Kam cesty nevedou
Zveme Vás na zajímavé místo, kam v současné době opravdu žádné cesty nevedou. A přitom sem v minulosti lidé chodívali….
Pojďte se vydat k ukrytým kolomazným kamenům.
Základním předpokladem pro pálení kolomazi byl dostatek jehličnatého, nejlépe borového, tedy smolnatého dřeva, pařezů či kořenů. A tyto výhodné podmínky měl smolař či kolomazník v této oblasti Českomoravské vrchoviny, oblasti bohaté na borové dřevo a krajinu s velkým počtem kamenných útvarů posetých v krajině. A že se v dávných dobách toto „pekelné řemeslo“ ujalo i zde, svědčí právě tyto ukryté kolomazné kameny.
Ke keši:
Jak uvádíme výše, ke kolomazným kamenům opravdu žádná cesta nevede a posledních několik desítek/set metrů budete muset dle vegetačního období do vysoké trávy, trní, houští… Proto jednoznačně volte pozdní podzim, zimu bez sněhu a brzké jaro.
A kudy je to nejlepší? Nevím. Napište do logů, kudy jste šli.
Tak prosím, žádné výčitky, nikoho nenutíme sem chodit, komu toto nevyhovuje, ať ke kolomazným kamenům nechodí. Přejeme hezký odlov a správný směr.
