Hans Kudlich Traditional Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(other)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Hans Kudlich
Ojedinělý obnovený památník
jedné kontroverzní, ale významné osobnosti
Napadlo mne tento na keše nepříliš bohatý kraj - Osoblažsko - doplnit o dvě svoje - tuto a GC7CBR1. A nakonec z toho byly tři - ještě GC7CBR9. To proto, že je to zde má srdeční záležitost a proto, že zde žijí mí přátelé "Křováci z Lesa", od nichž jsem vůbec poprvé o Geocachingu slyšel (a přesto mi trvalo cca dva roky, než jsem to vše pochopil) a kteří to k těmto keším budou mít blíž v případě nutné údržby. S tím, že dodavatelem nových schránek a sešitků do nich zůstanu já.
Ale. Nerad si kazím začátek listingu, avšak po jednom vzkazu musím:
Prosím, čtěte log GLYGT69Z.
Tedy: nejezděte po této tiché dědince jako blázni a používejte doporučené parkoviště.
Nebo je pro honibody 130m chůze opravdu tak velká zátež??
Uvědomuji si, že jsem se založením této keše trefil do letošního (2017) stého výročí smrti Hanse Kudlicha. Z dnešních Čechů je jen velmi málo těch, kdo o něm něco vědí - jsou to jen historici a úzký okruh znalců přesto, že se narodil na území dnešního Moravskoslezského kraje, konkrétně v Úvalně v okresu Opava. Může za to mnohé: obě světové války a především on sám osobně. Není znám i přesto, že svého času měl v českých zemích snad stejný počet pomníků, jako císař Josef II., přičemž části z nich se dočkal ještě za svého dlouhého života! Já o něm vím proto, že jsem po rodičích český Němec, Sudeťák, a proto, že pomník měl také u nás v Hladkých Životicích. Před 10 lety jsem byl jedním členem týmu, který o této obci pomáhal stvořit monotematické číslo časopisu Poodří a překládal do něj pasáže z německé "Knihy o domovině" mých vysídlených krajanů. Tam právě je pasáž o Hansi Kudlichovi a jeho zdejším, po roce 1945 zničeném pomníku. Bysta z něj se ztratila, ale dvě části podstavce se zachovaly do dnešních dní, byť ne na původním místě.
Zde vás tedy zvu k pomníčku, o jehož jiné, existující variantě v České republice zatím nevím (nechci říci, že nejsou). Všechny ostatní byly "zbořeny" někdy po skončení 2. světové války v letech 1945 až 48, kdy se likvidovalo vše s německým přídechem. Tento v Horních Povelicích měl štěstí - do tohoto vysídleného kraje se novoosídlenci nikdy příliš nehrnuli, pomník zarostl a "zmizel" lidem z očí. Ale před vysídlením německého obyvatelstva bylo pomníků Hanse Kudlicha hodně, což jsem věděl již dříve především z mapy, kterou jsem obdržel od jeho prasynovce ing. Waltera Kudlicha, s nímž udržuji písemný styk a s nímž jsem se setkal i osobně. Viz také zde.
Dr. Hans Kudlich, jemuž je pomník věnován, byl vysídleným německým obyvatelstvem (a Rakušany dodnes) vnímán jako Osvoboditel sedláků („Bauernbefreier“). Skutečně jím byl. Byl poslancem - a to poslancem nejmladším, bylo mu tehdy 25 let - Rakouského říšského sněmu v době, kdy jsme zde ještě byli Rakousko-Uherskou monarchií. Tam proslul jako ten, kdo se za revolučního roku 1848 významnou měrou zasloužil o vznik zákona ke zrušení poddanství (čili vlastnění obyčejných lidí jejich panstvem) a robotních povinností, což byl původně jeho jediný důvod, proč do politiky vstupoval.
Avšak další činností, kdy předpokládal, že od poddanství osvobození sedláci se přidají k revoluci a pomohou tak jeho politickým cílům, se již dostal mimo zákon do té míry, že byl nakonec za tuto svou činnost v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Tomu unikl o vlásek - útěkem nejdříve do Švýcarska, kde místo nepovedených studií právničiny vystudoval medicínu, a pak do Ameriky, kde se ve městě Hoboken již plně věnoval posledně vystudovanému lékařskému povolání.
