Jak vznikl název VINDALOO?

O pokrmu VINDALOO toho už bylo v napsáno v listinzích předchozích i následujících eventů tolik, že nemá smysl tyto nepravdy opakovat stále dokola. Toto datum nám totiž k vysvětlení historie pokrmu přijde ideální, neboť né náhodou, je po staletí tento den, tj 1.4., zván Dnem pravdy a nic jiného než pravdy. Pokud se tedy chcete dobře najíst (za svoje), tak neváhejte a 1. dubna 2024 do Tábora přijeďte. V tuto chvíli listing odložte. To vám stačí. Ale pokud se chcete dovědět něco více, neboť vy jste to, co jíte, pročtěte si následující řádky. Samotné nás to během bádání šokovalo.

Od nápadu přes přípravu jsme měli jen něco málo přes týden a tak byl poměrně problém přečíst takový objem historických písemností, abychom vám poskytli fundovaný výklad. Ale nebyli bychom to my, aby se nám to nepovedlo. Nejdříve jsme to zkusili jednoduše a zavolali do několika indických restauracích přímo v Indii. Na tomto místě musíme zmínit, že je takovou zvláštností Indie, jakožto jediné země na světě, že jsou tam jenom indické restaurace. To nás dost překvapilo a říkali jsme si, že se rychle dovíme pravdu. Opak byl pravdou. Všude nám vysvětlovali, že VINDALOO je jejich tradiční jídlo a pokud jsme během hovoru zmínili slovo kuře (chicken), tak nám lámavou anglo-hindštinou opakovali něco jako vod-nan-y. Prý jsou to the best chicken from Czechia a rostou jim po nich the best muscles (svaly). Dali jsme si to do překladače, ale vypadlo nám z něj jen slovo odpad. Takže jsme byli ve slepé uličce a telefonáty opustili.

Následně jsme zkusili starou indickou literaturu. Vše jsme chtěli pochopitelně v jednom z indických jazyků, kterých je zhruba 40 - 140. Původně jsme si chtěli nechat zaslat něco přímo z Centrální univerzitní knihovny v Novém Dillí, ale o tom na přepážce Air India nechtěli ani slyšet, neboť tyto první svazky byly na hliněných destičkách a zásilka vážila něco málo přes 5 tun (tuším, že 12.5 t). Lodní dopravu jsme vzhledem k časovému presu vyloučili. Nezbývalo, než se poohlédnout v českých luzích a tom druhém. Nebudu vás napínat, ale do toho druhého nás poslali knihovníci v nejedné knihovně. Nicméně v knihovně pražského Karolina jsme nakonec slavili…nakonec nás vyhodili při druhé lahvi, neboť je zde prý jen knihovna (!). Naštěstí nás vyhodili i s několika knihami, které jsme zde objevili. Nervózně jsme je doma (druhý den) otevřeli, ale zjistili jsme, že povrchní znalosti hindštiny, které jsme získali na základní škole, zkrátka nestačí. Zde se to hemžilo jazyky jako telugština, ásámština, dógrí, bodo a malajálamalština. Směle jsme to zadali do překladače Google a ten od té doby mlčí.

