O místě
Rožnovské panství prošlo od svého vzniku v přibližně první polovině 13. století rukama mnoha majitelů, kteří se jej snažili více či méně úspěšně ekonomicky využívat. Hornatý a zprvu také zalesněný kraj na hranicích Moravy, patřících pod korunu českou a Slovenska patřící pod korunu uherskou mnoho možností pro ekonomický rozvoj neskýtalo. Nejvýznamnějšími příjmy tehdejších majitelů panství tak plynuly z horského pastevectví ovcí, které se rozvíjelo spolu s postupným odlesňováním krajiny, které bylo druhým významnějším zdrojem příjmů.
V roce 1526 koupil Rožnovské panství od pánů z Kunštátu Jaroslav mladší ze Šellenberka. Ten patrně přivedl na jeho území prospektory z Hukvaldského panství, kteří počali hledat kovové rudy. Vytipovali několik míst, která byla určena k průzkumné těžbě z nichž je do dnešních dnů dopátratelná jen část. V okolí Olšovského potoka ve Starém Zubří, stejně jako na úpatí kopce Svatoňku někde na katastru obce Vidče byla nalezena železná ruda v podobě pelosideritů. Přesnější lokace obou těchto nalezišť však dnes již není jasná.
V Zubří pak měla být na trati Stříbrník a také na levém břehu Bečvy na úpatí kopce Hradisko v katastru obce Vidče nalezena stříbrná a olověná ruda v podobě galenitu. Poloha trati Stříbrník je dodnes poměrně dobře známá a tvoří ji listnatý lesík v polích za zuberským kostelem svaté Kateřiny.
Místo na úpatí Hradiska, kde se měl důl nacházet však zůstávalo nejasné a až pečlivým průzkumem historických pramenů se podařilo toto místo přesněji lokalizovat.
Leží na pravém břehu řeky Bečvy v severovýchodním cípu katastru Vidče. Ze Zubří se k místu lze dostat přes most přes Bečvu, za kterým se zahne doleva a pokračuje se asi 150-200 metrů po lesní cestě za posledními domy které se zvedají svahu kopce. V místě jsou patrné pozůstatky úprav terénu, neboť jsou zde nad i pod cestou viditelné zářezy do svahu. Nad cestou je patrný i pozůstatek něčeho co vypadá jako halda. Vstup do dolů však dnes již patrný není.
Těžba na tomto dole i ve Stříbrníku měla být zajištěna robotujícími poddanými ze Starého Zubří. Důl však měl být podle legend nebezpečný, práce velmi namáhavá, neboť se důl neustále zatápěl spodní vodou, která prý musela být odčerpávána. Ekonomický přínos byl prý prakticky nulový.
Legenda praví, že v roce 1534 díky tomu došlo k tomu, že se poddaní vzbouřili, přes noc důl zatopili a utekli i s rodinami do Uher. Spolu s tím také mělo patrně dojít k zániku původního Starého Zubří. Někteří z nich měli údajně založit na samotných hranicích s Uhrami novou osadu, kterou dodnes známe jako Zděchov.
Jaroslav ze Šellenberka po tomto nezdaru celé panství prodal Janovi z Pernštejna. Ten jej v roce 1549 prodal pánům ze Žerotína, kteří jej pak vlastnili až do začátku 19. století. Hraběnka Ludovika Karolína Barbora ze Žerotína (1692–1750) měla nechat důl v roce 1740 znovu otevřít a vyčerpat z něj vodu. Při průzkumu se však prý našla ruda jen velmi špatné kvality s minimálním obsahem stříbra, takže od dalšího dolování bylo upuštěno.
Dalším místem, kde bylo patrně byla kutána stříbronosná ruda se mělo nacházet mezi kopci Kozákem a Pálkovnou v úbočí druhého jmenovaného vrcholku taktéž na levém břehu řeky v místě naproti tzv. Ribkově mlýně (dnes rožnovské Jižní město). Patrně se mělo jednat o místo někde ve strži, nad kterou dnes prochází silnice z Rožnova do Vidče a prameny zmiňují, že malému potůčku protékajícímu touto strží se mělo říkat Šachetný.
Konec báje
Vše výše popsané jsou však domněnky postavené na nespolehlivých historických pramenech, které mimo jiné autorsky čerpají ze spisků Jana Jiřího Středovského, který je notoricky známý tím, že je nespolehlivým zdrojem a které se o umístění těžeben vyjadřují buďto velmi nejasně, nebo rozporuplně (každý zdroj je umísťuje někam jinam, často dost daleko od sebe). Rovněž pověst o rebelujících poddaných, kteří zkazili doly a uprchli je nápadně podobná pramenně dobře podložené rebelii, která se odehrála v roce 1526 (tedy shodou okolností ve stejném roce, ve kterém Jaroslav mladší ze Šellenberka koupil Rožnovské panství) v Banské Bystrici v tehdejších Horních Uhrách, tedy na dnešním Slovensku.
Je zajímavé, že některé pasáže popisu dolu, které uvádí Středovský jsou poměrně podrobné včetně popisu toho, jak důl vypadal. Jeho popis se však naprosto zásadně rozchází s tím co víme o podobě podpovrchových dolů ve středověku a na odborníky v této problematice působí tyto popisy naprosto nevěrohodně.
Dále pak některé podrobnosti odkazují například na to, že původní obec Zubří měla stát okolo Starozuberského potoka podstatně blíže k řece Bečvě (přibližně v místě dnešní zahrádkářské kolonie), což lze dnes spolehlivě vyloučit, neboť o takovémto osídlení se nedochovaly žádné archeologicky doložitelné artefakty, ani terénní úpravy, které by takové osídlení nevyhnutelně doprovázely.
Příslovečnou poslední ránu z milosti celé historce o stříbrných dolech zasadil v roce 2021 provedený geologický průzkum několika lokalit v Zubří a Vidči provedený Miroslavem Bubíkem a Daliborem Matýskem, jehož výsledky byly publikovány v roce 2022 v odborném časopise Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku, které prakticky prokázaly, že obsah stříbra v horninách v těchto lokalitách je v podstatě stopové, a bylo by tedy i s dnešními, tím méně tehdejšími technologiemi efektivně netěžitelné.
Jde tedy o krásnou a jistě zajímavou báji, která několik století jitřila mysl místních obyvatel, nicméně jediné co je z celé báje skutečně doloženo je existence Jaroslava mladšího ze Šellenberka a to, že skutečně několik let v průběhu 1. poloviny 16. století vlastnil Rožnovské panství. Vše ostatní je téměř jistě báje.
Oběma pánům za jejich úsilí a článek děkuji, neboť se stal neocenitelným zdrojem podrobných informací, bez kterých by tento text nemohl vzniknout.