Odkazová Mystery Cache

Hyperlink (někdy také zkracováno na link) je v informatice odkaz na data, která si čtenář může zobrazit pomocí kliknutí, dotknutí se anebo přejetí přes odkaz. Hyperlink odkazuje na celý dokument anebo na konkrétní jeho část. Text s hyperlinky se označuje jako hypertext. Systém softwaru pro zobrazování a vytváření hypertextů se nazývá hypertextový systém.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hyperlink

Jak na keš?

Souřadnice keše jsou tady v listingu. Hledání vám zjednoduší odkaz

Wikipedie

Druhy odkazů:

Kotva

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla odkaz na kotvu, hyperlink na kotvu a HTML kotva. Kotvový hyperlink je odkaz odkazující pouze na určitou část dokumentu, obvykle text, avšak není to nutnost. Například kotvový dokument může odkazovat na určitou oblast v obrázku (obrazovou mapu v HTML). Tato oblast může být definována například pomocí souřadnic. Například politická mapa Afriky může mít z každé země hyperlink na další informace o té dané zemi. Technicky se kotva do URL přidává znakem "křížek": #. Typicky jako kotvové odkazy fungují i nadpisy v HTML dokumentu, nebo je jako takové možné cíle pro odkazování CMS rovnou připravují, že kotvy pro směrování hyperlinků do dokumentu rovnou generují. Například zde na Wikipedii se odkazů na kotvu využívá pro rychlé převinutí stránky klikem na kapitolu v rámečku s obsahem stránky nahoře na stránce: Tento odkaz v rámci jedné stránky pak převine stránku na začátek požadované kapitoly, na začátek jejího textu.

Hyperlinky v různých technologiích

Hyperlinky v HTML: Tim Berners-Lee si všiml možnosti použití hypertextu k odkazování na jakékoliv další informace prostřednictvím internetu. Hyperlinky byly nedílnou součástí vytvoření World Wide Web. Internetové stránky jsou napsány v hypertextovém značkovacím jazyce HTML. Toto je příklad, jak může vypadat hyperlink na domovskou stránku organizace W3C v HTML kódu. W3C organization website. Tento HTML kód se skládá z několika tagů. Hyperlink začíná s otevíracím tagem kotvy , což značí konec otevíracího elementu kotvy. Následují slova, ze kterých vznikne odkaz. Toto je jediná část celého obsahu viditelná na obrazovce, ačkoliv v okamžiku přejetí myší skrze odkaz, cílová URL se zobrazí někde na obrazovce. Typicky jsou tato slova podtržena a obarvena, obvykle modře pro odkazy, které ještě nebyly navštíveny a růžově pro odkazy, které navštíveny byly. Koncová značka elementu kotvy ukončuje hyperlink.

Hyperlinky ve wiki: Ačkoliv wiki stránky mohou používat HTML-like odkazy, často se používají různé lehké značkovací jazyky speciální pro wiki, které poskytují zjednodušený způsob zadávání odkazů - jinými slovy pro vytváření wikilinků. Konkrétní způsob zápisu wikiodkazů se může lišit. Wardův Cunninghamův původní wiki software WikiWikiWeb pro tento účel používal CamelCase. CamelCase byl také používán pro brzké verze Wikipedie a je i nyní používán v různých wiki, například v TiddlyWiki, Trac anebo v PMWiki. Obvyklým způsobem zápisu odkazu je použití dvou hranatých závorek kolem termínu, ze kterého se má stát wikilink. Například odkaz "[[zebra]]" bude wiki softwarem převeden na odkaz na článek zebra. Odkazy se často dělí na následující typy. Interní odkazy míří na stránky nacházející se ve stejné wiki Interwiki odkazy jsou odkazy odkazující na jiné wiki stránky, které jsou k wiki, ve které se tento odkaz nachází, přiřazeny. Externí odkazy míří na externí stánky. Wikilinky jsou vizuálně odlišné od zbytku textu a pokud interní odkaz míří na momentálně neexistující stránku, vypadá obvykle jinak, než odkaz na stránky existující. Například ve Wikipedii jsou odkazy obvykle modré, s výjimkou interních odkazů mířící na neexistující stránky, které jsou namísto toho zobrazeny červeně.

