55 Českých legend - 12 : O Popravní louce
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O Popravní louce
Zámek Hluboká je jedním z nejkrásnějších českých zámků. Původně na jeho místě stával hrad, který spolu s nedalekými Českými Budějovicemi založil král Přemysl Otakar II. ve 13. století. O dnešní novogotickou podobu zámku z roku 1871 se zasloužili Jan Adolf Schwarzenberg a jeho choť Eleonora, kteří jej přestavěli po vzoru britského královského zámku Windsor. Okolo Hluboké se prostírá zámecký park v anglickém stylu, k němuž patří také louka, zvaná Popravní. Má své jméno podle skutečné události, která se zde odehrála před více než sedmi sty lety...
Když král Václav II. po smrti svého otce Přemysla Otakara II. nastoupil na trůn, bylo mu teprve dvanáct let. Jeho rádcem a správcem království se stal rytíř Záviš z Falkenštejna, mocný a bohatý pán z jihočeského rodu Vítkovců. Protože byl obratný v boji i v jednání, království pod jeho správou jen vzkvétalo. Sňatkem s ovdovělou Václavovou matkou, královnou Kunhutou, se Záviš stal nevlastním otcem mladého krále. Měl vysoké postavení i velkou moc a zdálo se, že ho nic nemůže ohrozit.
Ale Kunhuta předčasně zemřela a žalem zlomený Záviš na čas opustil královský dvůr. Odjel na svůj hrad Svojanov na Vysočině. Zanedlouho se znovu oženil a narodil se mu syn. Jeho život zase vykvetl novou radostí a Záviš se o ni zatoužil podělit. Dal osedlat koně a se svou družinou se vydal na Pražský hrad, aby Václava pozval na slavné křtiny.
Na královském dvoře však už dávno bylo všechno jinak. Do královy přízně se obratně vetřeli šlechtici, kteří pána z Falkenštejna neměli v lásce a chtěli ho zbavit postavení i moci. Tak dlouho namlouvali mladému králi, že ho Záviš chce připravit o trůn, až tomu uvěřil. Když se Václav dozvěděl, že se Záviš blíží, vydal rozkazy, jak má být přivítán.
Pán z Falkenštejna přijížděl s lehkým srdcem. Těšil se, že po dlouhé době zase spatří dvůr i krále. Na nádvoří Pražského hradu seskočil z koně a spěchal k paláci.
Cestu mu však zastoupil královský komoří.
„Buď zdráv, pane komoří! Přijel jsem za králem, je v paláci?"
„Buď pozdraven, pane Záviši. Jeho Milost král dnes nikoho nepřijímá.“
„Rytíř z Falkenštejna však může přijít za králem kdykoli," řekl Záviš a zamračil se. „Ustup mi z cesty!"
Komoří však zůstal stát a jeho oči se posmívaly. Kde se vzala, tu se vzala, zjevila se královská stráž s tasenými meči. Pan Záviš pochopil. Zrada!
„Jsi královým vězněm, pane Záviši," řekl královský komoří. „Až tě Jeho Milost král bude chtít přijmout, sám ti
vysvětlí, čím ses provinil!"
V temném vězení potom pán z Falkenštejna strávil mnoho dní. Až ho konečně stráže vyvlekly z kobky a zavedly ke králi.
Král Václav hleděl na svého vězně, kterého před ním biřici srazili na kolena. Jeho někdejší přítel, rádce a manžel jeho matky tu před ním klečel vyhublý, špinavý, v potrhaných šatech a s rukama v okovech.
„Ty a tví Vítkovci držíte hrady, které byly odjakživa královské, řekl Závišovi král. „Získali jste je nepoctivě. Proto jsem rozhodl, že budeš mým vězněm tak dlouho, dokud hrady nevydáte zpátky královské koruně!"
„To je bohapustá lež, králi!" vykřikl Záviš. „Kdo ti našeptal takovou pomluvu? Víš dobře, že jsme za hrady zaplatili do královské pokladny…“
Král však jen mávl rukou a Záviše zase odvedli do vězení.
Vítkovci se brzy dozvěděli, že král Záviše uvěznil, ale nemohli mu pomoci. O jednání s nimi nechtěl Václav ani slyšet. Dva roky král držel Záviše ve vězení a výměnou za jeho propuštění žádal hrady Vítkovců. A dva roky Záviš odmítal. Potom král poslal své vojáky, aby se Závišem v okovech chodili po království a žádali vydání hradů výměnou za holý život pána z Falkenštejna. Několik hradů se pod tou hrozbou vzdalo.
V srpnu roku 1290 průvod došel až k hradu Hluboká, kde byl purkrabím Závišův bratr Vítek. Na louce pod hradem herold znovu provolal králův rozkaz.
„Jeho Milost král žádá, abys vydal hrad. Jinak bude Falkenštejn okamžitě popraven!"
Vítkovi se srdce svíralo při pohledu na bratra v okovech. Ale nemohl pošpinit čest rodu tím, že by kvůli bratrově záchraně přiznal podvod, který se nestal.
„Nevydám svůj hrad! Rod Vítkovců ho získal poctivě a králi jsme za něj zaplatili!"
Vítek z hradeb sledoval, jak kat z pouzdra vyjímá meč. Pacholci přivalili špalek a vojáci pozvedli Záviše na kolena. Zablýskl se meč a hlava pana Záviše padla do náruče rozkvetlé louky.
Místo poskvrněné šlechtickou krví pána z Falkenštejna prý po léta rodilo rudou trávu. Dnes po tom příběhu zůstalo už jen jméno - Popravní louka - pod zámkem Hluboká.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Nástup Václava II na Český trůn: ABCD =
2) Poprava Záviše z Falknštejna: EFGH =
Finální souřadnice: N50°05,( ABCD – 978 )
E014°35,( EFGH – 558 )
N50°05,
E014°35,