U nás náleží mezi nejobecnější sovy. Nejraději zdržuje se na pokraji lesů, jež hraničí s lukami a poli, ve větších sadech ovocných, na osekávaných vrbách a vůbec tam, kde dutiny stromové mu přes den úkrytu skýtají. Ani krajům bezlesým se nevyhýbá zcela, sídle ve skulinách skalních, ano, i ve štítech domů a stodol.
Jiří Janda: Užitečné ptactvo našeho domova.
Nakladatel I. L. Kober, Praha, 1898.
Diagnóza krize
Hlavní důvod dramatického úbytku sýčka obecného představuje intenzifikace zemědělského hospodaření a s ní úzce spojené změny ve struktuře krajiny. Takové změny nejlépe pochopíme při srovnání struktury naší zemědělské krajiny v průběhu posledního století. Na začátku minulého století byla zemědělská krajina charakteristická svou mozaikovitostí a pestrou strukturou pěstovaných plodin i jejich obdělávání, vyplývajících z tradičního maloplošného a extenzivního hospodaření. Nástup průmyslového zemědělství od 50. let a následná zvyšující se intenzifikace hospodaření zejména od 70. a 80. let, která byla úzce spojená s rozvojem zemědělské mechanizace a technologií, vedla k velkoplošnému scelování drobných políček do rozlehlých a jednotně obdělávaných lánů, a tím k rychlé ztrátě původní jemné mozaiky různých stanovišť. Průměrná plocha půdních bloků se zvýšila z 0,23 ha v roce 1948 na současných přibližně 20 ha, a proto se Česká republika může nyní „pyšnit“ největšími lány v celé Evropě. Z emědělská intenzifikace také vedla ke ztrátě nezemědělských biotopů s přirozenou vegetací, jako jsou okraje polních cest, meze a křovinaté i lesní remízky, včetně masivního úbytku lučních porostů a pastvin, které pro sýčky přestavují hlavní lovecké biotopy. Zásadně se změnilo i hospodaření na loukách, kde postupnou seč na menších plochách vystřídala jednorázová celoplošná seč všech lučních porostů v rozmezí několika málo dnů, která je z části výsledkem evropské zemědělské dotační politiky. Volná pastva hospodářských zvířat z krajiny postupně vymizela, zvířata byla soustředěna do zemědělských družstev a původní druhově bohatá společenstva luk byla přeměněna na chudé porosty směsí produkčních trav. To vedlo ke vzniku hustých a vysokých porostů, které nejsou vhodné pro lov kořisti jak pro sýčky, tak i řadu dalších ptáků.
Intenzifikace zemědělského hospodaření je dále spojena s masivním využíváním chemie, které způsobilo úbytek velkého hmyzu a tím i hlavní potravy sýčků. Plošná homogenizace krajiny se nezastavila ani po vstupu ČR do Evropské unie a přijetí Společné zemědělské politiky, která vedla k dalšímu zániku maloplošného hospodaření a sjednocení hospodaření na velkých prostorových škálách a mimo to také ke specializaci na určité plodiny (např. energetické plodiny – řepku a kukuřici). Se změnami hospodaření došlo i ke ztrátě přirozených hnízdních dutin ve stromech, což bylo úzce svázáno s úbytkem tradičně obhospodařovaných vysokokmenných sadů či porostů starých hlavatých vrb, obklopených pastvinami. Pestrost a jemnozrnnost zemědělské krajiny prakticky vymizela a poslední enklávy takové krajiny se zachovaly v pláštích kolem lidských sídel (intravilánu), kam se sýčci v průběhu posledních desetiletí také přesunuli. V těchto místech se stále nacházejí drobná pole, záhumenky, pastviny i louky s různou intenzitou pastvy či kosení, zahradami a ovocnými sady, včetně ostrůvků bujné ruderální vegetace. I tato stanoviště jsou ale v ohrožení. Demografické změny venkova, levné potraviny a zahradní technika vedou k dalšímu ochuzení a homogenizaci stanovišť na zahradách a v městské zeleni. Modernizace a rekonstrukce budov zase způsobuje úbytek vhodných hnízdišť.
Mláďata sýčků se každoročně kroužkují, aby se ornitologové více dozvěděli o jejich pohnízdním rozptylu.
