Poslední dubnová noc je tradičně ve znamení čar, kouzel a ohňů. Podobný svátek se slaví v mnoha evropských zemích (Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo, Rakousko). Různé země označují tento svátek různými jmény.
Beltain
Je keltský svátek slavený zpravidla v předvečer 1. května, spojený s vyháněním dobytka na pastvu a zapalováním ohňů. Ve starokeltštině znamená "oheň na uctění boha Belena. Ceremonie začala 30. dubna tím, že druidové zapálili oheň, od něhož pak lidé z vesnice zapalovali ohně ve svých krbech (prvek oheň). Kolem ohně se tančily ceremoniální tance (prvek země). V některých oblastech se vztyčovala májka (prvek vzduch), což byl hlohem ozdobený kmen břízy, který byl pomalován bílými a červenými spirálami. Lidé se vypravovali k blízkým menhirům, které polévali vodou (prvek voda) a prosili za příznivé počasí či bohatý lov.
O Beltainu se vyháněl na pastvu dobytek, zatímco protilehlém svátku Samhain se činil opak. Pomocí dvou dřívek byly zapáleny dva ohně, mezi kterými byl provázen dobytek, aby byl ochráněn před dobytčím morem a jinými chorobami, lidé pak mezi ohni procházeli pro přivolání štěstí či vyléčení neplodnosti.
Beltainská noc byla rovněž nocí milenců, ale také naopak. Během této noci se mohl pár rozvést. Z této doby taky pochází zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.
Valpuržina noc
S nadvládou germánů vzrostl význam zapáleného ohně, který plnil zejména očistnou funkci a posiloval astrální sluneční božstvo. Vstoupil zde však také zcela nový prvek nočního reje zlých sil. Christianizační misie nejprve proti tomuto svátku bojovala, avšak posléze jej (opět) velmi účelně zasvětila svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám (odtud Valpuržina noc). Jde tedy o christianizovanou pohanskou tradici konce temnoty a počátku nového ohně života, podle níž se o této noci shromažďují ke svému sabatu čarodějnice a jiné ženštiny obdařené magickou mocí.
Během Valpuržiny noci čarodějnice na svém shromáždění tančí, hodují a radují se ze všeho zlého, co napáchaly. Poté se rozejdou či rozletí na košťatech po okolí, aby škodily lidem dobytku i budoucí úrodě. Úkolem každé "správné hospodyně" bylo od nekalostí čarodějnic a ďáblů ochránit sebe, svou rodinu i hospodářství. Na ochranu musely být dveře domu opatřené křížem a dům musel být vykropen svěcenou vodou. Před vrata domu i chlévu se položila řezanka, vyrýpnuté drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela přepočítat všechna stébla, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula.
Pálení čarodějnic
Na zahnání čarodějnic muži práskali na návsi bičem, stříleli z pušek a hlídali velký oheň (ochrannou vatru). Postupem času se z těchto ohňů stávalo "pálení čarodějnic". Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky, aby lidé letící čarodějnice viděli, případně přímo srazili k zemi a hned ji v ohni upálili. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti a věřilo se, že se právě tuto noc otevírají místa s ukrytým pokladem.
Traduje se, že v Čechách existovala sletiště čarodějnic neboli lokality, kde se dříve slétávaly čarodějnice pomazané kouzelnými mastmi (recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla). Známými místy sabatů byly např. brdská hora Plešivec, Haltrava v Chodsku, Beskydy, Petrovy kameny v Jeseníkách (film Kladivo na čarodějnice), Třístoličník na Šumavě.
Filipojakubská noc
Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem (Pálení čarodějnic) křesťanskou symbolikou vedl k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby jejich význam pohanský rituál zastínil. Odtud vychází i pojmenování filipojakubská noc.
Zpátečnický lektvar
Nevím, kdo by si dobrovolně míchal lektvar, aby chodil pozpátku, ale i takové lektvary existují. Připravíme si 2 kotlíky a můžeme začít:
Ehm, do kotlíku si nalejeme trochu vody a zahřejeme. Přihodíme šest muších nožiček, šest mravenčích nožiček a dvě hrsti puškvorce. Chvíli povaříme a dále přidáme dvě špetky sušené mandragory, jeden myší ocásek a osm sovích per (nejlépe z výra). Hodinku povaříme a nakonec tam dáme jednoho raka, když je to ten zpátečnický lektvar. Výsledný vývar necháme odležet do dalšího dne.
No a do dalšího kotlíku si dáme devět kapek ranní rosy, pět listů kopřivy sbírané za úplňku, pět zrnek písku ze dna oceánu, nula celá pět litru dobrého červeného vína a začneme vařit. Kdo to chce mít nealko, tak vaří delší dobu, aby se alkohol vyvařil. Když to začne bublat, tak přidáme devět vlčích drápků a na chuť čtyři lžíce kečupu (kdo má rád pálivé, přidá kečup ostrý). Opět necháme odležet do dalšího dne.
Nakonec kotlíky smícháme dohromady a zpátečnický lektvar je na světě. Dobrou chuť.
Pro kód zámku si ještě namícháme pár dalších lektvarů:
Ke keši se chovejte ohleduplně, aby dlouho vydržena a vše uvádějte do původního stavu.
