Historie muzea
V první polovině 19. století byly Klatovy administrativním centrem kraje, což umožnilo jejich velký hospodářský rozvoj. Přestože byly krajské úřady roku 1849 přesunuty do Plzně a Klatovy zůstaly pouze městem okresním, nastoupené trendy hospodářského rozvoje se nezastavily a umožnily tak růst kulturního a společenského života ve druhé polovině 19. století. Výrazným projevem sílícího kulturního cítění v tomto období bylo založení muzea v Klatovech.
19. století
Původní budova muzea
zdroj: [8 ]
V červenci roku 1882 zemřel v Klatovech František Jung, bývalý mlynář a krupař, který od roku 1861 sbíral starožitnosti a kuriozity se vztahem ke Klatovům a jejich okolí. Protože dědici neměli na spravování a rozšiřování sbírky zájem, odkoupilo ji za 500 zlatých město. Stala se základem sbírek muzea, které bylo usnesením městské rady založeno ještě téhož roku. Muzeum bylo umístěno v jedné z místností klatovské radnice. Původní kolekce rukopisů, knih, obrazů, soch, zbraní, textilií, keramiky a numismatických položek (kolem 600 kusů) byla hned v počátku rozhojněna o některé významné památky z majetku města: nejstarší městské knihy, městské listiny, kancionály, předměty práva útrpného apod. Jedna místnost provizornímu muzeu brzy nestačila, a tak bylo za rok přeneseno do místností bývalého gymnázia (původně dominikánského kláštera).
Karel Hostaš
zdroj: [1]
Prvním správcem Městského muzea v Klatovech se stal tehdejší praktikant v advokátní kanceláři JUDr. Sedláčka a pozdější klatovský starosta (1912 – 1919), výrazná osobnost politického i kulturního života města, JUDr. Karel Hostaš. Sbírkový fond se díky četným darům nadšených měšťanů i klatovských rodáků žijících v zahraničí rychle rozrůstal. V tomto počátečním období se muzeum věnovalo kromě sbírkotvorné činnosti také archeologickým výzkumům mohylových pohřebišť v okolí Klatov a byly pořizovány opisy pro město důležitých historických listin. Významné bylo také bádání národopisné v souvislosti s přípravou národopisné výstavy v Praze roku 1895. Nezanedbatelným přínosem byly již v tomto období výstavní aktivity muzea.
V období mezi lety 1896 – 1902 k systematickým výzkumům mohylových pohřebišť přibyl výzkum několika kostrových hrobů a kulturních jam a také četné záchranné výzkumy v Klatovech, vynucené budováním nových vodovodů a plynovodu. Nálezy z těchto lokalit spolu s novými přírůstky z oblasti národopisné a uměleckohistorické byly natolik bohaté, že jejich umístění ve stávajících prostorách bylo nemyslitelné.
20. století
Plán budovy spořitelny, 1906
zdroj: [10]
V letech 1904 – 1907 proběhla na místě bývalé tzv. Votínské chalupy pánů z Janovic výstavba nové secesní budovy Městské spořitelny v Klatovech podle projektu architekta R. Štecha z Plzně staviteli architektem K. Horákem a M. Taušem. V přízemí budovy byly úřadovny spořitelny, v patře pracovny a výstavní sály muzea. V roce 1936 si spořitelna postavila novou budovu v Klatovech na náměstí (dnešní Komerční banka) a muzeum tak získalo pro svoje potřeby výstavnou secesní budovu celou. Díky tomuto velkorysému daru mohly být muzejní sbírky náležitě roztříděny a nadále samostatně spravovány.
Po smrti JUDr. Karla Hostaše roku 1934 došlo k zásadním úpravám v řízení muzea. Do jeho čela byl jmenován František Plánička, dlouholetý Hostašův spolupracovník na poli muzejní práce sběratelské, soupisové, archivní a propagační.
