Skip to content

Geologie Plzeňska EarthCache

Hidden : 10/8/2023
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1 out of 5

Size: Size:   other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Vítejte ve venkovní geologické expozici Západočeské univerzity :-)

Území města Plzně se rozkládá na několika regionálně geologických jednotkách, jejichž původ odráží širší geologickou historii dnešní České republiky. Jižní a jihovýchodní část Plzně leží na horninách prekambrického stáří, mladší jednotky karbonského stáří tvoří skalní podloží centra a severního předměstí. Většina Plzně však leží bezprostředně na říčních štěrkopíscích ze starších čtvrtohor (pleistocénu).

Prekambrické horniny vznikly v mořském hlubokovodním prostředí v době před asi 800–1000 miliony let. Tyto horniny byly před asi 600 mil. let zvrásněny v průběhu kadomské orogeneze a naše území se stalo souší. Před asi 500 mil lety se zde na geologicky krátkou dobu vytvořilo jezerní a říční prostředí, které však záhy zaniklo, a na počátku ordoviku před 480 mil. let se zde znovu objevilo moře. To zde existovalo dalších 100 mil. let až do konce středního devonu. Následné variské vrásnění před asi 370 mil. lety vytvořilo v Čechách pohoří. Do jeho hlubších, v současnosti erozí odkrytých částí pronikaly vyvřelé granitoidní masívy. V následujícím období ke konci karbonu (před asi 320 mil. let) se vytvořila jezerní pánev. Od tohoto období bylo okolí Plznì již jen plochou krajinou s pomalu tekoucími řekami a až na konci terciéru došlo s zařezávání řek do skalního podloží a vzniku dnešního reliéfu.



Prekambrické horniny Plzeňska tvoří tři základní typy hornin: jílovité břidlice, silicity označované také jako buližníky a vyvřelé horniny, dříve nazývané spility. Jílovité břidlice jsou horniny, které velmi snadno podléhají erozi a v době geologicky nedávné byly hluboce zvětrány. Můžeme je proto nalézt ve skalních výchozech jen v hlubokých údolích a na prudkých svazích. Jedno z takových dostupných míst leží v Plzni–Lobzích, v blízkosti silničního mostu přes železnici na cestě do Lobez. Ve svahu pod tratí, kam se dá dostat od mostu přes řeku v Lobzích, vystupují šedočerné, jílovité, slabě přeměněné břidlice blovického souvrství. Na tomto místě, stejně jako na dalších místech v blízkém jižním okolí Plzně, byly břidlice dobývány jako surovina pro výrobu kyseliny sírové a různých minerálních pigmentů. V Lobzích byly břidlice dobývány štolou, jejíž vstup je dnes uzavřen kovovými vraty (1). Dalším místem s prekambrickými břidlicemi jsou výchozy v nárazovém břehu Úslavy nad lávkou ke střelnici (2). Výchozy stejných břidlic lze nalézt i v „Závrtku“ pod tratí mezi Koterovem a Božkovem, kde několik metrů vysoká skaliska tvoří nárazové břehy Úslavy (3). Velkolepým odklizem v prekambrických břidlicích jsou pozůstatky po těžbě pyritu v údolí mezi Božkovem a vrchem Háje, zvaným Kristinino údolí nebo Kristiánov (4). V zalesněném údolí jsou pozůstatky po dolování: haldy, trychtýře po propadlých štolách, jezero na místě dobývek a patrná jsou i ústí štol. Nápadné jsou rezavě zbarvené důlní vody bohaté na rozpuštěné sírany vytékající z portálu odvodňovací štoly. Tento rezavý potůček vtéká do Úslavy nad božkovským jezem. V údolí byly dobývány černé prekambrické břidlice s vysokým obsahem jemně rozptýleného pyritu, který se nechal na haldách rozkládat, a z louhu se vyráběla kyselina sírová a okry. Těžba prekambrických břidlic jako suroviny pro chemický průmysl kulminovala v druhé polovině 19. století, okolo roku 1890 však došlo ke krizi a doly byly opuštěny a zavaleny. Pěkné čerstvé výchozy prekambrických břidlic jsou rovněž ve skalní stěně u mostu přes Úhlavu v Radobyčicích (5).

