Keš věnovaná zámku v Přílepech spojená s procházkou po zdejším zámeckém parku
Naše krajina byla kdysi poseta vesnickými sídly šlechty, zprvu tvrzemi, posléze venkovskými zámky a zámečky. Většina z nich utrpěla za minulého režimu, který jim nepřál. Část byla účelově využita na školy, ubytovny, zemědělské či armádní objekty, úřady či zdravotní zařízení, a mnoho jich bohužel zcela zaniklo. V posledních letech se naštěstí mnoho z nich podařilo zachránit a probouzejí se do své bývalé krásy. Občas tak můžete nečekaně narazit na perlu, o které jste dosud neslyšeli. Někdy vás také překvapí, jak velký objekt se může vyskytnout i v docela malinké vísce. Na podobný drahokam jsme jednou narazili i my v obci Přílepy. Zámek v Přílepech patří mezi ty méně známé, ale výstavné objekty. Bohužel i na něm hodně zahlodal zub času, ale blýská se na lepší časy, protože v r. 2022 konečně začala jeho rekonstrukce. V zámeckém parku se donedávna nacházela multikeš ZAMEK PRILEPY (GC16PWW) archivovaná teprve v červenci 2019. Protože nechceme, aby místo upadlo v geocachingové zapomnění, zřídili jsme tu novou keš. Je to také dobré startovací místo pro odlov naší další keše Hrádek u Přílep (GC8QDNH).
Zámek s hlavním vstupem od bývalého hospodářského dvora
První zpráva o vsi Přílepech pochází z r. 1272, kdy ji vlastnil Jindřich z Přílep. Možná to byl on, kdo v kopcích nad obcí vybudoval tajemný hrad známý pod názvem Hrádek u Přílep. Předchůdcem dnešního zámku byla tvrz, kterou pravděpodobně vystavěli v 15. století Strachnovští ze Strachnovic. Tvrz je v obci historicky doložena teprve v r. 1569 při převodu majetku Václavu Krsovskému z Krsova. V r. 1603 koupil tvrz spolu se vsí a dvorem za 6500 zl. Václav Nekeš z Landeka, který ji přebudoval v malý jednoposchoďový renesanční zámek. Na počátku sedmnáctého století Lukovské panství (s centrem na hradě Lukov), jehož součástí byly i Přílepy, po něm zdědila jeho neteř Lukrécie Nekšová. Jejím manželem byl Albrecht z Valdštejna, pozdější generalissimus. Po Bílé hoře byl statek zkonfiskován evangelíku Ctiboru Žernovskému ze Žernového a prodán Františku Zdeňku Lvu z Rožmitálu, který jej připojil ke svému žeranovickému panství. V roce 1778 se zámek dostal do majetku hrabat ze Seilernu. Současná podoba zámku je neorenesanční. Jeho přestavba probíhala ve dvou etapách. K první přestavbě došlo v roce 1852.
Podoba zámku od parku před druhou přestavbou; hlavní vchod byl tehdy na opačné straně (z parku), budova byla na levé (severní) straně kratší a věž měla nižší střechu a atiku
Současnou podobu získal zámek další přestavbou v roce 1885. Zámek byl rozšířen o sedm metrů a hlavní vchod do zámecké budovy byl změněn na vstup do zámecké zahrady. Změnila se také výška západní věže, nyní vévodící hmotě zámku, přibylo oken a zámecká zahrada se rozšířila v rozsáhlý park. V přízemí také vznikla ústřední místnost, kterou byl biliárdový pokoj. V držení rodu Seilernů byl zámek až do roku 1945, kdy byl zestátněn. V letech 1955-1994 zde fungovalo gynekologicko-porodnické oddělení. Zámek je v současné době majetkem obce Přílepy, a prozatím není nijak využíván - není tudíž ani přístupný. V r. 2019 došlo alespoň k opravě střechy a v r. 2022 byla zahájena i celková rekonstrukce objektu, která by měla skončit za 2 roky. V zámku bude po opravě kulturní sál, knihovna s čítárnou nebo kanceláře obecního úřadu.
Zámek z parku dnes
Za pozoruhodnost pro heraldiky lze jistě považovat tří krásné nárožní atikové plastiky lvů, držící kamenné erby rodů Seilernů.
