55 Českých legend - 44 : O krásné Juliáně
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O krásné Juliáně
Hrad Okoř byl založen v polovině 14. století bohatým pražským měšťanem Františkem Rokycanským. Koncem 18. století byl hrad opuštěn, později se však stal
předmětem zájmu romantických umělců. Také pověst, která se k Okoři váže, vypráví o romantické lásce.
Před dávnými časy sídlil na Okoři rytíř Sukorád, který měl krásnou dceru Juliánu. Ucházelo se o ni mnoho rytířů z okolí i zdaleka, ale ona každého s lehkým srdcem odmítala. A mnohem raději, než by se strojila do krásných šatů a trávila čas s urozenými nápadníky, vyjížděla na svém koni do okolí.
Zakrátko však její projížďky znaly jen jeden směr - údolí Zákolanského potoka, kde pod stráněmi vesele klapal malý mlýn. Před mlýnem na Juliánu čekával mlynář, černovlasý a statný Vnislav. Juliáně se líbil a ona jemu a brzy se do sebe zamilovali.
Kradené chvilky trávili na břehu potoka, skrytí pod hustými olšemi a smutečními vrbami, jejichž štíhlé větve se máčely v proudu. Vyprávěli si, drželi se za ruce a vyměňovali si polibky, dokud nebyl čas, aby se vrátila na hrad. Věděli dobře, že jejich láska je marná – copak by rytíř dal svou jedinou dceru chudému mlynáři? Ale na to nemysleli, a ani myslet nechtěli.
Tak to šlo nějaký čas. Rytíře Sukoráda však trápilo, že jeho dcera odmítá ženichy jednoho po druhém. Usmyslel si, že bude asi nemocná. Potají dal zavolat na Okoř bábu Filoménu, která se vyznala v kouzlech a čárách, a svěřil jí své trápení.
„Má dcera nemá žádnou chuť do vdávání, ačkoli už na to dávno má léta," řekl jí.
Babice pokývala hlavou.
„Kolik skvělých ženichů už před ní klečelo...! A nic. Myslím, že by potřebovala nějaký kouzelný nápoj, který by v ní lásku probudil."
„To je snadná věc, rytíři," usmála se babice štětinatými ústy, ve kterých jí svítil jediný zub. „Zítra ten nápoj budeš mít."
Filoména se vrátila do své chýše a tam uvařila čarovný lektvar z kořenu laskavce a dalších tajemných přísad. Na druhý den ho dala Sukorádovi, aby smíchal lektvar s vínem, které bude Juliána pít při večeři. Rytíř tak učinil a zvědavě očekával, co se bude dít.
Jenže se nedělo nic. Minuly dny, celý týden, nápadníci si na Okoři dál podávali dveře, a Juliána se jim smála stejně jako dřív.
Rozzlobený Sukorád si dal Filoménu znovu zavolat.
„Podvedla jsi mne, babo...! Tvůj nápoj vůbec nic nezpůsobil!" křičel. „Za to tě dám potrestat, shniješ v mém vězení!"
Vyděšená čarodějnice ho nakonec uprosila, aby s trestem počkal, až věci přijde na kloub.
Když Juliána na druhý den vyjela z hradu na svou obvyklou vyjížďku, sledovala ji Filoména jako kulhavý stín. Dobelhala se až k Zákolanskému potoku, kde spatřila Juliánu a Vnislava v objetí pod vrbami.
Škodolibě se usmála a vydala se zpátky na Okoř.
Sukorád ji vítal se zamračenou tváří.
Jakou novinu mi neseš, babo..?" spustil zhurta.
„Budeš se divit, rytíři," zašklebila se Filoména. Tvá dcera nepotřebuje žádný nápoj. Má všechno, co má mít - a dokonce něco navíc, pěkného mládence...!"
Sukorád zrudl vzteky. „Kdo to je?" vyštěkl.
„Vnislav, mlynář od Zákolanského potoka."
Rytířova pravice sjela k meči, oči mu zablýskaly hněvem. Ale pak se ovládl, Propustil babici a čekal na Juliánu.
Jakmile se vrátila, rozkřikl se na ni: „Já hlupák trpím tvé vrtochy, a ty zatím běháš za mlynářem...! Tomu je konec. Půjdeš do věže, aby ses naučila poslouchat. A ven vyjdeš jen na zásnuby s rytířem, který o tebe první požádá!"
Juliána se rozplakala a prosila otce, aby nebyl tak krutý. On však rozkázal svým zbrojnošům, aby se jí chopili a odvedli ji do vězení. Vnislava potrestat nemohl, protože nebyl jeho poddaným, a tak se pomstil aspoň na dceři.
Druhý den Vnislav na Juliánu čekal marně. Když nepřijela, pomyslel si, že je nemocná. Ale pak přešel druhý, třetí i čtvrtý den, a mlynář se začal nenápadně
vyptávat po okolí, copak se na Okoři děje. Brzy se dozvěděl, že je Juliána uvězněná. Toho večera spěchal k hradu a našel okénko, odkud z okna se železnou mříží vyhlížela smutná Juliána. Domluvili se, že se Vnislav vrátí druhý den ve stejnou dobu a společně uprchnou.
Nazítří, když padla noc, ozvaly se pod hradem Vnislavovy tiché kroky. Juliána ho už čekala. Spustila z okénka lano, svázané z pruhů látky z jejích šatů a spodniček, a Vnislav po něm vyšplhal. Silnýma rukama roztáhl železnou mříž a Juliána mu vklouzla do náruče. Když se šťastně dostali na pevnou zem, vsedli na koně a ujížděli pryč.
A bylo načase. Vždyť slunce už pomalu vycházelo a oni nesměli být spatřeni.
Sotva Okoř zůstala za jejich zády, obezřetnost je opustila. V háji nad Tuchoměřicemi se zastavili, přivázali koně a usedli do měkkého mechu, aby si pověděli, jak se jim stýskalo. Čas je však zradil, jako by se zastavil. Ani si nevšimli, že slunce už vyšlo a stojí vysoko na obloze.
Když na cestě zaslechli dusot koňských kopyt, bylo pozdě. Spěchali ke koni, ale to už jim rytíř Sukorád s pistolí v ruce zastoupil cestu.
Namířil na dceru, ozvala se rána - a Juliána padla v krvi na zem. Vnislav zoufale vykřikl, sklonil se nad svou milou, ale druhá rána ukončila jeho život.
Na místě, kde Juliána s Vnislavem zemřeli, lidé pohřbili i jejich těla. Nad hrobem pak vztyčili kamenný kříž na památku čisté lásky, kterou Juliána s Vnislavem žili společně až do samé smrti.
A rytíř Sukorád? Když ho zuřivost přešla, zděsil se nad tím, co udělal. Opustil Okoř a vlastníma rukama si vystavěl malou poustevnu vedle hrobu obou milenců. Prý svůj život dožil v modlitbách a prosbách za odpuštění. Ale co to bylo platné, dvěma nevinným už život vrátit nemohl.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) V legendě jsou zmíněné čtyři postavy. Spočítej jednotlivě, kolikrát se objevují jejich
jména v legendě. F = ; J = ; S = ; V = ;
2) V legendě je zmíněn zakladatel hradu. Spočítej jeho Č.č.; D.č.; V.č.; I.č.; č.R..
Finální souřadnice: N50°05,F + J + S +V + 808
E014°34,Č.č. + D.č. + V.č. + I.č. + č.R. + 749
N50°05,
E014°34,