55 Českých legend - 25 : O Petrovských
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O Petrovských
Hrad Kokořín byl založen pány z Dubé ve 14. století. Již v 16. století však zůstal opuštěný, chátral a pustl, až se stal sídlem loupežníků. Jejich vůdcem byl loupeživý rytíř Petrovský. Petrovští byli obávanými pány kraje. Na Kokoříně měli své podzemní brlohy s celou sítí tajných chodeb, které jim umožňovaly nepozorovaně uniknout. Mnohokrát proti Petrovským vyslal král vojsko, ale marně.
Jednou Petrovští přepadli mlýn ve vsi Jelenice 5 km od Mělníka. Ale tentokrát nepochodili. Mlynář a jeho chasa se bili tak statečně, že se loupežníci museli stáhnout. Jeden z lupičů při tom boji přišel o ruku, a přísahal mlynářovi strašnou odplatu.
Když byli Petrovští zpátky v bezpečí Kokořína, radili se, jak na mlynáře.
Petrovský dobře věděl, že mlynář předvídá nový boj, a proto vymyslel plán, ve kterém nebyly jiné zbraně, než lest a zrada.
A tak se jednoho dne před jelenickým mlýnem objevil pěkně oblečený pán.
„Vyšel jsem si z Mělníka na procházku krajem a přepadla mě žízeň. Najde se troška vody pro pocestného...?"
Mlynář pána vlídně přijal, pozval ho do světnice a pohostil. Dozvěděl se, že pán je zámožný obchodník z Mělníka, že se mu dobře daří a ke spokojenému životu mu chybí už jen pěkná mladá žena. Vtom vešla do světnice mlynářova dcera Liduška. Pán ji hned uctivě pozdravil a obdivoval se její kráse. Když odpoledne pokročilo k večeru, mlynář se s hostem srdečně rozloučil a zval ho, ať brzy zase přijde.
Od toho dne pán zajížděl do jelenického mlýna velmi často a bylo jasné, že spíš než za hospodářem se vrací za Liduškou. Brzy mlynáře požádal o její ruku. Protože se Lidušce líbil, rodiče proti sňatku nic nenamítali a těšili se, jaké Liduška udělá štěstí.
Jednou po takové návštěvě pán Lidušku prosil, zda by ho kousek cesty nevyprovodila. Liduška ráda souhlasila. Pán si ji vedl pod paží, šeptal jí do ucha milá slovíčka a vyprávěl jí o svém krásném domě, kde budou spolu bydlet.
Sotva však vešli na lesní stezku, z hustého křoví vyskákali loupežníci, chytili Lidušku a svázali ji pevnými provazy. Liduška křičela jako o život, ale její nápadník tomu nečinně přihlížel, ba se dokonce i smál. A jak ošklivě se smál...!
V tu chvíli dívka pochopila, že padla do léčky samotného Petrovského. Ale prosby a slzy jí nepomohly. Odvlekli ji na Kokořín, hodili ji do podzemního sklepení na otep slámy a nechali ji tam.
Druhého dne pro ni přišli. Stanula před loupežnickým shromážděním, kterému předsedal rytíř Petrovský.
„Abys věděla, co s tebou bude, řeknu ti to," pověděl Lidušce. „Otec za tvou svobodu jistě rád zaplatí tisíc zlaťáků výkupného. Až dostaneme peníze, budeš volná. Ale protože jeden z našich bratrů ve mlýně přišel o ruku, vezmeme si za to tu tvoji...!“
Liduška se rozplakala hrůzou. Loupežníci ale jen smíchy zařičeli a pustili se do divokého pití. Lidušku odvedli do jiného sklepení s velkým krbem, u kterého cosi vařila ošklivá babice.
„Tumáš, stará, děvče na pomoc. A pěkně ji proháněj, ať si ještě v práci užije obě své ruce...!" Když loupežníci odešli, Liduška se vrhla stařeně k nohám a zoufale ji prosila:
„Slitujte se nade mnou alespoň vy, stařenko...! Vždyť jsem nikomu neublížila, proč mě má stihnout tak hrozný osud...?"
Plakala tak úpěnlivě, že se nad ní loupežnická hospodyně slitovala.
„Máš pravdu, děvče, bylo by škoda tvého mladého života. Co na tom, když chlapi ve zlosti zabijí starou bábu...? Pomůžu ti.“
Vzala z hrnce hrst nedovařeného hrachu a podala ho Lidušce:
„Tumáš, chroupej hrášek a utiš se."
Pak rozsvítila svíčku a vedla Lidušku do tmavého kouta, kde se černal vchod do podzemní chodby. Dala jí svíčku a řekla:
„Běž tudy. A jdi opatrně, aby ti světlo nezhaslo. Jak vyjdeš ven, pusť se vpravo po stráni do údolí a potom podél potoka, tam už to jistě znáš. A vzpomeň si někdy na bábu Petrovských a obětuj za ni modlitbičku..!"
Liduška stařeně poděkovala, vklouzla do chodby jako myška a brzy byla venku. Utíkala po stráni a podél potoka bez dechu, a ani si nevšimla, že za sebou trousí hrách, který si dala do zástěry.
Doběhla k mlýnu, a když se přivítala s rodiči, pověděla jim, co prožila a jaký strašný osud jí Petrovští uchystali. Mlynář na nic nečekal, hned se vydal do Mělníka a zburcoval všechny měšťany k výpravě pro ti zlotřilým loupežníkům.
Velký zástup ozbrojenců pak vytáhl ke Kokořínu. Podle zeleného hrachu, který Liduška vytrousila, našli podzemní chodbu. Loupežníky překvapili přímo v jejich doupěti a do jednoho je pobili. Celé kokořínské údolí si vydechlo, a lidé v kraji zase mohli žít svobodně a beze strachu.
Na stařenu, která jí pomohla k útěku, Liduška nezapomněla. Každou neděli za její duši v kostele zapálila svíčku. Takovou, jakou jí stařena dala na cestu z temných chodeb kokořínského hradu.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Do zelené tabulky správně napiš první větu prvního odstavce. Poté z tabulky
sestav část souřadnice.
2) Do žluté tabulky správně napiš první větu druhého odstavce. Poté z tabulky sestav
část souřadnice.
Finální souřadnice: B4;B3;A5;(D7 – E2);°(C5 – D9);D4;.F5; (A8 + C1 + F8)
G1; (B1 – C3); H7; A4;\° F6;F3;. (A7 – D7); (E2 + C7); (H3 – E8)