Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Na seznam UNESCO zapsán v roce 1994.
Chronologie dějin Zelené hory
Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Stavba poutního kostela probíhala v letech 1719–1722 na náklad opata zdejšího cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce.
Příprava projektu je datována do období od konce měsíce dubna do počátku měsíce srpna roku 1719 a je považována za bezprostřední reakci opata na nález zachované tkáně v hrobě Jana Nepomuckého ve Svatovítské katedrále dne 15. dubna 1719. Projektem stavby byl pověřen slavný architekt Jan Blažej Santini - Aichel, kterému měl opat Vejmluva prezentovat své představy o podobě nového svatostánku a použitých symbolech.
Vzhledem k významu, který byl kostelu přikládán a provozu, který zde byl předpokládán, bylo nutné zvolit s patřičným rozmyslem i místo, kde bude celý areál postaven. Vybraná lokalita tak musela kromě splnění prostorových nároků také jistě umocnit působení architektury nevšedních tvarů. Původně bylo návrší ležící východně od kláštera, kde měl poutní kostel stát, porostlé hustým lesem. Tomu odpovídal i název "Černý les". Porost byl v souvislosti se stavbou vykácen a pahorek pojmenován „Zelená hora“, což byl vlastně odkaz na mateřský klášter žďárského řeholního domu a zároveň místo, kde se Jan Nepomucký narodil. Díky vymýcení lesa se zde postavený objekt okamžitě stal dominantou celého okolí.
V roce 1839 byla dle archivních materiálů Zelená hora již několik let částečně zalesněna (severní svah a část svahu jižního), přičemž složení a kvalita porostu byla nízká.
Majitel panství František Josef kníže Dietrichštejn však požadoval celkové zalesnění ploch. To tehdejší správce vrchního úřadu František Turinský nedoporučoval vzhledem k nízké kvalitě stávajícího lesního porostu a nebezpečí pravidelného ničení stromů poutníky. Knížetem povolené skromnější úpravy pak nakonec ve 40. letech skutečně vyústily v celkové zalesnění. Zalesnění přetrvalo až do počátku 21. století, kdy se v rámci revitalizace celého prostoru stromy opět vykácely. Nyní tak mají návštěvníci možnost vidět kostel tak, jak jej vídali místní i poutníci v době jeho největší slávy.
Kostel na Zelené hoře se stal jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst a jeho areál místem pro uskutečnění mnohých velkolepých barokních slavností. Tato situace však netrvala dlouho. Zcela zásadní převrat do života kláštera i poutního kostela vnesl požár 16. července 1784, který kostel i ambit připravil o střechu.
Ihned po požáru byla sice uspořádána sbírka, která měla umožnit opravit na kostele a ambitu napáchané škody, ale jediné, co se podařilo, bylo střechu provizorně zakrýt.
Když byl klášter zrušen a kostel byl určen k uzavření, byl zhotoven soupis kostelního inventáře a drahocennosti byly ihned odvezeny.
V roce 1792 bylo uděleno povolení k jeho obnově s podmínkou, že kostel nebude již poutní a že sem bude přemístěn žďárský hřbitov.
Architektonické ztvárnění.
Kostel je vystavěný na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy. Tato skutečnost má vycházet z legendy, ve které se praví, že se v místě, kde Jan Nepomucký utonul, objevila koruna z pěti hvězd. Tento symbol se pak objevuje opakovaně i v dalších prvcích stavby. Areál je přístupný pěti vchody, v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři. Pět písmen má i latinské slovo TACUI – mlčel jsem. To je vyjádřením legendy, podle které světec zaplatil svým životem za to, že neprozradil zpovědní tajemství královny Žofie. Ve výčtu skutečností charakterizovaných číslem pět bychom pak mohli pokračovat i nadále.
