, aby jej někde zahrabal. Čáp byl ale zvědavý, ranec rozvázal a všechny žáby, hadi i myši se rozutekli. Čáp je od té doby musí za trest sbírat.

A jak je to s čapí nohou z názvu článku? Dodnes se v Polsku na den Zvěstování Panně Marii (25. března) pečou placky, které tvarem právě čapí nohu připomínají. Mají sloužit k přivolání čápů ze zimovišť, a tedy k přivolání jara. Originální recept najdete na čapím webu cap.birdlife.cz.

Co o čápovi píší antičtí a středověcí autoři

Původ jména čápa je nejasný. Antičtí autoři se domnívali, že řecký výraz pelargos je složen z přídavných jmen pellos, „černý“, a argos, „bílý“, a označuje tedy přiléhavě čápa bílého, zatímco v latinském názvu ciconia spatřovali vliv slovesa canere, „zpívat“, „zvučet“, a soudili, že čáp byl nazván podle klapání zobákem. Již ve 14. století se objevuje v latinských pramenech českého středověku staročeský ekvivalent czap (čáp), který vznikl pravděpodobně odvozením ze jména čapľa, jež označuje nohatého ptáka; zda tento výraz souvisí se slovem čapa, „noha“, zachovaným na Moravě, však zůstává otázkou.

Řečtí a latinští přírodovědci neznali čápa černého, naproti tomu o čápu bílém se zachovalo množství poznatků, z nichž ovšem ne všechny odpovídají skutečnosti. Antičtí autoři pokládali čápa za velmi užitečného, nevyjadřovali se však o něm vždy lichotivě. Kupříkladu římský polyhistor Plinius Starší poukazuje na nemilosrdný postup čápů během tahu, kdy jedince, který dorazil na shromaždiště jako poslední, ostatní rozsápou a teprve poté odlétnou do Afriky. Navzdory tomuto odsuzujícímu posudku měl čáp v antice i ve středověku téměř výhradně pověst láskyplného ptáka, který se zodpovědně stará o svá mláďata i zestárlé rodiče, a to nikoli proto, že by mu to přikazoval nějaký lidský zákon, nýbrž protože jej k tomu vede vrozený instinkt. Jak uvádějí autor sbírky o zvířatech Ailianos a encyklopedista Isidor ze Sevilly, čáp zahřívá tak pečlivě hnízdo s mláďaty, že mu během nepřetržitého sezení vypadávají pera. Nemůže-li sehnat potravu, vyzvrátí pokrm, který pozřel předchozího dne, a nasytí jím své potomky. Řecký filozof a přírodovědec Aristoteles však upozorňuje na to, že stejně obětavě se chovají také mladí čápi ke svým rodičům – snaží se oplatit starostlivost, které se jim od nich dostalo. Podle raněkřesťanského teologa Basila z Caesareje by mohl tento příklad vypěstovat v dětech (kdyby ovšem byly ochotny věnovat tomu pozornost) vztah k rodičům naplněný láskou a úctou. Nikdo jistě nemá tak málo rozumu, aby nepokládal za ostudné chovat se hůře než ptáci, kteří přece rozum vůbec nemají!

Čáp bílý & čáp černý

Téměř jistě není v Evropě člověk, který by čápa neznal, zdaleka ne všichni ale vítají jeho blízkost a chápou jej jako symbol jara, štěstí a spokojenosti, jak tomu bývalo po dlouhá staletí. Nově se může čáp stát symbolem našeho měnícího se vztahu k přírodě i změn v přírodě samotné. Černí čápi jsou čím dál hojnější a méně plaší, bílí čápi se stěhují z nižších poloh do podhůří. Každoročně nás překvapují (anebo už ani nepřekvapují) zprávy o zimujících čápech, přestože snad není známějšího tažného ptáka a i malé děti vědí, že čápi tráví zimu v Africe. Čápi nám říkají, že se svět kolem nás mění a my se měníme s ním. Dokážeme čápům nabídnout hnízdiště a uchránit tahové zastávky a zimoviště před vysušením nebo zastavěním? To jsou nejdůležitější otázky, které čápi každé jaro přinášejí, když svými křídly spojují kontinenty. Jejich jarní klapání by mělo být, tak jako pro naše předky, symbolem naděje, že jako se každý rok vrací jaro, do lidských srdcí se vrátí pokora, touha i umění žít v souladu s přírodou.