Nicméně ten samý den se na nás usmálo štěstí. Z neznámého čísla nám volal  jakýsi Dževáharlál Néhrú, kterému dalo echo ministerstvo zahraničí Indie, že prý se pídíme po původu VINDALOO. Za půl hodiny jsme směřovali přes celou Prahu do konspiračního bytu v Batličkově ulici č.p. 1970, kde jsme měli s neznámým cizincem schůzku. I když bylo 11 dopoledne, raději jsme z důvodu utajení nerozsvítili na chodbě. Dveře od bytu v 11. patře se před námi samy otevřely. Uvnitř byla pouze jedna místnost, tři židle a stůl. Na jedné seděl náš indický kontakt a naznačoval, že máme mlčet. Když jsme se posadili, náš protějšek, který si zahaloval tvář turbanem patrně proto, že byl příliš velký a sjel mu do obličeje, před nás posunul papírek s jakýmsi heslem. Přistoupili jsme na cizincovu hru a Adam chvatně papírek snědl. Prý to viděl v nějakém filmu. Bohužel dříve, než jsme si ho přečetli. Zaťukali jsme cizinci na rameno, posunky mu během 20 minut vysvětlili, co se stalo a on nám, zjevně znechuceně, napsal na nový papírek několik písmen. Hájkova kronika. To tam stálo. Než jsme mohli začít diskutovat o této skutečnosti, cizinec nám posunkem naznačil, že máme okamžitě vypadnout, načež začal vše polévat tekutinou z kanystru, který celou dobu svíral mezi stehny. Během sjíždění výtahem do přízemí se nám honilo hlavou množství myšlenek a to i ve chvíli, kdy se ozval tlumený otřes a oběma nám s Adamem jakýsi větřík pocuchal účesy. Spěchali jsme Bartličkovou ulicí zpátky na metro a míjelo nás množství hasičských vozů. Říkali jsme si, že jsme měli štěstí, že jsme schůzku stihli před tím, než se tady strhnul ten blázinec. A teď nám i svitlo, proč nás posílala nejedna knihovnice – i ta z Karolina - do háje. Ona nás posílala přímo do, nebo spíše k Hájku! Trochu expresivně nám patrně chtěla naznačit, že si máme přečíst Hájkovu kroniku. Tam odhalíme původ tradičního českého – teď už se to nebojme takto nazvat – VINDALOO !

Jelikož tato kronika je psána česky, nebyl problém nalézt to, co jsme se pracně snažili zjistit v indické literatuře. Nebudeme vás napínat a přesuneme se na stranu 524 původního vydání z roku 1541, kde se popisuje jakási historka nejméně o století starší, jež se udála v nějakém jihočeském městě, snad i v Táboře…

…paní Tesřová se vrátila z trhu celá ucabrtaná a na stůl v černé kuchyni položila dva váčky. Na jednom bylo napsáno Orientální koření a na druhém Cizokrajné koření. Muž jí už nervózně vyhlížel, váčky přehlédl a ihned se zeptal, zda mu žena přinesla nabroušené dvě sekyry, které jí s sebou dal a které potřebuje pro výkon svého povolání. Pan Tesař je totiž tesař. Sotva paní vydechla, hned svému choti překotně vypráví, že na trhu rozbil svůj stánek jakýsi snědý cizák, po česku neumějíc, ale zato sekyrečky brousí velmi ostré a to za dva zlatý. Teď zase vydechl muž. Za dva zlatý? Tolik? To je hrozně moc. To ani nemáme. Žena opáčí vítězoslavně, ať se nebojí, že vše zařídila a odběhne na dvůr. Za malou chvíli se vrací s kuřetem, kterému nemilosrdně podřezává krk. Inu, středověk. Než se choť vzpamatuje, už se oškubaný opeřenec (teď už bezpeřec) ukládá do kameninového pekáče. Žena teprve teď odpovídá na mužovu logickou nechápavost. Pozvala jsem místo dvou zlatek mouřenína na oběd a on mi dal ty dva váčky koření návdavkem k těm nabroušeným sekyrám, ať je prý použiji. A ještě my ty sekyry přinese, ať prý se nezdržuji a spěchám domů, že už má hlad.

Mladý kur leží v pekáči, osolen a z obou váčků kořením posypán. Alespoň pořádně roztop v peci, nařizuje paní svému muži. On je totiž trošičku pomalejší v chápání i když šikovný řemeslník. Pec hučí, kuře voní a paní smýčí kuchyň, aby si cizák nepomyslel něco nepěkného. K tomu v kastrólu bublají kobzole a kuchařka seká čerstvou letní cibulku (je totiž srpen…asi). Ťuk, ťuk a už si to šine do světnice cizák v pestrobarevném mundúru se dvěma sekyrami. Pozdrav pánbůh praví Tesař, načež se mu dostane odpovědi něco ve smyslu salám a lej - ku. Tesař říká, že salám nemají, ale hostovi naleje, jak si přeje. Když vyndá láhev s nápisem slivovice, cizinec naznačí, že nemůže, ukazuje kamsi nahoru a pak, rozhlédnouc se po místnosti, řádně si zavdá z lahve. Mlaskne a pochvalně zamručí. Na vyzvání zasedne ke stolu a něco žvatlá. Tesař mezitím zkouší ostří na nástrojích a pochvalně mručí.