Seznam

Odkaz je stručnou informací o internetové stránce. Obsahuje název, popisek a adresu URL (např.: http://www.seznam.cz), na kterou můžete kliknout a zobrazit si tak danou stránku ve svém internetovém prohlížeči. Součástí odkazu je také velký náhled internetové stránky.

Další typ odkazu

Historické právní úpravy odkazu

Římské právo: V římském právu bylo možné odkaz zřídit už podle zákona XII. desek, ale jen testamentem a navíc pouze předem určenými formulemi. Tím se původně lišil od fideikomisu, který měl podobný význam, ale jeho ustavení se dělo zcela neformálně, nejčastěji formou prostého dopisu (z tohoto způsobu pořízení pro případ smrti se pak vyvinul dovětek k testamentu, neboli kodicil). Podle předepsaných rozkazovacích formulí se odkazy dělily ve čtyři druhy: legatum per vindicationem (vindikační legát) – legatář získával k předmětu odkazu přímo kviritské vlastnictví; nevýhodou však bylo, že bylo možné odkázat pouze věci, které zůstavitel měl právě v tomto druhu vlastnictví legatum per damnationem (damnační legát) – odkazovník získával pouze obligační nárok na vydání předmětu odkazu; výhodou na rozdíl od vindikačního legátu nicméně bylo, že bylo možné odkázat cokoli, i věci, které teprve vzniknou, věci nehmotné nebo pohledávky, stejně tak bylo možné odpustit dluh legatum sinendi modo – podobný damnačnímu odkazu, ale dědic nemusel jeho předmět sám odevzdat, mohl jeho převzetí odkazovníkem pouze strpět legatum per praeceptionem – velmi podobný vindikačnímu legátu, Prokuliány posuzován jen jako jeho zvláštní forma Nemuselo jít přitom jen o konkrétně určenou věc, odkaz mohl být i alternativní, legatář pak mohl volit mezi několika věcmi, případně určenými pouze druhově. Odkázat celé dědictví bylo možné jen ve formě tzv. univerzálního fideikomisu. Nebezpečí, že odkazy dědictví příliš zatíží, případně zcela vyčerpají, bylo postupně snižováno (lex Furia z 2. stol. př. Kr., lex Voconia z roku 169 př. Kr.), až roku 40 př. Kr. byl přijat Falcidiův zákon, který stanovil, že testamentárním dědicům musela zůstat alespoň čistá čtvrtina dědictví, tzv. falcidiánská kvarta. Odkazy, které by tuto čtvrtinu přesahovaly, byly v této míře neplatné. Pro nabytí předmětu odkazu byla nutná nejen smrt zůstavitele (dies cedens, doba vzniku práva na budoucí odkaz), ale také skutečné nabytí dědictví testamentárními dědici (dies veniens, doba vzniku práva na už existující odkaz). Odkaz bylo možné změnit (translatio legati), stejně tak odvolat (ademptio legati), a to pak stejnou formou, jakou byl zřízen, pouze vyslovenou v negativním znění. Kromě své formálnosti byly odkazy omezeny také tím, že onerátem mohl být jen dědic ustanovený testamentem (testamentární dědic) a honorátem mohl být pouze ten, kdo měl způsobilost tímto dědicem být. Tyto osoby také mohly splývat v jedné, jestliže bylo více spoludědiců, pak mohlo jít o tzv. prealegat, kdy byli obtíženi všichni dědicové (v poměru svých dědických podílů), tedy i odkazovník ve svůj prospěch. Přísná formálnost odkazů vedla k tomu, že jejich druhy byly navzájem kombinovány a následně SC Neronianum stanovilo, že pokud by odkaz přímo neodpovídal některému druhu, měl být považován za legát damnační. Další vývoj navíc směřoval k postupnému sbližování s fideikomisy, které se počátkem principátu staly právně vynutitelnými. Sjednocení obou odkazovacích možností pak bylo realizováno justinánskou kodifikací římského práva.