I když intenzivní zemědělství hraje zásadní roli v úbytku sýčka, na jeho populace působí řada dalších negativních faktorů, které mohou vést k jeho rychlému vymizení, zejména pokud se jedná o oslabené a izolované populace. S výraznějším kontinentálním klimatem jsou populace ve střední Evropě silněji ovlivňovány tuhými a na sníh bohatými zimami. Některé studie uvádějí snížení populací až o polovinu právě z důvodu krutých zim. Během zimy jsou sýčci vystaveni vysokým energetickým požadavkům na termoregulaci a i nabídka potravy je v tomto období značně omezená či z důvodu vysoké sněhové pokrývky nedostupná. Některé práce dokumentují i významný vliv predátorů. V posledních desetiletích výrazně přibylo synantropních kun skalních či puštíků obecných, kteří jsou predátory jak mladých, tak dospělých jedinců. Nezanedbatelné počty sýčků, zejména nezkušených mláďat, jsou uloveny také kočkami. Sýčkové obývající lidská sídla jsou ale ohroženi i jinými důsledky lidské činnosti. Nárůst intenzity silniční dopravy vede ke zvýšené mortalitě sýčků po střetu s dopravními prostředky a v posledních dekádách se výrazně zvýšil počet sýčků uhynulých v různých technických pastech. Sýčkové patří mezi dravce stojící na vrcholu potravní pyramidy, a proto se v jejich tělech mohou ukládat těžké kovy, které mohou vést k snížení počtu vajec ve snůšce i nižší hnízdní produktivitě. Důležité riziko pro sýčky je spojeno i s aplikací pesticidů, zejména přípravků pro hubení hlodavců (rodenticidy), kdy ptáci hynou po pozření přiotrávených hlodavců. Stejně jako další druhy dravců i sýček byl častým cílem pronásledování ze strany člověka. Že je tento problém aktuální i dnes, dokazují dva nedávné zástřely sýčků vzduchovou puškou či zazdění hnízdní dutiny sýčků. V neposlední řadě zvyšuje zranitelnost sýčků i jejich současné ostrůvkovité rozšíření. Jednotlivé populace sýčků jsou málo početné, navzájem izolované a vzdálené, a proto i menší snížení populační hustoty může vést k plošným vymíráním. Malý počet vyvedených mláďat či vyšší úmrtnost dospělých (z jakékoli příčiny) tak může způsobit kolaps celé populace. Výrazný pokles početnosti populace (tzn. omezení toku genů mezi jednotlivými subpopulacemi) se také může odrazit ve ztrátě „genetického zdraví“ a v konečném důsledku tak ve schopnosti přizpůsobovat se změnám prostředí či čelit novým nemocem. Navíc u těchto populací může docházet ke křížení blízce příbuzných jedinců, což se může projevit ve ztrátě genetické variability, tedy i ve sníženém přežívání a reprodukci.
Kontroverzní reintrodukce
Reintrodukce bývají používány jako nástroj k znovuosídlení původního prostředí, kde zvířata dříve žila, či posílení stávajících populací. Vysazení orlů mořských či puštíků bělavých představují pozitivní příběhy navrácení druhů do naší krajiny, ale mnohé neúspěšné (a proto méně medializované) pokusy ukazují, že k úspěšnému zvládnutí reintrodukcí je nutná celá řada přípravných akcí a ani tak není úspěch zaručen. Před vypouštěním ptáků je potřeba podrobně zhodnotit rizika, určit klíčové faktory úbytku, monitorovat současné rozšíření či vybrat lokality s vhodnými biotopy a s udržitelným hospodařením. V dalším kroku je potřeba zvládnout přípravu voliérových ptáků na vypouštění (učení mladých jedinců samostatnému lovu různé kořisti, rozpoznávání predátorů) a po jejich vypuštění zvířata podrobně sledovat pomocí telemetrie, která bude poskytovat informace o rozptylu, využívání jednotlivých biotopů, přežívání či příčinách mortality. To, že se sýčci ochotně množí v chovech a máme tak k dispozici velký počet mláďat, nás rozhodně neospravedlňuje k jejich vypouštění (i s těmi nejlepšími úmysly)! Nepřípustné je i vypouštění ptáků neznámého genetického původu, protože může vést k narušení genetické informace stávajících populací, které jsou dlouhodobě přizpůsobeny místním podmínkám prostředí. V České republice je bohužel většina vypouštěcích akcí sýčků sporná a nevede ke kýženému znovuosídlení či ustanovení stabilních populací. To ale neznamená, že správně naplánovaná a provedená reintrodukce sýčků nemůže pomoci k jejich opětovnému šíření. Prioritou by však stále měla být péče o současnou populaci divokých sýčků, včetně vhodné údržby klíčových biotopů.