Druhým typem prekambrických hornin jsou bazické vyvřelé horniny čedičového složení, dříve ne zcela přesně nazývané spility. Vznikaly při výlevu láv na mořském dně. Lávové proudy mívají balvanitý rozpad, podmíněný původní tzv. polštářovou texturou. Tyto horniny, za čerstva šedozelené barvy s častými kalcitovými žilkami, větrají do rezavě zbarvených půd. Spility znají všichni Plzeňáci. Světle šedozelené horniny jsou používány jako jemný štěrkový posyp (šotolina) při stavbách nebo jako štěrk a posyp na cesty. Dnes jsou těženy v litickém kamenolomu.

Jedním z míst, kde se na spility můžeme podívat, je zářez staré silnice z Bor do Litic (6). Na první pohled je patrné rezavé zbarvení způsobené dlouhodobým větráním a střípkovitý rozpad hornin. V lomech podél silnice z Koterova do Starého Plzence (7) a v lomu na jv. svahu Hájů jsou odkryty polštářové lávy. Nejlepšími výchozy jsou stěny v dnes opuštěných lomech na vrchu Háje u Koterova (8). Velmi instruktivní je skalní stěna v nejvyšší čtvrté etáži lomu, kde jsou polštáře spilitových láv v průřezech, a jsou nikoliv nepříhodně nazývané „tlačenka“. Spilitová skaliska tvoří skalky na levém břehu řeky v Pecihrádku (9). V údolí Berounky pod Chlumem odolné spility vytvářejí úzkou soutěsku, za kterou se údolí znovu rozšiřuje. Spility rovněž tvoří skalní podloží a skály pod Bukovcem a u Zábělé (10).

Třetím typem prekambrických hornin jsou buližníky. Jsou to šedočerné, mimořádně pevné horniny tvořené mikrokrystalickým křemenem, které tvoří rozsáhlé čočkovité polohy v jílovitých břidlicích. V hornině jsou četné žilky bílého křemene. Buližníky vznikaly silicifikací usazenin na mořském dně, i když přesný způsob vzniku dodnes neznáme. Buližníky jsou horniny velmi odolné vůči erozi, a proto se uplatňují v krajině jeho nápadné vyvýšeniny. Nejznámější je bezpochyby Radyně (11) a i stejnojmenná zřícenina je postavena z tohoto kamene. Nápadným buližníkovým sukem je Ostrá hůrka mezi Černicemi a Starým Plzencem (12). O těžbě kamene v jejím blízkém okolí svědčí hluboké jámy, nicméně nápadný skalní útvar byl našimi předky zachován jako výrazná a zdaleka viditelná krajinná dominanta.



Počátkem paleozoika se okolí Plzně stalo souší. Na konci kambria se východně a jihovýchodně od Plzně vytvořila jezerní pánev, která byla zanášena zvětralým sopečným materiálem z nevelkých sopečných center dále na východě. Vzniklo jen asi 15 m mocné pavlovské souvrství, které je dnes odkryto v pruhu malých lomů při silnici z Letkova do Starého Plzence (13).

Z počátku ordoviku máme doklady o průniku moře do prostoru jihovýchodně od Plzně, i když je pravděpodobné, že moře zasahovalo i na území dnešní Plzně. Horniny z této doby však máme nejblíže u Starého Plzence. Pokud si je chceme prohlédnout, za návštěvu stojí Hůrka u Starého Plzence. Starší horniny, reprezentované černošedými jílovitými břidlicemi dobrotivského souvrství, je možno výborně vidět na Černé stráni (14). V prudkém svahu nad říční nivou vystupují břidlice reprezentující uloženiny hlubokého moře. Břidlice obsahují hojné, avšak nenápadné fosilie drobných trilobitù, měkkýšů a ramenonožcù. Nadloží břidlic tvoří druhý typ charakteristických ordovických hornin: bílé křemité pískovce či křemence. Tyto horniny tvoří vrcholky kopců Hůrky (15), Stradiště, Sutice (jsou zde dodnes zachovalé pěkné lomy) (16), Skalice v okolí Tymákova a Čiliny u Ejpovic. Z křemenců je zdivo známé rotundy sv. Petra na staroplzenecké Hůrce. V Plzni je možno se s křemenci setkat ve staré městské zástavbě. Křemence byly totiž využívány jako dlažební kámen, i když pro rychlé a charakteristické ohlazení byla taková hrbolatá dlažba zvaná „kočičí hlavy“. Tato dnes již historická dlažba je zachována při okraji ulic (např. Božkovské ulici) (17).

