Čtvrtá keš z volné série Zapomenuté hrady věnovaná dalšímu málo známému hradu Hostýnských vrchů jménem Hrádek u Přílep
Zatím poslední čtvrtá keš z naší volné série Zapomenuté hrady seznamující s málo známými hrady na střední Moravě je věnována zaniklému hradu známému spíše pod názvem Hrádek u Přílep. Pozůstatky hradu se nacházejí nad obcí Přílepy na kopci Hrádek. Místo je hodně odlehlé, takže si neděláme iluze o velké návštěvnosti keše ani hradu, ale zase tu můžete relaxovat v lůně přírody nerušeni jinými lidmi. Přímo jen hradu zatím žádná jiná keš věnovaná nebyla, poblíž se však nachází tradiční keš 68/13 Stanoviště skupiny 7. výsadkového pluku (GC7VNVY), kterou si při té příležitosti můžete rovněž odlovit.
Kopec Hrádek se zaniklým hradem od východu
Čelo hradu od severu z lesní cesty
Hrádek u Přílep je ze čtyř hradních lokalit, na nichž jsme zatím zřídili keše (Puchart, Křídlo, Chlum), asi nejméně známý a nejméně prozkoumaný a tudíž nejtajemnější. Nedochovala se o něm žádná písemná zpráva, takže o něm vůbec nic nevíme, jaké je jeho skutečné jméno, ani kdy vznikl, kdo jej vlastnil a kdy a jak hrad zanikl. Historikové pouze obecně uvádějí, že lokalita byla osídlena pravděpodobně již v období eneolitu a opevněna poprvé v době bronzové lidmi lužických popelnicových polí. Dřívější i současné nálezy keramiky kladou osídlení hradu do raného středověku. Vztah k němu mohl mít Jindřich z Přílep, který roku 1272 směnil s biskupem Brunem ze Šaumburka vzdálený hrad Nový Šaumburk (Zubříč) za blízké Žopy. Biskup Bruno totiž potřeboval zaokrouhlit území kolem hradu Šaumburka, Jindřich z Přílep naopak svůj majetek v okolí Přílep. Zda ale na hradu pobýval, či jej dokonce založil, už nikdy nezjistíme. Další zmínky o obci Přílepy až do roku 1409, kdy se píše o vdově po Vojslavovi, chybí. V té době hrad téměř s jistotou již neexistoval. Jeho rezidenční funkci nejspíše převzala tvrz přímo v Přílepech, později přestavěná na zámek, viz též naše keš Zámek Přílepy a zámecký park (GC8QDP1)
Čelo hradu, vlevo v popředí náznak předsunutého valu a příkopu
Na hrad se lze dostat z Přílep od lesní kaple Panny Marie Svatohostýnské z r. 1882, nedaleko níž lze i na několika místech zaparkovat. Kaple má svou keš Lesni kaple Prilepy (GC2XVAA) a také se u ní nachází 1. stage multikeše Utek z Cerveneho mesta (GC2MC4W). Pak vás čeká cca dvoukilometrová procházka do kopce po hřebeni po modré turistické značce zhruba na úroveň zmiňované keše 68/13 Stanoviště skupiny 7. výsadkového pluku. Vpravo od vás na jihovýchodě uvidíte ohrazenou mýtinu a za ní ve vzdálenosti cca 160 metrů výrazný kopec porostlý bukovým lesem označovaný v mapách jako Hrádek (517 m.n.m.). Neplést si jej s cca 1,5 km odtud vzdálenou lokalitou Hrad. Zde nikdy žádný hrad nestál (byť je lokalita občas zmiňována jako hradiště), ale přesto je tato část hřebene zajímavým a romantickým místem, neboť se na jeho vrcholu i svazích setkáme s výraznými skalními pískovcovými a slepencovými výchozy. V současné době je před ním též částečně vykácený les, takže kopec vypadá jako dvojče Hrádku.
.
Kopec Hrad od severu. Nevypadají s Hrádkem jako dvojčata?
.
Nejznámější skalní věž na Hradě
.