Vzestupy a pády bílých čápů

Zatímco pro čápa černého znamenalo rozsáhlé odlesnění Evropy úbytek hnízdních možností, pro čápa bílého to byl doslova dar z nebes. S přibýváním otevřené krajiny a zemědělským obhospodařováním Evropy se mohl výrazně rozšířit. Ke zlomu došlo v druhé polovině 19. a na začátku 20. století. Nastupující průmyslová revoluce a s ní spojená industrializace zemědělství, rozsáhlé odvodňování luk a scelování pozemků, nástup těžké techniky a celková změna využívání krajiny vedly k tomu, že čápů bílých začalo v Evropě prudce ubývat. Došlo to až tak daleko, že v některých zemích dokonce jako hnízdící druh vyhynul. Například z Belgie zmizeli čápi v roce 1895, ze Švýcarska v roce 1949, ze Švédska v roce 1954. Ve všech zmiňovaných zemích již opět hnízdí, ale populace jsou zatím malé. I jinde v Evropě jsou čápi bílí v současnosti opět na vzestupu.

U nás byli ještě na sklonku 19. století oba čápi vzácností. Zejména bílí čápi se pak ve 20. století začali šířit postupně do všech krajů a jejich početnost pomalu rostla. Především poslední fázi tohoto nárůstu máme detailně zdokumentovanou díky práci Skupiny pro ochranu a výzkum čápa bílého, kterou v letech 1980—2005 vedl pan Bohumil Rejman.

Kdy a kde se s čápy setkáme

Naši čápi jsou přísní migranti, zimující v subsaharské Africe, takže pokud je chceme pozorovat v naší přírodě, máme k tomu možnost zhruba od poloviny března do začátku září. Čáp bílý dříve hnízdil hlavně v nížinách, ale v posledních letech se přesouvá i do pahorkatin či podhůří. Vždy vyhledává otevřenou krajinu s loukami, políčky či mokřady. Dříve běžnější lesní kolonie jsou již vzácné a k vidění jsou pouze na jižní Moravě. Nejčastěji se dnes s hnízdy čápů bílých setkáme uprostřed měst a obcí. Hnízdí na vyvýšených místech, na komínech, sloupech elektrického vedení, stromech, střechách domů či na speciálních podložkách. Potravu loví většinou v širším okolí. Až na výjimky se u nás setkáme pouze s jednotlivými hnízdy. Pokud bychom chtěli vidět větší hejna čápů, musíme pátrat v létě po čerstvě posečených loukách, především v nižších polohách. Zde se občas shromažďují nehnízdící jedinci, případně již vyvedená mláďata a dospělí po hnízdění. Tato hejna vyhledávají bohaté zdroje potravy a obvykle se na jednom místě zdrží pouze krátce. V některých letech nejsou hejna často čítající padesát a více čápů k vidění vůbec, jindy jsou zase poměrně častá. Největší vliv má zřejmě počasí v průběhu roku, které ovlivňuje hnízdní úspěšnost a zdroje potravy. K řádově větším koncentracím dochází také v době tahu. Za pozorováním tisícových hejn čápů bílých kroužících v teplých vzdušných proudech musíme zajet do zahraničí, nejlépe do Španělska, Turecka či Izraele. Výjimečným zážitkem je návšteva některých velkých hnízdních kolonií čápů bílých na lidských stavbách. Asi největší koncentraci hnízd na jedné budově můžeme vidět v městečku Alfaro ve Španělsku, kde na místní katedrále pravidelně hnízdí přes 100 párů. Jen tak stát na ulici a sledovat „mumraj“ na střeše je opravdu silný zážitek.

Naproti tomu čáp černý je typicky lesní druh, který loví nejčastěji na menších potocích, mělkých řekách, na drobných rybnících či v mokřadech. Protože je poměrně plachý a přes svoji velikost nenápadný, často uniká pozornosti. Dříve hnízdili černí čápi především ve větších lesních komplexech v klidných, nikým nenavštěvovaných částech porostů. V posledních desetiletích se ale i jejich chování mění a hnízda černých čápů se objevují v menších lesních celcích. Také výrazně klesá plachost tohoto druhu při hnízdění i sběru potravy. Nadmořská výška nepředstavuje pro čápy černé výraznější problém, pokud v okolí naleznou dostatek potravy. Na rozdíl od čápů bílých hnízdí čápi černí vždy jednotlivě. Nejbližší hnízda bývají vzdálena kolem 1 km, většinou jsou od sebe 5–10 km. Mimo dobu hnízdění se i černí čápi občas sdružují do větších skupin, u nás především v pozdějším létě. Pozorování několika desítek černých čápů lovících ryby v malé tůni či mokřadu je nezapomenutelné. Vhodných míst, která poskytnou dost potravy, je v naší krajině nedostatek, a proto je třeba důsledně dbát na to, abychom čápy nerušili. Potřebují se v tuto dobu připravit na dlouhou cestu do zimovišť. Většina čápů černých z Evropy zimuje v subsaharské Africe, ale i toto chování se začíná měnit. Tisíce ptáků ročně zimují v Izraeli, stovky ve Španělsku a Portugalsku, a jednotlivci dokonce i v Bulharsku.