Tesař si také zavdá, pak si cizinec zavdá, Tesař si znovu zavdá, cizinec si opět zavdá a Tesařka, bojíc se o vývoj dne, praví muži, ať hlídá kuře. Ten opáčí, ať se nebojí, že ho cizinec určitě neukradne, když tak hezky brousí sekyry. Žena ovšem zaúpí a zvedne oči kamsi na půdu, že je úplné nemehlo a ještě k tomu nalité nemehlo a ať ho hlídá před spálením a né před cizincem, na kterého se mimoděk usměje. Jeho hluboké černé oči se začínají trochu lesknout a tak už další dávku slivovice odmítne. Ne tak Tesař, ač se mu lesknou oči též. Paní haleká, jestli choť hlídá a on že hlídá. On něco říká, cizinec něco říká a tak je to pořád dokola. Nerozumí si ani slovo. Ale logicky host rozumí, co se asi odehrává mezi Tesařem a Tesařkou. Tak je to holt všude na světě. Paní slévá brambory a haleká na muže, jestli už kuře vyndal. Jojo, vyndal, pije z lahve a směje se na cizince. Ten se směje také a opakuje slovo vyndal. Paní je ujištěná a tak běží ještě nabrat vodu a zamést zápraží. Když se vrací, opět se ptá, jestli už ho vyndal. Teď už se muž směje na plné kolo a haleká, vyndal, to víš, že vyndal. A cizinec zase opakuje a směje se též. Najednou žena vběhne do kuchyně a zlobí se na muže. Vyndal jsi prd a vořech! A né kuře!

Vytáhne pekáč, zvedajíc víko, cizinec stále opakuje vyndal, protože se mu to dobře vyslovuje a už ví, co to je. Vyndal je kuře! Do jeho vyndal, vyndal, paní uvidí úplně černou kůži a zaúpí úúúúúúúúúúú. Ty nemehlo vožralý, ty budižkničemu domácí, plísní paní muže a cizinec se směje, až se za břicho popadá. Náhle přestane, gestem naznačí paní, ať to nechá na něm, vstane a obratně odstraní spálenou kůži. Tu pohodí na zem a pes s ní odbíhá. Inu středověk! Pokyne paní, ať mu podá ještě ty dva sáčky bylinek, co jí dal na trhu a posype s nimi kuře místo té kůže. Hlavně tím červeným. Přitom říká dokola vyndal. Hezky to vypadá a úžasně to voní. Tesař má radost, jakoby to vyřešil sám. Paní se usměje na cizince, zabije pohledem chotě a jdou ke stolu. Vyndal, vyndal směje se cizinec a vkládá první sousto do úst. Naznačuje, že to je naprosto delikátní a říká vyndal. Paní ho následuje, vkládá též první sousto do úst a…následuje opět úúúúúúúúúúúúú, tentokrát ještě dramatičtější než předtím. Až se jí řinou z očí slzy a muž jí hned podává džber s vodou, aby tu hrůzu mohla zapít. Cizinec jí konejší a opakuje vyndal i s dodatkem úúúúúúú. Vyndal-úúúúúúúú. Přijde mu, že tu vznikl neplánovaně nový recept na kuře. Paní už si raději nedá, Tesřovi to též přijde krapet pikantnější, ale jelikož má v sobě částečná anestetika, jí též a pálivost koření docení až druhý den při úplně jiné činnosti. To bude také dělat úúúúúúúúúúúúú. Všichni sedí ještě nějaký čas, hospodyně se zasycuje suchými bramborami a cizinec ohlodává kosti, co chvíli volajíc vyndal-úúúúú.