Jeden ze tří lvích štítonošů s erbem rodu Seilernů
Zámecká věž zdola
A nyní pár slov k zámeckému parku:
Na rozdíl od chátrající pseudorenesanční zámecké budovy a obcí částečně využívané hospodářské „podkovy“ je zámecký park volně přístupný a udržovaný. Jeho návštěva určitě stojí za to. V parku roste asi 170 stromů. U stromů scházejí popisky, ale koncem roku 2019 do parku přibyla informační tabule s přehledem nejvzácnějších stromů. Kdo je líný si ji nastudovat, nebo si najít o parku něco na internetu, může mu jako průvodce po parku posloužit i náš listing.
Mapa zámeckého parku
Podle archivních materiálů je existence zahrady doložena již od roku 1830. V této době byla lichoběžníkového tvaru, který se časem, za působení Josefa Jana hraběte Seilerna, mění a zvětší se o část polí, která se nacházejí v sousedství. Kolem roku 1871 vzniká přírodně krajinářská zahrada na mírně zvlněném terénu. V tomto duchu jsou zde zakomponovány procházkové cesty a větší trávníkové plochy, v nichž jsou rozmístěny samostatně rostoucí (soliterní) i skupinové výsadby jehličnanů a listnatých stromů. Při zakládání zahrady byly použity dřeviny cizokrajné, ale také domácí druhy, takže vlastně pak utvořily sbírkovou zahradu. V té době bylo součástí parku i malé jezírko s altánkem uprostřed.
Park od zámku
Z této doby je pravděpodobně již vysázen dub červený (Quercus rubra) pohledově od budovy na konci louky. Jen o něco mladší je vzdálenější nádherný jedinec buk červený (Fagus silvatica atropurpurea).
Dub červený
Při vchodu do parku hlavní bránou jsou po vaší pravé ruce vzrostlí jedinci javoru, jasanu a lípy srdčité o pár kroků dál jsou pozoruhodné vedle sebe stojící jehličnan cypřiš hrachonosný (Chamaecyparis pisifera) zajímavý tvarem šištiček, podobné hrachu, odtud český název. Strom je původem z Japonska, kde se někteří jedinci dožívají až 500let. Exemplář v parku je zřejmě vysázený spolu s dalšími staršími jedinci v parku již více než před 100lety. Další, listnatý a málo známý nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus) zajímavý rozložením koruny, kroucenými větvemi a také na jaře padajícími hnědými lusky. Tyto plody sice dozrají ještě na podzim, kdy už je celý strom „nahý“, ale opadávají, až se strom začne opět zelenat.
Na západní straně poblíž budovy zámku vás zaujme svým tvarem jerlín japonský převislý (Sophora japonika pendula). Hned za ním je opět zvláštní strom břestovec západní (Celtis ocidentalis), který kvete na jaře drobnými bílými květy těsně u listů a taktéž podzimní plody, drobné peckovice oranžově hnědé, jako by vyrůstaly přímo z řapíků listu.
Naproti nim po pravé straně chodníku je lípa srdčitá a skupina borovic a proti šácholanu (Magnolia soulangeana) je nově vysázený muchovník (Amelanchier), jehož letní plody jsou pochoutkou jak pro děti, tak pro ptactvo. Jinak se tomuto stromu také říká stromová borůvka, právě proto, že chuť těchto plodů skutečně připomíná borůvky.
Mohutný jinan dvoulaločný (Gingo biloba), na podzim zářící zlatou barvou listí, a borovice Vejmutovka (Pinus strobus) spolu s další magnolií ohraničují louku z jižní strany.
Na jižním mírně svažitém terénu pod budovou zámku je skupina borovic (Pinus strobus, Pinus nigra, Pinus ponderosa). Jejichž šišky svou velikostí udivují hodně návštěvníků. Okraj této části lemují javor klen (Acer pseudoplatanus) a velký jedinec lípy srdčité (Tilia cordata). Dominantou na louce je právě borovice hedvábná Vejmutovka (Pinus strobus). V těchto místech je louka ohraničena skupinami keřů zimostrázem stálezeleným (Buxus sempervierens), skupinou jasanů (Fraxinus), líp (Tilia), javorů (Acer) až k hranici pozemku. Cestou rozdělená louka je ohraničena skupinou tisů (Taxus baccata) spolu s pěnišníky stálezelenými (Rhododdendron hybridum) a dřištály červenými (Berberis atropurpurea). Za těmito už se rozkládá květová louka, která je taktéž ze všech stran ohraničena krásnými jedinci dřevin. V průhledu bude po dosažení své velikosti, velmi zajímavý, nově vysázený (asi v 80. letech 20. století) strom ambroň západní (Liquidambar styraciflua), který svým podzimním zbarvením listí upoutá pozornost na tuto část parku. Za tímto stromkem, poblíž jižní cesty je zajímavý dub zimní (Quercus petracea).