Co čápy ohrožuje

Začneme-li mluvit o ohrožení čápů, vybaví se nám asi jako první zničená hnízda. Jsou velká, viditelná, a zničí-li někdo obsazené hnízdo čápů s vejci či mladými, považujeme to za vrchol barbarství. Přesto jde o výjimečné situace, které znamenají jednoznačně tragédii pro danou čapí rodinu, na celkovém stavu populace se ale těžko projeví. Většina lidí má stále čápy ráda a, jak je uvedeno v jiném článku, v případě potřeby jde hnízdo z ohroženého místa úspěšně přesunout.

Mnohem větší vliv na oba druhy čápů má na evropských hnízdištích počasí. Dlouhotrvající deště v době sezení a krmení malých mláďat, jako tomu bylo v roce 2013, způsobily, že naprostá většina párů skončila bez mláďat. Ale i s jednou takto neúspěšnou sezónou se dlouhověcí čápi snadno vyrovnají, tedy alespoň pokud nebude k podobným výkyvům docházet častěji. Bohužel právě stále častějšími extrémy se projevuje lidmi způsobená a stále prohlubovaná klimatická změna.

K úhynům mladých nezkušených čápů dochází pravidelně na sloupech elektrického vedení, jejich zabezpečení se ale postupně lepší a nejhorší časy, alespoň z tohoto hlediska, snad již mají čápi za sebou.

Jednoznačně největším ohrožením na hnízdištích tak zůstává stále intenzivnější hospodaření v krajině. Zřejmě kvůli němu se čápi bílí stěhují ze zemědělské krajiny nížin, v pahorkatinách je přece jen mozaika krajiny pestřejší a čápi zde nacházejí dostatek potravy.

Ohrožení na zimovištích

Ačkoli si to často neuvědomujeme, oba druhy čápů u nás tráví jen polovinu života. Také polovinu všech ohrožení, anebo možná mnohem více, musíme hledat mimo náš stát, na dlouhých tahových cestách a v zimovištích. Problémy jsou podobné jako u nás, často ale v mnohem větším rozsahu a s tragičtějšími dopady. Například snímky stovek mrtvých čápů, kteří za mlhy či v noci narazili do drátů velmi vysokého napětí na Arabském poloostrově, již několikrát obletěly svět (viz např. www.birdlife.cz/waterloo.html). Je přitom jasné, že valnou většinu takovýchto neštěstí na pouštích nikdo neobjeví. Ještě zásadnější je ale opět stav krajiny. Jako příklad uveďme opakovaná sucha v oblasti Sahelu, v pásu táhnoucím se po jižním okraji Sahary napříč celou Afrikou. Pro čápy jde o oblast nesmírně důležitou pro doplnění zásob po přeletu Sahary. Je doloženo, že sucho v období migrace znamená pro čápy větší katastrofu, než všechna ostatní ohrožení dohromady – pokud hejna nenajdou oázu, kde by se mohla nakrmit a napít, hynou po stovkách a tisících. Dílo zkázy pak dokonává DDT, vysušování mokřadů a lov pro zábavu i obživu.

Je s podivem, že přes všechna tato úskalí je dosud množství obou čápů u nás stabilní. Znamená to, že naše krajina je ještě stále relativně v pořádku. O to větší zodpovědnost za čapí populace máme a o to více se snažme, aby tomu tak bylo i v budoucnosti. Protože čápi přece přinášejí jaro a nosí děti – co bychom si bez nich počali?

Údržba čapích hnízd a umělé hnízdní podložky

Stavba hnízda, jeho údržba a snižování

Čapí hnízdo je důkladná stavba, která vydrží desítky let. Čápi je každoročně přistavují, takže postupně roste. Nové hnízdo má průměr 80 cm a výšku 15–30 cm. Během let může dosáhnout výšky přes 3 m a průměru až 2 m. Tomu pak odpovídá i jeho hmotnost. Proto také s ohledem na bezpečnost hnízda, nosné konstrukce, stav hnízdní podložky a bezpečnost okolí i samotných čápů (zejména pak mláďat) je třeba o hnízda pravidelně pečovat. Vždy se vyplatí jednou za tři až pět let (podle stavitelské aktivity) sundat část hnízdního materiálu než za 15–20 let celý valník.

Snižování hnízda provádíme vždy stejnoměrně a po vrstvách, k rozebrání hnízda používáme menší rýč nebo polní lopatku. Osvědčily se i ohnuté vidle nebo pevná motyka na dlouhé násadě. Hnízdo snižujeme na třetinu původní výšky. Následuje úklid střech, čištění okapů či ploch, kam byl hnízdní materiál shazován. Je třeba dbát maximální opatrnosti s ohledem jak na vlastní bezpečnost, tak stav hnízdní podložky a nosné konstrukce. Těžká hnízda na vysokých komínech, sloupech či nestabilních konstrukcích mohou rozhýbat konstrukci tak, že dojde k jejímu přelomení a nechtěnému stržení hnízda.

