Historie výstavby kostela
Císař Josef II. vydal 13. 10. 1781 toleranční patent, na jehož základě bylo nekatolíkům přiznáno tzv. exercicium (svoboda vyznání). Na Slezsku byl toleranční patent vyhlášen Krajským úřadem v Opavě dne 30. 3. 1782. Na našem území začali evangelíci ještě před oficiálním vyhlášením tolerančního patentu organizovat sbory, přičemž měli na mysli výstavbu skromných modlitebních domů a zakládání škol. Evangelíci z Bludovic, Šumbarku, Šenova, Datyň a Suché se rozhodli založit samostatný sbor (farnost). Za tímto účelem sepsali revers, v němž se zavázali finančně pokrýt všechny náklady spojené jak s odměňováním duchovního a učitele, tak s výstavbou modlitebny a školy. S výstavbou modlitebny se začalo na základě povolení Úřadu starších (Landes Altesten Amt) ze dne 26. 3. 1782. Pozemek na stavbu daroval evangelík hrabě Seeger, vlastník bludovického, datyňského a životického majetku. Akt darování potvrdil hrabě Larisch z Těšína, který se osobně dostavil do Bludovic na posvěcení základního kamene modlitebny dne 18. 4. 1782. Díky obětavosti a horlivosti farností se výstavba modlitebny rychle rozvíjela. V době výstavby se bohoslužby a ostatní církevní aktivity uskutečňovaly v provizorním dřevěném příbytku, v němž byli rovněž oddáni první snoubenci: pruský šlechtic Toefil Rymultowski a Sylvie Rusická z Horní Suché.
Nadšení stavitelů se však potýkalo s nejrůznějšími překážkami. Dne 15. 6. 1782 se do Bludovic dostavil krajský dragoun Wirobisch z Těšína s rozkazem, že výstavba musí být okamžitě zastavena, protože se neshoduje s původním záměrem (staví se kostel namísto modlitebny). Podle tolerančního patentu nebylo možné budovat modlitebnu s věží a vchodem od hlavní cesty. Proto došlo k okamžitému zazdění vchodových dveří od hlavní cesty a plán budovy byl odevzdán vládě.
Evangelíci na tuto skutečnost reagovali písemnými i osobními prosbami, neboť z jejich strany nedošlo k porušení původního plánu, pouze k určitému nedorozumění. Naproti vchodu totiž chtěli vybudovat školu, díky které by hlavní vchodové dveře nebylo od hlavní cesty vidět. Bludovičtí se však nemohli dočkat odpovědi, a proto ve výstavbě dále pokračovali. Ovšem 31. 7. 1782 se dostavil krajský dragoun Riedel s tím, aby se představitelé sboru setkali s baronem Cselestou, jenž kategoricky nařídil zazdít vchodové dveře a rozebrat čelní půlkulatou zeď, podobnou absidě. Neuposlechnutím rozkazu by došlo k velkým represím ze strany vlády. Paní Karolína von Seeger, rozená Radotzká, vlastník zemského majetku, nabídla evangelíkům jistou pomoc. Napsala dopis svému bratru Erdmanu Radotzkému, vlivnému magnátovi, kterého požádala o jeho intervenci v této věci u představitele vlády. Díky němu se mohlo ve výstavbě modlitebny pokračovat už od 22. 10. 1782. Stavba byla dokončena r. 1783. Postupem času byla naproti hlavního vchodu vystavěna jednotřídní škola a vedle modlitebny fara.
V roce 1840 bylo zapotřebí dobudovat druhé pavlače, protože věřících přibývalo. Náhlou potřebou se stalo rovněž založení vlastního evangelického hřbitova. Do té doby byli totiž evangelíci pohřbíváni na katolickém hřbitově a poplatky za evangelické pohřby byly hrazeny na katolické faře. Roku 1843 daroval hospodář Górniak sboru pole, které bylo příslušným způsobem upraveno k pohřbívání. Území bylo ohrazeno, na čele hřbitova byla vystavěna brána, na níž byly nadepsány tři biblické citáty: hlavní: Blahoslavení jsou ti, kteří v Pánu umírají. (Zj 14,13); dva postranní: I wróci proch do ziemi, jako przedtem był, a duch wróci do Boga, który dał. (Kz 12,7); Oto wprowadzę w was ducha a ożyjecie. (Ez 37,5) Akt posvěcení hřbitova vykonal dne 13. 11. 1843 senior J. Schinke.
Roku 1848 nadešlo jaro lidu. Po zrušení roboty nastala celková náboženská svoboda. V roce 1849 vydal císař František Josef I. Konstituční patent (4. 3. 1849), garantující náboženskou svobodu. Od té doby se matriky na evangelických farních úřadech staly právoplatnými úředními dokumenty.
Svobodná možnost veřejného vyznávání víry umožnila našim evangelíkům vystavět věž a zavěsit zvony. 16. 7. 1850 byl pod stavbu věže položen základní kámen. V roce 1852 byla stavba dokončena a došlo k zavěšení zvonů, přivezených z Bílé. Slavnostní posvěcení věže, zvonů a hodin se uskutečnilo na sv. Bartoloměje (24. 8. 1852). Poté se započalo se stavbou nové patrové fary, protože stará fara byla v dezolátním stavu. Rovněž došlo k výstavbě školní budovy, v níž se nacházely dvě třídy a dva byty pro učitele. Náklady na všechny tyto objekty (věž, faru a školu) činily více než 20 tisíc rýnských. 24. srpen se stal pro bludovické evangelíky dnem, kdy si každoročně připomínali Památku založení sboru a kostela. Tak je tomu do dnešních dnů.
Převzato z www stránek kostela: https://kostel-bludovice.cz/historie-bludovic-a-bludovickeho-sboru/
A teď hurá pro keš. Kde jinde ji najdete než u kostela. 