Všeobecný zákoník občanský (ABGB): Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 odkazy nepojímal jako institut dědického práva, ale jako zvláštní druh obligace. Upraveny byly v ustanoveních § 647–694 a šlo v zásadě o klasický damnační legát. Nebylo již možno odkázat celé či poměrnou část dědictví jako u univerzálního fideikomisu, ale pouze konkrétní věc, případně opět umožnit volbu mezi několika věcmi. Naopak bylo možné odkazy zatížit celé dědictví a kromě toho bylo umožněno zřídit odkaz ve prospěch neurčité skupiny osob, např. chudých či služebných. Občanské zákoníky 2. poloviny 20. století Občanský zákoník z roku 1950 upravoval odkaz v § 537. Pojetí dědického práva v tomto zákoníku do značné míry setřelo rozdíl mezi dědictvím a odkazem, neboť bylo umožněno, aby dědictvím byla i jednotlivá věc nebo právo (§ 511). Občanský zákoník z roku 1964 již institut odkazu vůbec neupravoval. Odkaz dle občanského zákoníku Občanský zákoník upravuje odkaz v §§ 1477, 1478 a 1594 až 1632. Dle § 1477 odst. 1 je odkaz právním institutem, kterým se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci (či věci určitého druhu) nebo na zřízení určitého práva. Odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů. Každému dědici však musí zůstat alespoň čtvrtina dědictví nezatížená odkazy. Zřízení odkazu Zůstavitel může odkaz zřídit následujícími způsoby: v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu; povolá dědice, u kterého určí, že nemá určitou věc dědit, čímž vznikne odkaz zákonným dědicům a učiní dar závislý na podmínce, že ho obdarovaný přežije a nevzdá se práva dar odvolat. Dle § 1595 může odkaz zřídit každý, kdo je způsobilý pořizovat závětí. Pokud zůstavitel není způsobilý pořizovat závětí, může ze svého majetku odkázat jinému jen předměty malé hodnoty. Nabytí odkazu Odkazovník nabývá právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce okamžikem smrti zůstavitele (pokud zůstavitel nestanovil jinak). Způsob nabytí odkázané věci je stejný jako u nabytí vlastnického práva. Pokud zůstavitel neurčí jinak, jsou okamžitě splatné odkazy jednotlivých věcí, práv k jednotlivým věcem, menších odměn pro zaměstnance a odkazy veřejně prospěšné, dobročinné či podobné. Jiné odkazy jsou splatné až rok po smrti zůstavitele. Odmítnutí odkazu Odkazovník může nabytí odkazu odmítnout stejným způsobem, jakým se odmítá dědictví. V takovém případě se na něho hledí, jako by právo na odkaz vůbec nenabyl. Význam odkazu Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku spočívá výhoda odkazu v tom, že odkazovník na rozdíl od dědice není zatížen povinností přispět na úhradu zůstavitelových dluhů. Odkaz je proto možné využít například při poskytnutí věcí zůstavitelem k dobročinným účelům, aniž by charitativní organizace podstupovala riziko předluženého dědictví nebo musela čekat na výsledek dědického řízení.

Jak psat web - odkazy v html

Tag <a>

Text, který slouží jako odkaz, je obalen párovým tagem <a>:

<a>Text odkazu</a>

Aby to klikalo, musí tam být navíc ještě href:

Href=

Tag <a> má důležitý atribut "href", totiž cíl. Href obsahuje adresu, podle které prohlížeč pozná, na jakou stránku se má přepnout, když se na odkaz klikne.

Když se odkazuje na cizí stránky, musí se tam dávat to http:// nebo https:// ?

Jo.