Mohyly na Husíně (1895-1909)
zdroj: [9]
V období Druhé světové války bylo klatovské muzeum coby svědek historie a kultury Klatovanů a tedy i českého národa centrem protigermanizačních snah, duchovním centrem a zázemím klatovské inteligence. Vnějším projevem tohoto poslání bylo vydání souboru osmi leptů velikosti 24 x 31,5 cm grafické plochy s náměty připomínajícími historii a krásu města. Muzeum je vydalo v roce 1942 ve spolupráci se Spolkem českých umělců a grafiků Hollar. Vydání grafických listů, organizační pomoc při nové výdlažbě klatovského náměstí, organizování finanční sbírky na opravu největšího klatovského zvonu z Černé věže zvaného Vondra a pomoc při opravách jezuitského kostela na náměstí byly odpovědí muzea a celé kulturní klatovské veřejnosti na plány okupantů o konečném řešení tzv. „české otázky“.
Budova muzea
zdroj: [9]
Pro velký ohlas leptů vydalo muzeum ještě v roce 1943 opět ve spolupráci s Hollarem mědirytinu Cyrila Boudy Klatovy – staré město z nadhledu. Největší ranou ve válečném období však bylo vytipování budovy muzea jako vhodného objektu překladiště archivních materiálů a písemností určených k odsunu z okupovaného území v rámci německé taktiky spálené země. Na podzim 1944 byl dán příkaz k vyklizení budovy. Během necelých dvou měsíců musely být všechny sbírky zabaleny, uloženy do krabic a převezeny do bývalé synagogy a na další čtyři místa v Klatovech. V té době měla slečna Milada Šleisová, ředitelka muzea po Františku Pláničkovi, úřadovnu ve třetím a později ve čtvrtém patře radnice.
Výzkum na Tupadlech, 1952-53
zdroj: [9]
V letech 1945 – 1946 využil vyklizenou budovu muzea Místní národní výbor jako skladiště předmětů konfiskovaných u Němců a kolaborantů. Postupné uvolňování jednotlivých místností, jejich úpravy a instalace exponátů umožnilo zpřístupňovat sbírky od jara roku 1947 do konce roku 1948. Při této příležitosti byly také stěhované sbírky znovu zrevidovány a utříděny. Počátkem sedmdesátých let byla hlavní budova muzea pro velmi špatný technický stav pro veřejnost uzavřena, v roce 1985 byla zahájena její rozsáhlá rekonstrukce. Přesto pracovníci muzea připravovali i v tomto období pro návštěvníky výstavy ve výstavním pavilonu v zahradě muzea a v domě čp. 1 ve Vídeňské ulici v Klatovech.
V roce 1990 byla pro muzeum získána barokní panská sýpka v Chanovicích u Horažďovic, sloužící dnes částečně jako depozitář, částečně jako výchozí základna pro realizaci letitého záměru pracovníků muzea - Expozice lidové architektury.
Dne 19. května 1994 byla hlavní budova po náročné dlouhotrvající rekonstrukci konečně zpřístupněna již netrpělivé klatovské veřejnosti. V prvních dvou letech byly nově rekonstruované výstavní prostory oživeny četnými výstavami odbornými i uměleckými. V pracovnách muzea mezi tím probíhaly přípravy libreta, scénáře a realizace již třetí stálé expozice od založení muzea pod názvem Historie Klatovska. Ta byla slavnostně otevřena 16. února 1996.
Současnost
Současná podoba muzea
zdroj: [6]
V počátcích muzea se jeho činnost zaměřovala především na činnost sbírkotvornou, posléze též vědeckou i dokumentační, postupně se pomalu začalo rozvíjet oslovování veřejnosti pomocí výstav a přednášek. Současné muzeum však již nemůže být pouze víceméně pasivním sběratelem a předkladatelem hmotných dokladů historie nebo pro veřejnost vzdáleným vědeckým ústavem. Muzeum dnešních dnů musí být, aby jeho existence byla vůbec opodstatněná, živým, aktivním organizmem s co největším důrazem na otevřenost směrem k veřejnosti. Od znovuotevření v roce 1994 tedy klatovské muzeum nabízí návštěvníkům kromě stálé expozice také výstavy tematické z m0u0zejních sbírek nebo výtvarné umělců, jejichž život nebo dílo má vztah ke Klatovům nebo regionu.
