Historie
Že je v Krči Thomayerova nemocnice, ví skoro každý Pražan. Ovšem méně lidí už ví, že tento rozsáhlý komplex nebyl původně určen jen jako nemocnice.
Začněme od samého začátku: 1. ledna 1922 byla ustanovena Velká Praha a přebrala těžké dědictví z časů starého Rakouska – veřejná sociální péče nebyla v rukou státu, ale ležela plně na bedrech obcí, přesněji domovských obcí. Domovské právo se dědilo a nebylo snadné jej měnit. Mnoho lidí prožilo svůj produktivní život úplně jinde, ale ke stáru byli dopraveni do původní domovské obce, aby se o ně na sklonku života postarala. Jak byla Praha velká, bylo tu takových lidí nejvíc a bylo složité se o ně důstojně starat a kam je ubytovat.
Sociálním otázkám se ponejvíc věnoval Petr Zenkl ze strany národních socialistů, jenž stál v čele velkolepé reformy. 25. června 1923 byl schválen sociální řád pro Velkou Prahu a na jeho základě 1. ledna 1924 ustanoven Ústřední sociální sbor v čele právě s dr. Zenklem. Péče se zlepšila, avšak dosavadní kapacity nemohly stačit. Bylo proto nutno vybudovat zcela nový ústav sociální péče.
Neměl být ani v centru, ani mimo Prahu. Neměly to být žádné lazaretní baráky, ale ani žádné přepychové vily. Předpokládaný počet chovanců by však nestačil na hospodárný provoz centrální kuchyně, pekárny a prádelny. Proto bylo rozhodnuto spojit stáří s mládím. Vedle chudobince, starobince a chorobince (tak se tehdy nazývalo zařízení pro dlouhodobě nemocné) měly vyrůst ještě dětský chorobinec, dětská ozdravovna, zotavovna a lesní škola.
Pro budoucí ústav bylo zakoupeno 18 ha pozemků v Krči podél Vídeňské ulice směrem ke Kunratickému lesu a 16. července 1926 byla zahájená stavba. Slavnostně otevřen byl již za neuvěřitelné dva roky- 28. října 1928, jako dar k 10. výročí republiky. Byl nazván Masarykovy domovy – Sociální ústav hl. m. Prahy.
Komplex, projektovaný architektem Bohumírem Kozákem zahrnoval řadu světlých a vzdušných pavilónů, nejmodernější technické zařízení pro zajištění soběstačnosti základních funkci, ale také např. knihovnu, divadlo, kinosál, koupaliště, hřiště, zelinářské zahrady, a v neposlední řadě rozsáhlý lesopark. Jeho kapacita činila 1 000 osamělých starých osob, 100 manželských párů, 800 nemocných upoutaných na lůžko, 300 dlouhodobě nemocných děti a 300 dětí do 6 let na ozdravném pobytu. Areál byl dále doplňován a rozvíjen a koncem roku 1939 disponoval již více než 3 250 lůžky.
V roce 1941 byly Masarykovy domovy zabrány německou armádou a přeměněny na vojenský lazaret. A nemocnicí už nakonec zůstaly, přestože to po válce nebylo hned jisté.
Dodejme ještě, že komunisté – přes veškeré slovní proklamace – za celých 40 let své vlády nedokázali vybudovat jediný sociální ústav, který by se svou velikostí a vybavením Masarykovým domovům byť jen trochu přibližoval.
Díky za výrobu krmítka, Sumak.cz