Ale to jsem předběhl jeho narození. Narodil se 25. 10. 1823 v domě, jenž je dnes přeměněný na jeho velkorysý památník a který najdete snadno - v Úvalnu v okrese Bruntál, kousek před Krnovem. V téže obci mu byl ještě na sklonku jeho života postaven jeho největší památník, a tím je moc pěkná (obnovená) rozhledna Kudlichwarte na kopci Strážiště nad touto obcí.
Běh jeho života v datech byl následující:
25.10.1823 Hans Kudlich přichází na svět jako nejmladší syn a deváté z jedenácti dětí Johana Kudlicha v Úvalně v Rakouském Slezsku. Jeho otec je poměrně zámožným sedlákem, avšak má robotní povinnost. Johan Kudlich (1785-1855) zamýšlí zprostit své syny feudální povinnosti robotovat a odvádět desátek. Matka, Eleonora Marie, rozená Ulrich (1785-1849), je zbožná žena, která chce mít z malého Jana duchovního. Majitelem Úvalna je kníže z Liechtenštejna, vévoda opavský a krnovský.
1834-1842 V 11 letech se Hans stává studentem gymnázia v Opavě. Cílem jeho otce je jednak pozvednutí společenského postavení syna, jednak jeho ochrana před čtrnáctiletým zotročením vojenskou službou. První roky ve škole uspokojivé nejsou, avšak postaven před volbu stát se ševcem nebo se učit, přiklání se Hans ke svým školním povinnostem.
1842 V 17 letech skládá Hans maturitní zkoušku a se svolením knížete z Liechtenštejna začíná studovat nejprve filosofii, později práva ve Vídni. Pro zajištění svého živobytí se stává učitelem v domě vídeňského advokáta a notáře Dr. Eltze.
13.03.1848 Hans Kudlich, člen Akademické legie, se ve Vídni účastní slavné demonstrace před dolnorakouskou stavovskou sněmovnou. To je počátek tzv. Březnové revoluce roku 1848. Při rozhánění demonstrace vojskem utrží Kudlich ránu bodákem do pravé ruky, je raněn a stává se tak mučedníkem boje za svobodu. Opouští Vídeň a cestuje domů, aby se tam uzdravil, avšak vstupuje zde do aktivní politiky, do příprav na volby do rakouského říšského sněmu.
24.06.1848 Hans je zvolen do říšského sněmu za Horní Benešov, kraj Bruntál. V prvním a druhém kole dostává sice většinu hlasů voličů, avšak nikoli většinu absolutní. Na druhém místě končí s mnoha hlasy kandidát Mitschka. Ve třetím kole, při užší volbě, vítězí Kudlich.
24.07.1848 Kudlich předkládá říšskému sněmu ve Vídni svůj návrh, který vešel do dějin. Zdůvodňuje jej ve dvou dlouhých projevech 26. července a 8. srpna; 28. srpna drží k němu závěrečnou řeč: "Nechť velevážené říšské shromáždění prohlásí: Od této chvíle je poddanství včetně všech z toho plynoucích práva povinností zrušeno, s výhradou, že bude stanoveno, zda a jaké za ně náleží odškodnění."
07.09.1848 Prvního září je jeho návrh odsouhlasen ve změněné formě, kterou koncipoval solnohradský poslanec Lasser, 7. září je vyhlášen a vstupuje tím v platnost. Císař Ferdinand I. jej schvaluje 9. září.
24.09.1848 Sedláci z rakouské části Dunajské monarchie v počtu 30.000 vzdávají Hansi Kudlichovi hold průvodem s pochodněmi na vídeňském náměstí Mehlmarkt. Tak získal své jméno: "Osvoboditel sedláků."
22.10.1848 Přesouvá se s říšským sněmem do Kroměříže na Moravě, kde nadále pracuje jako poslanec poté, co se pokoušel zachovat moc říšského sněmu. Obrátil se na hornorakouské a dolnorakouské sedláky, aby je přiměl k ozbrojenému zásahu, ale marně.