Dominantou kopule kostela je velký červený jazyk, atribut sv. Jana Nepomuckého, obklopený kruhem plamenů, z něhož prosvítají paprsky. To je však až výsledek změny v původním projektu, který nejdříve obsahoval na tomto místě ústřední deseticípou hvězdu. Posléze ale projektant reagoval na skutečnost, že pro nový chrám byla získána vzácná relikvie, lingula sv. Jana Nepomuckého (kost, ke které je přirostlý jazyk) a této skutečnosti využil k posílení významu svatostánku, a to jako relikviáře. Znázorněný jazyk má být symbolem vítězné zbraně – meče mučedníka Jana. Proto také některá okna mají tvar jazyka, konkrétně ta v lucernových kaplích nad vstupními vestibuly. Další okna pak vyplňuje tvar biskupské mitry, čímž odkazují na stavebníka opata Václava Vejmluvu. Posledním tvarem, který byl zde u oken použit, je sférický rovnostranný trojúhelník, symbolizující Nejsvětější Trojici.
Novodobá historie.
V poválečných letech 1922 a 1923 došlo pouze k výměně části oken v kostele. Ambit se oprav nedočkal a chátral. Druhá světová válka a léta poválečná znamenaly naprostou absenci oprav a údržby areálu. V roce 1953 se vlastníkem poutního areálu stal stát a současně převzal i povinnost zajistit jeho údržbu.
Stavební obnova areálu probíhala až v 70. a na počátku 80. let 20. století.
Hledání autentické stavební podoby a rekonstrukční práce se v některých ohledech neobešly bez odborných chyb.
V roce 1994 započala příprava podkladů pro žádost o zařazení areálu na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
Na sklonku roku 1994 Výbor pro světové dědictví UNESCO schválil zařazení poutního kostela na tento prestižní seznam.
Naprostá jedinečnost a originalita Santiniho přístupu k architektuře a čistota všech stavebních a slohových prvků byla jednoznačně potvrzena zařazením této solitérní stavby do seznamu památek UNESCO.
V červnu roku 2013 podalo Brněnské biskupství žádost o vydání poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře v rámci tzv. církevních restitucí na základě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.
Od 28. srpna je památkový areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve správě církve – Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou – II.
Hroby ze starého hřbitova byly přesunuty na blízký nový hřbitov. Jediným hrobem, který zůstal na svém místě je společný hrob faráře Bonifáce Procházky a kněze Matěje Josefa Sychry. Oba měli velkou zásluhu na tom, ze kostel, který byl v roce 1784 zničen požárem a zrušen, byl opět opraven a v roce 1829 znovu vysvěcen.
A CO MUSÍTE UDĚLAT PROTO, ABYSTE KEŠ ÚSPĚŠNĚ ZALOGOVALI?
1) Pro uznání logu vyfoťte sebe, případně papír s Vašim GC nickem nebo osobní xWG s kostelem na výchozích souřadnicích. (stage č.1)
2) Pro uznání logu vyfoťte sebe, případně papír s Vašim GC nickem nebo osobní xWG tak aby byl vidět Památný strom (částečně) s kostelem v pozadí (Stage č.2)
Viz ukázka jak to má přibližně vypadat:
Nebudeme uznávat fotky mobilů, navigací ani plyšáků, kde nebude vidět Váš obličej nebo jasně uvedený GC nick !!! Logy nesplňující tuto podmínku budeme bez předchozího varování mazat! Děkujeme za pochopení!
Virtual Rewards 4.0 - 2024-2025
Tato virtuální keš je součástí omezeného vydání virtuálních keší vytvořených mezi 17. lednem 2024 a 17. lednem 2025. Pouze 4 000 vlastníků mezipaměti dostalo příležitost skrýt virtuální keš. Zjistěte více o Virtual Rewards 4.0 na blogu Geocaching.
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between January 17, 2024 and January 17, 2025. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 4.0 on the Geocaching Blog.
Zdroje:
Zelená hora
Wikipedie.cz
Vytvořeno v programu: 
Text a foto: PeSis©