URL

Adrese se také říká URL. Znamená to Unique Resource Locator, čili jednoznačné umístění zdroje. Používá se nejenom u odkazů, ale i při vkládání obrázků, CSS souborů, objektů, prostě různých souborů.

Například "http://www.seznam.cz" je URL Seznamu.

Složení URL

URL lze symbolicky zapsat takto:

protokol://server.doména.generická-
doména:port/cesta/soubor?dotaz#kotva

Zjednodušeně: protokol://server.doména.generická-doména/cesta/soubor

Příklady:

URL se vyplňuje do atributu href tagu a. Symbolicky zapsáno:

<a href="URL">Odkaz</a>

Protokoly

Protokolům se někdy také říká "schémata". Protokolem je míněn způsob, jakým se prohlížeč pokusí dosáhnout cíle odkazu.

HTTP:

Základním protokolem používaným na www stránkách je HTTP. HyperText Transfer Protocol. Málokdy se setkáte s něčím jiným. Většina URL začíná řetězcem "http://". Moderní prohlížeče při ťukání adresy dokonce http:// předřazují automaticky. To ale neznamená, že by se to http:// mohlo vypouštět při zápisu odkazů do html stránek. (Pak by si prohlížeč myslel, že je to relativní adresa.)

FTP:

Protokol pro přenos souborů je FTP -- File Transfer Protocol. Odkazují se jím soubory umístěné na FTP serverech. Pokud se s takovým odkazem prohlížeč potká, pokusí se spustit nějakého FTP klienta (některé prohlížeče jej mají zabudovaný) a předat mu požadavek na stažení souboru. Formát adresy je ftp://uživatel@server/cesta/soubor, například ftp://ftp.pc-slany.cz je odkaz pro anonymní připojení k ftp serveru. (Které je mimochodem zakázáno. Anonymní znamená bez jména uživatele; uživatelský přístup vyžaduje heslo.)

HTTPS:

Protokol pro bezpečné předávání http údajů zašifrovaným připojením. Https stránky se píšou také HTML jazykem a používají stejný typ formátování, skripty a všechno, pouze server s klientem spolu komunikují jiným protokolem.

FILE:

Svůj vlastní disk můžete odkazovat pomocí pseudoprotokolu FILE. Na Internetu je nepoužitelný. Většina prohlížečů si jej domyslí, když vidí v adrese písmenko:/ . Zajímavé je, že za file: jsou tři lomítka -- např. file:///C:/dokumenty/soubor.htm .

MAILTO:

Protokol mailto: se používá na odkazování e-mailových adres. Formát je mailto:elektronická adresa. Např. <a href="mailto:dusan@pc-slany.cz">Napište mi!</a> . Pokud se prohlížeč potká s takovou věcí, spustí poštovní program a předá mu adresu jako parametr. Více v textu o mailových adresách.

A další...

Existují ještě další protokoly (např. Gopher, News), které se ale při psaní webových stránek použijí tak zřídka, že si nejsem zdaleka jistý jejich správnou funkcí.N 50°11.066 E 014°30.393

Zkuste si také zadat do adresy view-source:http://www.jakpsatweb.cz Měl by se zobrazit zdrojový kód zadané stránky. Za view-source: se musí uvádět absolutní adresa (nelze relativní). Funguje to jenom v některých prohlížečích.

Když už jsem u pseudoprotokolů, tak bych měl zmínit about:. Existuje výjimečná hodnota about:blank, která zobrazuje úplně prázdnou stránku. Dříve fungovaly i další hodnoty za about:, používal to hlavně Explorer. V Internet Exploreru si občas lze všimnout divných protokolů, jako třeba search: a podobně. Nic o tom nevím. Další pseudoprotokol je třeba chrome:, kterou používá prohlížeč Chrome k zobrazení svého nastavení.

Pseudoprotokol javascript: se dá použít u odkazů, které mají provést nějakou akci. Je to naprosto nevýhodné na odkazy, ale třeba bookmarklety se tím dělají perfektně.

