Klášter sv. Karla Boromejského
Zdejší klášter byl založen roku 1859 a z prvu sloužil jako domov pro sirotky. Osiřelé děti zde byly vychovávány metodou Dona Bosca, vzdělávány na úrovni obecné školy a vyučeny pro budoucí samostatnou obživu; chlapci v řemeslech krejčovském, truhlářském a obuvnickém, děvčata jako švadleny, kuchařky nebo ošetřovatelky. Roku 1864 se v domě rozšířila nebezpečná oční infekce, mnohé děti musely být odvezeny k ošetřování do venkovských rodin. Počet chovanců klesl na 25 a ti byli odvezeni do menšího domova v Karlíně.
Od roku 1864 si původně na 25 let prázdnou budovu kláštera pronajalo ministerstvo a zřídilo zde věznici pro trestanky. Byly zde zřízeny tři dílny pro šičky, provaznice a další pracovní činnosti. Řeholní sestry pracovaly spolu s vězeňkyněmi. Až do roku 1892 byla v domově také polepšovna pro mladistvé delikventky.
V roce 1948 byla však v souvislosti se snahou nového komunistického režimu o likvidaci řádů většina sester odsunuta na práci do textilních továren v pohraničí nebo u duševně nemocných. Věznice byla zrušena a klášter se stal sídlem Výzkumného ústavu zemědělské techniky. Kostel svaté Rodiny, který je součástí budovy kláštera, byl využíván jako garáž pro zemědělskou techniku a nákladní automobily, interiéry byly zdevastovány.
Po roce 1989 byla zahájena obnova poničeného kláštera. Díky příspěvku mnoha institucí a dárců se činnost Domova sv. Karla Boromejského podařilo v roce 1996 obnovit a sestry se zde vrátily k práci, kterou naplňují své poslání, tedy k péči o nemocné, chudé a lidi na okraji společnosti. Domov je tak dnes ošetřovatelským ústavem, kde se za rok vystřídá asi 500 pacientů, a v provozu je zde také celodenní stacionář pro seniory. Současně zde opět funguje oddělení výkonu trestu pro ženy, které zde mohou najít různé pracovní uplatnění.
