55 Českých legend - 22 : O karlštejnské Svatbě
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O karlštejnské Svatbě
Středověká vojenská tažení byla spojena s náročným dobýváním hradů. Dobyvatelé se snažili prorazit hradní bránu a zdolat hradby za po moci dlouhých žebříků, obránci je zasypávali střelami z kuší a luků, z hradeb na ně lili hořící smůlu a vrhali těžké kameny. Vojska dobyvatelů měla výhodu v průběžném zásobování potravinami, obléhaní však byli odkázáni jen na zásoby v hradu. A tak bylo časté, že se hrady vzdávaly až pod hrozbou smrti hladem.
Do podobné situace se jednou dostala i osádka hradu Karlštejna. Bylo to za husitských válek, v roce 1422. Ke Karlštejnu přitáhlo dvacetitisícové vojsko husitských Pražanů, aby dobylo hrad věrný králi Zikmundovi. Obléhatelé nejprve útočili, ale zanedlouho bylo jasné, že hrad je nedobytný. Rozhodli se tedy vyčkat a hradní posádku vyhladovět.
Plynuly měsíce, a obleženým začaly docházet zásoby. Přiblížil se svátek českého patrona svatého Václava. Obě strany se dohodly, že v ten den se bojovat nebude. Husité dokonce pozvali rytíře z Karlštejna do svého tábora na slavnostní hostinu.
„To je zlomí," říkali si. „Kdo by odolal naší bohaté tabuli s čerstvou zvěřinou a dobrým vínem? Jistě už jsou vyhladovělí, a když jim připomeneme, o jaké požitky se připravují, vzdají se dobrovolné...!"
Na Karlštejně ale tušili, proč jsou zváni k hodovní tabuli. Dohodli se, že půjdou, ale budou se chovat, jako by byli přejedení. Jakmile je
zavedli před prostřené stoly, měli Karlštejnští co dělat, aby se na pokrmy nevrhli a nezačali je hltat. Ale vydrželi. Když se husité ptali, jak se jim na hradě daří, jen nenápadně polykali sliny a naoko ledabyle odpovídali:
„Ale dobře, jak by se nám dařilo? Zásob máme tak na tři roky a ani čerstvá zvěřina nám na stole nechybí.“
Po odchodu karlštejnských nastal v husitském ležení poprask.
„Slyšeli jste? Určitě mají na hradě tajnou chodbu, kterou si opatřují nové zásoby. Vždyť skoro ani nejedli! Takhle je nevyhladovíme. Trávíme tu čas zbytečně, měli bychom Karlštejn nechat být!
Ale husitský hejtman rozhodl vyčkat. A aby to čekání mělo konec, přikázal obléhat hrad do svátku svatého Martina.
Na Karlštejně však už bylo zle. Jedlo se z posledního a na jedno sousto čekalo pět hladových. Přesto se stateční obránci rozhodli pověst o svém dostatku ještě přiživit. A obětovali to poslední, co měli - starého kozla.
Vyslali do husitského ležení svého rychlého posla, který uctivě poprosil o den přiměří.
„Slavíme na Karlštejně svatbu a chceme mít čas na hostinu i dobrou zábavu!"
Husité svolili. Na druhý den závistivě sledovali, jak na hradě vyhrává hudba, svatebčané ve svátečních šatech výskají a tančí a přihýbají si z korbelů, zatímco oni sami musejí čekat ve svém ležení, třást se zimou v chatrných stanech a krmit se nezáživnou vojenskou stravou.
Odpoledne z hradu přijel posel. Na velikém podnose nesl srnčí kýtu a hlásil:
„Karlštejnští posílají pěkné pozdravení a poděkování za to, že mohli svatbu oslavit, jak se patří. A uctivě posílají malý dárek pro pana hejtmana, čerstvou srnčí kýtu!"
Srnčí kýta husitského hejtmana neodvratně přesvědčila o existenci tajné chodby, kterou si posádka opatřuje čerstvé jídlo. Rozhodl od dalšího obléhání Karlštejna upustit a v den svatého Martina odtáhl i se všemi svými vojsky.
Kdo ví, zda se někdy dozvěděl, že se na Karlštejně žádná svatba nekonala. A že v korbelech, z nichž si Karlštejnští tak okatě přihýbali, nebylo žádné pivo, ale jen prázdnota. A jestlipak mu někdo prozradil, že ta srnčí kýta byla kozlečí, posypaná srstí odřenou ze starého sedla...?
To už se nedozvíme. Jisté ale je, že před husitskými vojsky hrad Karlštejn zachránil - starý kozel.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Konec obléhání si zapište ve tvaru ABCD. Ciferací tohoto údaje získáte E = ?.
2) Zapište letopočet obléhání ve tvaru FGHI.
Finální souřadnice: N50°05,( FGHI – E – 798 )
E014°36, ( FGHI – E – 478 )
N50°05,
E014°36,