04.03.1849 Patentem císaře Františka Josefa I. je zahájeno naplňování zákona o osvobození sedláků.
07.03.1849 Rakouský říšský sněm v Kroměříži je rozpuštěn a Kudlich prchá. Nejprve jde ke svému bratrovi Josefu Hermannovi do Frankfurtu nad Mohanem, který je zde poslancem v kostele sv. Pavla. Pak se účastní povstání ve Falci, stává se členem provizorní vlády a po potlačení revolty se uchyluje do Švýcarska.
1849-1853 V Bernu nachází Kudlich přijetí v domě profesora Wilhelma Vogta, přednosty katedry medicíny na tamější univerzitě a vedoucího soukromé kliniky. Kudlich studuje v Bernu i Curychu a v březnu roku 1853 skládá doktorskou zkoušku. Dne 27. března 1853 si bere za ženu Vogtovu dceru Luisu a stěhuje se do USA.
31. 10. 1851 Královským bavorským apelačním soudem v porýnském městě Zweibrücken je v nepřítomnosti odsouzen k smrti.
10.03.1852 Také c. a k. zemským soudem ve Vídni je v nepřítomnosti odsouzen k smrti. Rozsudek je císařem zrušen roku 1867.
1872-1873 Poté, co se zdráhá provolat při jednom projevu v Linci slávu císaři, musí město Vídeň vzít zpět čestné občanství, které mu propůjčilo 2. května 1872. V letech 1872/73 píše v Úvalně své memoáry "Ohlédnutí a vzpomínky."
21. 09. 1913 Otevření rozhledny "Kudlichwarte" v Úvalně s věnováním: "Pomník osvoboditeli od roboty - Rozhledna dr. Hanse Kudlicha."
10.11. 1917 Kudlich umírá v 95 letech v Hoboken, stát New Jersey, USA. Urna byla na jeho předsmrtné přání 11. října 1925 uložena spolu s ostatky jeho ženy Luisy v mauzoleu rozhledny "Kudlichwarte".
Nyní tedy něco o tom, proč mu bylo postaveno tolik památníků (v českých zemích celkem 54 + 10 pamětních tabulí!) a proč přesto z povědomí Českých zemí zmizel - což je škoda proto, že ještě na jaře roku 1848 nebylo jasné, že poddanství padne a je otázkou, zdali by vše dopadlo pro venkov tak příznivě, kdyby nebylo Kudlicha a německé levice, požadující zrušení poddanství rozhodnutím říšské rady.
S Čechy měl Hans Kudlich problém již za svého poslancování. Jako člen německé levice byl pro začlenění Rakouska včetně českých zemí do Německa a Čechy nenáviděl za to, že s tímto řešením nesouhlasili. České vůdce, které potkával v parlamentu, měl za neústupné, fanatické a egoistické nacionální blázny. V neněmeckých národech a hlavně v Češích, viděl ztělesnění všeho špatného: Domníval se, že Němcům jako kulturnímu národu par excellence automaticky náleží vedoucí úloha v monarchii, podobně jako Anglosasům v USA. Jeho názory na Čechy a Slovany obecně prý nabývaly až rasistických kontur.
Když roku 1888 navštívil Rakousko podruhé (poprvé to bylo roku 1872 poté, co tam byl roku 1867 amnestován), bylo to už bez úmyslu se ve staré vlasti etablovat - vystoupil na řadě přednášek ke čtyřicátému výročí revoluce z roku 1848. Bylo to v době, kdy německá liberální strana, která dosud byla dominujícím politickým uskupením, začala ztrácet půdu pod nohama. Tato v podstatě elitářská strana, spjatá s městským prostředím, potřebovala v době rozšiřování volebního práva zaujmout venkovské voliče, a k tomu využila starého revolucionáře a předkladatele návrhu na zrušení poddanství v roce 1848, Hanse Kudlicha - zrodil se KULT "Bauernbefreier" (Osvoboditel sedláků). Právě v jubilejním roce 1888 vznikly první tři Kudlichovy pomníky. Do roku 1918 bylo vybudováno dalších třináct. Kudlichovo jméno tak bylo využito pro politické účely - je však třeba říci, že v souladu s jeho názory a přesvědčením. Pomníky jej uctívaly nejen jako Osvoboditele rolníků, nýbrž i jako zastánce německé kultury a německého charakteru monarchie. Je proto příznačné, že jeho pomníky v českých zemích (krom Rakouska, Německa a USA) vznikly výlučně v jejich německojazyčných oblastech. Také při pozdějších návštěvách mocnářství se Hans Kudlich zabýval hlavně nacionální otázkou. Byl slavnostním řečníkem, uctívaným patriarchou svatého roku 1848, a bohužel také německonacionálním štváčem.
