Při toulání za poklady nás napadlo realizovat otevřenou sérii, která by byla založena na našich osobních vzpomínkách. Jednotlivé příběhy začínají tam, kam sahá naše paměť a budou stručně popsány - bez ohledu na historickou, místopisnou, či jinou přesnost. Tam, kde jsme dnes, to zhruba víme. A kam se dostaneme za xxx let, to je důvod k zamyšlení a dobrovolná kvízová otázka do logu.
Série přináší trochu vzpomínek, nostalgie, připomenutí..... A také trochu uvědomění, že to, co bereme jako samozřejmost, ještě před nedávnem byla pouze přání. A také je tu možnost, že to, co bereme jako samozřejmost, může hodně rychle zmizet.....
Díl 002:
Tak to je silná nostalgie. Pozvání je tentokrát do míst, kde, co nám paměť sahá, jezdil vláček. Kdysi parní, nakonec motorový či elektrický. A teď - kde nic, tu nic. A nejenže není nic vidět, není ani nic slyšet..... Dunění kolejí bylo slyšet při různém směru větru prakticky v celé Soběslavi. Budeme rádi, když do logu připojíte fotku z dob, kdy tu koleje duněly pod koly vláčků......
Nález jsme umístili nedaleko, lovte opatrně. Je tu dost provoz, ale tohle místo je z celé zrušené trati pro nás nejoblíbenější.
A teď kvízová otázka: Povede po zrušené trati cyklostezka?