Platan a buk červený
Cestou kolem velkého, dnes velmi poškozeného dubu červeného se dostáváme k malému jezírku, nedávno osázenému keři, které budou svým květenstvím po celý rok lákat motýly, ale také návštěvníky parku. Tento strom se do Čech dostává ze Severní Ameriky v 90. letech 19. století a je zajímavý právě svými listy, které se na podzim barví do červena a pak také tím, že strom docela nízko rozvětvuje. Mohutné větve a kmen dubu v parku jsou napadené dřevokaznou houbou a strom je vlastně odsouzený k zániku. Ale příroda je mocná, a tak nám tento nádherný jedinec po sobě ve své blízkosti zanechává mladý stromek, který jej snad časem nahradí.
Pokud půjdeme dál cestou k západu, tak tuto lemují po levé straně skupiny pěnišníků, cesmíny a kaliny, s pozadím tisů. Z druhé strany cesty až k plotu jsou keře zlatice, a dalších nově osázených opadavých, na jaře kvetoucích keřů, které budou v budoucnu krýt betonový základ plotu a z venkovní i vnitřní strany parku tak dělat barevnou linii.
Touto cestou procházíme kolem majestátného jedince buku červeného (Fagus silvatica atropurpurea). Ten je také pravděpodobně vysázený v době založení parku, má tedy nejméně 130 let. Jen několik metrů od něj roste platan javorolistý (Platanus hispanica). Na protější straně, blíže k plotu jsou pak jedinci pevných habrů obecných (Carpinus betulus) a javorů horských (Acer pseudoplatanus). Na jihozápadní straně parku byla obrovská lípa, která musela být odstraněna na podzim 2017. Byla silně proschlá a napadena jmelím a pro budoucí úpravu parku nebezpečná svým možným pádem.
Podél plotu na jižní straně parku roste několik dalších jedinců habru obecného, jasanu, javorů a lípy. Na protější straně cesty na sebe upozorní brzy zjara svou výraznou vůní a hrozny bílých květů střemcha obecná (Padus avium).
Pokud opustíme cestu a dáme se přes louku směrem na východ kolem borovice hedvábné, tak se dostaneme ke skupině stromů a keřů vysázených asi v 70. letech 20. století. Jsou tady silně se rozrůstající škumpy ocetné (Rhus typhina), které by původně v tomto parku vůbec neměly být, jsou to jedovaté a silně alergenní rostliny. Ale jejich podzimní zbarvení listů se odráží od tmavých borovic pod budovou zámku a tvoří tak barevně zajímavou skupinu. Tyto jsou vysázeny na místě, kde bylo původně ještě v 60. letech minulého století jezírko s altánkem vprostřed. Na protější straně louky jsou mezi mladými habry je krásně rozložený jedinec habru převislého (Carpinus betulas „pendula“) a jen kousek od něj statný platan javorolistý (Platanus hispanica), Až na konci parku, v rohu sousedícím se zahradou MŠ, je velký, leč dožívající jedinec katalpy trubačovité (Catalpa bignonioides). Tento jedinec, pravděpodobně také jeden z původních už je nahrazen mladou rostlinou.
Vraťme se však směrem k budovám, jež zatím tvoří technické zázemí. Pod cestou na jižní straně této budovy je skupina jedlí bělokorých (Abies alba), a smrků pichlavých stříbrných (Picea pungens), pokud se po cestě budeme vracet k hlavní budově, tak tu lemují z jedné strany keře dřišťálů červených (Berberis Thunbergii Atropurpurea) a po druhé straně pak blíže k zámku je starší vysázená skupina zimostrázu stálezeleného (Buxus sempervirens).
Borovice vejmutovka
A právě v parku na jeho jižním okraji u jednoho vzrostlého stromu porostlého břečťanem je ukryta naše keš. Jsme si vědomi, že park je velmi frekventované místo, buďte prosím při odlovu co nejvíc nenápápadní, ať nám tu krabička vydrží co nejdéle. K rychlému odlovu vám může domoci i připojený fotohint, abyste se u úkrytu zbytečně moc dlouho nemotali a nevzbuzovali nežádoucí pozornost. Pro první tři nálezce je v keši tradičně drobná odměna. V keši se tu a tam může objevit speciální hradní CWG, ale i to prosím směňujte kus za kus.
Kvetoucí azalky
Zdroj: Hrady.cz
http://zamek.prilepy.cz/
http://zamek.prilepy.cz/pruvodce-parkem/
http://www.prilepy-nasdomov.cz/category/zamek/