Dnešní event je součástí eventového streaku
"300 eventů s Casanovou" s pořadovým číslem
"242" a je věnovaný expozici Knihovny Latinské školy v Jáchymově.
Zvláštní součástí historického majetku města Jáchymova je památka, kterou představuje Knihovna jáchymovské Městské latinské školy z nejstaršího a také nejdynamičtějšího období vývoje tohoto města ukončeného třicetiletou válkou.
Objev bohatých stříbronosných žil na jižních svazích Krušnohoří na začátku 16. století daly podnět k rozsáhlé důlní činnosti. Rychle rostoucí sídelní aglomerace Jáchymova díky nebývalému ekonomickému rozvoji byla roku 1520 povýšena na svobodné horní město, které z původní držby šlechtického rodu Šliků přešlo roku 1547 do přímé správy českého krále.
Silný hospodářský rozkvět města a jeho příznivý populační rozvoj podnítily bohatý kulturní a duchovní život a také založení školy. K největšímu rozvoji dovedl školu humanisticky vzdělaný Johannes Mathesius, který ji jako rektor řídil v letech 1532-1540. Za jeho působení v době vrcholného rozkvětu města se nejen dotvořil učební program školy, ale byla zřízena i školní knihovna. Velkou pozornost věnoval Mathesius nové knihovní instituci i poté, kdy se po dalším studiu na wittenberské universitě a vysvěcení Martinem Lutherem vrátil do Jáchymova. Působil zde od roku 1542 zprvu jako luterský kazatel a od roku 1545 až do své smrti jako farář. Především jeho přičiněním se fond knihovny rozrostl nejvíce v letech 1544 až 1565.
Zánik městské latinské školy založené na principech náboženské reformace a humanity a uzavření její knihovny souvisí s tvrdými opatřeními zavedenými v Čechách habsburskými panovníky při rekatolizaci země po porážce českého stavovského povstání ve dvacátých letech 17. století. Rozkazem hejtmana místního horního úřadu roku 1625 bylo žactvo školy rozpuštěno a škola uzavřena.
Knihy zrušené latinské školy nebyly kvůli svému nové katolické ideologii převážně nepřijatelnému obsahu zničeny, ale zůstaly ve vlastnictví města, kde přečkaly bez drastických úhon válečná drancování i požáry.
Pro kulturně historické bádání a zpřístupnění objevil fond knihovny latinské školy pozdější chebský městský archivář Karl Siegl v roce 1871, když jej nalezl v neutěšeném stavu na půdě jáchymovské radnice. Poté knihy ošetřil, sepsal a nechal uložit do skříně v prostorách radnice. Vědecky se knihovnou zabýval v rámci mathesiánských studií roku 1892 Georg Loesche a její historický a bibliografický rozbor a katalog zpracoval v roce 1929 jáchymovský městský archivář Heribert Sturm.
V padesátých letech 20. století byla knihovna zapůjčena do Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou, jež ji vystavilo ve stylizované expozici. O navrácení knihovny do místa jejího vzniku se roku 1968 zasadilo jáchymovské městské muzeum umístěné do bývalé mincovny. V sedmdesátých letech 20. století převzalo odbornou správu knihovny Karlovarské muzeum, jež ji provádí dosud.
Zachovaný fond knihovny jáchymovské latinské školy je úctyhodný už svým rozsahem. Tvoří jej pět rukopisů a 227 svazků s 353 tištěnými díly. Mezi nejstarší rukopisy patří pergamenový kodex s hebrejským textem Starého zákona, vzniklý nejpozději do 12. století, a dva svazky hudebnin nazvané Cantica sacra od Nikolause Hermanna.
Tisky pocházejí z let 1475 až 1629. Inkunábulí vytištěných do roku 1500 je 52, ze 16. století pochází 291 tisků a ze 17. století jich je pouze 7. Vznikly v tiskařských dílnách v 35 městech v západní, jižní a střední Evropě a nejvíce jich bylo vytištěno v Basileji, Benátkách, Lipsku, Kolíně nad Rýnem a Paříži. Není mezi nimi zastoupena jediná kniha z tiskárny v českých zemích. Knihy jsou vesměs svázány v původních pevných celokožených vazbách zčásti opatřených kovovými zpevňovacími prvky a bohatou tlačenou slepotiskovou výzdobou a nápisovými supralibros s názvy děl, jmény dárců a daty pořízení. Značný počet vazeb knih nazývaných „libri catenati“ je opatřen upevňovacími řetězy proti odcizení. Některé z tisků mají skvělou výpravu ilustrací nebo mapových příloh.
Zdroj: https://latine-school.cz/cs/historie