Relativní odkazy

Pokud adresa odkazu (URL) nezačíná protokolem, prohlížeč ví, že se jedná o "relativní odkaz". Myšlenka relativních odkazů využívá faktu, že většina odkazů míří na stejný server nebo dokonce do stejného adresáře (složky). Proto se do relativní adresy píše zpravidla jenom jméno souboru -- prohlížeč ví, že ho má hledat ve stejném adresáři.

Jinými slovy, prohlížeč si před relativní odkaz přidá URL předchozí stránky bez jména souboru.

Je-li odkazovaný soubor v jiném blízkém adresáři (složce), tak se do relativní adresy před jméno souboru přidá cesta. Zápis nadřazeného adresáře se dělá standardně dvěma tečkami.

Příklad

Mám 3 stránky na serveru www.xyz.cz. V tabulce uvádím jejich absolutní adresy (s protokolem http://) a vzájemné relativní adresy.

Pokud vám tato tabulka přijde nepřehledná, napište mi prosím, já ji předělám.

Zápis relativní adresy se dělá normálně. Třeba ze stránky 1.html na stránku 2.html:

<a href="2.html">Druhá stránka</a>

Kořenové adresy

Něco mezi absolutními a relativními adresami jsou adresy beroucí za základ kořen dokumentů zvaný též root (čti [růt]:-). Takové adresy začínají lomítkem. Například adresa

href="/kontakt.html"

míří na soubor kontakt.html, který leží na témže serveru, jako stránka, která odkaz obsahuje, ale v rootu. Kdyby stránka ležela kdekoliv na serveru www.xyz.cz, tak odkaz "/kontakt.html" bude mířit na soubor www.xyz.cz/kontakt.html. Kdyby ale stránka s odkazem ležela třeba na serveru www.seznam.cz, tak naprosto stejně zapsaný odkaz "/kontakt.html" povede nyní na soubor www.seznam.cz/kontakt.html.

Adresa s lomítkem na začátku tedy není ani odkazem relativním (protože nezáleží, ze které stránky na serveru vede) ani odkazem absolutním (protože posílá dotaz vždy na tentýž server).

Pokud vám teorie kořenových adres připadá zbytečná, pusťte to z hlavy. Já jsem myslím kořenovou adresu použil v životě jen dvakrát, takže se to skoro k ničemu. Ale je dobré vědět, že to existuje.

Jiné formáty souborů

Soubory typu htm a html se otevírají normálně v prohlížeči. Stejně tak serverově generované stránky .asp, .php (php3, phtml), .shtml, .jsp.

Ke každému dalšímu typu souborů (chápe se to podle přípony) má prohlížeč určený program, jimž se otevírá. Ve Windows se to nastavení přebírá z asociací operačního systému. Tak například textový soubor se otevírá v Notepadu.

Když nasměrujete odkaz na soubor (do href normálně napíšete URL na soubor.xxx), tak se ten asociovaný program spustí. Před tím se uživatele obvykle zeptá, zda se má otevřít z aktuálního umístění, nebo uložit na disk (z bezpečnostních důvodů). Existují druhy souborů, u kterých se prohlížeč neptá -- třeba obrázky nebo prostý text.

Například odkaz na stažení zip archivu se do HTML napíše třeba takto: <a href="archiv.zip">Stažení archivu</a>.

Velmi často se takto přímo odkazují obrázky typu jpg. Například toto je odkaz na soubor fotografie.jpg, která leží v adresáři fotky: <a href="fotky/fotografie.jpg">

Stažení souboru

U některých souborů se objevuje dialog "otevřít nebo uložit", případně se rovnou zařadí do fronty ke stažení. Jestli se to objeví nebo ne závisí plně na nastavení asociací a prohlížeče v počítači uživatele.

Pokud chcete, aby se uživateli objevila výzva "otevřít nebo uložit" nebo aby se soubor začal rovnou stahovat, existuje na to relativně nový atribut download.

