Voda v přírodním parku Hřebeny
Vodní perimetr Přírodního parku Hřebeny vymezíme řekami Kocábou na jihovýchodě, na jihozápadě Litavkou, která se vlévá do Berounky neboli Mže na severozápadě, a na severovýchodě Vltavou, která po soutoku s Berounkou nakonec vstřebává všechny vody z celého území Brdské vrchoviny.
Brdská vrchovina se táhne Středočeským krajem v jihozápadním oblouku od Zbraslavi po Blatensko. Jižní
a střední části Brdů patří ke chladnějším s dlouhodobými průměrnými ročními teplotami +5,5°C a vlhčím. Ve vyšších polohách Středních Brdů naprší a nasněží až 800 mm vody. Proto tam mohly být pro potřeby zejména hornictví a hutnictví založeny velké rybníky a nádrže, z nichž nejznámější jsou Padrťské rybníky, Láz, Pilská, Octárna, Záskalská. Ve Středních Brdech pramení největší brdské řeky Klabava a Litavka,
v době povodní nebezpečné přítoky Berounky.
Směrem na sever jsou Brdy – Přírodní park Hřebeny – teplejší a sušší. Průměrná roční teplota
na Hřebenech v závislosti na expozici a nadmořské výšce kolísá mezi +6,5° až +7,5°C. V Hostomicích pod Brdy naměřili dlouhodobý roční průměr + 8,3°C. Průměrných osm stupňů se dosahuje též v přilehlých údolích Berounky a Vltavy.
Nejvíce srážek spadne v jižní, nejvyšší části Hřebenů od Plešivce po Studený vrch a to v rozmezí 650 – 700 mm. Na sever od Hradce po Kopaninu srážkový průměr klesá od 600 do 550 mm. Nejsušší částí Hřebenů
je Kopanina nad Zbraslaví.
Lesy kolem Vrážek nad Kytínem odvodňuje Luční potok, který před Mníškem pod Brdy napájí Zadní, Prostřední a Zámecký rybník.
Nad Mníškem pod Brdy sbírá vody Bojovský potok, na kterém zbudovali rybník Sýkorník, a protéká strmým údolím do Vltavy. Bojovský potok je zlatonosný. Již Keltové na něm rýžovali zlato. Soutěže, kdo narýžuje více setinek zlata, poskytují zábavu i v dnešních dobách.
Rovněž Všenorský potok, který pramení v Řitce, a protéká všenorským zlomem do Berounky, býval zlatonosný. Z prostoru Kopaniny odtékají menší vysýchavé potůčky.
Severozápadní Hřebeny, tvořené ordovickými křemenci, jsou rozbrázděny četnými roklemi a údolími
se strmými skalnatými a kamenitými svahy. Většinou z nich protékají potoky, z nichž některé v suchých měsících ztrácejí vodu. Svahy porostlé bučinami, reliktními bory a zakrslými doubravami se starými stromy a vývraty vtiskují roklinám až divoký přírodní ráz. Můžeme začít Dobřichovickou roklí se starou bučinou, následuje kamenitá rokle pod Hviždincem. Nejrozsáhlejší je rokle potoka Kejná s balvanitými svahy, se skalními sruby a kamenným proudem z Kamenné (469 m.n.m.). V prostoru nad skálou Babka (505,5 m.n.m.) pramení vodnatý Babský potok. Protéká skalnatou strží. Jeho vody jsou rezavé od železných rud v horninovém podloží.
Pod ocúnovou loukou na sever od Skalky (553 m.n.m.) pramení Moklický potok, který protéká sevřeným údolím pod křemencovou skálou Čertův Hřebínek se skalními moři a typickou zakrslou doubravou
a reliktním borem. Pod skálou před několika lety obnovili lesní rybník. Při záplavě v roce 2009 se vody propadly do štěrkového podloží a potok prochází pod hrází v podzemí, aby se po sto metrech opět vynořil.