Sýček už nechce být poslem špatných zpráv
Většina jmen sýčka má zvukomalebný původ, ať už se jedná o slovenské kuvik, albánské kukuvajka, estonské kivikakk, italské civetta, nebo polské pójdźka, tedy jména odkazující na hlasy, kterými se sýček v noci ozývá (známé kúit nebo půjď). Podobně to platí i pro české lidové čujík, kubíček, kulich, kuvík, puťák, puvík, ťujíček a ťuvikál. Málokdo už dnes ví, že se sýčkovi dříve říkalo také ťuhýk a až mnohem později přenesl Presl toto jméno na rod Lanius. Současné české pojmenování sýčka pak zřejmě souvisí se slovesem syčet. Existují ale i jiná lidová jména jako plaček, prorok, umíráček nebo německé Klagmutter a Totenvogel, která souvisí s tím, že byla tato sova pro svůj naříkavý hlas a převážně noční způsob života vnímána jako posel špatných zpráv. Protože dříve byli sýčci běžní, jejich zlověstné hlasy lidé dobře znali a spojovali si je s voláním „půjď“ nebo „Komm mit!“, kterým sýček lákal nemocného na věčnost. Lidé proto věřili, že kdo uslyší sýčka, toho čeká brzká smrt.
Bronzová ceremoniální nádoba na víno (zun) ve tvaru sovy ze 13. století před Kristem, Čína, dynastie Šang.
Starořecký talířek s motivem sýčka z 5. století př. n. l.
Motiv sýčka jako symbolu smrti a posmrtného života není ale záležitostí několika posledních staletí, najdeme ho už v předislámské arabské poezii. Pohanští Arabové věřili, že duše vychází z hlavy zavražděného člověka v podobě sýčka a ten potom lká u hrobu a volá tak dlouho, dokud příbuzní neprávem zabitého nepomstí. Z dá se, že sovy obecně, jako neslyšně létající obyvatelky noci ozývající se hlasitými skřeky, člověka fascinovaly a zároveň děsily již odpradávna. Lidský archetypální strach z tmy plné strašidelných bytostí je tak zákonitě spojil se smrtí. Tak například Féničané mísili spálené kosti sov (mimo jiné i sýčka) spolu s popelem zemřelého, buď kvůli soví symbolice smrti, nebo proto, aby pohřbený v podsvětí dobře viděl. Staří Číňané zase vkládali do hrobů bronzové sošky sov, které měly chránit nebožtíky na cestě posmrtným životem. Sýček byl ale rovněž vnímán jako symbol samoty a devastace. V sumerské lamentaci Nářek nad zkázou Eridu je sýček líčen jako pták spánku, žalu v srdci a zničených měst. I ve Starém zákoně najdeme pasáže spojující sýčka s prázdnotou a zmarem (Ž 102,7b: jsem jako sýček v pustinách; Iz 14,23: proměním jej v hnízdiště sýčků a ve slatiny, vymetu jej pometlem zkázy). Staří Egypťané považovali sovy obecně za bystrozraké lovce, ale zároveň je spojovali s truchlením a smrtí. Sovy hrály svou úlohu v Knize mrtvých a občas byly i mumifikovány. Na rozdíl od ostatních ptáků byly zobrazovány tělem z profilu, ale hlavou téměř vždy zpředu. Tak tomu bylo i u sovího hieroglyfu odpovídajícího hlásce m používaného také jako ideogramu pro slova vidět a naříkat. Z atímco v Egyptě neexistovalo žádné soví božstvo, v Mezopotámii a starověké Sýrii byly uctívány bohyně se sovími atributy. Vrcholu úcty ale dosáhl sýček až ve starověkém Řecku, kde ztělesňoval moudrost a byl zasvěcen bohyni Athéně. Po staletí byl zobrazován na řadě athénských mincí (najdeme ho i dnes na řecké jednoeurovce) a na malých miskách, které sloužily jako certifikované měřicí nádoby. Spjatost sýčků s Athénami dala vznik i antickému přísloví o nošení sov do Athén, u nás pozměněnému na nošení dříví do lesa. Pro Athéňany byl sýček vyloženě totemovým zvířetem. Vidět sýčka při bitvě bylo dobrým znamením, a proto také někteří vojenští stratégové s sebou sýčky vozili na válečná tažení a v pravý čas jednoho vypustili, aby dodali vojákům odvahu k boji.
