Řeháčkovina Multi-cache

Řeháčkovina

  V lese Řeháčkovina se dobývala cihlářská a hrnčířská hlína. Ve střední Evropě lidé používali hliněné nádoby již v mladší době kamenné. Hrnčířský kruh byl vynalezen před čtyřmi tisíci lety v Mezopotámii. Jako materiál k výrobě předmětů hrnčíři používali hrnčířskou hlínu, z níž odstranili nečistoty a kamínky. Promíchali ji s vodou, aby se odplavily drobné kamínky a hrubá zrnka písku a nakonec ji hnětli a tloukli, aby v ní nezůstaly bublinky vzduchu, které by mohly při vypalování způsobit prasknutí nádoby. Než začal hrnčíř výrobek tvarovat, musil umístit hroudu hlíny přesně do středu kruhu. Potom ji tvaroval dlaní, dokud se na kruhu netočila naprosto pravidelně. Teprve potom vytlačil palci do hroudy prohlubeň a začal ji rozšiřovat. Potom prsty jedné ruky vytahoval zvnitřku stěny nádoby, druhou rukou tvar nádoby upravoval. Když hrnčíř vyrobil nádobu, nechal ji několik dní schnout při pokojové teplotě a teprve potom nádobu vypaloval. Tím získal pevnost a pak se na ni mohly nanášet glazury, které se vypalovaly při vysokých teplotách.  

Rostliny v lese

    V lese roste například borůvka obecná, která kvete v květnu a červnu, její plody sbíráme v červenci a v srpnu. Borůvka vytváří často rozsáhlé porosty, zejména v řidších, světlých lesích, na lesních okrajích a na rašeliništích. V zimě se keříky borůvky živí srnky a zajíci. Jahodních obecný je u nás hojný zejména na pasekách, okrajích lesa, mezích, travnatých stráních a světlých lesích od nížin až do hor. Maliník obecný kvete v červnu a červenci, je rozšířen v mírném pásmu celé severní polokoule a je velmi hojný v podhorských a horských oblastech, světlých stráních, okrajích lesa a na mezích. Podobné vlastnosti jako maliník má i ostružiník křovitý, na rozdíl od maliníku má háčkovité ostny. Poskytuje včelám hojnost světlého nektaru a pylu.

    Některé rostliny mají plody, které vypadají podobně jako borůvky nebo brusinky, ale jsou jedovaté. Nejnebezpečnější je rulík zlomocný, ten však roste spíše v teplejších oblastech. Konvalinka vonná má po odkvětu červené, ale prudce jedovaté bobulky. Stejně vypadají malé červené a nejedlé bobulky pstročku dvoulistého, který je s konvalinkou příbuzný. Modročerné jedovaté plody, připomínající borůvky, má samorostlík klasnatý, 30 až 50 cm vysoká bylina, která nikdy neroste ve skupinách. Jedovaté černé bobule má také vraní oko čtyřlisté. Průjem a nevolnosti způsobují bobule krušiny olšové. Z plodů bezu černého se dá vyrobit šťáva nebo marmeláda, ale za syrova mohou způsobit trávicí potíže. Bez hroznatý s červenými bobulkami se k jídlu nehodí vůbec, je vhodný pro ptáčky.