MiG-23 („Flogger“) je proudový stíhač s měnitelnou geometrií křídel. Letoun byl i prvním sovětským letounem se schopností "look-down/shoot-down" (možnost útočit z výšky na cíle proti pozadí země) a jeden z prvních se schopností vzdušného boje za hranicí viditelnosti. Výroba se rozeběhla v roce 1970 a bylo vyrobeno více než 5 000 letounů, tím se stal nejvíce vyráběným stíhačem s měnitelou geometrií na světě. Dnes MiG-23 nadále zůstává v některých zemích ve službě
Letoun také posloužil jako základ pro MiG-27 - bitevní variantu. Významným rozdílem u MiGu-27 byla výměna radarového systému v nose letadla za TV kameru s laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů. Nový letoun měl mít lepší výkon a dolet než MiG-21 a zároveň mít schopnější avioniku a zbraně včetně střel BVR (za hranici viditelnosti). Hlavním konstrukčním aspektem byl výkon při vzletu a přistání. Letectvo požadovalo, aby měl nový letoun mnohem kratší dobu vzletu. Nízká rychlost a ovladatelnost měly být oproti MiGu-21 také vylepšeny. Manévrovatelnost nebyla naléhavým požadavkem.
MiG-23 byl u oficiálně uveden do služby 4. ledna 1974, ale ještě před masovým zavedením se u zbrusu nové stíhačky vyskytlo mnoho počátečních potíží. Problémy se stabilitou a omezená manévrovatelnost vedly k četným letovým omezením uvaleným na stíhačku, protože snahy o nápravu těchto obav začaly v polovině 70. let. Přes četné aktualizace byla tato omezení se zavedením MiGu-23MLD odstraněna pouze částečně. Přesto velký počet MiGů-23 nasazených ve střední Evropě představoval dostatečně silnou hrozbu v případné válce se Západem.
Ačkoli bylo mnoho pilotů MiGů-23 zklamáno při zjištění, že jejich stíhačka prohraje při vzájemném střetnutí s MiGem-21, poskytl letectvu MiG-23 schopnosti, které MiG-21 jednoduše postrádal, zejména jako vysoce výkonný stíhač vyzbrojený raketami pro boj „za hranici viditelnosti“ (Beyond-visual-range). V průběhu 70. a počátku 80. let však sovětští piloti pokračovali ve výcviku a obsluze MiGu-23 stejně nepružným způsobem jako u MiGu-21: vysokorychlostní obranný stíhač pro lokální použití úzce řízený z pozemního stanoviště. Až po rozsáhlém zavedení MiGu-23MLD začali sovětští piloti používat MiG-23 jako skutečný stíhač vzdušné nadvlády.
Plně dochovanou kabimu z MiGu-23 MF (7182) opět uvidite v nedalekém muzeu. Existují 2 nejznámějsí kamufláže - Tiger (brána letiště v ČB) a Čert (muzeum Kbely)
zdroj: wikipedie.cz