Ráda bych vás pozvala na mojí první malou cestovatelskou přednášku.
Buen camino je pozdrav poutníkům s přáním šťastné pouti.
V létě jsem šla Svatojakubskou poutní cestu z Porta do Santiaga de Compostela a hodně lidí se mě na to ptalo a padl i návrh udělat event, tak to tedy zkusím. Nejsem žádný velký řečník, pokusím se vám během promítání fotek nastínit slasti a strasti nebo spíše strasti, strasti a slasti mojí cesty. Koho to už nebude bavit, může si zde dát i dobrou večeři, kterou si po odvyprávění dám i já :D Máme zamluvený zadní salonek a vaří tu fakt dobře.
Povídání bude převážně o této pouti, ale jako správný kačer jsem si cestou nějakou krabičku odlovila a tak přidám i fotečky kešek. Lovení nebylo prioritou, často se nedařilo a při cestě to zdržovalo, Také v u rčitých úsecích bylo spousta dalších poutníků a nenápadný odlov nebyl možný. Možná, kdybych chtěla denně ujít jen pár kilometrů, tak by to šlo. Proto, když jsem se ubytovala a šla se projít po městě, využila jsem spíše až tento čas k lovení. Radost jsem pak měla z nálezu nějaké pěkné kešky (těch bylo sakra málo) a velké překvapení a hrdost při STF ve Španělsku. To byla opravdu velká náhoda. Hodně mě mrzela virtálka z konce světa, která se mi někam schovala a i když jsem si tam udělala nějakou fotku, nebyla taková, jaká byla potřeba. Zas takový honibod nejsem, abych to zkoušela i tak zalogovat. Nakonec z mé cesty přibylo asi 80 bodů, v což jem ani nedoufala. Španělsko už jsem měla zabarvené, takže plán byl hlavně ulovit něco v Portugalsku, abych měla další stát z Evropy. A to se povedlo.
A o co vlastně jde?
Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela. Vedou z různých evropských měst a nějaké trasy máme i u nás. Od roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Já jsem si vybrala portugalskou pobřežní cestu, která má pod 300 km a patří k těm jednodušším. Dá se zvládnout během dovolené. Taková aktivní dovolená plná zážitků. Dávno už to není pouť jen pro věřící. Pro někoho je to cesta k sobě sama. Já na sobě žádnou změnu nezaznamenala, asi jsem to proběhla moc rychle nebo jsem měla hlavu plnou starostí, jestli budu mít kde hlavu složit, takže žádné osvícení se u mne nekonalo. Ale i po měsících od této pouti se při prohlížení fotek musím usmívat a hřeje mě to. Co se nedařilo, jako kdyby nebylo a zbyly jen krásné vzpomínky. Vzpomínky na zajímavou krajinu, lidi z celého světa, nová přátelství, fotogenické stavby a ten pocit na konci, že jsem to zvládla. Ani z fotek a z vyprávějí nejde úplně ten pocit popsat, to se musí zažít. Je to něco nepopsatelného. A bolí to. Rozhodně to bolí. Hlavně zpočátku, než si tělo zvykne. Ale to vše k tomu patří.
Tak se přijďte podívat na pár fotek, pokecat, najíst se, odložit nějaké cestovatele a možná bude i speciální CWG.