Pomnik sile prirody - Memento naturae EarthCache

Na první pohled kámen jako každý jiný. I na druhý. Přeci jen je ale výjimečný.
Něčím, co na něm není vidět - událostmi jednoho jara před mnoha tisíci lety...

Po Evropě se bludné balvany nacházejí tam, kudy se ve čtvrtohorách „procházely“ ledovce. Velký pevninský ledovec ze skandinávských hor se táním a svou vahou pomalu sunul přes celé dnešní Švédsko, Finsko, Baltské moře, Dánsko, Holandsko, část Německa, Ruska, Polska a přiblížil se i severovýchodní hranici ČR. Spolu s obrovitou masou ledu a sněhu cestovaly i různě velké kameny a kamínky, tzv. souvky (kameny větší než 1 cm). Velkým souvkům (nad 25 cm) se pak říká bludné balvany. Za největší bludný balvan Evropy je považován Trygław, neboli Wielki Kamień na hřbitově u polského Tychowa s váhou něco přes 2000 t. Bludné balvany v České republice najdeme ve Slezsku a na severní Moravě (od Javornického výběžku po Ostravsko a Těšínsko) a v severních Čechách ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku. Největším českým bludným balvanem se pyšní Ostrava. Přicestoval sem odněkud z jižního Finska, váží kolem 17,5 tun a je vystaven u tramvajové smyčky v Ostravě-Kunčicích.

To všechno jsou bludné balvany přepravené ledovcem. Veliké kameny ale mohou cestovat i jinak. Například zachycené v kořenovém balu stromů mohou být unášeny řekou, ba dokonce jsou i případy balvanů mořeplavců, nadnášených obřími mořskými řasami. Tady se to ale odehrálo ještě jinak.

místní zvláštnost...
Cestování bludného kamene neboli driftbloku, který vám chci představit, v porovnání s těmi ledovcovými probíhalo úplně jiné – odlomil se při dřenici ker při jarním tání (neboli "o ledách") na nějakém užším místě koryta Vltavy a spolu s krami driftoval po proudu ku Praze. Podle petrografického výzkumu jde o aktinolitický metabazit, což je přeměněná hornina sopečného původu. Praze nejbližší místo výskytu této horniny je jílovské pásmo v okolí Štěchovic.

Ještě před stavbou přehrad tzv. vltavské kaskády řeka na zimu zamrzala a při jarní povodni roku 1944 byly na Vltavě pozorovány i několikasetkilové balvany unášené na krách o tloušťce cca 40 cm. Zato tento zřejmě největší známý český říční driftblok o objemu asi 3 m³ váží kolem osmi tun, takže ledová kra, která by ho unesla, musela by na tloušť zvíci minimálně 80 cm, spíše ale více. V současné době meziledové jsou tak mrazivé podmínky krajně neobvyklé, k plavení tohoto osmitunového drobečka tedy došlo nejspíš v poslední době ledové, čili nejdříve před 10 000 lety.

Kra nakonec buď odtála a kámen se potopil na dno, nebo s ním ledový ostrov najel na písčitou mělčinu. Ve velkém holešovickém meandru se řeka rozlévala do šířky a dno zanášel písek, který zde byl po staletí těžen (poslední památky na těžbu říčního písku ostatně můžete vpravo za řekou vidět). Místní jméno Maniny je odvozené od toho, že tudy řeka protékala maně – nahodile, chvíli tu a pak zase tam, podle toho, jak si voda písčitými nánosy prorážela a zase zanášela cestu. Přeložení řeky Maniny rozpůlilo na oba břehy a dnes se toto pojmenování používá jen pro holešovickou část.

