Thalassinoides EarthCache

Začněme zlehka. Abychom pochopili, co se tu vlastně nachází, musíme si představit pojem ichnofosilie. Ichnofosilie jsou, zjednodušeně řečeno, stopy po organismech. Hodně lidí si jako příklad ichnofosilií představí dinosauří stopy, což je vlastně ukázkový příklad. Mezi tento druh fosilií se toho ale řadí mnohem více; ať už mluvíme o zkamenělém trusu (tzv. koprolity), hnízdech nebo, v našem případě, stop po vrtání. No a toto vrtání tvořil takový malý mořský červík, kterého si později představíme.

Je to naprosto jednoduché. Máme tři základní druhy hornin, a to vyvřelé (magmatické), přeměněné (metamorfované) a usazené (sedimentární), přičemž pro naše účely je zajímavá pouze poslední zmíněná skupina (vyvřelé horniny nemohou fosilie z logiky jejich vzniku obsahovat a horniny přeměněné jen vzácně a pouze za předpokladu, že vznikly přeměnou usazených hornin). Představme si druhohorní křídové (= podle geologického období) moře, které se nacházelo v tzv. české křídové pánvi. Ta se rozprostírá na území sahajícím od německých Drážďan přes Polabí až k Blansku u Brna, tedy na ploše s délkou okolo 300 kilometrů ^[1]. Už víme, že ichnofosilie jsou nějaké stopy po organismech. A také víme, že se zde nacházelo moře. No a co se nachází na dně moře? Ano, písek!

V křídovém moři samozřejmě žije mnoho různých živočichů, ať už to jsou draví žraloci, amoniti nebo malincí červíci. Trilobity ani orthoceras zde ovšem nehledejme, ti vyhynuli na konci prvohor. Po ústupu moře dochází k masivnímu vymírání a mrtvé organismy se někde musí uložit k věčnému spánku. A ano, písčité podloží moře je naprosto ideální! Není pevné, snadno zakryje kostry (čímž zabrání jejich biologickému rozkládání) a hlavně po odchodu moře vlivem dalších exogenních vlivů ztuhne a stane se pískovcem (čímž tyto kostry důkladně začlení do sebe). V případě ichnofosilií zde dochází k velmi obdobnému procesu, namísto zakrývání koster mrtvých organismů dochází ke konzervaci dutinek či chodbiček, které si zde nějaký druhohorní červ postavil. Po červovi zbytky nezůstanou, jelikož jeho tělo nemělo žádnou přirozenou tvrdou schránku, která by se mohla uchovat. Jen v těch nejextrémnějších podmínkách může dojít k obtisku těla a následné konzervaci, to je ovšem velmi vzácný jev. Díky těmto procesům tak máme dobrá svědectví o tom, co se tu před miliony lety dělo.

^[1] Jelikož jsme, my kačeři, velmi zcestovalí, můžeme si během našich cest ověřit podobné složení sedimentovaných hornin v tomto dlouhém pásu. Ideálními lokalitami pro pochopení propojení těchto vzdálených a na první pohled nijak nepodobných míst jsou Českosaské Švýcarsko a již zmíněné okolí Blanska, hlavně plocha mezi vesnicemi Olomučany a Rudice, kde lze hojně nalézt různé druhohorní fosilie. Nelze také opomenout Kutnohorsko, kde se nachází Vyšatův lom s nálezy žraločích zubů nebo vesnice Mezholezy, kde byly v roce 2003 nalezeny první prokazatelné známky výskytu dinosaurů na území Česka. Do této pánve také lze zařadit lokality jako Hruboskalsko nebo Prachovské skály, Hostibejk v Kralupech nad Vltavou je také hezkým příkladem křídového moře u nás.

Na tomto obrázku se nachází živočich, který nemusí být přesně ten, který hloubil dutiny viditelné na úvodních souřadnicích - vysvětlení v další kapitole. Postup tvoření chodbiček je na zde ovšem názorně vyobrazen. Jak vidíme na obrázku, vrtavý mlž si do mořského dna vyhloubil chodbičku. Tyto chodbičky by v klidovém stavu okolního prostředí zůstaly neporušené. Při rozvíření sedimentu ale došlo k naplnění těchto dutin sedimentem obohaceným o částečky s rozdílným složením než byl okolní písek. Tím tak dutinka v okolní hornina "vynikla" a nesplynula s ní. V terénu je budeme pozorovat jak podlouhé úzké válečky, často zde vidíme také prázdné dutiny připomínající voštiny - jedná se o část původní dutiny, ve které již není sediment. Odhaluje se tak možnost podívat se do prostoru, kde před zhruba 80 miliony let pospával spokojený červík. Důležitým faktem je, že se tito mlži drželi převážně při pobřeží, než někde uprostřed hlubokého moře (nepředstavujme si ovšem, že křídové moře u nás bylo nějak velmi hluboké, v porovnání s jinými světovými bylo vlastně docela mělké). Právě díky přítomnosti u pevniny či nějakého skalního ostrohu se mohly dutinky uchovat do dnešních dob - sediment tam totiž nebyl jednotvárný, protože do moře mohla pronikat spousta různých částic.

