Toto je druhá keš minisérie "jihočeské hvězdy", jejímž cílem je seznámit vás se základy astronomie a dokázat, že pozorování noční oblohy není žádná magie pro pár vyvolených. Obzvláště dnes, v době počítačů, gps a chytrých telefonů, se mezi souhvězdími může zorientovat opravdu každý.

Uvidím či neuvidím?

V prvním díle jste se dozvěděli kde hledat, dnes si řekneme, co lze vidět.
Při prohlížení hvězdného atlasu jste udiveni velkým množstvím hvězd, mlhovin a galaxií. Zákonitě musí v mysli vytanout otázka: "Tohle všechno můžu spatřit? Očima? Nebo to vidí jen největší dalekohledy světa?"

Většina textu bude odkazovat na tento kousek hvězdné mapy. Proto si nejlépe obrázek otevřete do nového okna, úplně ideální by pak bylo, abyste si obrázek vytiskli a po celou dobu ho měli přímo před sebou (pokud by kvalita tohoto obrázku vašim očím nepostačovala, můžete stáhnout i originální sken (2MB)). Za kvalitu mapy se omlouváme, jsou na ní vidět známky letitého používání. Bohužel vhodnější mapa pro začínající či příležitostné hvězdáře u nás doposud nevyšla.

Jasnost hvězd

Samozřejmě již od pradávna si při pohledu na noční oblohu lidé uvědomovali, že nejsou všechny hvězdy stejně jasné. Když pak v dobách antiky přišly první pokusy s vytvářením hvězdných atlasů, vznikla zároveň s tím i potřeba rozlišit a zakreslit, která hvězda svítí jasněji a která méně.

Historie

Ve starověkém Řecku neexistovaly žádné přesné přístroje pro určování jasností, proto si Hipparchos při sestavování mapy oblohy musel vystačit s odhadem vlastníma očima. Rozdělil tedy nahrubo hvězdy do šesti skupin - nejjasnější hvězdy patřily do 1.skupiny, velmi jasné hvězdy do 2.skupiny... a tak dále, až k 6.skupině, do které umístil nejslabší hvězdy na samé hranici viditelnosti.
V novověku pak byla vynalezena přesnější zařízení na měření jasnosti, a vyvstala potřeba Hipparchův systém "naroubovat" na fyzikální měření. Byly nastaveny etalony a byla vytvořena logaritmická stupnice jasností hvězd tak, aby pokud možno jasnosti odpovídaly starověkým hodnotám.

Magnituda

Veličina, kterou popisujeme jasnost hvězd na obloze, se nazývá hvězdná velikost - magnituda. Označuje se písmenem m, případně zkratkou mag, a většinou se uvádí v podobě horního indexu, tj. můžete vidět zápisy typu 3^m či 5,4^mag.
Jak je psáno výše, stupnice magnitudy je logaritmická. Stupnice byla navržena tak aby platilo, že rozdíl pěti magnitud znamená poměr svítivostí 100:1. Tj. hvězda 1.velikosti je 100krát jasnější než hvězda 6.velikosti a 10000krát jasnější než hvězda 11.velikosti. Podobně i hvězda 3.velikosti je 100krát jasnější než hvězda 8.velikosti.
Jak vidíte, tak jasnější hvězdy mají menší magnitudu! Stupnice je tedy jakoby obrácená, větší číslo znamená menší jasnost. Avšak i v šoubyznysu platí, že hvězda první velikosti září jasněji než hvězda druhé velikosti...