Ve starověkém Římě Athéna splynula s Minervou, leč ve společnosti této bohyně se sýčkovi dařilo již hůře, protože mezi římským lidem byla zakořeněna pověra, že v sovy se převtělují čarodějnice, které napadají spící děti, aby jim sály krev. Hlas sovy ohlašoval, že se blíží čarodějnice nebo že někdo brzy zemře, a proto vidět sovu za denního světla bylo mimořádně špatným znamením. To vedlo k tomu, že pověrčiví lidé sovy zabíjeli a přibíjeli na vrata, aby tak ochránili dům před pohromou. Tyto předsudky pak pronásledovaly sýčky i sovy obecně po celá staletí. Ve středověku byla sova zobrazována v žaltářích spolu s kozlem a opicí jako součást ďábelské trojice a v raných bestiářích jako líné a nečisté zvíře. Někteří křesťanští teologové dokonce tvrdili, že sova symbolizuje židy, kteří dlí v temnotě své víry. Obecně známou ptačí zášť vůči sovám pak používali jako podobenství, v němž osvícení křesťané útočí na židy. Dnes je naštěstí vztah člověka k sovám mnohem kladnější. Díky svému „obrýlenému“ vzhledu a moderním pohádkám se sovy postupně staly symbolem moudrosti. Sýčka si s rizikem smrti spojuje nanejvýš už jen pár fanoušků televizních detektivek, kde jeho hlas často působivě dokresluje noční atmosféru. Poučená veřejnost ho pak vnímá jako ubývající druh, který si plně zaslouží naši ochranu. Nerad bych sýčkoval, ale bylo by vskutku smutné, kdyby nakonec tato sympatická sovička přežila v obecném povědomí jen jako jedno z vyjmenovaných slov.
Stříbrná čtyřdrachma, Athény, 200–150 př. n. l.
Egyptský hieroglyf ve tvaru sovy odpovídající hlásce m.
Starořecká hliněná nádoba na pití (skyfos) z 1. poloviny 5. století před Kristem.
Nosí sýček opravdu smrt?
„Družností svojí k obydlí lidskému často mnoho starostí způsobí lidem pověrčivým. Rozjaření samci totiž z jara horlivě své daleko slyšitelné ‚ku-vít‘ volajíce sedají někdy ze zvědavosti na osvětlená okna a ježto obyčejně jen u těžce nemocných po celou noc se svítí, odnesou svoji zvědavost těžkým obviněním, že přivolávají smrt!“ I taková slova se můžeme dočíst ve staré ornitologické literatuře o sýčkovi obecném.
Noční návštěvy zvědavého sýčka a jeho houkání zavdaly příčinu k pověrám.
Úryvek pochází z knihy Užitečné ptactvo našeho domova od profesora Jiřího Jandy vydané již v roce 1898. I další stará literatura sýčka často spojuje s lidovými pověrami: „… křikem děsí pověrčivé venkovany…“, „… lidem vnímán jako předzvěst smrti…“, „… pro naříkavý hlas chápán jako věštící smrt…“ Z úryvků je patrné, že podobné pověry se se sýčkem táhnou již od nepaměti, stejně jako to, že již v 19. století se osvícení lidé snažili tyto bludy vyvracet, i když jim k tomu chyběly přesné údaje. V současnosti sice už většina lidí pověrám o sýčkovi nevěří, přesto se při naší terénní práci na ochraně sýčků setkáváme, a to nejen u starších lidí, s více či méně vážně míněnými obavami, že sýččí houkání může věštit smrt. A tak si ornitologové řekli, že se tuto pověru pokusí pomocí vědeckých metod a údajů vyvrátit. Rozhodli se porovnat reálnou úmrtnost v obcích s výskytem či absencí sýčka. Ve vzduchu sice visela i možnost, že úmrtnost zvýšenou výskytem sýčka nakonec potvrdí a sýčkovi tímto zjištěním prokáží medvědí službu, ale doufali, že pro sýčka vše nakonec dopadne dobře. Shromáždili údaje o počtu obyvatel a počtu zemřelých pro jednotlivé roky z obcí, kde sýčky dlouhodobě monitorují, ať už šlo o vesnice sýčkem každoročně obsazené, obce s jeho občasným výskytem či ty, jež jsou dlouhodobě bez sýčků. Byla to takřka detektivní práce, protože Český statistický úřad údaje sice shromažďuje, avšak na úrovni samosprávných obcí většinou složených z více vesnic. Ornitologové ale potřebovali údaje pro jednotlivé vsi, což často znamenalo získat podrobné údaje přímo od obecních úřadů. I přesto, že některé obce si evidenci ani nevedou, se jim nakonec podařilo sehnat dostatečný vzorek dat z 51 obcí, který již umožňoval statistické vyhodnocení. A světe, div se, neprokázalo se, že by lidé umírali častěji tam, kde se vyskytuje sýček.