Expozice historie Klatovska
zdroj: [1]
Každé pondělí a středu je pro zájemce otevřena studovna muzea, v níž mohou prezenčně studovat knihovní a archivní materiály týkající se nejen Klatov, ale i regionální historie jihozápadních Čech i dalších rozličných oblastí lidské činnosti. V muzeu pracuje kromě knihovnicko-informačního oddělení ještě několik odborných úseků, jejichž úkolem je péče o sbírkový fond muzea a jeho prezentaci veřejnosti při tematických výstavách. Je to pracoviště historie, etnografie, archeologie a konzervátorské pracoviště.
Dnem 1. ledna 2003 klatovské muzeum přešlo do zřizovací pravomoci Plzeňského kraje (http://www.kr-plzensky.cz) a v souvislosti s vydáním nové zřizovací listiny užívá od 3. června 2003 nový název – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech. Od 1. října 2012 byla organizace přejmenována na Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, příspěvková organizace.
Pavilon skla
Pavilon karafiátů
zdroj: [2]
V roce 1960 v rámci oslav 700. výročí založení města králem Přemyslem Otakarem II. byl v zahradě u muzea zpřístupněn nový výstavní pavilon postavený v akci „Z“. V počátcích sloužil k výstavám klatovských karafiátů, později v něm vystavovalo také muzeum. Později však byla budova uzavřena a sloužila jako sklad muzea.
Současná podoba PASK
zdroj: [4]
Město Klatovy podalo v prosinci 2013 na základě rozhodnutí Zastupitelstva města Klatov žádost o dotaci z 29. Výzvy Regionálního operačního programu ROP NUTS II Jihozápad, oblasti podpory 14.3.1 – rozvoj infrastruktury cestovního ruchu k projektu: Pavilon skla Klatovy. V dubnu 2014 byl poskytovatelem dotace projekt schválen ke spolufinancování s předpokládanými náklady ve výši 15 205 403,80 Kč vč. DPH a příslibem spolufinancování ve výši 85 % celkových výdajů, což činí 12 924 593,23 Kč. Projekt řeší stavební úpravy bývalého výstavního prostoru Vlastivědného muzea Dr. Hostaše a jeho přeměnu na moderní, atraktivní galerii. Objekt se nachází v centru města, v městské památkové zóně. Hlavním cílem projektu je vytvoření vhodného a moderního prostoru pro umístění expozice skla, ale i uměleckých děl současných autorů. Součástí realizace jsou úpravy zahrady a přístupových cest.
Realizace probíhala od února 2014 a byla ukončena v srpnu 2014. V pavilonu je vystavena historicky vzácná sbírka firmy Lötz.
Historie firmy Lötz
Sklárna Zlatá Studna
zdroj: [11]
Johann Lötz je jako měšťan a rytec skla zmiňován v Kašperských Horách v roce 1798. Vhodně se oženil a v roce 1814 založil na okraji města vlastní brusírnu skla, kde zaměstnával „mnoho brusičů“. Jeho podnikání postupně vzkvétalo, a tak si mohl v roce 1823 najmout od města sklárnu Zlatá Studna, kterou podstatně přestavěl a rozšířil. V roce 1826 se zde stali jeho společníky dosavadní faktor sklárny Josef Schmid st. a jeho syn Josef Schmid ml. Vznikla tak firma „Johann Lötz, Schmid & syn“, která existovala do roku 1830. Tehdy odešel Josef Schmid st. do Bavorska a Lötzovým společníkem zůstal jen Josef Schmid ml. Společníci změnili název firmy na „Lötz & Schmid“ a podnikali společně do roku 1836. Tehdy se Johann Lötz rozhodl pro další krok a pronajal si samostatně sklárnu v Anníně a v roce 1840 se osamostatnil i formálně, když založil firmu „Johann Lötz“. Sklárnu v Anníně pak úspěšně provozoval do své smrti v roce 1844. Tehdy již vyráběl bohatě zdobené sklo ve stylu druhého rokoka, za které získal také cenu na průmyslové výstavě.