K mapě

Podívejme se už konečně do naší mapy. V tomto atlasu je magnituda uvedena u každé hvězdy jako číslice s jedním desetinným místem, většinou ještě následovaná malým písmenem.
Podívejme se vpravo na souhvězdí Orion, což je známý zimní "motýlek". Hvězda Bellatrix v pravém horním rohu má uvedenou jasnost 1,6^m - jedná se tedy o velmi jasnou hvězdu, přibližně 1.velikosti. Hvězda Saiph v levém dolním rohu souhvězdí má jasnost 2,0^m - jedná se tedy také o jasnou hvězdu, hvězdu 2.velikosti. Když se po mapě více rozhlédnete tak zjistíte, že ty nejmenší kotoučky hvězd zde mají jasnost 5,2^m. To samozřejmě neznamená, že slabší hvězdy neexistují, tento atlas je prostě koncipován jen do této velikosti.
Když se pak podíváte do pravého dolního rohu souhvězdí Orion, tak si všimnete, že hvězda Rigel má jasnost 0,1^m! Co to, hvězda s magnitudou menší než 1? A což teprve Sirius, nejjasnější hvězda oblohy - ten má dokonce zápornou magnitudu -1,5^m! Vysvětlení je zřejmé, tyto hodnoty jsou přirozeně dány stupnicí magnitudy, některé extra jasné hvězdy prostě vybočují z řady, a protože platí, že čím menší tím jasnější, tak pro tyto výjimky dojdeme až do záporných hodnot.

Proměnné hvězdy

Aby to nebylo tak jednoduché, tak existují i hvězdy, které mění svoji jasnost. Takovým hvězdám říkáme proměnné hvězdy. Většina proměnných hvězd mění jasnost jen nepatrně, ovšem existuje i celá jedna skupina hvězd, jejíž zástupkyně změní jasnost v průběhu roku v poměru více než 1000:1, tj. v maximu jasnosti jsou 1000krát zářivější než v minimu.
V naší mapě jsou proměnné označeny zkratkou var a údaj jejich magnitudy je zapsán rozsahem hodnot. Příkladem může být hvězda Betelgeuse v souhvězdí Orion, která mění svoji jasnost v rozmezí od 0,4^m do 1,3^m, anebo hvězda ζ Gem v souhvězdí Blíženců (Gemini), měnící jasnost v rozsahu 4,4-5,1^m.

Dvojhvězdy

No a aby to nebylo všechno, tak při pohledu na hvězdu β Mon v souhvězdí Jednorožce (Monoceros) zjistíte, že je její jasnost zapsána údajem 4,6+5,2^m. Znaménkem tu tedy není mínus jako u proměnných hvězd, ale plus. Plus nám zde říká, že se nejedná o samostatnou hvězdu, ale že systém tvoří hvězdy dvě. Jasnější z hvězd systému má jasnost 4,6^m, slabší složka dvojice pak 5,2^m. Ač se jedná o dvojhvězdu, tak při pohledu okem dvojice splývá a na nebi uvidíte jen jeden bod. Teprve při pohledu dalekohledem objekt rozložíte na hvězdy dvě.
Mimochodem, hvězdy vznikají smršťováním velké zárodečné mlhoviny a při tomto procesu se v mlhovině vytváří více shluků, ze kterých se pak vyloupnou hvězdy. Díky tomu jsou dvojhvězdy (a vícenásobné systémy) ve vesmíru úplně běžným jevem, dokonce to vypadá, že jich je více než samostatných hvězd. V naší mapě jsou takto však označeny jen dvojhvězdy, které lze rozlišit amatérským astronomickým dalekohledem.

Jasnost ostatních objektů

V magnitudách se měří jasnosti nejen hvězd, ale i všech dalších objektů noční oblohy.

Tělesa sluneční soustavy

Bezesporu nejjasnějším objektem oblohy je Slunce. I jeho jasnost se dá určit v magnitudové stupnici, hodnota je pochopitelně extrémní, cca. -26,5^m.
Po Slunci následuje ve svítivosti Měsíc. Jeho vzhled se mění od úzkého srpku, kdy září málo, až po úplněk, kdy jeho jas vystoupá až k přibližně -12,5^m.
A co planety? Pět planet - Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn - bylo známo už ve starověku, je tedy zřejmé, že tyto planety musí být viditelné i bez dalekohledu. Aby ne, takovou Venuši nebo Jupiter na obloze opravdu nelze přehlédnout, vždyť jsou jasnější i než nejjasnější hvězda Sírius! A jak tedy na noční obloze vypadají? Pro oči jsou to jen velmi jasné hvězdy. Teprve dalekohled dokáže zobrazit podrobnosti.

