Keš vás zavede na bývalý hřbitovov v Edrovicích. Jeho podobu si však můžete už jen představit. Vede k němu krásná alej. Hřbitov samotný připomínají snad už jen dvě neobvykle vzrostlé thuje - v kořenech jedné můžete při podrobnějším zkoumání objevit i jeden hřbitovní fragment.
Keš samotnou jsem chtěla věnovat místnímu rodákovi, který posunul svět fotografií o level výš - dal základy barevné fotografii. Jeho rodný dům i s pamětní deskou naleznete na hospodě u Hrozna na adrese Julia Fučíka 52. Místo je dost frekventované, proto jsem keš umístila na toto místo se zvláštní atmosférou a třeba si na významnou osobnost zavzpomínáte spíše tady. Nechtěla jsem mít z kešky rychlou díkyzabodovku pod okapem. Děkuji za pochopení.
KAREL SCHINZEL
* 20. 12 1886 Edrovice o. Bruntál – + 23. 11. 1951 Vídeň (A)
Vynálezce technologických postupů při zpracování barevné fotografie a výbušnin.
Narodil se jako syn hostinského Karla Schinzela (* 14. 8. 1860) a jeho manželky Terezie (* 12. 8. 1858), dcery zemědělského hospodáře Františka Schinzela ze Stříbrných Hor, v Edrovicích u Rýmařova č. p. 52. Z jeho sourozenců sestra Helena zemřela v útlém dětství a bratr Adolf se zabil také jako dítě pádem ze stromu. Karel tedy dětství prožil pouze se sestrou Hermínou.
Hostinská živnost na malé vsi nevynášela, a tak se rodina přestěhovala v roce 1896 do Opavy, kde se jeho otec zabýval živností zcela odlišnou od původní, výrobou a prodejem žaluzií. Karel měl otcovu uvedenou živnost převzít, ale vše bylo jinak. V Opavě sice vystudoval dvouletou obchodní školu, ale jeho zájem se stále více upíral k chemii. Nešel pracovat k otci, ale nastoupil jako účetní v chemické továrně Gustava Hella v Komárově. Tam měl totiž příležitost experimentovat ve výrobních postupech fotografie. Již 8. 4. 1905 podal patentní přihlášku „Postup hotovení barevných fotografií“ a byl mu udělen rakouský patent. Firma G. Hella mu umožnila si doplnit vzdělání, když jej přeložila ke své vídeňské pobočce. Ve Vídni pak při zaměstnání vystudoval jak gymnázium (1908), tak řádně Vysokou školu technickou, kde v roce 1912 získal titul inženýra. Potom se vrátil do komárovské mateřské továrny, ale za války byl odveden k výrobě třaskavin. Výzkumně na této problematice pracoval u firmy Wetzler et Co. v Brucku-Kyralhydě. Napsal disertační práci o získání manitu a sorbitu pro výbušniny. 23. 12. 1919 byl na vídeňské technice promován na doktora technických věd. Po krátkém působení ve Vídni se vrátil v roce 1922 do Opavy, kde bydliště svého otce na Beethovenově nám. č. 4 (dnes nám. Svobody) proměnil v chemickou výzkumnou laboratoř, ze které vyšla řada patentů světového významu.
Výsledky svých výzkumů zveřejňoval v časopise Das Lichtbild a tím na sebe upozornil německou firmu Agfa a americkou firmu Kodak. Firma Kodak odkoupila od Schinzela celkem 27 patentů a v roce 1937 pro ni pracoval jak v Rochesteru, tak v Londýně na zlepšení procesu Kodachrom. Do Opavy se již nevrátil, ale od března 1938 se usadil v Badenu poblíž Vídně. Tam jej na sklonku války potkala katastrofa. Při bombardování Badenu mu byla zničeně jak jeho výzkumná laboratoř, tak i knihovna s mnoha zápisky a výkresy. Také v manželství měl smůlu. Oženil se teprve 5. 2. 1944, ale manželka jej po dvou letech opustila. Navíc jeho práci přerušilo náhlé oslepnutí.
pamětní deska na domě č. p. 52