Samotné hnízdo je tvořeno po obvodu a vespod nejčastěji suchými větvemi. Vnitřek hnízda je vystýlán drny, trávou, srstí zvířat, ale i hadry, kusy igelitu, papíry či provázky. Horní část hnízda je prostorná a poměrně rovná, vejce jsou snášena do mělké jamky uprostřed. Proto také při snižování hnízda musíme dbát na to, aby v závěru bylo hnízdo v horní části rovné a spíše jako hodně mělká miska. Naprosto nežádoucí je stav hnízda po rekonstrukci typu „krtinec“.

Po vylíhnutí mláďat a jejich následném růstu dostavují rodiče po obvodu hnízda ohrádku ze suchých větví, kterou neustále upravují tak, aby nedošlo k pádu mláďat z hnízda a zároveň aby částečně znemožňovala jiným (konkurenčním) čápům při souboji na hnízdo usedat. Při kroužkování a manipulaci s mláďaty na hnízdě se snažíme tuto ohrádku co nejméně narušit a v žádném případě klacky neshazujeme.

U čápů černých navíc při snižování hnízda a kroužkování mláďat kontrolujeme i stav větví či hnízdní podložky, které hnízdo drží. Máme-li pochybnost o stavu nosných větví, je dobré obrátit se na místně příslušný orgán ochrany přírody.

Kde čápi staví hnízda nejčastěji

Hnízda čápů bílých dnes najdeme na střechách budov, nefunkčních komínech, sloupech elektrického vedení, hnízdních podložkách, leckde i na vodojemu, posedu či stohu slámy. Zpravidla platí, že čáp dává přednost vyvýšeným místům, tak aby mohl při odletu z hnízda seskočit a roztažením křídel se snadno dostal do vzduchu. Nerad však obsazuje vysoká místa na holých větrných vrcholech či kopcích. Vyhledává vyvýšené body v údolí obklopeném otevřenou krajinou. Důležitou roli hraje i ráz krajiny, zejména zemědělské hospodaření. Čáp potřebuje v dosahu hnízdiště dostatek ploch ke sběru potravy (pole, louky, pastviny, mokřady).

Čáp černý žije skrytě v lesních komplexech a k hnízdění využívá zejména vzrostlých stromů. Jeho způsob života a podmínky, za kterých hnízdí, jsou však specifické, a není možné se mu věnovat tak podrobně jako čápům bílým, i když i pro čápy černé se dělají hnízdní podložky, snižují se hnízda, kroužkují mláďata a monitorují hnízdiště.

Umělé hnízdní podložky. Jak na to?

Veškeré zásahy do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, včetně obou druhů čápů, jsou realizovány s povolením příslušného krajského úřadu. Údržba hnízd a hnízdních podložek pak i za podpory obce, města, vlastníka objektu, pozemku či nemovitosti nebo sponzorů. Nové hnízdní podložky se také staví tam, kde je třeba hnízdo z bezpečnostních důvodů přemístit, nebo tam, kde doposud čápi neměli možnost zahnízdit a o založení nového hnízdiště se intenzívně snažili. Cílem však není postavit hnízdní podložku všude, kam si čáp sedl anebo přinesl dva klacky. Výstavba nové hnízdní podložky má svá pravidla, a než se do ní pustíte, je důležité znát několik základních věcí.

I. Vhodné místo

Pro čápy – Polovinou úspěchu je bezesporu výběr vhodného místa. Vybraná lokalita by měla vyhovovat nejen potřebám čápů, ale i sousedům, majitelům pozemků a nemovitostí a kolemjdoucím.

Pro čápy bílé je vhodné dobře viditelné, závětrné, vyvýšené místo bez zbytečných překážek v těsné blízkosti hnízda (vzrostlých stromů, budov, komínů, stožárů a sloupů). Ideální je místo již v minulosti čápy obsazené, případně místo v jeho těsné blízkosti (na dohled) a podobného charakteru. Zejména je nutné zřizovat hnízdní podložky co nejdále od sloupů a drátů nezabezpečených elektrických vedení, trafostanic a všech, pro čápy životu nebezpečných, civilizačních prvků (světlíků, hromosvodů, svislých šachet, klimatizačních zařízení, ostrých hran, velkých skleněných ploch atd.). Mladí čápi nejsou při svém prvním letu příliš zdatní letci, a tak dost často hynou právě při střetu s těmito technickými prvky. Výše uvedená zařízení je třeba řádně zabezpečit i u stávajících hnízdišť!

U čápů černých pak přinášejí problémy v průběhu hnízdění aktivity v blízkosti hnízda, jako jsou nevhodná těžba, noční svážení dřeva, pálení klestu, výsadba lesních školek či nešetrné rušení a časté kontroly obsazenosti lokality.