Objekty hlubokého vesmíru

I mlhoviny, hvězdokupy a galaxie jsou některé více a některé méně jasné. Jsou to objekty od nás vzdálené v tisících a miliónech světelných let, proto září vesměs slabě, přesto i některé z nich lze vidět neozbrojeným okem. A mnoho jich pak lze spatřit v obyčejném triedru.
Dokonce i na naší mapě jsou nehvězdné objekty, které lze za dobrých podmínek spatřit bez dalekohledu - konkrétně čtyři hvězdokupy a jedna mlhovina. Z nich nejznámější jsou mlhovina M42 v Orionu (4,0^m) a otevřená hvězdokupa M35 v souhvězdí Blíženců (5,3^m).

Dosah přístrojů

Jak již bylo řečeno výše, pro neozbrojené oko je mezní jasností přibližně 6.magnituda, na slabší objekty už je potřeba nějakého dalekohledu. Ta 6^m navíc platí za dobrých pozorovacích podmínek, tj. mimo město a za bezměsíčné noci. Uprostřed města samozřejmě mezní hvězdná velikost rychle klesá, v centru Prahy uvidíte stěží hvězdy 2^m, o 6^m si můžete nechat jen zdát.
Pokud máte doma běžný myslivecký dalekohled, potom se vaše obzory mnohonásobně rozšiřují. Triedr 7x35 má dosah přibližně až k 8^m, triedr 7x50 potom 9^m. Najdete-li tedy ve vašem atlasu řekněme hvězdokupu s jasností 7,5^m a oplýváte-li triedrem, pak máte vyhráno.
Astronomický dalekohled o průměru 10cm pak má dosah 11^m, o průměru 15cm potom 12^m.
Pokud to přehledně shrneme, pak dosah přístrojů je takovýto:

Otázky ke keši

K vyluštění souřadnic nebudete potřebovat ani lovení informací na internetu, dokonce ani kalkulačku. Všechny nutné znalosti jste získali přečtením listingu.

Všechny otázky se budou vztahovat k důvěrně známé části hvězdého atlasu.

Otázka A

• Alhena je slabší než Bellatrix (A=1)
• Alhena je jasnější než Bellatrix (A=4)
• obě hvězdy jsou stejně jasné (A=7)

Otázka B

• Betelgeuse je 10krát slabší než Venuše (B=8)
• Betelgeuse je 100krát slabší než Venuše (B=6)
• Betelgeuse je 1000krát slabší než Venuše (B=4)

Otázka C

• milionkrát (10⁶) jasnější (C=3)
• stomilionkrát (10⁸) jasnější (C=6)
• desetmiliardkrát (10¹⁰) jasnější (C=9)

Otázka D

• je tak jasná, že je vidět i očima (D=6)
• je vcelku jasná, k jejímu spatření postačuje myslivecký triedr (D=4)
• je poměrně slabá, k jejímu spatření je třeba hvězdářský dalekohled (D=2)

Otázka E

• S Mon je v maximu jasnosti slabší než ξ¹ CMa (E=1)
• S Mon je v minimu slabší než ξ¹ CMa (E=6)
• S Mon je v minimu jasnější než ξ¹ CMa (E=9)

Otázka F

• 4,2^m (F=2)
• 4,9^m (F=5)
• 5,4^m (F=8)

Souřadnice keše

Keš se nachází na souřadnicích N 48° 57.ABC E 14° 29.DEF.
Pokud si nejste jisti, odpověděli-li jste na všechny otázky správně pak by vám snad mohla pomoci informace, že kontrolní ciferace všech souřadnic je 3.

Série "Jihočeské hvězdy"

Série je dokončena a má čtyři části:

• Hvězdy alfa delta
• Hvězdy první velikosti
• Hvězdy hluboké daleké
• Hvězdy první noci