|
Horniny (přírodniny složené z jednoho nebo více druhů nerostů) podle podmínek jejich vzniku (geneze) rozdělujeme na vyvřelé (magmatické - vznikají tuhnutím magmatu nebo lávy), usazené (sedimentární - vznikají usazováním úlomků hornin či vysrážením z roztoků) a přeměněné (metamorfované - vznikají přeměnou hornin) [03].
Vyvřelé (magmatické) horniny mohou být kyselé, intermediální, bazické a ultrabazické. Rozhoduje podíl oxidu křemičitého v tavenině. Kyselé vyvřeliny jsou světlé barvy a patří mezi ně např. žula a jí podobné horniny. Intermediální, neboli neutrální, mají barvu šedou. Bazické jsou tmavé.
Co se týče přeměněných (metamorfovaných) hornin (např. ortorula, pararula), mohou být i smíšené (migmatity). [04]
Na Zálabské skále se z výše rozepsaných skupin (vyvřelé či přeměněné) můžeme setkat s těmito horninami:
Ortorula - hornina (rula*) vzniklá přeměnou kyselých až intermediálních (s podílem oxidů křemene nad 52% v tavenině) hornin vzniklých krystalizací magmatu. Oproti pararulám (horninám vzniklým vysokostupňovou přeměnou sedimentů) mají vyšší podíl světlých minerálů [05] a jsou odolnější vůči mrazovému zvětrávání.[06] Převládají v nich křemen, živce a slídy. Podle minerálního složení je lze rozlišovat na muskovitové, biotitové, dvojslídné nebo amfibolové ruly.
Migmatit - hornina složená z granitové* a rulové* složky. Vyskytuje se při okrajích granitových průniků do okolních hornin (intruzí) po plochách břidličnatosti, nebo v zónách, kde již začíná částečné natavování horniny. Ve své typické podobě má podobu šedých páskovaných krystalických rul. Minerálním složením jsou migmatity blízké pararulám, způsobem vzniku zase magmatickým horninám. Hlavní typy migmatitů, pokud jde o vzájemný vztah světlých proužků (leukosomů) tvořenými křemenem a živci* a tmavého substrátu (paleosomu) tvořeného slídou, zvláště biotitem* (což je minerál ze skupiny fylosilikátů), jsou [07]:
- Arterity: mají páskovanou, ostře ohraničenou, texturu světlých a tmavých proužků, které se mohou vzájemně střídat ve vrstvách od několika milimetrů po několik decimetrů.
- Ptygmatity: charakteristická je rychlá změna tloušťky žilek
- Agmatity: vytváří síť žilek
- Nebulity: tvoří málo výrazné tmavší šmouhy
- Stiktolity: granická (světlá) složka výrazně převládá
* Granit (žula) - hlubinná vyvřelá hornina obsahující v podstatném množství křemen a živce. Obvykle bývají světlé, šedavé až bělavé. Jsou všesměrně zrnité.
* Rula - hornina vzniklá za vysokého stupně regionální metamorfózy. Patří ke krystalickým břidlicím (vyznačuje se rovnoběžnou stavbou). Může mít vzhled zrnitý s nevýrazným usměrněním slíd, plástevnatý, okatý, stébelnatý, apod. Barva je světle až tmavo šedá, hnědá až červenavá. Používá se jako stavební (drcený) kámen.
* Živce - jsou skupinou kyslíkatých sloučenin křemíku, tektosilikátů. Tvoří většinu zemské kůry. Chemicky se dělí na sodno-draselné (alkalické), sodno-vápenaté (plagioklasy) a vzácné draselno-barnaté živce. Krystalizují z magmatu.
* Biotit - tmavá slída, minerál ze skupiny fylosilikátů. Jeho lesk je skelný až perleťový. V sedimentárních horninách je přítomen jen výjimečně, neboť není odolný vůči zvětrávání. Při zvětrávání biotit ztrácí část železa a hořčíku a šupinky slídy zvětráváním získávají zlatožlutou barvu. [08]
* Muskovit - světlá slída, tvoří perleťově leské šupinky a lupínky. Bývá průhledná. Oproti biotitu velmi odolává zvětrávání. Je součástí brizolitových omítek.
* Refoliace - převrstvení horniny do textury, která není shodná s foliací (s vrstevnatostí) původní horniny. [07] Foliaci (refoliaci) způsobuje buď smyková síla (vrstvy se tvoří rovnoběžně se směrem smyku), nebo tlak převažující v jednom směru (vrstvy se tvoří kolmo ke směru vyššího tlaku). [09]
* Metamorfóza - proces, při němž dochází, v důsledku vysokých tlaků (až 20 kbar), teplot (až 1000°C) [10] a chemického prostředí v zemské kůře až 50 kilometrů hluboko, k přizpůsobování již existujících hornin novému prostředí vlivem neustále probíhajících geologických procesů. [06] Metamorfóza se dělí na regionální (postihuje rozsáhlé oblasti) a lokální (je prostorově omezená).
|