Pro lidi – Zejména u čápů bílých je třeba počítat i s tím, že hnízdění může mít nepříjemné důsledky pro okolí hnízda. Nezapomeňte, že:

🐦 Při stavbě hnízda padá čápům stavební materiál.

🐦 Spadaným materiálem se zanášejí okapy, žlaby a znečišťují střechy.

🐦 Hnízdo musí být přístupné, aby je bylo možné pravidelně udržovat .

🐦 Při údržbě hnízda se silně práší a shazuje se materiál dočasně znečišťující okolí.

🐦 Konstrukce musí být dostatečně pevná, bezpečná, funkční, odolná povětrnostním vlivům a pokud možno esteticky vhodná.

🐦 Z obsazeného hnízda mláďata kálí.

🐦 Při krmení mláďat často rodičům upadne živočišná potrava, a ta se pak pod hnízdem rozkládá.

II. Technické parametry

Druhou polovinou úspěchu u čápů bílých je zřízení co nejúčelnější nosné konstrukce a samotné hnízdní podložky. Jako nosnou konstrukci lze použít betonový či ocelový trubkový a příhradníkový stožár, dostatečně zakotvený (zabetonovaný) v zemi. Na střechy budov se dle jejich charakteru používají speciálně vyrobené svařované či montované ocelové prvky. Nezapomínejte, že hnízda dosahují značných hmotností a podložky se většinou stavějí na několik let. Samotná hnízdní podložka je ocelový rošt kruhového, čtvercového či kombinovaného tvaru z dostatečně nosného železného materiálu (profil L 3,0 × 3,0 cm, kulatina průměr 12 mm, lépe pak trubka 3/4“ atd.), do kterého je vsazeno armovací pletivo. Veškeré kovové prvky musí být zbaveny ostrých či špičatých hran a musí být řádně ošetřeny proti korozi (nátěr, ideálně žárové zinkování). Na podložku instalujeme imitaci rozestavěného hnízda z neolistěných větví přiměřené velikosti, skládaných a proplétaných tak, jak to dělají čápi. Hnízdo pak k podložce na několika (4) místech ukotvíme vázacím drátem tak, aby větve nepadaly dolů a aby se ptáci o drát nezranili. Nově pod korpus z klacků dáváme i tmavou geotextilii, na kterou nasypeme do středu zeminu či kompost. Pozor – je důležité, aby střed hnízda (horní plocha) byl stabilní a celistvý, aby přes něj neprotahovalo a neprosvítalo.

U čápů černých zhotovujeme speciální třmenové hnízdní podložky, které osazujeme přímo na kmen stromu. Nejčastější je čtvercová podložka o rozměru 1 × 1m s armovacím pletivem, geotextilií a imitací rozestavěného hnízda. Vše je konstruováno tak, aby podložka byla na speciálních silných hřebech (většinou třech) bezpečně přichycena ke kmenu vhodného stromu. Důležitou roli pro čápy hraje poloha stromu v porostu a přístup (přílet) k hnízdu, který by měl být alespoň z jedné strany o trochu lepší než ze tří čtvrtin. I zde klademe důraz na to, aby přes imitaci nového hnízda a jeho střed nebylo vidět.

III. Pozor – Nezapomeňte!

🐦 Každé hnízdo by mělo být dobře a bezpečně přístupné, a to i bez vysokozdvižné plošiny a hasičského žebříku. Proto je velmi důležité opatřit už při výstavbě nosnou konstrukci stupačkami, žebříčkem a přístupovou lávkou nebo alespoň traverzou, na kterou se dá stoupnout a bezpečně dostat na hnízdo. Tyto technické prvky nejen usnadní a zlevní údržbu hnízda, ale i pomohou při kroužkování mláďat a hlavně při mimořádných situacích a úrazech ptáků na hnízdě.

🐦 Každý zásah do přirozeného vývoje čápa bílého i černého, a to i přesun hnízda nebo hnízdiště včetně jeho rekonstrukce, snižování a údržby, lze provádět pouze se souhlasem (výjimkou ze zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) místně příslušného orgánu ochrany přírody (krajského úřadu).

🐦 Je nutno minimalizovat veškerá nebezpečí na lokalitě a v těsném sousedství hnízda. Zabezpečit zejména nebezpečné sloupy a linky elektrického vedení, hromosvody, skleněné plochy, vzdušná vedení atd. U čápů černých pak omezit rušivou činnost na lokalitě v období toku a samotného hnízdění.

🐦 Instalaci podložky na stožár či budovu konzultujte se stavebním úřadem. V některých případech je nutné stavební povolení.

Poutníci mezi kontinenty

Čáp bílý je spolu s vlaštovkou a kukačkou odedávna považován za jeden ze symbolů ptačí migrace. Průběh tahu obou druhů našich čápů je ale do značné míry výjimečný a řadu neznámých se podařilo (především v případě čápa černého) odhalit teprve nedávno – zejména díky barevnému značení a satelitní telemetrii.