Opravdu se tedy není třeba obávat, že by sýččí houkání věštilo či přivodilo něčí smrt. Naopak při současné mizivé početnosti sýčků je zaslechnutí jejich naříkavého houkání důvodem k radosti, protože to znamená notnou dávku štěstí. Společnosti tohoto vzácného lidského souseda a souputníka bychom si tedy měli spíše považovat!
Jak sýčkům pomoci?
Ochrana sýčků může být účinná, jen když se zaměříme na celou škálu příčin, které je ohrožují. Nejdůležitější je zlepšení podmínek na loveckých a hnízdních stanovištích a odstranění technických pastí představujících pro sýčky velké nebezpečí. Sýčkovi by pomohlo zvýšení pestrosti zemědělské krajiny, ať již rozdělením velkých polních bloků na menší, sečením luk po částech, nikoliv naráz v celé krajině, či zvýšením podílu nezemědělských biotopů, jako jsou polní meze, ostrůvky přirozené vegetace, travnaté a květnaté pásy na orné půdě. Výzkum v různých částech Evropy jasně ukazuje, že taková opatření mají kladný vliv i na další skupiny zvířeny zemědělské krajiny včetně zajíců nebo ptáků, motýlů i pavouků, tedy živočichů plnících důležité funkce, ať již jako opylovači kulturních rostlin, či predátoři škůdců. Taková opatření je možné realizovat i z dotací EU zaměřených na zemědělství včetně plateb na ozelenění či různých agro-environmentálních programů. Jelikož většina sýčků nyní obývá lidská sídla, můžeme přímo v našem okolí vytvořit vhodné podmínky nejen pro ně, ale i pro jiné ubývající druhy zvířat, kterým se dříve v blízkosti člověka dařilo.
🦉 Ponecháváním neposečených pásů na travnatých plochách. Sýčkům vyhovuje pestrá krajina s krátkostébelnými porosty, jakými jsou kosené louky či pastviny. Kořist sýčka většinou žije ve vyšší vegetaci, odkud se ale dostává i do okolních sečených ploch, kde ji může sýček lovit. Krátce střižený trávník však sýčkovi prakticky žádnou kořist neposkytuje, protože ta zde nenachází vhodné životní podmínky. Při kosení luk, zahrad či trávníků proto nechme pás neposečené trávy, který může sloužit jako důležité stanoviště pro hmyz či drobné savce. Neposečené pruhy trávy necháváme zejména tam, kde se nachází dostatečný počet loveckých posedů (např. okraje budov, stromy, plotní kůly, keřové pásy), protože tato místa jsou významná pro lov drobné kořisti. Nepokosené plošky a okraje by měly zabírat alespoň pětinu celkové plochy louky.
+ hmyz, ještěrky, drobní savci, ptáci
🦉 Pastvou. Pastva by neměla být intenzivní na celé ploše. Ideální je mozaika ploch krátce spasených, kde sýček loví, a ploch s vyšší vegetací, v nichž žije jeho kořist. Toho můžeme dosáhnout rozdělením pastviny do systému oplůtků či občasným přepásáním.
+ motýli, ještěrky, chocholouš, dudek, krutihlav
🦉 Omezením chemie. Pesticidy a jiné chemické přípravky na našich zahradách zabíjejí hmyz. Raději vytvořme podmínky vyhovující přirozeným predátorům škůdců. Velkým problémem je i časté používání antiparazitik u hospodářských zvířat. Jde o silné jedy, které zvířata vylučují mnoho týdnů po přeléčení, a pastviny (i sýčci) tak postrádají specifickou faunu vázanou na trus.
+ žížaly, hmyz, ptáci, obojživelníci a plazi
🦉 Instalací berliček sloužících k lovu. Na větších plochách luk i polí s absencí solitérních stromů nebo jiných vhodných posedů můžeme instalovat berličky tvaru T, které představují důležité posedy sloužící k efektivnějšímu lovu potravy, a to nejen sýčkům.
