Předpoklady pozorování
V prvním díle jste se dozvěděli kde hledat, ve druhém vše o jasnostech a dnes si řekneme, na co se při pozorování připravit.
Protože se snažíme hvězdné nebe zpřístupnit co nejširší veřejnosti, tak budeme mluvit a popisovat pozorování mysliveckým triedrem či malým dalekohledem, přístroji v ceně cca. 3 tisíce korun. Kromě přístroje je další podmínkou existence tmavé oblohy, z centra velkoměsta se plnohodnotně pozorovat nedá.
Záludnosti plošné jasnosti
Měření jasnosti bodových objektů, jakými jsou na obloze například hvězdy, je jednoduché, a můžete se tedy spolehnout na to, že když v atlasu má hvězda uvedenou jasnost 4m, tak ji opravdu jako objekt 4. magnitudy uvidíte. Jak je to ale s plošně velikými objekty, jakými jsou třeba mlhoviny či komety?
Plošná jasnost
Představte si, že máte určit jasnost nějaké mlhoviny. Taková mlhovina je nepravidelný obláček, který má v různých místech různou jasnost. Řekněme, že střed mlhoviny je hodně jasný, "pravá" půlka září o trochu slaběji, a "levá" část je velmi slabá.
Co v takovém případě uvést do katalogu/atlasu? Budeme tvrdit, že má mlhovina jasnost středu, anebo snad slabé levé části? Anebo to nějak zprůměrujeme?
Měření plošné jasnosti
Určitě jste už někdy viděli, například na domácím videu, co se stane, když kamera špatně zaostřila. Světlo filmované lampičky se rozmazalo a místo ostrého obrazu žárovky byl na snímku jen podivný kulatý svítící flek. A co by se stalo, kdybychom se dalekohledem dívali na hvězdu a začali obraz postupně rozostřovat? Původní svítící bod by se začal zvětšovat, nabyl by podoby kruhu, který by se stále zvětšoval. Přitom by ale kruh byl stále slabší a slabší, až by nakonec zeslábl tak, že by se nám ztratil z očí.
Na podobném principu je založeno měření jasnosti plošných nebeských objektů - mlhovin, galaxií či kulových hvězdokup. K mlhovině se rozostří srovnávací hvězda tak, aby měly stejný průměr. A pokud jsou oba srovnávané objekty stejně jasné, tak prohlásíme, že má mlhovina jasnost té srovnávací hvězdy. Jenže si teď představte, jak asi vypadá hvězda řekněme 6m (tedy slabá hvězda na hranici viditelnosti prostým okem), kterou jsme rozostřovali tak dlouho, až je nyní velká jako Měsíc! Po takové rozostřovací proceduře je jasné, že jsme už dávno za mezí, kdy jsme ještě nějaký rozostřený kruh byli schopni spatřit. Nevidíme nic.
Je lepší větší?
Z předchozího je zřejmé, že i když ve hvězdném mapě bude napsáno, že má mlhovina pro náš triedr dostatečnou jasnost, tak není jisté, že ji určitě spatříme.
Extrémním případem může být mlhovina Helix. Katalogových 6,5m celkové jasnosti této fotogenické mlhoviny svádí k těšení, že ji v každém triedru lehce uvidíme. Opak je však pravdou. Mlhovina je na obloze rozprostřena na ploše stejně velké jako Měsíc, a její jasnost při pozorování je tedy tak nízká, že ji nelze spatřit ani ve větším dalekohledu.
Z výše uvedeného plyne, že na údaj o jasnosti se dá spolehnout jen u plošně malých objektů, a že si proto pro svá pozorování máme vybírat pokud možno jen takové. Bohužel však jsou malé objekty nezajímavé, pozorovat velkou členitou mlhovinu je mnohem estetičtější zážitek. Nejlepší je tedy kompromis - volit objekty "velké tak akorát".
Pozorování slabých objektů
Lidské oko, respektive mozek zpracovávající obrazovou informaci, je pěkná potvora. A je potřeba je vycvičit.
Začátečnické neúspěchy
Nezkušený pozorovatel někdy nevidí objekt, ani když na něj kouká. Zklamání z toho bývá veliké. Příčinou je především to, že nováček nemá představu, co by měl vlastně očekávat. Ideální je, pokud takového prvopozorovatele provede oblohou zkušenější astronom. Pokud nějakého ochotného znáte, pak máte vyhráno. V opačném případě vám, doufáme, pomůže tento listing.
Po prvním úspěchu už jde vše samo, když už zjistíte "jak na to", tak se zdají předchozí neúspěchy až nepochopitelné. Proto se hned po počátečním neúspěchu nevzdávejte, zkuste vytrvat. Odměna za to stojí.
