Mezinárodní den sportu
Existuje mnoho mezinárodních, významných, národních, speciálních dní a svátků.
No a na 6. duben připadá Mezinárodní den sportu.
Dne 19. srpna 2013 se VS OSN usneslo na stanovení Mezinárodního dne sportu pro rozvoj a mír. Toto rozhodnutí bylo následně dne 11. listopadu 2013 na zasedání 37. Generální konferenci UNESCO v Paříži zapracováno do programu UNESCO. Dle rezoluce sport významně přispívá k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, udržitelnému rozvoji i míru. Datum 6. dubna bylo stanoveno podle „Světového dne pro fyzickou aktivitu“, který si občané od roku 2013 každoročně připomínali.
Sport je aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví. Mezi sporty patří např. fotbal, hokej, sportovní střelba, volejbal nebo házená. Dále se sem někdy řadí i nepohybové soutěžní aktivity, jako například šachy nebo profesionální hraní her (progaming).
Důležité je, že sport má jasná pravidla, podle kterých se soutěží – to vylučuje z oblasti sportu například válku. Sport má obvykle soutěžní charakter, dochází k poměřování výsledků. Sport má jedinečnou a nezaměnitelnou schopnost sjednocovat lidi, překonávat etnické, náboženské a sociální rozdíly. Jsem si jist, že sport může být v dlouhodobém horizontu službou míru.
Původ sportu
Prvním ze zdrojů, ze kterých se sport vyvinul, je podle historiků potřeba výcviku armád, která vyústila v nejrůznější hry a soutěže zaměřené na bojové dovednosti a na fyzickou zdatnost (zápas, lukostřelba, jízda na koni). Druhým zdrojem jsou rituální aktivity, kdy byla určitá forma soutěže prováděna jako součást obětního rituálu nebo rituálu předpovídání budoucnosti – do první kategorie patří řecké olympijské soutěže, do druhé kategorie mayské obřadní míčové hry.
Sport ve starověku a středověku
Známky provozování sportovních aktivit byly nalezeny u řady starověkých civilizací. Konkrétně se jedná o Čínu, kde byla provozována (zřejmě spíše z estetických než ze soutěžních důvodů) obdoba dnešní gymnastiky, o Persii, kde jsou doloženy bojové hry s přesnými pravidly. Nejznámějším případem je bezesporu starověké Řecko, ve kterém se z aktivity směřující k fyzickému sebezdokonalení stala filosoficky odůvodněná součást kulturního života a fyzická zdatnost byla považována za nedílnou součást dokonalosti. Výsledkem bylo mimo jiné pravidelné pořádání všeřeckých sportovních her v osadě Olympie, které se staly předobrazem moderních olympijských her.
Počátky sportu lze v západní Evropě stopovat hluboko do středověku. Jeho charakter je ale obvykle podobný, jako u starověkých vojenských klání, jehož účelem je fyzický výcvik pro válku.
První zdokumentované odchylky od tohoto účelu (tj. sport jako činnost čistě pro zábavu a potěšení jak přihlížejících, tak zúčastněných) lze najít v renesanční Itálii.
Podobné příklady (pálkovací hry podobné dnešnímu tenisu ve středověké Francii nebo „ragby“ od vesnice k vesnici ve Skotsku) jsou ale obvykle místně (geograficky na kraj nebo sociálně skupinou lidí - například v rámci mladších příslušníků francouzské šlechty) omezené způsoby zábavy bez všeobecně uznávaných pravidel a velkých soutěží a turnajů v moderním stylu.
Počátky moderního sportu
Počátky sportu v dnešním smyslu toho slova jsou obvykle spojovány s technickou revolucí, jejíž vůdčí zemí byla v 19. století Anglie. Fyzická námaha, která již zde není bezprostředně spojena se zajištěním přežití nebo válečným konfliktem, se v té době postupně stala z privilegia „vyšších vrstev“ běžně rozšířenou formou trávení volného času a zábavy.
Do druhé poloviny 19. století (a ve velké většině případů právě do Anglie) spadá založení většiny dnes provozovaných nejoblíbenějších hnutí („Muscular Christianity“, YMCA) a sportů na všeobecném základě - tj. na zásadě „pokud budeš respektovat pravidla, můžeš hrát s námi (nebo spíš proti nám) a je jedno kdo jsi a odkud jsi“.
Naprosto zásadní bylo pro další rozvoj sportu založení novodobých olympijských her, které je spojeno se jménem Pierra de Coubertina a rokem 1896. Sport se tím stává ze specifického a stále ještě menšinového způsobu zábavy kulturním a později i politickým fenoménem.
V současné době je sport provozován na několika různých úrovních:
* na vrcholové úrovni profesionálně nebo poloprofesionálně (podle významu sportu a kvality sportovce) - sportovec v takovém případě obvykle denně trénuje, často i několik hodin nebo na „plný úvazek“, účastní se soutěží na mezinárodní nebo alespoň národní úrovni
* na výkonnostní úrovni poloprofesionálně nebo amatérsky - obvyklý je pravidelný trénink v rozsahu několika jednotek až desítek hodin týdně, registrace v některém sportovním svazu a pravidelná účast v soutěžích
* na rekreační úrovni - příležitostné sportování v rozsahu maximálně několika hodin týdně, bez oficiální registrace nebo s registrací v rekreačních čistě amatérských soutěžích
Olympijské hry
Mezi nejvýznamnějšími sportovními soutěžemi se jistě sluší uvést na prvním místě Olympijské hry. Tato akce se dělí na Letní olympijské hry a Zimní olympijské hry, každé z nich se konají jednou za čtyři roky. Jedná se o celosvětové setkání špičkových sportovců ve většině nejpopulárnějších sportovních disciplín. Postupně organizátoři ustoupili od požadavku amatérismu jako podmínky účasti, takže lze dnes ve většině disciplín vidět opravdu nejlepší světové sportovce ve svém oboru.
6 divných činností, které se nazývají sportem. Nebudete věřit!
Připadá vám třeba horolezectví nebo divoká jízda na kajaku jako náročný sport? Zde je pár fyzických aktivit, oproti kterým je nebezpečné slaňování z vysoké hory předvídatelná nuda. Tohle je ten pravý sportovní adrenalin!
1. Závod o vykutálený sýr
Vymýšlení pravidel v tomto případě si asi nežádalo žádné extra přemýšlení. Bohatě stačí jeden kopec, desítky soutěžících a kulatý sýr. Ten se pošle z vrcholu dolů a banda nadšenců se ho snaží chytit.
I když to vypadá jako snadná záležitost, kořist dokáže nabrat rychlost kolem sta kilometrů v hodině. A to dohnat fakt nejde! Vítěz je tedy ten, kdo se první dopraví do cíle bez újmy na zdraví. Honba za mléčným výrobkem se pořádá v Anglii každoročně a mnozí si na Cooper’s Hill, odkud se vybíhá.
2. Hokej pro podvodníky
Pořádá se v Jihoafrické republika. Oobyvatelé téhle horké části zeměkoule hokej hrají – po svém! Stačilo jen poupravit pravidla klasického hry.
Dávají si ho tedy v bazénu pod vodou, bez dresu a v plavkách. Puk je samozřejmě těžší, aby se udržel na dně, a manipuluje se s ním za pomoci speciálního posunovadla. Zadržet dech na delší dobu? Žádný med. Každopádně Afričané dost válí. A dokonce inspirovali i Nový Zéland a Austrálii. Kde je vůle, tam jde všechno!
3. Pólo. Šlapky místo kopyt!
Když se řekne pólo, každému se vybaví anglický gentleman v elegantním svetru. A samozřejmě kůň. Jenže co si budeme povídat, takový oř prožere tisíce. Úsporné řešení? Místo zvířete bicykl. Vlastní pohon, taky pohon! Tenhle sport už uznala i sportovní asociace a hraje se na mezinárodní úrovni. Trochu nechápeme, jak to jde realizovat! Jet na kole, nenabourat do protihráče a ještě kladívkem honit balónek? Na trávě? Trochu vyšší dívčí. Nutno dodat, že v Asii zašli v této hře ještě dál. Jezdí sice na koni, ale místo míčku přemisťují mrtvého kozla. Jako fakt! Národní zábava se jmenuje buzkaši. A je to dost fujky.
4. Zadržení fretky. Pod oblečením!
Těžko soudit, jestli tohle už nehraničí s týráním němých tváří. Na každý pád to budí rozpaky. Fretka je mrštný tvor, o tom není pochyb. Když se ke všemu ocitne v kalhotách, není radno si s ní zahrávat a držet ji tam násilím. Moc se s tím nepáře! A to je vlastně smysl této disciplíny. Udržet chlupáče na místě. Světový rekordman, kterého asi jen tak někdo nepřekoná, měl u poklopce jako rukojmí fretky dvě. Pět hodin! A koho z nich bychom měli litovat víc…
5. Přenos manželky přes překážky
Říká se, že muž by měl ženu na rukou nosit. Jaká romantická představa! Jenže to by nebyli pánové, aby si z toho neudělali způsob, jak mezi sebou poměřit síly. Na hrb se tedy nahodí dáma a upaluje se do cíle.
Posuzuje se samozřejmě čas, taky bezchybné zdolání nástrah na trati a v neposlední řadě i pohodlí živého závaží. Za to, že žena při neopatrné manipulaci padá, se strhávají body! Pokud závodník nemá vlastní protějšek, může si ho půjčit. Otázkou je, kdo by se z cizí paní tahal, že? Je to záhul.
6. Famfrpál, koště do ruky
Tohle existuje i jinde, než jen ve snímku o Harrym Potterovi. Poprvé se famfrpál hrál v USA na univerzitě v Middlebury. Dost se to ujalo. Na rozdíl od filmu se v reálu musí utíkat po svých, s koštětem mezi nohama.
Kolečka budou a bude jej mít zdarma Vendula, Vendulka, Venuše, Celestýn, Celestýna, Gennadius a Ruben nebo ten, kdo v daný den slaví narozeniny.
https://zenysro.cz/blogy/vypis-se-z-toho/6-duben-mezinarodni-den-sportu-pro-rozvoj-a-mir/
https://www.olympijskytym.cz/article/6-duben-mezinarodni-den-sportu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sport
https://www.femina.cz/6-divnych-cinnosti-ktere-se-nazyvaji-sportem-nebudes-verit/