+ ťuhýci, poštolka, káně
🦉 Ponecháním starých stromů a jejich torz. Stromové dutiny poskytují sýčkům úkryt a hnízdní příležitosti.
+ zlatohlávci, ptáci hnízdící v dutinách
🦉 Sázením alejí a stromů. Výsadbou vhodných stromů (starých ovocných odrůd, ořešáků, dubů) přineseme do krajiny pestrost a sýčkovi vhodné prostředí pro odpočinek i lov potravy.
+ všechny skupiny živočichů
🦉 Odstraněním technických pastí. Z ajištěním nádrží na vodu předejdeme utonutí sýčků.
+ brouci, motýli, včely, žáby, ptáci
Položením svisle stojících rour zabráníme vniknutí zvědavých sýčků dovnitř a jejich uvěznění.
+ sova pálená, poštolka, puštík
🦉 Vyvěšením hnízdních budek. Jelikož hnízdění sýčků je ohrožováno řadou predátorů, můžeme je podpořit instalací bezpečných hnízdních budek, tzv. sýčkovníků. Budky instalujeme do vhodného prostředí, zejména v okolí pastvin a výhradně do lidských sídel. Podrobnější informace o výrobě a instalaci budek najdete na www.birdlife.cz/sycek.
Instalace budek do vhodného prostředí je jedním z efektivních kroků, jak podpořit bezpečné hnízdění sýčků. Budky by vždy měly být opatřeny ochranou před predátory (kunami, kočkami), například pomocí plechových límců kolem vletového otvoru.
Výskyt sýčků je dnes omezen na pár oblastí v celé České republice a svým hnízdištím jsou ptáci dlouhodobě věrní. Úspěšná ochrana sýčka v naší krajině je tak možná jen tehdy, když se zaměříme na současné lokální populace, jejich růst a propojení s dalšími populacemi. Proto má aplikovaná ochrana největší smysl v oblastech, kde se sýčci ještě vyskytují. Naopak instalace budek pro sýčky do oblastí, kde dávno nežijí, či do nevhodného prostředí postrádá účinnost. Řada opatření, zejména zvyšování pestrosti krajiny či odstraňování technických pastí, má ale ohromný význam pro celou paletu našich dalších zvířecích souputníků! Mysleme na to, když budeme plánovat, jak s naší krajinou a sídly do budoucna zacházet.
Tipy pro hledání sýčka
Chcete vědět, jestli se ve vašem okolí vyskytuje sýček? Přinášíme několik praktických rad, jak to zjistit. Vždy ale mějte na paměti, že sýček patří mezi naše nejohroženější ptáky a při jeho hledání je potřeba zcela respektovat pravidla ornitologické etiky. Z ejména se vyhněte chování, které by ptáky stresovalo a ohrožovalo. Nevyrušujte sýčky kvůli fotografování, nahrávání hlasů a filmování a hlasovou provokaci nepoužívejte na lokalitách, kde byl jejich výskyt již potvrzen, nebo tam, kde se vyskytují ptačí predátoři sýčků (zejména puštíci). O svá pozorování sýčků se pak podělte ve faunistické databázi Birds.cz, kde můžete v případě potřeby utajit lokalitu výskytu.
🦉 Výskyt sýčka je ostrůvkovitý a jeho současné rozšíření je soustředěno do malých populací. Největší šance na nalezení obsazené lokality je v blízkosti současných center výskytu.
🦉 Před nočním monitoringem si dle leteckých snímků detailně naplánujte, kam pojedete. Sýček obývá zejména otevřenou zemědělskou krajinu v nížinných oblastech s minimem lesa a hnízdí výhradně v lidských sídlech.
🦉 Sýčci se ozývají hlavně v průběhu jarních měsíců (březen až květen), kdy máte největší šanci je zaznamenat. Stáhněte si nahrávku houkajícího samečka do vašeho přehrávače a v průběhu první poloviny noci ji opakovaně přehrávejte na místech pravděpodobného výskytu sýčka.
🦉 Nejdřív přehrávejte klasické houkání sýčka (2×) a na závěr můžete pustit mix hlasů (např. hlas samice, výstražné volání). Hlasy sýčků si můžete stáhnout na www.birdlife/sycek. Po přehrání nahrávky (2 min) poslouchejte případnou odezvu sýčka. Nahrávku nejdříve přehrávejte s nižší hlasitostí a poté ji zvyšujte. Po ukončení přehrávání baterkou prosviťte štíty budov a ostatní vyvýšená místa.