Sklárna Klášterský Mlýn
zdroj: [5]
Když Johann Lötz zemřel, stala se dědičkou firmy jeho druhá o mnoho mladší manželka Susanne, která stála před úkolem zachovat firmu i v zájmu čtyř malých dětí. Tehdy ale vypršela smlouva na nájem sklárny v Anníně, a tak Susanne Lötzová přesunula provoz na sklárnu Debrník u Železné Rudy a vedla firmu dál již pod později tak proslulou značkou „Johanna Lötze vdova“. Firma se účastnila bohatou kolekcí barevného skla i první světové výstavy v Londýně v roce 1851. Na Debrníku se Susanne znovu provdala za právníka Franze Gerstnera a spolu zakoupili v roce 1851 sklárnu v Klášterském Mlýně u Rejštejna.
Po koupi Klášterského Mlýna u Rejštejna došlo k jeho rozsáhlé úpravě, roku 1855 byla vybudována velká brusírna skla. Susanne nevedla provoz sama, do roku 1863 ji pomáhal bratr Michael Huska a poté její syn Anton, který ale předčasně zemřel v roce 1877. Susanne tak stála před problémem, komu předat prosperující rodinný podnik. Její volba padla na vnuka Maxmiliana von Spauna a v roce 1879 mu firmu předala.
Vila rodiny Spaunů
zdroj: [5]
Mladý továrník si po svém nástupu uvědomil, že nastala nová doba a že se produkce firmy musí změnit, začal se tedy zaměřovat na velmi luxusní a náročně dekorované sklo a dostavily se první úspěchy na světových výstavách a také na trzích. Na ekonomickém i společenském úspěchu firmy měl nemalý podíl také ředitel sklárny Eduard Prochaska. Irisovaná skla z Klášterského Mlýna se již tehdy stala pojmem. Sklárna také v prvních letech 20. století začala intenzivně spolupracovat především s výtvarníky a její produkce spojená se známými jmény vídeňských architektů stojí na počátku moderního sklářského designu. V roce 1908 převzal úspěšnou firmu Maxmilian von Spaun ml.
Výrobky sklárny Lötz
zdroj: [3]
Záhy po převzetí firmy Maxmilianem von Spaunem ml. se ale ukázaly první obtíže, v nichž se spojily negativní vnější vlivy i nezkušenost a firma dospěla v roce 1911 do konkursu, ve kterém byla dlouhá léta. Ale i v době konkursu a první světové války vyráběla sklo vynikající kvality, které se začalo opět dobře prodávat – přišla éra ostře barevného Tango skla. V roce 1918 převzal vedení firmy mladší syn Fritz von Spaun a firma díky značnému vývozu v dalších letech poměrně dobře prosperovala. Velká hospodářská krize a požár sklárny v roce 1930 ale způsobily další potíže a firma musela být opakovaně finančně sanována, až v roce 1939 zanikla. Sklárna ale pracovala pod různými firmami dále až do roku 1947, kdy byla definitivně vyhašena. Skončila tak historie nejslavnější české sklárny.