<a href="soubory/navod.pdf" download="Návod.pdf">Stáhněte si návod v pdf</a>

Přítomnost atributu download vyvolá stahování souboru, který je uvedený v hodnotě href. Hodnotou je hezké jméno souboru, pod kterým se má soubor v uživatelově počítači uložit. Funguje to ve všech prohlížečích kromě Internet Exploreru až do verze 11, ale těch už je naštěstí málo (Edge to už umí).

Nová karta a cílový rám

V odkazu se dá určit, v jakém rámu nebo kartě se otevře. K tomu slouží atribut target. Když napíšu třeba

<a href="http://www.seznam.cz" target="_blank">Seznam</a>,

otevře se po kliknutí Seznam v nové kartě (v novém tabu, oušku, okně, záložce - terminologie je neustálená). Slovo "_blank" je pevně dané a znamená prázdnou novou kartu prohlížeče. Jako hodnota target se může použít jakékoliv jiné jméno (name) rámu, pokud používáte rámy (což nedoporučuji).

Nové okno bez lišt a bez nabídky

Musí se použít javascript. Např.

<a href="http://www.seznam.cz" onclick="window.open('http://www.seznam.cz','ramecek','width=600,height=500,toolbar=0'); return false">Seznam do nového okénka</a>

Správa sítě

Hyperlinkem se označuje odkaz, který vede buď na jiný soubor na internetu (po kliknutí se otevře nová internetová stránka), v případě elektronické komunikaci nebo v rámci jednoho dokumentu WWW na jeho jiné místo. Text obsahující hyperlink je tzv. hypertext. V SEO oblasti jsou hyperlinky důležitým nástrojem pro budování povědomí daných webových stránek a získávání stále větší cílené návštěvnosti. Pro jejich procházení a stahování dat na server jsou určeni speciální roboti, crawlerové. Technice, která se v online marketingu specializuje na tvorbu odkazů, se říká linkbuilding.  

Co je to hypertextový odkaz (link, hyperlink, hypertext link)

 Je velmi jisté, že velmi dobře víte co je to hypertextový odkaz. Možná jenom netušíte co znamená ten podivný termín „hypertextový“, který ale tak jako tak vlastně můžeme vypustit. Ve zkrácené podobě jde prostě o (internetový) odkaz, v angličtině link (v plné podobě hypertext link). Hypertextový odkaz je tedy třeba toto: Mám prodávat zpětné odkazy? Prostě odkaz na jeden ze starších typů věnujících se odkazům. Stejně tak je odkazem Mají být odkazy na webu podtržené? Jde o jeden ze zásadních poznávacích znamení (hypertextových) odkazů – měly by být podtržené (a navíc ještě ideálně jinak barevné) aby kdokoliv na první pohled poznal, že jde o odkazy a že na ně jde kliknout. Smysl odkazu na Internetu je právě ten, že na něj jde kliknout a kliknutím se dostanete na jiný článek, web, obrázek, video, prostě obsah. Bez této funkčnosti by Internet nikdy nebyl tím čím je dnes. Ono označení „hypertextové“ pochází od termínu hypertext – označení pro strukturovaný text, který není lineární. Je základem Internetu a souvisí s ním další velmi užitečný termín – zkratka HTML (Hypertext Markup Language) popisující způsob jakým jsou texty (stránky) na Internetu tvořeny. Byť je nutné dodat, že to zdaleka nemusí být na webu – Internet (nebo spíše World Wide Web) je prostě jenom jednou z technologií, která využívá tuto další technologii V obrázku v záhlaví (což je screenshot HTML kódu) hyperlink najdete pod konstrukcí začínající a končící . Hypertextový odkaz se mimo hypertext link také označuje zkráceně jako hyperlink. Má samozřejmě i vlastní heslo ve Wikipedii (hyperlink) a pokud si budete dál hledat, narazíte na záplavu článků a textů (a na všechny z nich se dostanete právě a jenom pomocí dalších a dalších hyperlinků).