🦉 Monitoring provádějte za příznivého počasí, zejména v průběhu nocí bez silného větru a srážek.
🦉 Nebojte se navázat kontakt s místními obyvateli (i např. vrátnými a nočními hlídači), kteří o výskytu sýčka často vědí. Připravte si fotky sýčka a nahrávku jeho hlasu (a dalších druhů sov, zejména sovy pálené, puštíka obecného a kalouse ušatého). Vysvětlete jim, že mít v obci kriticky ohroženého sýčka znamená v dnešní době ohromné přírodní bohatství, které navíc nikomu nepřekáží v činnosti a naopak snižuje početnost hlodavců.
🦉 Poslouchejte a pozorujte své okolí. Během dne na přítomnost sýčka často upozorní varující ptáci (např. kosi, rehkové, vlaštovky) i různé pobytové znaky (stříkance na štítech, výklencích a trámech budov, vývržky ve stodolách a na půdách).
🦉 Pokud objevíte obsazenou lokalitu, hledejte další sýčky v okolí místa nálezu (do 10 km). Sýčci se často vyskytují shlukovitě a vytvářejí „centra“ výskytu, kde je jimi obsazeno několik sousedících obcí.
🦉 Před intenzivnějším pátráním po sýčcích v okolí jejich současného prokázaného výskytu se obraťte na koordinátora a konzultujte s ním výběr oblasti.
🦉 Nevstupujte na pozemek soukromých vlastníků bez dovolení. Jednou ztracená důvěra zabrání dlouhodobější spolupráci.
🦉 Více informací najdete na www.birdlife/sycek.
Smrtící pasti pro ptáky lidských sídel
Lidská sídla představují pro mnoho druhů ptáků místo, kde nacházejí dostatek potravy i prostor k hnízdění. Někteří ptáci, například vrabci domácí, holubi nebo rorýsi, jsou již zcela vázáni na hnízdění v budovách, ale velký počet ptáků lidských sídel obývá „ostrůvky zeleně“ tvořené z městských parků, zahrad, sadů, ploch ruderální vegetace či pestrých zahrádkářských kolonií. Mnoho ptáků lesů či zemědělské krajiny se do měst a vesnic stahuje v průběhu zimy, ať již do blízkosti ptačích krmítek, či například k místům, kde se stále hospodaří a kde naleznou dostatek potravy (malochovy drůbeže, zemědělské farmy). Životu s lidmi se přizpůsobila i řada dravců a sov včetně kriticky ohrožených sýčků a sov pálených, jejichž hnízda se v současné době nacházejí výhradně v budovách.
Sýčci jsou velmi zvědaví a rádi prozkoumávají každou dutinu ve svém okolí, což se jim bohužel často stává osudným.
Kromě výhod života v lidských sídlech se zde ptáci potýkají s řadou nebezpečí pramenících z lidské činnosti. Největším problémem je ztráta hnízdních a potravních biotopů, ať již při zateplování fasád a úbytku městské zeleně (na úkor zastavěných či betonových ploch), nebo z důvodu nevhodné údržby těchto stanovišť (např. nesprávná výsadba a kácení starých doupných stromů, louky připomínající golfové trávníky). Velké nebezpečí představují i střety s dopravními prostředky či vysoké počty predátorů ptáků, zejména koček. Pak je tu ale řada všudypřítomných a pro nás lidi na první pohled neviditelných nebezpečí, která v Česku každoročně zbytečně zabíjí statisíce ptáků i jiných zvířat (včetně desítek ohrožených sýčků). O nárazech ptáků do velkých skleněných ploch se naštěstí nyní hodně mluví i píše. Probíhá i kampaň, do které se můžete také zapojit (www.zastavky.birdlife.cz).