Zdroje:
- Historie muzea. VLASTIVĚDNÉ MUZEUM DR. HOSTAŠE V KLATOVECH. [online]. 2015 [cit. 2015-1-27]. Dostupné z: http://www.muzeum.klatovynet.cz/muzeumkt/historie.asp
- LOUDOVÁ Daniela: Klatovy dají miliony korun do nového pavilonu skla[online]. 2015 [cit. 2015-1-27]. Dostupné z: http://regiony.impuls.cz/plzensky-kraj/klatovy-daji-miliony-korun-do-noveho-pavilonu-skla-20131222-o6kb.html
- Kudy z nudy. Pavilon skla Klatovy[online]. 2015 [cit. 2015-1-27]. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Pavilon-skla-Klatovy.aspx#3
- Pavilon skla [online]. 2015 [cit. 2015-1-27]. Dostupné z: http://www.pask-klatovy.cz/lotz/pavilonskla.asp
- Historie LOETZ [online]. 2015 [cit. 2015-1-27]. Dostupné z: http://www.pask-klatovy.cz/lotz/historie.asp
- Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech [online]. 2015 [cit. 2015-1-28]. Dostupné z: http://infoklatovy.cz/?page=pamatky&id=6
- Expozice historie Klatovska. VLASTIVĚDNÉ MUZEUM DR. HOSTAŠE V KLATOVECH. [online]. 2015 [cit. 2015-1-29]. Dostupné z: http://www.muzeum.klatovynet.cz/muzeumkt/hklatovska.asp
- Pohlednice Klatov [online]. 2015 [cit. 2015-1-29]. Dostupné z: http://www.fotogaleriekt.mistecko.cz/rubriky/pohlednice-klatov
- Z dějin pracoviště. Archeologické pracoviště Vlastivědného muzea Dr. Hostaše [online]. 2015 [cit. 2015-1-29]. Dostupné z: http://www.archeologieklatovy.cz/z-dejin-pracoviste/
- KŘÍŽKOVÁ Alena-Architektura a urbanismus v Klatovech 1895 - 1945 [online]. 2015 [cit. 2015-1-29]. Dostupné z: http://theses.cz/id/92y1bs/47811-741426279.pdf
- Zlatá Studna. Zaniklé obce a objekty po roce 1945 [online]. 2015 [cit. 2015-2-1]. Dostupné z: http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=222187
Keš/Cache
Keš se nachází v prostorách Vlastivědného muzea Dr. Hostaše. Keš hledejte vlevo proti vchodu v okénku. Keš je velká plastová krabička 18x28 cm. Později ji však vyměním na odolnější dřevěnou. Keš bude koncipována také jako CWG směnárna. Odlov keše je však časově omezen na čas otevírací doby muzea.
Otevírací doba muzea:
- leden - únor pondělí - pátek 9.00 - 12.00 a 13.00 - 17.00
- březen - prosinec úterý - pátek 9.00 - 12.00 a 13.00 - 17.00
- sobota, neděle a státní svátky 13.00 - 17.00
Otevírací doba pavilonu:
- říjen - duben pondělí - pátek 10.00 - 16.00
- květen - září pondělí - pátek 9.00 - 17.00
Pro zájemce: vstupné do stálé expozice muzea stojí 30,- za dospělého a 15,- za dítě. Rodinné vstupné stojí 70,-. Pro odlovení keše není potřeba si kupovat vstupenku. Vstupné do pavilonu skla činí 50,- za dospělého a 30,- za dítě. Rodinné vstupné činí 120,-.
CWG směnárna
V této keši budete moci měnit CWG a SQ. Do začátku vkládám do schránky 10 ks CWG, a pokud bude směnárna dobře fungovat, rozšířím počet na dvojnásobek. Pro výměnu CWG (potažmo SQ) musíte splnit tato pravidla:
- Můžete měnit neomezeně, vždy však v poměru 1:1 (platí, jak pro CWG, tak pro SQ).
- Po vaší výměně musí zůstat ve schránce nejméně tolik CWG (nebo SQ), kolik bylo při příchodu.
- Ve schránce by mělo být max. 3 ks stejného nicku kromě nicku ownera.
- Každou změnu musíte zapsat do logbooku, tak při logování zde na Internetu.
Poděkování
Zvláštní poděkování patří Mgr. Haně Soumarové za poskytnutí pomoci s úkrytem keše a s listingem.
Příjemný odlov přeje