V letech 1924 až 1929 byla v oblasti holešovického meandru Vltava přeložena (foto1, foto2) do nově regulovaného koryta (tak, jak ji tu známe dnes). Řeka byla nejprve svedena do svého přirozeného řečiště při karlínském břehu. Pak bylo vybagrováno nové koryto mezi městskými jatkami a Libeňským mostem, zasypána karlínská a libeňská koryta a řeka svedena do dnešního koryta. Zřejmě při těchto úpravách dna byl balvan v novém řečišti objeven a pohozen u břehu, aby nepřekážel lodní dopravě. Ve zdůvodnění této olbřímí vodní stavby stálo: „Projektem tím zkracuje se tok Vltavy u Karlína, docílí se větší spád a odchýlením nového řečiště na západ zamezí se v budoucnosti zátopám Libně i Karlína velkými vodami. Mimo uvedené výhody získají se regulací veliké, užitečné plochy pozemků…“. Je otázkou, jestli se říční koryto od té doby nezaneslo, ale při povodni 2002 se voda do Karlína vlila zpětnou vlnou právě od „nového“ koryta, které bylo postaveno i proto, aby potopám zamezilo.

V roce 2003 tento driftblok objevil geolog Václav Cílek při prohlídce karlínských břehů v rámci dokumentace následků velké povodně předešlého roku. Prozkoumal ho a pojal nápad na vytvoření pomníku Síle přírody. Nápad spočívá v prostém vyzdvižení tohoto bludného kamenného plavce a jeho vystavení na veřejném prostranství spjatém s Vltavou (např. v parku na Kampě, na revitalizovaném Karlínském náměstí či na jiném místě spojeném s povodněmi 2002) coby „memento naturae“, pomník síly živlů a vody zvláště.

In Europe, the erratic blocks can be found in areas where the glaciers were shifting in the Quarternary period. One of the huge glaciers moved from the Scandinavia through the Baltic sea, Germany, Poland, Russia, and even affected small areas on the north of the Czech Republic. Together with unimaginable mass of ice and snow „traveled“ loosened rocks and rubble. When the ice melted, erratic boulders (name for stones bigger than 25 cm) were left on places with totally different geology. The biggest glacial erratic boulder of Europe can be found in Tychowa, Poland. It is called Trygław or Wiełki Kamień (Big Stone) and it weights more than 2,000 tons. Czech glacial erratics can be found only in the northern parts of the country. The biggest glacial erratic boulder of the Czech Republic was found underground in Ostrava. It comes from south of Finland and weights about 17.5 tons.

However, big boulders can be moved also in other ways. For example in the root ball of trees drifted by a river or sea, or even enwound in giant seaweeds.

local peculiarity...
Compared with the sea-drifted and glacial-drifted erratics, the erratic boulder you are going to see, traveled much shorter way. It broke off most probably due to the spring river ice jam and floated together with the mass of ice floes and snow to the area of today’s Prague. The petrographic analysis showed that the drift block is made of metabasite actinolite (metamorphic rock of volcanic origin), with the closest deposite in geological range of Jílové near the town of Štěchovice.

Until the half of the 20^th century, when the serie of dams was built up-stream, the Vltava river used to freeze over every winter. Boulders weighing several hunderd kilograms were seen being carried away by the ice floes 40 cm thick during the spring flood 1944. But, the drift block in Karlín – the biggest known Czech river erratic boulder - weighs about 8 tons. The ice floe which could carry such a load would have to be at least 80 centimetres thick. Such an extreme frost is not very alike in the current interglacial period. Therefore, the river cruise of this 8 tons „minikin“ had to occur at least 10,000 years ago, during the last Ice age.

Finally, the ice floe melted or run into a sandbank and the erratic block stuck in the sand. The local name „Maniny“ resembles times before the stream regulation, when the river in this meander was very shallow and with unsettled watercourse.

There, on the bottom of the river, the driftblock remained until the river was embanked in a newly built riverbed in the late 1920‘s. Probably during the adjustments of a new bottom the driftblock was discovered and tossed by the riverbank to not collide with ships. The river regulation was rationalized also by the flood prevention. However, the massive floods 2002 flooded Karlín and Libeň as well as other parts of the city.

In 2003, a geologist Václav Cílek discovered this erratic during his inspection of the riverbanks a year after the floods. After exploring the stone he came up with an idea for the use of the river erratic boulder as a monument to the power of nature, the elements, as a „memento naturae“ someplace in Prague connected with the disastrous flood 2002.