Nádrže
Ovšem o nebezpečí číhajícím na ptáky a mnoho jiných živočichů v různých nádobách na zachytávání dešťové vody, které najdeme téměř u každého domu, se ví už mnohem méně. Bohužel nádoby všech možných velikostí s kolmými stěnami jsou často smrtící pastí nejen pro ptáky, ale i pro čmeláky, včely, obojživelníky, ještěrky, veverky i další hlodavce. V zemi, která je světovou špičkou v množství bazénů na počet obyvatel, nesmíme zapomínat ani na ně. Ptáci často padají do bazénů i nádob při snaze se napít a nedokáží po kolmé a hladké stěně nádrže vylézt, brzy jim zvlhne peří a utopí se. Naštěstí existují poměrně snadná řešení a na vývoji dalších spolupracuje ČSO se Z elenou domácností (více v rámečku). Je nejvyšší čas, vždyť právě úhyny v nádržích představují nejdůležitější příčinu mortality sýčků. V posledních dvou dekádách v nich zahynulo 20 % sýčků, u nichž známe příčinu smrti. Na farmy, kde se vyskytují, nyní rozvážíme speciální napáječky v podobě sudů s dvojitým dnem a vnitřním mřížováním, po kterém sýčci dokáží vylézt ven.
Jak je zabezpečit
🦉 Na okraj nádrže s vodou připevníme drátěné pletivo, po kterém topící se pták dokáže vylézt.
🦉 Do nádrže umístíme jakýkoli plovák, např. kus polystyrenu nebo dřevěné prkénko. Vytvoříme tak ostrůvek, který zachrání topícím se živočichům život.
V sudech na vodu se ročně utopí desítky sýčků, zejména nezkušených mláďat.
Plováky v sudech na vodu mohou ročně zachránit stovky živočichů.
Po drátěném pletivu kolem obvodu nádrže na vodu dokáží ptáci i hmyz vylézt ven.
Umělé dutiny
Pro sýčky jsou velmi nebezpečné i různé duté vertikálně postavené roury, včetně těch zapomenutých, opřených někde ve stodole. Sýčci, ale i další ptáci, kteří do nich ze zvědavosti vlezou, se již po hladkých stěnách z úzkého prostoru nedokáží dostat ven a hynou. Stejné riziko pak přinášejí okapové svody končící v kanalizaci, ale i komíny. V zemědělských objektech takové smrtící pasti představují duté ventilační šachty či staré potrubí od vzduchotechniky a všude jinde duté betonové sloupy (bez vrchních čepiček) pro rozvod elektrické energie. V takových technických objektech bylo v minulých letech zaznamenáno 10 % všech sýčků se známou příčinou smrti, ale i řadu dalších ptáků, včetně alarmujícího nálezu 28 sov pálených v jediném odstaveném fukaru na seno!
Jak je zabezpečit
🦉 Svisle stojící roury či fukary stačí položit do vodorovné polohy či horní vstup uzavřít pletivem nebo dřevěnou deskou, a tím zamezit uváznutí ptáků v těchto pastech.
🦉 Komín zabezpečíme kovovou mřížkou či průmyslově vyráběným lapačem jisker, k instalaci těchto zařízení ale musíme pozvat odborníky.
Postavené roury, kde v průběhu hnízdění zahynuli dva dospělí sýčci.
Fukary na seno jsou smrtelnou pastí, což dokládá nález 28 mrtvých sov v jediném nepoužívaném fukaru.
Uhynulý sýček zamotaný do pohozené síťoviny.
Smrtících pastí nejen pro ptáky se v našem okolí nachází velké množství. Jejich zabezpečení nebo alespoň snížení jejich nebezpečnosti je přitom často jednoduché a levné. Rozhlédněme se proto pečlivě ve svém okolí, zda právě u nás takovou smrtící past nenajdeme. Nenechme ptáky a další zvířata umírat zbytečně!
Sledujte hnízdění sýčků v chytrých budkách
🦉O keši
Keš se nachází na stromě ve výšce 26 metrů! K jejímu odlovu je potřeba speciální stromolezecké vybavení. Bez tohoto vybavení a potřebných znalostí se o odlov nepokoušejte. Pamatujte, že lezete na VLASTNÍ NEBEZPEČÍ! Owner ani Groundspeak nenesou odpovědnost za vaše případné zranění.
Keš je součástí série:
🐦 Ptačí kvarteto #1 - Čáp
🐦 Ptačí kvarteto #2 - Hrdlička
🐦 Ptačí kvarteto #3 - Datel
🦉 Ptačí kvarteto #4 - Sýček (BONUS)
Bonusová čísla A, B, C získáte z prvních tří keší série. Keš se nachází na souřadnicích:
N 50° 26.(B-5)(C)(A-2)', E 015° 50.(B-4)(C+6)(A-4)'
Tímto bych chtěl poděkovat Michalu Hrádkovi za výrobu keše.