Mluvíme z vlastní zkušenosti. Když jsem ve čtrnácti dostal první dalekohled, tak jsem čtvrt roku nebyl schopen najít jedinou hvězdokupu či galaxii. Hledal jsem podle atlasu, byl jsem si jist, že se dívám do správného místa, a stejně nic. Po pár měsících, kdy jsem se už smířil s tím, že je můj dalekohled maximálně k pozorování Měsíce, jsem při bezcílném ježdění oblohou dalekohledem "přejel" přes nějakou šmouhu. Z té šmouhy se vyklubala kulová hvězdokupa. A té noci jsem pak v euforii našel dvacítku dalších mlhovin a hvězdokup. Včetně několika, které jsem týdny předtím intenzivně hledal a neviděl.
Periferní vidění
Při pozorování slabého objektu je lepší jej sledovat bočním - periferním - viděním. Při této technice, kdy se nedíváme na objekt přímo, ale kousek vedle něj, docílíme toho, že je slabé světlo nasměrováno do oblasti sítnice s vysokou koncentrací tyčinek. Tyčinky jsou světločivné buňky, pomocí kterých vnímáme slabé světlo. Jsou v oku uspořádány mimo optický střed - a to je důvod, proč je periferní vidění nejcitlivější.
Dvojhvězdy
Pozorovat dalekohledem hvězdu je nejjednodušší, ale také nejméně zábavné. Hvězda v dalekohledu pořád vypadá jako hvězda, jenom více jasná.
Něco jiného je ovšem pozorování některé z barevných dvojhvězd. Hvězdy nejsou jen bílé, i když to tak na první pohled vypadá. Určitě znáte nejméně jednu žlutou, že? Ale hvězdy jsou i červené, oranžové, modré...
Pokud jsou hvězdy dostatečně blízko sebe a mají rozdílné barvy, pak naše oko dokáže vnímat barevný kontrast a rozlišit barvy hvězd. Při kombinacích například červená-modrá či oranžová-zelená je to parádní pohled.
Složky dvojvězdy jsou však blízko sebe a pro jejich pozorování potřebujete velké zvětšení - takže malý dalekohled. Při pozorování triedrem na dvojhvězdy zapomeňte, splynou vám v jednu.
Měsíc
Měsíc bude pravděpodobně prvním objektem, na který dalekohled namíříte.
Nováčka svádí Měsíc k pozorování za úplňku. To je sice také hezký pohled, avšak největší divadlo uvidíte při první nebo poslední čtvrti. To nejvíce vyniknou měsíční krátery. Ty jsou v takovém období na rozhraní světla a stínu pozorovatelné přímo plasticky. Jsou vidět krásně už i v triedru, v dalekohledu je pak pohled zcela fascinující.
Planety
Planety se také dají pozorovat snadno, pět nejznámnějších snad nelze nenajít. Očima vypadají jako velmi jasné hvězdy. V dalekohledu je pak rozpoznat, že se nejedná o bodový objekt, ale "kroužek".
Merkur a Venuše
Merkur i Venuše vykazují fáze stejně jako Měsíc. Můžeme je tedy pozorovat jako srpek, či téměř v úplňku.
Na pozorování těchto fází ale triedr nestačí. V triedru tyto planety uvidíte jen jako extrémně jasné hvězdy. V malém dalekohledu rozeznáte fáze Venuše už na první pohled, u Merkuru to záleží na kvalitě optiky a ovzduší.
Mimo existence fází však už není na této dvojici nic zajímavého k vidění.
Mars
Mars v triedru uvidíte jen jako jasnou oranžovou hvězdu. V malém dalekohledu je pak už poznat, že se jedná o oranžový kotouček, avšak bez dalších podrobností.
Jupiter
Jupiter je pro pozorování malými přístroji vděčným objektem. Kolem kotoučku planety spatříte čtveřici jeho největších měsíců - Io, Europu, Ganymed a Kalisto. Budou vidět jako čtyři jasné hvězdy ležící v jedné řadě v blízkosti planety.
Při pozorování triedrem na vlastním kotoučku planety nic dalšího naspatříte, malý dalekohled s kvalitní optikou však nabídne ještě navíc k pozorování i typické Jupiterovy pásy.
Saturn
Bezesporu jeden z nejhezčích objektů amatérské astronomie, pro většinu pozorovatelů dokonce jasný vítěz v soutěži krásy.
Bohužel v triedru můžete rozeznat maximálně to, že objekt, na který se díváte, není kulatý, ale má protáhlý tvar. Při pohledu kvalitním dalekohledem (stačí malý, musí mít však opravdu dobrou optiku) je to ale něco zcela jiného. Uvidíte slavné Saturnovy prstence, a je to skutečně jedinečný zážitek.