Horninou, se kterou se v centru Plzně potkáme doslova na každém kroku, je štěnovický granodiorit. Štěnovický granodiorit je vyvřelá hlubinná hornina, která se vytvořila v průběhu variského vrásnění přibližně na konci devonu (asi před 370 mil. lety). Tvoří menší těleso mezi Losinou a Čižicemi. Jsou z něj žulové desky na chodnících, obrubníky a schody v mnoha veřejných budovách, vybudován je z něj most přes Radbuzu na Americké třídě. Granodiorit je složen z křemene a živců, v menší míře i z biotitu a amfibolu. Obsahuje četné tmavé uzavřeniny, tzv. bazické pecky, dobře patrné na deskách a obrubnících chodníkù. Tato hornina, pro Plzeň charakteristická, byla do nedávné doby lámána u Štěnovic. Tamější opuštěné a většinou zatopené kamenolomy svojí romantikou lákají na vycházku (18). Chceme-li vidět lom v provozu, musíme vyrazit ještě dále od Plzně, do dnes jediného činného kamenolomu v Nebílovském Borku (19).

Pokud se vrátíme ke skalnímu podloží v centru Plzně, i to má svůj původ spojeno s variským vrásněním. Horstvo, která vzniklo jv. od Plzně, podléhalo ve svrchním karbonu rychlé erozi. Čechy v té době ležely na rovníku a horké a vlhké podnebí podporovalo rychlé zvětrávání hornin v okolních horstvech. Prostor dnešní Plzně v té době ležel v rozsáhlé mezihorské depresi mezi horským pruhem na jihovýchodě a dalším horstvem na severovýchodě a severu Čech. Kotlina s nížinou a jezery se rozkládala od Merklína přes Plzeň, Rakovník a Kladno až do východních Čech, ale její přesné obrysy dnes neznáme. Materiál z rozrušovaných okolních horských pásem kotlinu postupně vyplňoval. V obdobích vlhčích vznikala v kotlině jezera a z vegetace se vytvářely sloje černého uhlí. V obdobích sušších řeky ukládaly štěrkopísky a písek, ze kterého vznikaly horniny souborně označované jako slepence, arkózy a arkózové pískovce, místy s polohami šedých prachovců. Tyto zřetelně zrnité horniny s bělavými a žlutavými zrny živců a kaolinitickým tmelem tvoří skalní podloží plzeňského centra a severního předměstí, i když na mnoha místech je skalní podloží zakryto mladšími čtvrtohorními říčními štěrky.

Arkózy a arkózové pískovce byly v Plzni a jejím severním okolí těženy jako stavební kámen. V době maximální výstavby městského centra a předměstí na konci 19. století byly z těchto pískovců stavěny základy mnoha budov a činžovních domů. U řady budov v centru jsou do výše asi jednoho metru nad chodníkem patrné žlutavé kvádry, které se postupně rozdrolují, protože kaolinitický tmel pojící zrna není v agresivním městském prostředí dostatečně stabilní.

Lomy, ve kterých byly pískovce pro stavební účely těženy, jsou dodnes zachovány na Košutce. Nejznámější je lom s Košuteckým jezírkem (20), malý jámový lom na Košutce (21), malé lůmky u konečné tramvaje na Košutce (22), lom pod hrází Kamenného rybníka (23) a lomy na Roudné při silnici na Bílou Horu (24). Stejné kvádrovité pískovce tvoří skalní stěnu v lomu v parku Lobzích (25) a malé výchozy arkóz jsou i naproti pivovarské bráně ve svahu vedle hotelu Angelo (26). Písčité dno Boleveckého rybníka i dalších rybníků této rybniční soustavy má svůj původ v arkózách svrchního karbonu. Nejimpozantnější skalní stěny však tvoří arkózy ve svahu nad Berounkou na Bílé Hoře (27), kde byla štolou a dále v lese šachticemi těžena v 19. století i sloj černého uhlí. To je dodnes k nalezení v malých haldičkách za okrajem bělohorské zástavby (28). Také chodby plzeňského podzemí byly našimi předky vytesány v arkózových pískovcích karbonského stáří. V lomu pod Kamenným rybníkem (23) je dobře patrný způsob těžby tohoto stavebního kamene. Díky lavicovitému vývoji poloh a snadné opracovatelnosti byly pravoúhlé kvádry otesávány přímo v lomech. Po jejich těžbě zůstaly svislé stěny, na kterých jsou patrné stopy po otesávání jako rovnoběžné rýhy. V tomto lomu je patrná i tenká poloha uhelného jílovce, která reprezentuje vegetací zarůstající slepé rameno karbonské řeky. Stratigraficky tyto arkózové pískovce patří kladenskému souvrství (stupeň westphal). O něco mladší jsou pískovce s častými polohami slepenců, patřící souvrství týneckému. To je výborně odkryto ve skalách v areálu plzeňské ZOO (29) a ve skalním defilé podél silnice z Plzně do Radčic (30). K němu přiléhá i Čertova kazatelna, pozoruhodný skalní útvar u Radčic vzniklý rozdílnou odolností slepencových a pískovcových poloh ve spojení se současnou erozní činností Mže (31).