Ale zpět k našemu hradu. Kdo má rád adrenalin, může to k Hrádku vzít vlevo kolem oplocení a pak vyšplhat do prudkého svahu nahoru na jeho čelo, ti pohodlnější mohou zkusit hradní pahorek obejít zprava a dostat se na přílepský hrad od jihu.
Nejvýraznější skalní výchoz v areálu hradu
Severní předpolí a náznak valu a příkopu shora z čela hradu
V tradičním názvu sídla je sice termín hrádek, objekt však svou rozlohou nepochybně byl hradem. Na vrcholu jsou jasně viditelné stopy po opevnění, které stupňovitě klesá svahem. Má podobu čtyř hrází chránících terasovitě uspořádaný prostor. Po třech stranách obvodu je vidět souvislá terénní hrázka po opevnění a stopa po něm je vidět i na hraně velké terasy na jihu. Ta ohraničuje areál nad stupňovitě klesajícím svahem. Areál má tvar výseče (75 x 85m) s useknutým vrcholem na severu, kde je též nejvyšší místo. Čelo je zvýšeno zesíleným náspem, který může být pozůstatkem po nějakých objektech. Odtud dále k severu klesá o 13 metrů prudký svah do plochého hřbetu předpolí, jenž mohl být ve vzdálenosti 37 metrů od okraje fortifikace přepažen valem. Na obrázku s půdorysem hradu je sice zakreslen val s příkopem po celé délce čela, nicméně v reálu v r. 2020 lze vystopovat něco jako náznak notně setřelého valu a příkopu jen v severovýchodním nároží. Povrch hradního opevnění využívá přirozené stupňovitosti, takže horní část se jeví jako akropole, nižší jako dolní hrad s náznaky objektů v jihovýchodním cípu. Někde z boku od západu či jihu do tohoto prostoru ústila přístupová komunikace, neboť přístup od severu a východu nebyl kvůli strmosti svahů možný. Chybí zde jakékoli stopy kamenného zdiva, proto je o charakteru zástavby i funkci opevnění možné vést debaty. Navíc je dnes větší část plochy areálu oplocena a je zde lesní školka zarostlá hustou trávou, což ztěžuje pozorování terénních depresí po případných objektech. Zatím nezjištěnou existencí zdiva a hlavně utvářením zřejmě stavba nebyla typickým středověkým hradem. Může však patřit k produktům přechodového období, tzv. hradům přechodného typu.
Půdorys hradu; naznačený příkop a val před severním čelem lze ve skutečnosti pozorovat nezřetelně jen na severovýchodě
Hypotetická rekonstrukce hradu
Hrad přechodného typu je druh hradu budovaný v Čechách ve třináctém století. Jeho stavební podoba vychází z tradice starších hradišť, ale zároveň se v ní objevují prvky vrcholně středověkých hradů. Ze starší hradištní tradice převzal tento typ hradu valové opevnění tvořené kamennou zdí z nasucho kladených či maltou spojovaných kamenů, která zpevňovala čelní stranu sypaného valu bez vnitřní konstrukce. Korunu valu mohla chránit parapetní zídka nebo lehčí opevnění typu palisády (viz např. náš oblíbený Hlavačov). Na rozdíl od hradišť mohly být hradní stavby zapojeny do obvodového opevnění, a kromě obytné funkce tak plnily také funkci obrannou. Příkladem je palác na Angerbachu u Kožlan postavený z hrázděného zdiva s dřevěnou konstrukcí vyplněnou břidlicí. Mezi další stavby mohly patřit věže (např. Tachov), zemnice (Angerbach) nebo kaple (Týnec nad Sázavou). Kromě hrázděného zdiva se používaly všechny dobové stavební technologie, tj. zdivo spojované maltou nebo bez malty, kůlové a roubené konstrukce a známé je i využití cihel. Právě vzhledem k používanému materiálu (dřevo, hlína) byly tyto stavby náročné na udržování a byly brzy opouštěny (a právě proto se z nich také dochovalo velmi málo), nebo nahrazovány celokamennými stavbami. Zájemce odkazujeme v podrobnostech na knihy kastelologa Tomáše Durdíka, který tento pojem v nauce o hradech zavedl. Pokud by skutečně šlo o takový hrad, pak by byl na Moravě kromě olomouckého hradu zatím jediný další, o kterém víme.