Dalších 38 pomníků vzniklo už po jeho smrti, za První republiky. Bylo by jich vlastně vzniklo mnohem méně, avšak paradoxně jejich velkému počtu pomohl zákon na ochranu republiky z roku 1923, na jehož základě musely být z veřejného prostoru odstraněny pomníky, připomínající Habsburky. Kudlich nebyl v tomto ohledu "závadný", a tak ve 20 případech vznikl jeho pomník na soklu, z něhož se musel poroučet Josef II., a v pěti případech nahradil Františka Josefa I. Jelikož byl v německé tradici považován za dovršitele osvobozenecké práce Josefa II. (zrušení nevolnictví), jako náhradní alternativa se přímo nabízel. V několika případech byl na osiřelý podstavec umístěn pluh (jasná narážka na lidového císaře), byť dedikační tabulka připomínala Hanse Kudlicha (např. Česká Lípa, Stráž pod Ralskem či Úštěk).
Po II. světové válce, kdy nesmělo být připomínáno nic německého, musely Kudlichovy pomníky zmizet. K negativní radikalizaci jeho obrazu v očích Čechů přispěly i jeho příbuzenské vazby. Po roce 1945 se pak Kudlichovo jméno v Československu nepřipomínalo už vůbec a na tom se toho příliš mnoho nezměnilo dodnes.
Je to o tom, že Hans Kudlich byl synem své doby, v níž nacionalismus ovládal téměř všechny osobnosti veřejného života v předlitavské části Rakousko-Uherska bez ohledu na národnost. Jestliže v sociálním ohledu lze Kudlichovo smýšlení hodnotit jako demokratické, v národnostním ohledu to neplatí, neboť plnoprávnost přiznával v Předlitavsku pouze německému etniku a německé kultuře. Není možno si jej představit jako symbol tolerance, za jakého byly snahy jej vydávat, a to ani v národnostním, ani v náboženském smyslu slova.
Po roce 1989 bylo přes vše výše řečené v České republice několik jeho pomníků obnoveno, a to díky jeho prasynovci ing. Walteru Kudlichovi, jenž stál u zrodu sdružení Freundeskreis Bauernbefreier Hans Kudlich e.v. (Kruh přátel osvoboditele sedláků Hanse Kudlicha, registrované sdružení). Tento spolek si klade za cíl udržovat památku Hanse Kudlicha. V roce 1998 proběhla v Úvalně díky finančním prostředkům z Rakouska renovace Kudlichova rodného domu a o dva roky později se rekonstrukce dočkala i rozhledna Kudlichwarte nad toutéž obcí. Dá se říci, že obnovené pomníky dnes tvoří mosty k rovněž obnovené multietnické paměti lokálního prostředí, přičemž je třeba uvést, že v prostoru českého státu je Hans Kudlich mnohem kontroverznější postavou, než Josef II. Přesto, jak říká historik katedry historie Ostravské university Doc. PhDr. Pavel Kladiwa, je třeba toto obnovování vítat, jednak jako vyjádření úcty k těžkému životu většiny obyvatelstva za poddanství, k jehož zrušení Hans Kudlich přispěl, jednak jako vzpomínku na německojazyčné obyvatelstvo, které zde bylo po staletí také doma. Připomínat jako memento by se ale měla i nesmlouvavá nacionalistická politika, kterou vedl Hans Kudlich i jeho čeští názoroví protivníci.
Použité zdroje: Stránky Hans Kudlich, Katalog putovní výstavy, Letošní časopis Poodří.
Za betatest děkuji Křovákům z Lesa :-).
PS: Obrázky mají popisky - přejeď myší.
Additional Hints
(Decrypt)
Xbhxn an ibqh