Při cestě od Paštěcké hospody u rozcestí na Prostředních Paštích na Zadní Paště se cesta noří do vzrostlého, tmavého, převážně smrkového lesa. Po levé straně svahy klesají první zónou národního parku hluboko do kaňonu řeky Křemelné, vpravo stejně rychle stoupají k bývalému Grankbauerhofu. Třičtvrtě kilometru od hospody cesta ústí do prosvětleného porostu listnáčů, kde nad cestou zurčí voda vytékající z dřevěného koryta. Jste u bývalého Polihofu.
Historii Polihofu lze vysledovat k velkému statku čp. 13 a jeho rozsáhlému hospodářství, které vzniklo na 120 hektarech pozemků Prostředních Paští okolo roku 1750. Je to velká plocha na to, aby na ní hospodařila jediná rodina, takže není divu, že se hospodář Wenzel Hasenkopf rozhodl o ní rozdělit se svými dětmi. Původnímu statku, tzv. Korlhofu, zůstalo 55 ha, syn dostal 30 ha pozemků směrem k Paštěcké Pasece, na nichž postavil zmíněný Grankbauerhof. Dceři Barbaře Hasenkopfové ponechal 33 ha lesů, luk a pastvin nad cestou k Zadním Paštím.
Barbara se provdala za Paula Löffelmanna a spolu vystavěli obrovský statek, čp. 8, který náležel k osadě Prostřední Paště. Podle jména manžela se statku přezdívalo Polihof a nakonec toto jméno vydrželo po mnoho generací rodiny Löffelmannů. Vedle samotného Polihofu byl postaven výměnek čp. 225 sloužící předchozí generaci hospodářů na odpočinku.
Zajímavé bylo hospodaření, které se částečně točilo kolem brusinek. Zatímco dnes malé červené bobule obtížně hledáme po lesích, nad Polihofem do kopce směrem k Grankbauerhofu se táhly rozsáhlé brusinkové plantáže. I tenkrát musely být hlídané, protože šlo nejen o dobrotu, ale též o dobré obchodní zboží. Brusinky se sbíraly do dřevěných bedýnek a prodávaly do Německa. Aby se bedýnky nemusely nakupovat, patřila ke statku malá pila poháněná vodou potoka, ve které se dřevěné bedýnky vyráběly. Produkci pily doplňoval štípaný šindel. Již od roku 1917 byl statek či pila vybavena vlastním elektrickým pohonem. Nevíme, zda vodní nádržka ukrytá v porostu nad cestou sloužila pile pro vyrovnávání průtoku při suchu, či zda byla jen zásobárnou vody pro statek (vzhledem k nadmořské výšce 825 metrů jistě nebyla pro koupání).
Paní Malá ve své knize Šumava, putování za krajinou a lidmi vzpomíná na posledního hospodáře, posledního "Polibauera". Na Polihofu hospodařil do vyhnání Němců z Československa, zemědělství se věnoval i v nové vlasti. Ve svých 72 letech se nechal slyšet, že pokud by se dostal znovu domů na Paště, vystavěl by Polihof znovu. Bohužel nedlouho na to v roce 1974 zemřel, pochován je na hřbitově u kostela v Schönenbergu.
Jako jiné osady na svazích Křemelné, tak i Polihof zanikl po vysídlení a vzniku Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda, domy byly zbořeny. Dnes z osady zůstává několik zbytků základů, staré stromy, vodní nádržka a křížek z roku 1901. Dřívější pastviny a volná místa vedle domů zarůstají břízami a dalšími náletovými stromy. Za ty roky, co nikdo na Polihofu nebydlí, přibylo jen koryto s vodou u cesty, které zaujme každého pocestného.
Kudy ke krabičce
Kolem bývalého Polihofu prochází zeleně značená turistická trasa od Paštěckého mostu na Stodůlky. Po velmi pěkné cestě od Stodůlek a od Prostředních Paští přijedete bez problémů i s kočárkem, cyklisté však na tuto trasu nesmí. Krabička je umístěna malinko stranou Polihofu, protože nejbližší okolí Paštěckého potoka pod nádržkou bývá podmáčené, plocha nad cestou západně od potoku je navíc využívána po část roku jako pastvina a pod cestou je první zóna NP.
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)