Narážíme zde tedy na význam názvu této earthcache. Thalassinoides je odborné označení taxonu (= skupina organismů s charakteristickými znaky, jimiž se odlišuje od jiných taxonů), který hloubil tyto dutinky, nezřídka jako součást podmořských chodeb. Je tak silně pravděpodobné, že dutinky, které na této lokalitě můžeme pozorovat, jsou pouze útržky složitých systémů chodbiček, které si v moři červi vytvořili. Vaším úkolem v terénu bude dokázat či vyvrátit toto tvrzení. A proč si je vůbec stavěli? Pravděpodobně to bude kvůli kyslíku, který se v těchto dutinkách mohl hromadit. Podzemní systém také mohl sloužit jako bezpečné útočistě, místo pro rozmnožování nebo zásobárna potravy.

V historii byli i přední geologové zmateni původem těchto úkazů. Většina vědeckých prací byla zprvu vypracovávána v němčině a převážně na území Saského Švýcarska, což se silně odráží do klasifikace těchto chodeb českými geology z přelomu 19. a 20. století. Geolog Jahn zařazuje tento jev druhu Spongites saxonicus, tedy "saské houbě". Toto nesprávné označení se do dnešních dob udrželo v několika vědeckých dokumentech (v některých s úpravou na Thalassinoides saxonicus, což je naprosto správný, byť velmi obecný termín - vyjadřuje pouze název taxonu a místo jeho výskytu). Pokud by se jednalo houbu - což koneckonců není tak nesprávný úsudek, protože druhohorní houby měly často velmi podobný tvar těmto dutinkám - bylo by nemožné, aby se zachovala v takové kvalitě. Tkáně tehdejších hub byly silně pórovité, což by teorii stále nevylučovalo, ba naopak - sedimentem by se tak póry dostal dovnitř a mohl by vytvořit tyto útvary. Nicméně je silně pravděpodobné, že by usazenina zničila okolní tkáň, která sama o sobě byla měkká a po smrti houby bez potřebných živin o to více. Tedy ve zkratce: Jahn považoval tyto chodbičky za houbu.

Další teorií byl nějaký druh řasy, což bylo vyvráceno vlastně stejným argumentem. Řasa navíc vytvoří pouze otisk a ne prostorovou dutinu.

Známý český geolog Antonín Frič přiřadil tyto dutiny ne druhohorním mlžům, ale dravým rybám. Přiradil je k druhu Lepidenteron longissimum a chodbičky považoval za "červovitý pozůstatek střeva dravé ryby", v jedné bakalářské práci jsem objevil, že je Frič považoval za "vývržky dravých ryb s šupinami". V několika studiích bylo následně toto tvrzení vyvráceno a opět bylo přiřazeno taxonu Thalassinoides.

Ve vědecké obci je konsenzus, že chodbičky vytvořil vrtavý mořský živočich. V listingu pracuji s termíny "mlž" nebo "červ", jejichž původ bychom našli v německy a česky psaných pracích. Slovo červ dříve označovalo široký taxon, který je dnes rozdělen na mnoho jiných, proto si pod ním nepředstavujme jeho dnešní význam. V zahraničí převládá označení "korýš", v některých zdrojích s přesným rodovým určením. Tento živočich je vyobrazen na obrázcích v listingu a připomíná dnešní krevetu. Tito korýši se podle mnou dohledaných studií vyskytovali např. v Severní Americe a východní Evropě (jmenovitě Estonsko nebo poloostrov Krym). Bohužel jsem nedokázal vypátrat žádný zdroj, který by popisoval, jaký živočich hloubil dutiny v české křídové pánvi. Taxon Thalassinoides je ovšem všeobecně uznávaný.

To je dobrá otázka. Původ kamene je velmi těžko určitelný. Osobně si myslím, že bychom jej mohli očekávat někde v Sasku, nejspíše v okolí lázeňského městečka Bad Schandau. Textura a struktura zdejšího pískovce je odpovídající pískovci tamnímu, který tyto ichnofosilie taktéž obsahuje. Navíc jsem při mém bádání nenarazil na již popsaný druh spadající do tohoto taxonu, který by byl objeven výhradně v Česku. Z mých poznatků tedy usuzuji, že sem byl kámen dopraven pravděpodobně lodní dopravou po Labi ze severu Čech.