Na cestu dá žena cizinci ty váčky s kořením, že už je nechce. Cizinec si je rád vezme a rozloučí se. Cestuje dále na západ a na tržištích vyjma broušení nástrojů dělá též vyndal-úúúúú ve žhavém popelu. Mnohde s tím slaví velký úspěch. Dojde až k Atlantiku do Portugalska. Tam se zasekne nejdéle a na nějaký čas si v Portu otevře krčmu s nápisem VINDALUUUUUUUUUUUU (všimněte si poprvé s měkkým I). Po čase k němu zavítá na jídlo anglický námořník a vysvětlí mu, že místo těch hodně U, stačí napsat OO a vyslovovat se to bude stejně. A ještě ušetří barvu na logu nad krčmou. Takže od teď VINDALOO. Je zbytečné vysvětlovat, že z Porta pokrm rozvezli námořníci po celém světě a v Indii se uchytilo nejvíce. Stalo se tam z něj jedno z národních jídel. A málokdo tuší, že pochází odněkud z jižních Čech, snad z Tábora. Nevěříte? Tak věřte. Píše to Václav Hájek z Libočan ve své kronice. Ale bohužel je to jen v jediné necenzurované verzi z roku 1541 a tu máme jen my. A nikomu jí nepůjčíme, heč!

Užijte si Den pravdy a nic víc, než pravdy a těšíme se na vás. Přejeme dobrou chuť!

Zde je jednoznačný důkaz o tom, že již naši předci kuře VINDALOO měli zařazeno běžně v jídelníčku. Navštívili jsme muzeum naší nejslavnější kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové ve Všeradicích a tam se divili, že to dosud nevíme. Ukázali nám jednu z kuchařských knih a s laskyvým svolením vrátného jsme si mohli dvoustranu i vyfotit. Kontaktovali jsme proto i několik našich předník kuchařů, tj. pány Pohlraicha, Sapíka, Kašpárka a Punčocháře a ti nám potvrdili, že VINDALOO je skutečně klasické staročeské jídlo, které nám Indie prachsprostě ukradla. Kontaktovali jsme i pana Babicu, ale ten nám vyhýbavě říkal, že VINDALOO můžeme dělat i bez kuřete a to tím způsobem, že vepřový prejt zalijeme ostrým kečupem Heinz. A když nemáme Heinz tak vezmeme kečup z Hamé. A když není ani ten, tak tam dáme hořčici....
 

Event již není součástí Vindaloo challenge 2023, ale přesně před rokem se zde soutěžní event konal

vindaloo challenge 2023, která se konala od 15.května 2022 do 12.května 2023 a vyvrcholila megaeventem o víkendu 12.-14.5.2023. Za návštěvy eventů nebo jejich pořádání bylo možno získávát body. Hráči s nejvíce byli na megaeventu oceněni věcnými cenami. Céle této taškařice jsme se zúčastnili a úmistili se tak na pátém místě. Více informací o této výzvě na webu denkuretevindaloo.cz nebo v listingu megaeventu Den kuřete vindaloo 2023

Přehled informací:

Kdy: pondělí 1.4. 2024 od 18:00 do 19:00 nebo i déle...
Kde: restaurace Tandoor, Žižkovo náměstí 8,Tábor
Počet mist: 19 míst, v případě většího zájmu se udělá rezervace na více míst
Proč: ochutnávka indické kuchyně, pokec, výměna zážitků při geocachingu, CWG, TB, GC
Za kolik: vstup na event zdarma, útratu v restauraci si každý platí sám
Upozornění: Eventu se každý učastní na vlastní nebezpečí, organizátor není zodpovědný za případné potíže po konzumaci pálivých pokrmů či za potíze po přejedení. V indické restauraci pálí aspoň trochu prakticky cokoliv!