Snad každý měl rád v dětství pohádky. Vezměte tedy své děti, vnoučata, synovce, neteře či sourozence a vydejte se s nimi na pohádkovou procházku po lese. Čeká Vás několik připomínek známých pohádek a radost z pohybu na čerstvém vzduchu. S ohledem na velikost skrýší, nejsou vždy přímo u cesty. Pokud je uvedena přístupová stezka, využijte ji a vyhnete se horší cestě. Celý okruh sedmi pohádek je dlouhý 3,5 km. A nyní pátá pohádka.
Popelka
Na statku v odlehlém koutě jednoho malého království žila krásná dívka. Její šaty byly sice potrhané a tváře ušmudlané, ale ani to nezakrylo její půvab. Byla také velmi hodná a skromná. Na statku dělala tu nejtěžší práci a zřídka měla chvíli pro sebe. Nikdo jí neřekl jinak než Popelka. Spolu s ní žily na statku i její macecha a dvě nevlastní sestry. Všechny tři však byly na Popelku velmi zlé a musela od nich snášet různé ústrky.
Jednoho dne se roznesla zpráva, že na zámku bude velká sláva. Královský ples, na kterém si měl mladý a pohledný princ vybrat svou nevěstu. Popelčiny sestry se hned začaly připravovat, nechaly si šít drahé šaty a nakupovaly šperky. Popelka žádné šaty neměla a ani peníze, aby si nějaké pořídila. A navíc jí stejně macecha poručila, že musí zůstat doma a pracovat. V den plesu se sestry strojily a zdobily, zatímco Popelka zametala světnici a bylo jí velmi líto, že s nimi nemůže. Poté, co sestry s macechou odjely na ples, dala se nešťastná Popelka do pláče.
V tu chvíli se ale před ní objevila její kmotřička víla. Utěšila Popelku, pohladila ji a pak ladně mávla kouzelnou hůlkou. Z dýně rostoucí na zahrádce u domu se vyloupl kočár a z párečku myší se stali statní bělouši zapřažení do kočáru. Vílí kmotřička pak mávla hůlkou podruhé a Popelka se proměnila v princeznu v nádherných šatech, její domácí škrpály se kouzlem změnily na třpytivé střevíčky zdobené drahokamy. Pak už jí kmotřička jen pověděla, že kouzlo skončí s úderem půlnoci.
A tak se i Popelka mohla vypravit na ples. Když vešla do zámku, všem se z její krásy zatajil dech. Čistou a v přepychových šatech ji ani její sestry nepoznaly. I princi hned padla do oka a vyzval ji k tanci. Během tance poznal, že je Popelka nejen krásná, ale i velmi milá a bystrá dívka. A v tu chvíli se do ní zamiloval. Odvedl ji ke svým královským rodičům a pověděl jim, že se s ní chce oženit. Vtom si ovšem Popelka všimla, že se blíží půlnoc, vzpomněla si na kmotřiččina slova a rozběhla se kvapně ze sálu pryč. Princ běžel za ní, ale nemohl ji dohnat. Na zámeckých schodech sklouznul Popelce z nohy střevíček, musela ale běžet dál. Když ze zámku vyběhl princ, nebylo už po Popelce ani vidu. Spatřil však na schodech ztracený střevíček.
Střevíček byl velmi drobný a prince hned napadlo, že právě podle něj by mohl krásnou dívku najít. Ta, které ten malý střevíček padne, bude jeho ženou. Ráno následujícího dne se rozjeli princ i jeho sluhové do všech koutů království, aby našli dívku, která střevíc obuje. Celý den neměli štěstí, až k večeru dojeli i na statek, kde žila Popelka s macechou a sestrami. Sestry se snažily do střevíčku nasoukat za každou cenu, ale nešlo to. Byl opravdu příliš malý. Už zbývala jen Popelka. Ta ovšem vklouzla do střevíčku hladce, vždyť byl její! Sestry div vzteky nepukly, ale šťastný princ si Popelku odvezl na svůj zámek a brzy se konala veliká a slavná svatba. Mnoho let na ni v celém království vzpomínali. Princ s Popelkou spolu žili šťastně a měli spoustu dětí a zámek byl vždy plný smíchu a radosti.