Oblast Paští na jihovýchodních svazích Křemelné je odnepaměti obtížně přístupná – jakoby příroda kdysi chtěla tento kousek odříznout a opevnit. Jižní svahy klesají do hlubokého údolí Křemelné, východní obdobně padají k Otavě, severní svahy k Pěknému potoku a na západě stoupá masivní hradba vrcholové části Křemelné.
Lidé si přesto do tohoto koutku světa našli cestu, zlatý kov ukrytý ve svazích Křemelné byl velkým lákadlem. S příchodem lidí vznikaly cesty, ale i po několika stoletích osídlení existovalo jen pár cest, kterými se na Paště dalo dostat. Vrstevnicová cesta od Stodůlek obcházející z jihu Křemelnou, lávka u Zaječího Mlýna a můstek u Polalmühle v hlubokém údolí Křemelné, cesta od Babylonu přes Paštěckou Paseku a cesta údolím Pěkného potoka přes Bystrou (Wunderbach) k lávce přes Otavu u Myších Domků.
Lávka u Myších Domků
U lávky u Myších Domků, které stály u odbočky silnice na Svojše a Kvildu, se zastavme. Nešlo o chloubu inženýrů, jak lávky přes řeky známe dnes, ale o provizorní překlenutí pro pěší. Na březích, na samé hranici vody, stály dvě velké a bytelné dřevěné kozy. Na ně byla položena prkenná konstrukce s nízkým zábradlím, která vycházela od kamenných opěr na březích. Lávka byla v prostředním, nejširším poli značně prohnutá, pravděpodobně by na ní dnes některé ženy odmítaly vstoupit, natož aby na lávku nad divokou řekou pustily své děti.
Tato lávka sloužila výhradně jen pěším, kteří přes ní často denně putovali za prací na sousední pilu Wolf Sägewerke či do Kláštereckého mlýna, též za nákupy do nedalekého Rejštejna. Paní Marie Malá ve své knize Šumava – putování za krajinou a lidmi vzpomíná, jak přes tuto lávku putovali lidé na své poslední cestě: obyvatelé Bystré a Paští byli součástí rejštejnské farnosti a jejich poslední cesta vedla ke kostelu sv. Bartoloměje. Na povozu svezli rakev s nebožtíkem na levý břeh, k rakvi přivázali pavuzu, tlustou dřevěnou tyč, a s její pomocí několik mužů přeneslo rakev na druhý břeh. Tam už čekal druhý povoz a ten dovezl rakev ke kostelu v Rejštejně. Později břehy u Myších domků spojila odolnější lávka, jejíž oba kamenné pilíře je u řeky stále vidět, ale lávka samotná je už také pryč.
Paštěcký most
Jak sami poznáte, spojení Paští s Rejštejnem, Svojšemi či Srním nebylo na úroveň 20. století ideální. Učitel Albrecht z Předních Paští prosazoval výstavbu mostu přes Otavu v místech, kde tehdy začínal náhon k pile na Myších Domcích, a též vybudování silničky prudkými svahy pod Paštěmi. Šlo o odvážný záměr, neboť místa vzdálená od sebe pouhý kilometr dělilo téměř 200 výškových metrů.
Most se podle paní Malé začal stavět na počátku třicátých let, podle jiných zdrojů pochází z roku 1937 a budován byl v souvislosti s pohraničním opevněním. Základním konstrukčním prvkem je samonosný železobetonový oblouk o síle půl metru a rozpětí přes 25 metrů, který je vklenut na obou březích do skály. Na něm je usazena vozovka o délce 39 metrů a šířce 4,3 metru, která je dlážděna žulovými kostkami. Prostory mezi obloukem a vozovkou jsou vyzděny kamenem, tzv. kyklopským zdivem, uvnitř jsou šachty s odvodněním dostupné přes poklopy na vozovce. Samotný most je o metr širší než vozovka pro oboustranné zábradlí tvořené betonovými sloupky, které jsou spojené vždy čtyřmi železnými trubkami o délce 2,25 metru. Na návodní straně jsou předprsně zděné lomovým kamenem.