Ideální rekonstrukce 2 hradů přechodného typu Angerbach u Kožlan a Týnec nad Sázavou
Nelze však ani vyloučit, že sídlo bylo opuštěno v jistém provizorním stavu, neboť nevyhovovalo z hlediska dostupnosti, nadměrné velikosti, ale i nevhodného terénního utváření, protože přece jen nebylo úplně ideálně chráněno. Na severu je velké nechráněné předpolí bez náznaků jakéhokoliv předsunutého opevnění. Rovněž na jihu, kde je v lese také rovná předsunutá plocha, se zdá být opevnění zcela minimální. Z minulosti je známo několik hradů, které pro svou polohu, která se nakonec ukázala být nevhodnou, ať již z hlediska dopravy materiálu na výstavbu, přílišné odlehlosti pro zásobování obyvatel hradu (viz hrad Šaumburk), nedostatečného zdroje vody, či pro nevhodnost terénu, která se projevila až při výstavbě (např. neúnosné podloží), byly v různém stadiu rozestavěnosti opuštěny. Někdy zase stačilo, aby se změnil majitel panství, a ten z nějakého důvodu již stavbu nepotřeboval dokončit a ponechal ji svému osudu, např. protože sídlil již jinde. Občas hrad nebyl dostavěn z přízemního důvodu, že šlechtici - staviteli během stavby došly peníze. Možná to byl i tento případ, protože areál je na dobu svého předpokládaného vzniku velmi rozlehlý, a jeho majitel mohl přecenit své finanční možnosti. Takovými nedostavěnými hrady jsou třeba Obřany v Hostýnských vrších, Hlodný u Osečnice, Velenice u Zákup, Hradisko u Kunštátu, Nový Žeberk u Jirkova, Radkov u Moravské Třebové, Velešov u Potštejna či Hrad u Strašína. Pro verzi o nedostavěnosti zdejšího hradu by právě mohla svědčit zjevná nedokončenost okružního valu a příkopu na severu. O kterou variantu hradu zde skutečně jde, však definitivně vyřeší jedině archeologický průzkum.
Čelo hradu a druhá horní terasa od jihu z areálu hradu
.
Dvě nejspodnější terasy
Náznak opevnění na východní a západní straně
Původně mělo jít o tradiční keš, která měla být vypuštěna zároveň s naší keší věnovanou zámku v Přílepech. Kvůli nečekané kolizi se však její publikace pozdržela. Keš jsme proto předělali na jednoduchou multinku s nutností zjištění informace na místě (abychom vás přiměli jít na hrad 
), a finálku umístili mimo areál hradu kousek dál do lesa, kde už kolize nehrozí, ale odkud je na hrad stále ještě vidět. Na úvodních souřadnicích tedy najdete nejen samotný hrad, ale i jižní dolní stranu oplocenky (úplně přesně její pravý roh), která se rozkládá na části jeho plochy. Vaším úkolem je spočítat dřevěné kůly v plotu oplocenky na této jižní straně včetně obou rohových. Počítají se jen kůly kolmé k zemi, ne šikmá podpěrná břevna. Ale pozor, v jednom rohu je kůl zdvojený (je zde něco jako branka), zde počítejte oba kůly. Vyjde vám sudé číslo A, které použijete pro výpočet finálek. Při výpočtu dodržujte správné matematické postupy.
A nyní vzoreček pro výpočet finálních souřadnic: N 49° 19.(A * 39 + 7) E 017° 38.(A * 24 + 8)
Keš je schována v pařezu. Při odchodu ji prosím opět dobře zamaskujte kůrou, té je všude kolem dost, aby krabičku nějací náhodní všeteční návštěvníci hned nezlikvidovali. Přece jen je to sem dost daleko na nějakou bleskovou opravu, tak ať tu vydrží co nejdéle. Jako u všech našich hradních keší je i zde špatný signál (že by pomsta všech těch duchů a strašidel, že je rušíme v samotě?), takže tím spíš se nebojte použít fotohint. Pro první tři nálezce je v keši tradičně drobná odměna. A protože vše zlé je i k něčemu dobré, mohli jsme aspoň do krabičky vložit i pár nových, v mezidobí speciálně vyrobených hradních CWG. I ty ale prosím měňte kus za kus.
