Jelení jezírko je krásný poetický název, který odpovídá jeho dnešní podobě, ale původně se jednalo o ryze technicky účelové zařízení, součást komplexu Schwarzenberského plavebního kanálu. Pojďme u něj začít, protože bez něj by jezírko nebyl. Kanál se však jmenoval nejdříve jinak...
Krumlovsko-vídeňský kanál
I měřítky dnešní doby je téměř 52 kilometrů dlouhý plavební kanál impozantním dílem. Cesta k jeho úplnému dokončení nebyla zcela jednoduchá a sám autor projektu Josef Rosenauer se úplného dokončení nedočkal. Ostatně ani na začátku to nebylo s jeho projektem přímočaré: poprvé projekt kanálu předložil knížeti Josefu I. Adamovi ze Schwarzenberku v roce 1774, tehdejšímu majiteli zdejších lesů, ale pochopení a schválení se dočkal až od Jana ze Schwarzenberku v roce 1779. I tak trvalo dalších 10 let, než se kanál začal stavět, protože do té doby mělo výsadní právo na plavení dřeva po řece Mühl pasovské biskupství.
Kanál se budoval postupně proti proudu: v prvním roce se vybudovalo přes 29 km od Zwettelbachu po potok Rasovka jižně od Nové Pece, v roce 1791 se kanál dostal k Jezernímu potoku pod Plešným jezerem a o dva roky později byl kanál prodloužen k Hirschbergenu (dnes Jelení). Tato prvá část je zvaná "starý kanál" a je dlouhá téměř 40 km. S výstavbou zbytku kanálu nechtěl inženýr Rosenauer pokračovat v obavách o dostatek vody a navíc pro plavbu stačilo dřevo v okolí již vybudovaného úseku.
Ale po dlouhých letech plavení, kdy se obchodu vedlo a po palivovém dřevu byla stále větší poptávka, se výstavba kanálu opět rozeběhla a byl dokončen podle původního projektu již zesnulého J. Rosenauera. Schwarzenberský kanál překonal v letech 1821–1822 tunelem sedlo za Jelením a pokračování až k potoku Světlá v hraniční oblasti Třístoličníku.
Jelikož byl plavební kanál napájen především potoky a jen na části byl průtok vylepšován vodou z Plešného jezera, byla plavba dřeva závislá na dešťových srážkách. Pokud voda opadla, plavba ustala a čekalo se na déšť. Pro zlepšení provozu plavby byly vybudovány tři nádrže, označované jako splavovací, zadržovací či vyrovnávací.
Jelení jezírko
První umělá nádrž byla v roce 1835 vybudována nad Hirschbergenem. Byla umístěna do ploché části údolí Jeleního potoka mezi Jelenskou horou (Joštův vrch), Hvozdem a Perníkový vrch (Perník), přibližně 1 km severovýchodně od Jelení, v nadmořské výšce 945 m. Nádrž byla vytvořena na lichoběžníkovém půdorysu o rozloze 6172 m2 a při plném napuštění dokázala zadržet až 9000 m3 vody. Naplnění celé nádrže vodou z Jeleního potoka a jeho přítoků trvalo 10 dní.
Když se nádrž vypouštěla, mohlo z ní vytékat každou sekundu až 400 litrů, což zajistilo vylepšení průtoku v plavebním kanálu po dobu okolo 5 hodin (celý objem se nejspíše nepodařilo vypustit). Pro srovnání: 400 litrů odpovídá objemu téměř největších van na trhu. Každou sekundu jedna vana!
Mohutný proud vody potřeboval jiné zacházení než jej jen vypustit do přírodního koryta potoka – při takové smršti by voda koryto velmi rychle vymlela a odnesený materiál by zanášel dno plavebního kanálu. Pod nádrží byl proto vybudován jeden ze smyků, tj. rovná dlážděná stoka v délce přesahující 900 metrů vedoucí dolů do Jelení. Než se voda Jelením smykem dostane do hlavního kanálu, sestoupí o 85 metrů.
Vedle Jeleního jezírka byla vybudovány další dvě nádrže: Rosenauerova nádrž pod Špičákem na samém začátku tzv. nového kanálu a nádrž Říjiště pod Studničnou. Obě mají dnes poněkud jiný charakter než krásné jezírko nad Jelením.
Od nádrže k jezírku
Od druhé poloviny 19. století klesala poptávka po palivovém polenovém dříví a nedávalo smysl plavit šumavské dříví na vzdálená místa. Po stavební úpravě oblouků kanálu je vystřídala plavba dlouhého dříví, která spolu s nově vybudovaným Želnavským smykem prodloužila využití kanálu o mnoho desetiletí. V roce 1962 se plavilo naposledy, následujícího roku byl celý kanál včetně nádrží vyhlášen kulturní památkou, ale také tehdy začal pustnout i do té doby využívaný úsek.
Tabule naučné Medvědí stezky
Není zřejmé, kdy se nádrže přestaly využívat pro plavení a ani kdy vlastně skončila jejich údržba. Svou krásou lákaly už dávno, např. v roce 1948 měl na pravém břehu Jeleního jezírka svůj poslední tábor I. oddíl Junáka z Lišova. Tehdy byla nádrž obklopena ze všech stran loukou, ale během desítek let se mnoho změnilo: břehy lemuje ze všech stran les, na hrázi rostou smrky, jezírko zarůstá vodním rostlinstvem. Příroda si přirozeně přetváří lidský výtvor k obrazu svému a nádrž působí dojmem skutečného jezírka, které je tu od nepaměti. Voda v něm je krásně šumavská, temně hnědá podle přilehlého rašeliniště, které byste našli za jezírkem.
Abychom nic podstatného z historie nevynechali: v roce 1966 vznikla díky práci prachatických ochránců přírody a značkařů naučná Medvědí stezka. Šlo o první naučnou stezku v Jihočeském kraji a tato nejstarší stezka vede též po hrázi Jeleního jezírka. V roce 2014 byly tři šumavské plavební kanály včetně Jeleního jezírka a Jeleního smyku vyhlášeny Vládou ČR za národní kulturní památku.
Kudy ke krabičce
Z Jelení: Nejkratší cesta vede z vesničky, která za svůj vznik vděčí právě plavebnímu kanálu. Od placeného parkoviště v Jelení (waypoint PA) se vydáte po Medvědí stezce, druhé nejstarší naučné stezce v Čechách. Je značena žlutě a v úseku úseku nad Jelením vede po tzv. Idině cestě, ze které schází v těsné blízkosti jezírka. Cesta dlouhá 1,5 km vede převážně po stoupající asfaltové silničce, jen poslední úsek k jezírku je vede lesem a přes povalkové chodníčky.
Po Medvědí stezce z Ovesné: Jezdíte-li rádi vlakem a chcete-li se podívat na zoubek nejen earthcache Kamenné krásky, můžete si projít zkrácenou trasu zmíněné Medvědí stezky od železniční stanice v Ovesné. Trasa je náročnější a krásnější, úsek stezky k jezírku je dlouhý 5,7 km a stoupat budete rozhodně mnohem více.
K jezírku nevede žádná cyklostezka a proto byste měli jeho návštěvu na kole oželet.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)