Most překonává Otavu na jejím 2,3 říčním kilometru (ve vodácké kilometráži 110,3 km) v nadmořské výšce 592,5 metru a je tedy jejím prvním mostem v pořadí a též nejvýše položeným.
Na most navazuje nezpevněná silnička vedoucí k Paštím. Její stavitelé museli vynaložit značné úsilí, aby ve strmém svahu vybudovali poměrně velkorysé těleso silničky: na jedné straně budoucí silničky svah vybírali, aby na druhé straně z kamení skládali opěrnou zídku. Jako patníky posloužily neopracované kameny s trojúhelníkovou špičkou, které trčí na straně k řece. Podle jejich tvaru se jim říká dračí zuby. Některé ještě slouží, jiné jsou vyvrácené a leží ve svahu pod silničkou. Když se silnička stavěla, nebýval les tak vzrostlý, a tak z první zatáčky, ze skalky, bývala vyhlídka na Pavlovu louku a vaziště vorů. Za druhou zatáčkou se cesta obrací a až k další serpentině prochází po vrstevnici. Za širokou zatáčkou silnička opět zvolna stoupá vhůru až na Přední Paště. Ač je silnička velmi pěkná a pohodlná, mnozí tak spěchali domů, že od mostu se vydali svahem rovnou k třetí zatáčce, aby ušetřili čas i nohy.
Děkuji RNDr. Aleně Dostálové za její stavební popis mostu.
Zettlova vzpomínka na žebráka
Letecký snímek Paštěckého mostu a silničky vedoucí na Přední Paště.
Historická ortofotomapa © CENIA 2010, Podkladové letecké snímky poskytl VGHMÚr Dobruška, © MO CR 2009.
Walter Zettl, syn stodůleckého rodáka a šumavského básníka Zephyrina Zettla, měl ke Křemelné a Paštím přirozený vztah, neb odtud byla jeho matka. Ve své básni "Abschied von Šumava" (Rozloučení se Šumavou) vzpomíná na žebráky a událost spojenou právě s novou cestou. Tuláci a žebráci nebyli v 30. letech 20. století na Šumavě výjimkou. Putovali mezi usedlostmi, kde je vzali na pár dní ke stolu, poskytli jim přístřeší a ještě jim dali jídlo na další cestu. Lidé "na stravu". Jediného žebráka W. Zettl pamatuje, kterému byla pohostinost ukázána jen opatrně. Šlo o naprostého špindíru, blechami a vešmi zamořeného, s vousem spečeným. Jídla dostal toliko před stavením a na spaní mu byla vykázána stodola. Hrdě ji odmítl, ale pomstil se místním ničením křížů v polích. Za takové jednání mu přáli lidé smrt v bolestech, jako Ježíš na kříži. A právě tak jej našli v zimě na nové silnici od mostu vedle ohořelých větví: nahý ležel na sněhu, nohy zkřížené, ruce rozpražené. Mezi lidmi se říkalo, že teplem ohně ta parazitická chamraď v jeho hadrech ožila, on ji začal lovit a nad ohněm upalovat, až sám u toho umrzl.
Kudy ke krabičce
Keš je téměř drive-in, před Paštěckým mostem na pravém břehu lze na chvíli zastavit (waypoint P1, streetview), ale pro delší parkování je nutné dojet jinam. Nejbližší parkoviště je přibližně kilometr vzdálené, pod Dračími skalami (waypoint P2, streetview).
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v I. zóně zvané U Kapličky zahrnující velkou část svahu. Respektujte prosím nejvyšší stupeň ochrany přírody, neboť I. zóny národního parku chrání nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy. Břehy Otavy si prohlédněte jen z mostu a při cestě na Paště se pohybujte výhradně po zelené turistické cestě, v žádném případě si nezkracujte cestu. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. Pohybujte se tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!
(kopie listingu)