Predposlední šestá ze série keší Dovolená na Benecku
- V sobotu jsme zavítali na bývalý skokanský mustek v Dolních Štepanicích GC292ZJ a získali císlo A
- V nedeli jsme byli v kostele v Horních Štepanicích GC214J4 pro císlo B
- V pondelí jsme si prohlédli nejvetší krkonošský smrk GC2T3A2, na tabulce u smrku je štítek s císlem C
- V úterý jsme se vydali po stopách posledních krkonošských tkalcu GC214GE pro císlo D
- Ve stredu jsme navštívili kaplicky na Benecku a v prilehlých obcích GC292Z5 a našli jsme císlo E
- V pátek Vás ceká zakoncení týdenní dovolené na Benecku GC292ZP
Vladimír Slavínský, vlastním jménem Otakar V. Pitrman, se narodil v pátek 26. zárí 1890 v Dolních Štepanicích do chudé plátenické rodiny. Od mládí ho pritahovalo umení, hlavne poezie a divadlo. Nadšene ochotnicil. V sedmnácti letech odešel na inzerát, jako milovník, ke kocovné spolecnosti v Prešticích. Cestou si prý vymyslel svuj pseudonym Slavínský. Hraní ho nedokázalo uživit, proto pracoval v tiskárne a vyucil se typografem a sazecem. Tiskarské povolání strídal s angažmá v divadlech v Treboni, Cáslavi, Prostejove a Praze. Pusobil i na poutích jako amatérský zápasník.
Svoji první divadelní hru "Láska je utrpením" napsal ve svých dvaceti letech, první filmové scénáre napsal v roce 1912. Po první svetové válce založil s Aloisem Jalovcem firmu Pojafilm a zacal naplno natácet. Pred kamerou se poprvé objevil v roce 1919 v ješte nemých filmech v rolích Milana Dumavského "Láska je utrpením" a filmovým podnikatelem Rondelem "Divoká Maryna". Svuj první zvukový film "Právo" na hrích natocil v roce 1932.
Ve tricátých a ctyricátých letech si pro své filmy jako treba "Falešná kocicka, Zlatá Katerina, Zlaté dno, Jedna z milionu, První políbení ci Studentská máma" psal scénáre sám a byl po Martinu Fricovi pokládán za nejúspešnejšího režiséra. Dokázal natácet filmy rychle a levne, asi tím, že na place neimprovizoval a stereotypne obsazoval stále stejné herce. Tak jsme jeho oblíbence Theodora Pišteka, Antonii Nedošínskou, Lídu Baarovou, Raoula Schránila ci Veru Ferbasovou a jiné mohli videt treba ve filmech "Holka nebo kluk, Slecna matinka, Devcátko z venkova, Zlatý clovek, Falešná kocicka, Rozkošný príbeh, Studentská máma, Vdavky Nanynky Kulichovy, Matka Krácmerka" a dalších.
Své nejkvalitnejší filmy natocil s Hugo Haasem a casto podle námetu Olgy Scheinpflugové. "Madla z cihelny, Její lékar, Okénko".
Za okupace tocil historické filmy, treba "To byl ceský muzikant, Advokát chudých" Prípadne kvalitní komedie, "Prítelkyne pana ministra, Poznej svého muže, Dva týdny štestí, Nebe a dudy, Ryba na suchu, Zlaté dno, Muži nestárnou, Nevideli jste Bobíka?"
Po válce natocil Vladimír Slavínský komedie "Práve zacínáme, Poslední mohykán a Dnes neordinuji"
Pred dokoncením budovatelského dramatu "DS - 70 nevyjíždí" ho našla jeho manželka Lída Slavínská 16. srpna 1949 v pracovne jejich pražského bytu mrtvého.
Film "DS - 70 nevyjíždí" byl nakonec dokoncen a uveden na plátna kin v roce 1951. I když kritici casto Slavínského kritizovali, že tocí umelecky podprumerne filmy a že se chce jen zalíbit nejprostšímu divákovi, jeho prukopnická a vývojárská úloha v zacátcích ceského filmu je neoddiskutovatelná...
Opet jdete ke keši pri kraji louky, díky. Keš velikosti regular je schovaná ve vytvoreném úkrytu. Není nutno nikde nic prehrabovat,vlezu, sáhnu, vytáhnu a mám ji. Je uložena asi pul kilometru od rodného domu Vladimíra Slavínského. Jako všechny keše benecké serie je uložena tak, aby šla odlovit i v zime bez zbesilého hrabání v metrové vrstve snehu.
V logbooku najdeme císlo F.