Keš byla založena k výročí 30. let Gymnázia Jaroslava Seiferta, které se nachází níže na křižovatce ulic Spojovací a Novovysočanská, přesná adresa Vysočanské náměstí 500. Mnoho našich studentů, absolventů i pedagogů byli a jsou častými návštěvníky klubu Modrá Opice. Barva modrá je spjata s gymnáziem v logu naší školy, a tak se tedy propojují tyto dvě místa.
„ Jednoho srpnového rána, na zahrádce rozkvetlé prázdninovými vzpomínkami. Dvě dámy – maminka s dcerou. A stačilo, aby maminka vzala do ruky džbánek označený výraznou 30, nalila nejdřív sobě, usmála se, poté dceři a pozvedla číš i…
Tak tedy na těch třicet let …
O věku se nemluví, mami, a kdo, ví co bude za –
Máš ráda děti. A Seiferťáci, ti nikdy nezklamou …
Ani učitelé …
Faktem je, že i po letech se mi o některých zdají sny, tak trochu Hitchcock … Ale vždycky to dopadlo, hlavní je, že z nich byli ti pifíci nadšení … Někdo bádal, počítal, někdo zas plul na nějakých svých éterických obláčcích… A kam, to nechápu, ale spousta plula s ním …
Tobě se to mluví, po třicítce, jenže doba je jiná a –
Tady to má ducha – nejdřív vyjevená písklátka, pak pěkní ptáci, navíc každý jinak zbarvený - - - a na konci? Orosené oči – u nich jako u nás …
-Tebe to s nimi hodně bavilo, mami …
Věděli jsme, co potřebujou – a chtěli, aby se neztratili, aby byli nejlepší a hlavně aby byli sví. A k tomu hodně dávat ze sebe, oni to vrátí … a mockrát vrátili …
Obdivuji, žes do toho šla, jedna z prvních, hned po revoluci …
Prostě víra v lidi … A všichni tu byli a jsou takoví, takoví … - šťavnatí … Teď mě napadá: chutná ti vlastně ta šťáva? Sama jsem ji dělala.
Jedna báseň. Jako od Seiferta – Jsi šťastná, viď, mami?
Jako každý Seiferťák …
Jednoho srpnového rána, na zahrádce rozkvetlé prázdninovými vzpomínkami. Dvě dámy – maminka s dcerou. A stačilo, aby maminka vzala do ruky džbánek označený výraznou 30, nalila nejdřív sobě, usmála se, poté dceři a pozvedla číši … „
Text: Aleš Marek
Příběh Gymnázia Jaroslava Seiferta o.p.s.:
Gymnázium Jaroslava Seiferta bylo založeno v roce 1991.
Zakladatelé jsou manželé Holasovi, v současné době školu řídí dcera zakladatelů. Hnací silou k založení gymnázia byla ředitelka školy Pavla Holasová a její motivace – dobře učit ve své škole. Bez jednotných státních osnov, v novém typu osmiletého gymnázia a se zkušeností výuky matematiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Administrativní podporou a někdy i bojovníkem s byrokracií byl manažer školy – Miloš Holas.
Škola, to je dům, učitelský sbor a děti. Tak jednoduše se vše jevilo alespoň na začátku. Teprve pak začala mravenčí práce s hledáním budovy, administrativa, byrokracie, práce s lidmi. Zásadním se ukázalo získání prostor pro školu. Manažer školy Miloš Holas obeslal všechny městské části Prahy s žádostí o poskytnutí školní budovy. Jako jediná zareagovala Městská část Praha 9 a nabídla pronájem prázdné školní budovy na Vysočanském náměstí 500. Od té doby v ní Gymnázium J. Seiferta sídlí a využívá tak tyto historické prostory z počátku 20. století.
Vlastnímu zahájení školní výuky předcházely od ledna 1991 mnohé přípravné činnosti. Kromě schválení budovy hygienou to bylo sepsání učebního plánu, profilu školy a profilu absolventa, zařazení gymnázia do sítě škol, dále zajištění učitelského sboru a v neposlední řadě oslovení rodičů a přijetí nových žáků. Zájem předčil všechna očekávání. Naplnila se prima až kvinta.
Výběr učitelů proběhl na základě inzerátu v novinách, přihlásilo se přes tři sta učitelů. Jednou z nich byla i současná zástupkyně ředitelky Helena Svobodová. Od 1. září 1991 se spustil provoz školy a začalo se učit. Vše začalo naplno fungovat.
Na počátku se škola jmenovala Soukromé reálné gymnázium v Praze 9. Jméno Jaroslava Seiferta, jediného našeho nositele Nobelovy ceny za literaturu, nese naše gymnázium od roku 1992. Souhlas dcery básníka, paní Seifertové, nám zajistil náš pedagog a velká opora, páter Alois Kánský, který v roce 1986 měl tu čest sloužit mši na pohřbu Jaroslava Seiferta v klášteře na Břevnově.
Od roku 1991 uplynulo téměř třicet let. Nápady a možnosti realizace byly ve své době nevídané, fantazie téměř k nezastavení. Zpočátku jsme vše dělali vlastními silami, od úprav až po stěhování nábytku. Úředníci byli vstřícní, administrativa a postupy byly sice mnohdy poněkud neznámé, nicméně vše bylo zvládnutelné. Stačila radost z nových věcí a ze svobody v rozhodování. Později přišly některé zásadní otazníky s kroky měnících se vlád, vznikaly další, nové administrativní požadavky na chod školy. V současné době je již nezbytností spolupracovat s externími firmami, neustále zdokonalovat technické zázemí, jít s dobou.
Naše chuť a nadšení starat se o žáky, jejich výchovu a vzdělání se ale od roku 1991 nezměnila. Současný učitelský sbor je výborně sladěný, máme mnoho mladých nadšenců i zkušené učitele, navzájem se dokážeme podpořit, práce s dětmi je pro nás hlavní motivací. Je radost vítat nové žáky, často děti našich absolventů. Jsme hrdí, pokud se naše péče zúročí a ze školy vycházejí absolventi s rozhledem, odpovědností, kreativitou a pracovitostí, stojící na morálním základě.