Čtvrtá ze série keší Dovolená na Benecku
- V sobotu jsme zavítali na bývalý skokanský můstek v Dolních Štěpanicích GC292ZJ a získali číslo A
- V neděli jsme byli v kostele v Horních Štěpanicích GC214J4 pro číslo B
- V pondělí jsme si prohlédli největší krkonošský smrk GC2T3A2, na tabulce u smrku je štítek s číslem C
- Ve středu navštívíme kapličky na Benecku a v přilehlých obcích GC292Z5
- Ve čtvrtek vzpomeneme na slavného dolnoštěpanického rodáka Vladimíra Slavínského GC29ZC3
- V pátek Vás čeká zakončení týdenní dovolené na Benecku GC292ZP
Chudá horská políčka často nedokázala uživit ani svého majitele, nejlépe plodila brambory a kamení, ale ještě před bramborami, které se na horách rozšířily koncem 18. století, vrhli se horalé na pěstování a zpracování lnu. K největšímu rozvoji domácí plátenické výroby dochází ve druhé polovině 18. století kdy rolníci, domkáři a podruzi zasedli k přeslici či tkalcovskému stavu. Například na nevelkém jilemnickém panství v roce 1752 pracovalo 115 tkalců a v roce 1787 již 309 tkalců.
Cesta lnu lidskýma rukama začala po odkvětu na poli, kde se len vytrhal a rozprostřel k vysušení. Pak se len drhnul za pomocí drhlenů, čímž se oddělily paličky od stonků. Stonky se potom se potom několik týdnů máčely v tekoucí vodě. Poté následovalo sušení a volchování, což bylo sdírání pazdeří. Zvolchovaný len se předl pomocí přeslice a vřetena, později i kolovratem.
Pak již přízi dostali do rukou tkalci, kteří ji za pomocí vijáků a soukadel převinuli na cívky a pak za pomocí cívečníku, snovací desky a snovadla si připravili osnovu. Osnovní nitě se navíjely na osnovní vratidlo stavu a odtud do brda a paprsku. Základem stavu byly dvě těžké, z trámů zhotovené postranice nesoucí tři vratidla - osnovní,prsní a balící. Tkaní plátna spočívalo ve vzájemném propletení osnovy a útku. Útková nit se odvíjela z člunku, který tkadlec ručně prohazoval oběma směry. Po každém prohození přirazil nit paprskem a současně přešlápnutím změnil polohu obou polovin brda, takže sudé a liché nitě osnovy se prohodily a tkadlec prohodil člunek opačným směrem. Utkané plátno se navíjelo na balící vratidlo.
Takto vyrobené plátno bylo třeba bílit, nejjednodušší bylo plátno rozprostřít na louce a několikrát denně kropit vodou, někteří ještě plátno posypávali popelem z dřeveného uhlí, nebo máčeli v louhu.
já jsem kallec vod Žalýho
dělám plátno pro každýho
dělám plátno tenký, tlustý
jak kdo platí, řídký, hustý
Poslední dva tkalci žili na Benecku, Bořivoj Kubát ve své chaloupce pod Martinovkou a v Poustce Matěj Pochop (1901 - 1984). Bořík Kubát si se svým stavem zahrál i ve dvou filmech, poprvé měl pro film Pavlínka režiséra Karla Kachyni naučit tkalcovat národního umělce Vladimíra Šmerala. Jelikož tkalcování chce fištrona, nezbylo nakonec nic jinýho, než Boříka namaskovat a musel před kamerou hrát místo národního umělce Šmerala. Podruhé se Bořík objevil před kamerou v dětském filmu z roku 1980 (v kinech od 1.1.1981) režiserky Věry Plívové - Šimkové. Pro odlov keše nás bude zajímat počet písmen v názvu filmu = AB
Ani jeden by svoji chaloupku již nepoznal, obě prošly po jejich smrti obrovskou proměnou a rekonstrukcí.
Několik starých fotografií zachycuje oba tkalce u stavu.
A nyní již k samotné keši, výchozí souřadnice Vás zavádí na centrální parkovistě na Benecku, odkud vyrazíte na necelé dva kilometry dlouhou procházku víceméně po rovině. Dosazení počtu písmen názvu filmu, ve kterém hrál Bořík Kubát, do vzorce
N 50° 39.(B+2)(A+B+1) (B+B-3)
E 015° 32.(B+3)(A+B)(A-1)
Vás přivede pod velký kaštan a opravené, nyní žluté stavení Boříka Kubáta vidíme asi 35 od silnice, na které stojíte, azimut 190°. Zde spočítáme okna na severní straně, tedy ta která vidíme, tím získáme hodnotu C a vyrazíme na asi kilometrovou procházku k Matějoj na souřadnice
N 50° 39.(C)((A+1)(A+A)
E 015° 32.(B-2)(A+C)(B)
Stojíte v Poustce pod velikým stromem, před chalupou, ve které žil Matěj Pochop, a bude vás zajímat číslo popisné, neb to jest hodnota DE, poté si prohlédněte mohutný strom, pod kterým stojíte, a spočítejte, na kolik větví se rozděluje kmen 2 metry nad zemí, to je F. A nyní již pouze pro finálku, najdete ji na souřadnicích
N 50° 39.(A+F)(F-D)(A+E+F)
E 015° 32.(D+E)(C+E-A)(B+D)
Děkuji Sovince za čas, který strávila nad časopisem Krkonoše při hledání starých fotografií obou tkalců.
Keš je ukrytá za pomoci specialního mechanismu, je ověřeno, že mechanismus funguje, ale stejně, při jakékoliv poruše mechanismu nechte zprávu a co nejdříve zajistím nápravu. Opět si opište z logbooku číslo D. Ten kousek od cesty projděte bud lesem nebo při kraji louky, díky.