Pohled od jihu na východní část hradu se zbytkem obvodových hradeb
Aby listing k tomuto hradu nebyl příliš krátký, suchopárný, jen samá domněnka a žádná fakta, přidáváme tradičně i nějaké lidové vyprávění. Ke vsi Přílepy a okolí se váže tato pověst:
„O bílých pannách“
Slunce stálo vysoko na obloze a zalévalo kraj svou září. Z vesničky Přílep, která leží na úpatí Hostýnských hor, vyšly dvě dívky, Hanka a Marta. Oblečené v červených šatech se podobaly dvěma krásným vlčím mákům. V rukou nesly džbánky – těšily se, že si nasbírají hodně jahod. Přešly kolem kapličky obklopené břízami a vstoupily do lesa, kde začaly sbírat jahody. Les voněl pryskyřičnou vůní, tu a tam se mihl barevný motýl, ještěrky se vyhřívaly na slunných místech, ozýval se zpěv ptáků.
Džbánky děvčat se plnily jen pomalu, protože mnohá jahůdka se octla místo ve džbánku v ústech. Údolí ležící v zeleni bylo naplněno sluncem. Na pravé straně se zvedaly dva kopce; jeden zvaný Hrádek, čtvrt hodiny chůze od něho Hrad. Bylo už skoro poledne, když se dostaly až do těchto míst, ani dobře nevěděly jak. „Nebojíš se?“ zeptala se mladší Marta, protože si vzpomněla na vypravování o Hradu. „Čeho bych se měla bát?“ odpověděla odvážnější Hanka.
Sedly si do stínu, aby si odpočinuly. Najednou sebou Marta škubla a téměř vykřikla: „Podívej se, Hanko, ke Hradu!“
Stály tam dvě panny. Dlouhé, splývavé šaty bílé barvy zahalovaly jejich štíhlé postavy. Vlasy ozářené ostrým sluncem se leskly jako ryzí zlato, obličeje vypadaly bledé a velmi jemné. Dívky strnuly, bílé panny se blížily k nim. Kráčely velmi lehce, jako by se vznášely ve vzduchu a země se téměř nedotýkaly. Zastavily se u překvapením oněmělých děvčat a řekly jim:
„Nebojte se, jen nemoudří lidé se nás bojí, my nejsme strašidla.“
„Kdo tedy jste?“ vydechla Hanka.
„Dvě zakleté sestry, které čekají na vysvobození,“ odpověděla jedna z nich. Její hlas zněl lahodně a měkce, skrývala se v něm bolest, tak se Hanka znovu osmělila a zeptala se: „Kdo by vás mohl vysvobodit?“
„Podívejte se, tento les na Hradě musí být třikrát skácen a opět vysázen. Z největšího dubu se musí udělat kolébka a to dítě, které se v ní bude kolébat, nás vysvobodí. Pamatujte si to!“ To řekly a pomalu mizely v letním dnu, jejich obrysy se rozplývaly, až se ztratily dívkám úplně.
Les tu byl od té doby po nedávných polomech vymýcen už potřetí, takže se čas naplnění proroctví blíží, a než tu les znovu vysadí, pomalu abyste se se už poohlíželi po onom dubu a rozměřovali míry na kolébku. Chcete přece určitě skrze svého budoucího potomka bílým pannám pomoci...
Výhled z Hrádku na kopec Hrad
Zdroje: Hrady.cz
https://www.treking.cz/regiony/hostynske-vrchy-hrady2.htm
https://www.turistika.cz/mista/prilepy-skalnaty-hrad/detail
http://www.prilepy.cz/obec/informace-o-obci/blizke-okoli/
Wikipedie