Čápi jsou dálkovými migranty a zimují v subsaharské Africe. Menší počty čápů černých ale přezimují už na jihu Pyrenejského poloostrova a především v Izraeli. Trend častějšího a početnějšího přezimování v Evropě (např. ve Španělsku, Francii, Bulharsku) a na Blízkém východě (hlavně v Izraeli) je patrný i u čápa bílého. Je to připisováno mírnějším zimám a také vyšší potravní nabídce.

Oba druhy čápů jsou denními migranty táhnoucími ve větších skupinách. Zde je třeba připomenout, že i když je čáp bílý vnímán jako „učebnicový“ příklad dálkového migranta, je charakter jeho tahu spíše netypický. Denní tah v hejnech je mezi našimi dálkovými migranty výjimkou – většina z nich totiž táhne jednotlivě a v noci. Při překonávání velkých vzdáleností se čápi pohybují především pomocí plachtění za využití stoupavých teplých proudů vzduchu nad pevninou. Stejným způsobem táhnou např. pelikáni a někteří dravci. Nad mořem tyto vzdušné proudy chybí, proto ptáci moře oblétají nad pevninou, i když to často značně prodlužuje jejich tahovou trasu.

Evropští čápi bílí migrují dvěma hlavními tahovými cestami. První „západní“ vede přes Gibraltar do západní Afriky, kde čápi zůstávají a zřejmě již nepokračují na východ, a nemísí se tedy s ptáky táhnoucími „východní“ tahovou cestou přes Turecko do zimovišť ve východní a jihovýchodní Africe. Naši hnízdící čápi využívají v různé míře obě trasy. Mláďata mají zřejmě vrozené pouze hrubé nasměrování tahu a zakódovaný časový harmonogram cesty, při tahu uplatňují sociální vazby a připojují se k hejnům zkušenějších dospělců.

Územím ČR prochází migrační rozhraní mezi populacemi obou druhů čápů táhnoucími na jihozápad a na jihovýchod. Čápi bílí hnízdící v západních a jižních Čechách táhnou převážně na jihozápad přes Německo, Francii a Španělsko a směr jejich tahu se liší od směru tahu populace v ostatních částech ČR.

U čápa černého převládá tah na jihozápad u ptáků hnízdících západně od 14° v. d., populace hnízdící mezi 14°–16° v. d. táhne oběma směry, východněji hnízdící ptáci jsou již převážně východotažní. Výjimečně se – spíše mladí nezkušení – jednotlivci obou druhů vydají k jihu přes Itálii. Tato cesta má však pro čápy bílé většinou fatální důsledky, neboť je čeká velice obtížné překonání moře a nehostinné Sahary. Čápi černí jsou díky užším křídlům schopni přece jen překonat větší vodní plochu a v malých počtech protahují přes Sicílii pravidelně. Naši čápi letící východní tahovou cestou migrují přes Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Moře překonávají téměř vždy nad Bosporem, ojediněle letí přes Dardanely, známy jsou i případy přeletu volného moře. Dále protahují přes Turecko, Sýrii a Izrael. Izrael je díky rybníkům nejen důležitou tahovou zastávkou obou druhů čápů, ale pro některé jedince také zimovištěm, což potvrzují zimní záznamy našich kroužkovanců. Afrického kontinentu dosahují přes Suezský průplav a přes malé ostrovy v Suezském zálivu.

Čápi bílí hnízdící v ČR se v zimním období (od listopadu do února) shromažďují v travnatých oblastech afrických savan a stepí. Při průtahu Afrikou čápi využívají okolí vodních ploch, kde tráví delší přestávky na tahu (okolí Asuánské přehrady nebo mokřadní oblasti Súdánu). Na území Súdánu se čapí tahové cesty „větví“ – malá část ptáků zůstává ve střední Africe, ale většina pokračuje na jih. Přes Etiopii a Tanzanii čápi směřují dále k jihu. Nálezy našich ptáků v zimních měsících pocházejí z Etiopie, Keni, Ugandy, Tanzanie, Mosambiku a Zimbabwe. Nejvíce nálezů našich kroužkovanců (více než 50) však evidujeme v Jihoafrické republice, která je zároveň nejvzdálenější destinací našich čápů bílých. Přímá vzdálenost mezi hnízdištěm a zimovištěm činí v tomto případě kolem 9 000 km. Ptáci ale neletí přímo a při cestě „tam a zpět“ překonají určitě více než 20 000 km, což dělá z čápa bílého náš nejdále táhnoucí ptačí druh. Někteří jedinci (zejména nedospělí, výjimečně i dospělci) se nevracejí do Evropy a mohou i letní období trávit v Africe. Z těchto jedinců zřejmě pochází i malá hnízdící populace čápa bílého v jižní Africe.