Deep-sky
Pro pozorování objektů "hlubokého vesmíru" je už potřeba trocha zkušeností. Je zajímavé, že v některých případech je lepší objekt pozorovat triedrem spíše než dalekohledem.
Otevřené hvězdokupy
Otevřené hvězdokupy jsou seskupením desítek až stovek navzájem blízkých hvězd. Pozorujeme proto nápadný shluk jednotlivých hvězd, prostě "hodně hvězd na jednom místě". Hvězdy takové hvězdokupy mají různou jasnost, vidíte jasnější i slabší vedle sebe, pohled tak může vzbuzovat dojem zářící šperkovnice.
V případě, že se však jedná o vzdálenou otevřenou hvězdokupu, tak jednotlivé hvězdy splynou dohromady, a objekt pak (především při pozorování triedrem) může vypadá spíše jako obláček.
Kulové hvězdokupy
Kulové hvězdokupy jsou seskupením desítek tisíc navzájem blízkých hvězd. Takové množství hvězd gravitace sváže do podoby koule, proto se v dalekohledu jeví kulaté. Kulové hvězdokupy jsou mnohem dále než hvězdokupy otevřené, a proto v amaterském dalekohledu hvězdy splynou - nepozorujeme jednotlivé hvězdy, ale dokonale kulatý obláček.
Nejznámější z kulových hvězdokup mají velkou jasnost, a to i plošnou, a hodí se proto pro první deep-sky pozorování.
Mlhoviny
Mlhoviny patří k nejobtížněji pozorovatelným objektům noční oblohy, jen nemnoho jich lze bez potíží spatřit malými přístroji. Na druhou stranu patří k nejvděčnějším objektům pro pozorování.
Mlhoviny tvoří oblaka mezihvězdného plynu a prachu nepravidelného tvaru. Mlhoviny také mívají v různých částech rozdílné jasnosti a celkově tak mohou tvořit obrazy různých tvarů a barev, jako malované malířovým štětcem. Barvy pochopitelně při pozorování vnímat nebudete, ty vyniknou teprve na fotogafiích.
Galaxie
Pomineme-li Magellanova oblaka, dvě galaxie viditelné z jižní polokoule, pak se galaxie při pozorování malými přístroji jeví jako mlhovinka, ale pravidelného tvaru - oválná či kulatá, někdy s jasnějším středem.
Jenom několik galaxií má rozměry vhodné k pozorování triedrem, ostatní jsou tak malé, že jsou v triedru k nerozeznání od hvězd.
Otázky ke keši
K vyluštění souřadnic stačí, abyste poznali, co je zobrazeno na následujících fotkách. Na fotkách jsou zachyceny objekty tak, jak přibližně vypadají při pozorování triedrem či malým dalekohledem.
Otázka A
Objekt uprostřed fotky je (při pozorování dalekohledem):
- kulová hvězdokupa (A=0)
- mlhovina (A=1)
- dvojvězda (A=2)
|
 |
|
Otázka B
Objekt uprostřed fotky je:
- Venuše (B=1)
- otevřená hvězdokupa (B=5)
- galaxie (B=9)
|
 |
Otázka C
Objekt uprostřed fotky je:
- Mars (C=3)
- mlhovina (C=6)
- kulová hvězdokupa (C=9)
|
 |
Otázka D
Objekt uprostřed fotky je (při pozorování triedrem):
- mlhovina (D=2)
- Jupiter (D=5)
- otevřená hvězdokupa (D=8)
|
 |
Otázka E
Objekt uprostřed fotky je:
- kulová hvězdokupa (E=6)
- mlhovina (E=7)
- Saturn (E=8)
|
 |
Otázka F
Objekt uprostřed fotky je (při pozorování dalekohledem):
- mlhovina (F=0)
- kulová hvězdokupa (F=3)
- otevřená hvězdokupa (F=7)
|
 |
Souřadnice keše
Keš se nachází na souřadnicích N 48° 56.ABC E 14° 33.DEF.
Pokud si nejste jisti, odpověděli-li jste na všechny otázky správně pak by vám snad mohla pomoci informace, že kontrolní ciferace všech čtrnácti číslic souřadnic je 6.
Umístění keše
Keš visí na stromě ve výšce přibližně pěti metrů, avšak přístup k ní je možný zcela bez speciálního náčiní.
Když se dokážete vyšvihnout na první větev (anebo si tam pomůžete jiným způsobem), tak dál pokračujete téměř jako po žebříku, silné větve jsou rozmístěné v příhodných vzdálenostech. Není potřeba bát se při lezení pro keš. Přesto v žádném případě nelezte na mokrý anebo namrzlý strom!
Keš má podobu PET zkumavky a není v ní tužka (úmyslně, ani vy ji tam nedávejte, díky).
Série "Jihočeské hvězdy"
Série je dokončena a má čtyři části: