Osada obce Lochočice se nacházela v nadmořské výšce 187 m. Toto místní jméno (1334 villam Hottouiczy) je odvozeno od mužského osobního jména německého původu Oto, ves Otoviců, lidí Otových. Roku 1334 ji pražský biskup Jan IV. z Dražic daroval roudnickému klášteru. Biskup krátce nato získal ves nazpět výměnou za jiné obce. Otovice spolu s Tuchomyšlí, Lochočicemi a Habřím připojil ke kyšperskému panství (hrad Kyšperk dostavěn 1320). V roce 1522 koupil kyšperské panství Jan Glac ze Starého Dvora (zaniklá část Krupky); 1579 koupili Otovice Jan a Jiří Hora z Ocelovic a udělali z nich centrum statku, ke kterému patřily Lochočice, Tuchomyšl, Habří včetně Rabenova, později Vyklice a Habartice. Na přelomu 16. a 17. století postavil syn Bedřicha Hory v Otovicích tvrz. Roku 1623 přišel o třetinu majetku pro účast na stavovském povstání, zbytek prodal Petru Jindřichovi ze Strahlendorfu a na Chlumci za 20 tisíc míšeňských kop. Ves byla připojena pod chlumecké panství. Tvrz přestala být obývána, od roku 1661 sloužila už jen jako stodola. V roce 1740 se v okolí začalo těžit uhlí. V červnu 1757 obsadilo ves a sousední Lochočice pruské vojsko před bitvou u Kolína.