Migrační trasa čápů černých je výrazně kratší – u ptáků táhnoucích jihozápadním směrem je to asi 10 000 km „tam a zpět“, u jedinců táhnoucích na jihovýchod pak kolem 14 000 km. Většina ptáků zimuje v pásu pod Saharou – od Senegalu na západě až po Etiopii na východě. Rovník překonávají pouze výjimečně. Na zimovišti potravně využívají především řek, močálů a tzv. marigotů – periodických tůní vzniklých v období dešťů.

Nájemníci v čapích hnízdech

Nejčastěji sídlí v hnízdech čápů bílých různě velké kolonie vrabců polních a domácích. Někdy to bývají jednodruhové kolonie, mnohokrát jsem zjistil kolonie smíšené. Největší čítaly hodně přes dvacet párů. V Čechách jsem kromě obou druhů vrabců pozoroval v hnízdě čápa i dva hnízdící páry špačků obecných. V jižní Evropě můžeme pozorovat velká čapí hnízda doslova ověšená hnízdy vrabců pokřovních. Velké hnízdo původních stavitelů je pak doslova ukryto pod desítkami hnízd hašteřivých nájemníků. Dalšími častými obyvateli čapích hnízd jsou kavky obecné. V Čechách nebyl zatím tento způsob hnízdění zjištěn, v sousedním Polsku bylo pozorováno při hnízdění dokonce 5 párů najednou a spolu s nimi ještě 40 párů vrabců domácích. Celkem bez překvapení lze přijmout informaci o zjištěném hnízdění konipasa bílého a rehka domácího, naopak hnízdění střízlíka jsem přijal s určitým překvapením. Na Balkáně a v Turecku občas hnízdí v bočních stěnách hnízd čápů bílých mandelíci hajní a sýčci obecní. Sám jsem se svými přáteli pozoroval sýčka obecného v Moldávii, jak zalézá do základu hnízda. Hnízdění se zdálo být pravděpodobné. V literatuře jsem ještě nalezl zmínku o hnízdění poštolky obecné. Před lety jsem na severním Slovensku pozoroval rorýse obecné, kteří v podvečer nápadně naletovali ke hnízdu čápů bílých, postavenému na komíně v obci. Ačkoliv jsem rorýse dlouho sledoval, nepozoroval jsem jejich zalétnutí do hnízda čápů. Nemohu tedy s jistotou potvrdit, že také tento druh hnízdí v čapích hnízdech, ačkoliv tomu pozorování tak trochu nasvědčovalo.

V letošním roce bude čápům a čapím hnízdům věnována určitě mimořádná pozornost. Abychom rozšířili naše znalosti o ptačích druzích hnízdících v hnízdech čápů, věnujte více času ptákům zaletujícím do jejich hnízd. Svoje poznatky zapište do databáze birds.cz/avif/.

Zimování čápů u nás

Občas se stane, že některý jedinec od nás neodlétne a snaží se přezimovat. Někdy to bývá handicapovaný pták, jindy mládě z pozdního hnízdění, avšak v posledních letech je každoročně na různých místech naší vlasti zaznamenáno několik případů zimování zcela zdravých jedinců čápa bílého. V Horažďovicích (okres Klatovy) zimoval nekroužkovaný pár v zimách 2005/2006 až 2010/2011. Známy jsou i případy ze Kdyně, Tachovska a Chebu, letos také z Dobřan u Plzně.

Nejznámější a dlouhodobě zimující čapí pár je v Blatné v okrese Strakonice. Samec se zeleným pastovým kroužkem zůstal poprvé přes zimu 2006/2007. Jeho samička, kroužkovaná v Německu jako mládě na hnízdě, hnízdí v Blatné na komíně bývalého pivovaru pravidelně od roku 2005. V roce 2007 však poprvé neodlétla a zůstala se samcem. Od té doby přezimuje pár na lokalitě každoročně, od zimy 2012/2013 je se samicí nekroužkovaný samec. Pravděpodobně je to jiný pták, možná však i stejný jedinec, kterému spadl kroužek. Jejich mláďata ale v srpnu pravidelně odlétají. Zimující čápi jsou schopni přečkat i extrémnízké teploty, které někdy klesají až k -27 °C. Při silných mrazech jsou krmeni ze sádek Blatenské ryby. Pracovníci rybářství jim házejí nasekané kousky kaprů. V mírnějších mrazech hledají čápi potravu i v tekoucí vodě říčky Lomnice, pokud není sněhová pokrývka, loví hlodavce na polích.

Načasování hnízdění je u zimujícího páru silně ovlivněno absencí migrace a dostatkem potravy, která je zčásti zajištěna přikrmováním. Nízké teploty jim nevadí, páří se i za mrazu, s výrazným předstihem před tažnou populací, již koncem února až začátkem března. Mláďata přezimujícího páru vyletují z hnízda většinou v prvním týdnu června a hnízdiště opouštějí v první dekádě srpna, tedy téměř o měsíc dříve než mláďata tažných čápů. Mé mnohaleté záznamy z různých lokalit ukazují, že čápi přilétají na jaře na hnízdiště v průměru od 28. 3. do 7. 4.