Po dlouhé období mezi karbonem a mladším terciérem, čítající téměř 300 mil. let, byla krajina západních Čech plochá, s nepatrnou erozní činností. Mezitím se území Čech posunulo od rovníku do přibližně současné pozice na 50. rovnoběžce severní polokoule. Z tohoto dlouhého období nemáme žádné hmatatelné doklady. Ke konci terciéru, asi před 20 mil. lety, se vytvořil systém říčních toků a průtočných jezer, odvodňovaných snad k severu do prostoru podkrušnohorských pánví. Klima bylo v té době o něco teplejší nežli dnes, což dobře dokládá subtropická fosilní vegetace vzácně nalezená na severním Plzeňsku. Při jižním okraji Plzně se vytvořil sled jezerně-říčních usazenin, žlutavých štěrkopísků, písku a jílů, které jsou zakryty mladšími usazeninami. Byly výtečně odkryty při stavbě dálničního přivaděče na Borských polích (32) a jsou dodnes přístupné v pískovnách u Nové Vsi jižně od Plzně (33).

Většina Plzně a jejích předměstí stojí na starokvartérních (pleistocénních) říčních štěrkopíscích. Ty byly na přelomu 19. a počátkem 20. století těženy v mnoha pískovnách, z nichž největší byly Chvojkovy lomy na Slovanech. Po těžbě zůstal rozsáhlý lom, na jehož místě vznikl park, sportoviště, bazén, sportovní haly a autoservis s garážemi na Slovanech. Původní plochý reliéf terasy dnes představuje Koterovská třída. Štěrkopísky byly výborně odkryty při stavbě obchodního centra Dvořák na Náměstí generála Píky, ale dnes je možno je vidět jen při občasných výkopech. Rovněž Bory a centrum města stojí na několik metrů mocných štěrkopíscích pleistocénního stáří. Štěrkopísky jsou pozůstatkem náplavů říčních toků z doby před asi 2 mil. až 15 tis. lety. Střídání ledových dob a teplejších dob meziledových vedlo ke střídání erozní (kdy se řeky zařezávaly) a akumulační (kdy se údolí zanášela) činnosti řek. Původní plochou třetihorní krajinu reprezentují plošiny Borských polí. Na počátku čtvrtohor, asi před 2 mil. lety, se začaly řeky zařezávat, údolí se prohlubovala a postupně se vytvořil systém říčních teras. Reliéf dnešní plzeňské kotliny je proto mladý, vytvořil se v průběhu posledních asi dvou až tří milionù let. Byl modelován říčními toky, glaciálními tundrami a větrnou erozní a akumulační činností a až v posledních staletích i člověkem.



Otázky pro uznání logu:

1, V kterém období vznikl dnešní reliéf města Plzně? (z listingu)
2, V expozici najdi vzorek spilitu. Kdy a jak tento vzorek vznikl?
3, V expozici najdi vzorek z lomu Štěnovice. Jak se vzorek jmenuje? Jaký je to druh horniny?
4, Vyfotografuj sebe nebo jakýkoliv předmět s tvým nickem v okolí expozice.

Odpovědi zašlete přes centrum zpráv.

zdroj informací -> https://www.plzen.eu/


Additional Hints (No hints available.)