Čápi a elektrovody

Ve smutných statistikách úhynů na nadzemním vedení vysokého (VN) a velmi vysokého (VVN) napětí figurují i čápi. Především ti bílí se s linkami všech typů setkávají velmi často. Vyhledávají vyvýšené posedy s dobrým výhledem, a to nejen k hnízdění, ale i k odpočinku. Těmi bývají často právě sloupy VN. Čápi se nejčastěji poraní nebo uhynou následkem elektrického výboje, ke kterému dochází propojením dvou vodičů nebo vodiče s jinou vodivou částí sloupu (tělesem sloupu nebo konzolou). U našich kroužkovanců se známou příčinou úhynu tvoří nárazy na dráty a smrt po zásahu elektrickým proudem téměř 80 % všech nálezů. Obětí jsou převážně letuschopná mláďata, která ještě nedokáží dobře manévrovat, jak potvrzují údaje z Polska, kde se z 290 zaznamenaných úhynů jen v 8 případech jednalo o dospělé ptáky! Ztráty na mláďatech způsobené elektrickým výbojem tam odhadují na 5 %.

To však není jediné riziko, které nadzemní vedení elektřiny pro čápy i další ptáky představuje. Osudnými se mohou stát i samotné vodiče, do kterých ptáci narážejí během migrace. Známe stovky případů z Arabského poloostrova, ale i z Evropy, Blízkého východu a Afriky. Zejména v místech tzv. „bottle-necků“ – tedy tam, kde se při migraci koncentruje velké množství ptáků – jsou zaznamenány masové úhyny. Ve zvýšené míře k nim dochází za nepříznivých povětrnostních podmínek, jako je mlha. Problémem nejsou jen nárazy, ale i zásah elektrickým proudem. K němu dochází, když táhnoucí ptáci odpočívají či nocují na sloupech a dotknou se obnaženého vodiče. To se stává např. v evropské části Turecka, kde se ptáci shromažďují před přeletem Bosporu, nebo na pobřeží Rudého moře v Saudské Arábii.

Obecně lze říci, že nejnebezpečnější jsou sloupy příhradové. Používají se všude tam, kde jsou kladeny zvýšené nároky na statiku podpěrného bodu. Jedná se o sloupy s často složitým křížením neizolovaných vodičů. Na ploché vrcholy nebo rovinné prvky těchto sloupů čápi s oblibou usedají. Stačí pak dotek křídlem při vzletu nebo dosedání, anebo dokonce jen spojení živého vodiče a vrcholu sloupu stříkancem trusu! Jsou však známy i úhyny na betonových sloupech s rovinnými konzolami, známých jako „sloupy smrti“. Velmi totiž záleží na umístění sloupu v krajině. Pokud sloup poskytuje široko daleko jediné vyvýšené místo vhodné k odpočinku, navíc ještě v blízkosti zdroje potravy, čápi mu neodolají.

Jak takové sloupy učinit pro čápy bezpečnými? Nejsnazší je prostě kritické části vodičů izolovat. Jenže takový postup lze bez problému uplatnit jen u jednodušších, především průběžných sloupů. Takovému zabezpečení u složitějších křížení vodičů se brání provozovatelé linek. Izolace totiž představuje komplikaci při údržbě a snižuje životnost vodičů. Sloupy je také možné opatřit bidlem s nevodivou úpravou, umístěným nad vodiči. Hnízda čápů na sloupech představují problém také pro distributory elektřiny. Mohou totiž zapříčinit časté výpadky proudu, stejně jako zkrat způsobený samotnými ptáky. Proto energetikové podporují a často i zajišťují transfery čapích hnízd na betonové nebo příhradové stožáry bez vodičů, opatřené hnízdními podložkami. Zabezpečení všech sloupů VN jim ostatně ukládá i novelizovaný energetický zákon a rovnou stanovuje i lhůtu – rok 2024.

Podívejte se na mapu čapích hnízd

Keš se nachází na stromě ve výšce 28 metrů! K jejímu odlovu je potřeba speciální stromolezecké vybavení. Bez tohoto vybavení a potřebných znalostí se o odlov nepokoušejte. Pamatujte, že lezete na VLASTNÍ NEBEZPEČÍ! Owner ani Groundspeak nenesou odpovědnost za vaše případné zranění.

Keš je součástí série:

🐦 Ptačí kvarteto #1 - Čáp

🐦 Ptačí kvarteto #2 - Hrdlička

🐦 Ptačí kvarteto #3 - Datel

🦉 Ptačí kvarteto #4 - Sýček (BONUS)

V keši naleznete bonusové číslo A.

Tímto bych chtěl poděkovat Michalu Hrádkovi za výrobu keše.